Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Chci dát dítě k adopci
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.2.21 20:39
@SmallLady píše:
Zdravím slečny a dámy, tohle bude delší.
Prosím, než mě hned odsoudíte, tak chci pro začátek dodat, že těhotenství přišlo opravdu neplánovaně. Na dítě nejsem připravená, nemám vztah k dětem a sama mám tolik psychických problémů z minulého vztahu, že toto by mi ještě víc ublížilo a dítěti taky. Nechci, aby bylo vychováváno v nenávisti tím stylem, že by se dítě ptalo na otce, a já bych se rozčilovala, že je pro nás mrtvý člověk a mamince moc ubližoval. Sama jsem takto vyrůstala - u nás bylo slovo otec sprosté slovo a nesměli jsme se o něm bavit.
Nebyla bych zkrátka schopná mu poskytnout to, co by mu dal jiný milující a zabezpečený pár.Zkusím trochu nastínit situaci. Bude mi 28 let, přes 10 let beru hormonální antikoncepci a stalo se, že jsem otěhotněla. Nechci tady svoji situaci omlouvat, ale opravdu nejsem žádná blbka, které ujely nohy a chová se nezodpovědně. V životě jsem měla 3 dlouholeté partnery (s posledním jsem byla 2 roky, s ním jsem i počala dítě). Antikoncepci jsem vždy užívala vzorně a nepamatuji si, že bych někdy vynechala. Že jsem těhotná, jsem zjistila až skoro v 5. měsíci… po počůrání testu jsem šla se sebevědomím na interupci, kterou jsem předběžně podepsala, ale z ultrazvuku mi zjistili už 22. týden, asi si umíte představit ten šok. Vážila jsem stejně, bříško jsem také ještě neměla, do té doby jsem skoro denně sportovala… až jednoho dne mě překvapil nadměrně nafouknutý podbříšek. Do 4. měsíce jsem ještě i špinila, myslela jsem, že je to klasická menstruace (od doby, co jsem brala HA, jsem měla menstruaci opravdu slabou, maximálně dvoudenní), takže tomu jsem také nepřikládala význam.
Kdybyste se chtěli ptát na otce dítěte, tak s tím jsme se před půl rokem rozešli opravdu ve zlém. Bylo tam psychické násilí, ke konci i fyzické, manipulace z jeho strany, nevěra, o které jsem netušila. Nebýt mé rodiny, tak se z jeho bytu asi jen tak nedostanu, tudíž jeho už opravdu nikdy nechci vidět, nedejbože ho přiznávat jako otce. Ano, byla jsem hloupá, že jsem se k němu stále vracela a věřila jeho pláči a doprošování se, jak navštíví psychologa… Bůh mi tím těhotenstvím asi dal nějaké znamení a ponaučení, že jsem se k takovému hajzlovi neměla nikdy vracet. Nerouhám se, to malé za to nemůže, je mi ho moc líto a přes to všechno se snažím, aby se narodilo v pořádku a dostalo se do dobrých rukou.
Ted jsem v 6. měsíci, miminko v břiše prospívá i přes hormony, které jsem brala (to si hrozně vyčítám, netušila jsem to), ale vše je v pořádku a dítě je zdravé. Všechna důležitá vyšetření mám skoro za sebou, dojíždím do Prahy na Bulovku, kde se opravdu starají.
Příští týden mám schůzku s paní na OSPOD. Celé dny jen pročítám diskuze na toto téma a už nevím, co je pravda a co není. Četla jsem i o utajeném porodu, zmínila jsem se o tom po telefonu i sociální pracovnici a moc se na to netvářila. Prý o tom něco slyšela, ale ještě s tím nemá žádnou osobní zkušenost (přitom ze zákona by to měla prý umožnit každá nemocnice).
Nebo myslíte, že je lepší varianta přímá adopce? Je to hodně papírování? Příští týden se to vše dozvím, ale chtěla bych jen zatím pročíst vaše zkušenosti a na co zhruba se připravit.Nebo kdyby se ozval nějaký pár, také by mě to potěšilo. Pro potencionální rodiče mohu ještě dodat, že jsem abstinent a nekuřák, jím zdravě a „otec“ byl také sportovec. Oba bílí.
Díky a jsem ráda, že jsem se z toho alespoň mohla vypsat. Kromě mé rodiny to zatím nikdo neví.
Dobrý den, pokud jste ještě nenašla rodinu pro své miminko, tak my s manželem bychom byli více než vděční za možnost vašemu miminku nabídnout rodinu a lásku, protože sami děti mít nemůžeme. Jsme mladí, vysokoškoláci, zajištění, milujeme se a máme super rodiny 
. Chybí nám ke štěstí jen vlastní rodina. Už jsme se přihlásili i do oficiální evidence žadatelů o adopci, ale všechno to opravdu hodně trvá + miminko se většinou do rodinu dostane až v několika měsících věku po pobytu u přechodných pěstounů. Proto hledáme miminko i formou přímé adopce, která je zcela legální a má tu výhodu, že jde miminko rovnou do rodiny . Ozvěte se mi prosím na chcemeadoptovat@gmail.com nebo sem na Emimino. Vše Vám vysvětlím, co přímá adopce obnáší, často tu lidé píšou mylné informace, my to už máme nastudované zleva doprava . Budu se moc těšit!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.4.21 11:32
Pokud chcete přímou adopci. tak mi napište na mail tlustababa@post.cz
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.21 11:38
@SmallLady píše:
Zdravím slečny a dámy, tohle bude delší.Prosím, než mě hned odsoudíte, tak chci pro začátek dodat, že těhotenství přišlo opravdu neplánovaně. Na dítě nejsem připravená, nemám vztah k dětem a sama mám tolik psychických problémů z minulého vztahu, že toto by mi ještě víc ublížilo a dítěti taky. Nechci, aby bylo vychováváno v nenávisti tím stylem, že by se dítě ptalo na otce, a já bych se rozčilovala, že je pro nás mrtvý člověk a mamince moc ubližoval. Sama jsem takto vyrůstala - u nás bylo slovo otec sprosté slovo a nesměli jsme se o něm bavit.
Nebyla bych zkrátka schopná mu poskytnout to, co by mu dal jiný milující a zabezpečený pár.Zkusím trochu nastínit situaci. Bude mi 28 let, přes 10 let beru hormonální antikoncepci a stalo se, že jsem otěhotněla. Nechci tady svoji situaci omlouvat, ale opravdu nejsem žádná blbka, které ujely nohy a chová se nezodpovědně. V životě jsem měla 3 dlouholeté partnery (s posledním jsem byla 2 roky, s ním jsem i počala dítě). Antikoncepci jsem vždy užívala vzorně a nepamatuji si, že bych někdy vynechala. Že jsem těhotná, jsem zjistila až skoro v 5. měsíci… po počůrání testu jsem šla se sebevědomím na interupci, kterou jsem předběžně podepsala, ale z ultrazvuku mi zjistili už 22. týden, asi si umíte představit ten šok. Vážila jsem stejně, bříško jsem také ještě neměla, do té doby jsem skoro denně sportovala… až jednoho dne mě překvapil nadměrně nafouknutý podbříšek. Do 4. měsíce jsem ještě i špinila, myslela jsem, že je to klasická menstruace (od doby, co jsem brala HA, jsem měla menstruaci opravdu slabou, maximálně dvoudenní), takže tomu jsem také nepřikládala význam.
Kdybyste se chtěli ptát na otce dítěte, tak s tím jsme se před půl rokem rozešli opravdu ve zlém. Bylo tam psychické násilí, ke konci i fyzické, manipulace z jeho strany, nevěra, o které jsem netušila. Nebýt mé rodiny, tak se z jeho bytu asi jen tak nedostanu, tudíž jeho už opravdu nikdy nechci vidět, nedejbože ho přiznávat jako otce. Ano, byla jsem hloupá, že jsem se k němu stále vracela a věřila jeho pláči a doprošování se, jak navštíví psychologa… Bůh mi tím těhotenstvím asi dal nějaké znamení a ponaučení, že jsem se k takovému hajzlovi neměla nikdy vracet. Nerouhám se, to malé za to nemůže, je mi ho moc líto a přes to všechno se snažím, aby se narodilo v pořádku a dostalo se do dobrých rukou.
Ted jsem v 6. měsíci, miminko v břiše prospívá i přes hormony, které jsem brala (to si hrozně vyčítám, netušila jsem to), ale vše je v pořádku a dítě je zdravé. Všechna důležitá vyšetření mám skoro za sebou, dojíždím do Prahy na Bulovku, kde se opravdu starají.
Příští týden mám schůzku s paní na OSPOD. Celé dny jen pročítám diskuze na toto téma a už nevím, co je pravda a co není. Četla jsem i o utajeném porodu, zmínila jsem se o tom po telefonu i sociální pracovnici a moc se na to netvářila. Prý o tom něco slyšela, ale ještě s tím nemá žádnou osobní zkušenost (přitom ze zákona by to měla prý umožnit každá nemocnice).
Nebo myslíte, že je lepší varianta přímá adopce? Je to hodně papírování? Příští týden se to vše dozvím, ale chtěla bych jen zatím pročíst vaše zkušenosti a na co zhruba se připravit.Nebo kdyby se ozval nějaký pár, také by mě to potěšilo. Pro potencionální rodiče mohu ještě dodat, že jsem abstinent a nekuřák, jím zdravě a „otec“ byl také sportovec. Oba bílí.
Díky a jsem ráda, že jsem se z toho alespoň mohla vypsat. K
Anonymni porod je lepsi, protoze se zna puvod ditete, zdravi jeho matky a ty si to muzes do 6 tydnu rozmyslet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.21 13:29
(chtěla jsem zde napsat nějaké rady ohledně přímé adopce, ale pak jsem si všimla, že je příspěvek už starší, tak jsem zase zprávu smazala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
2.4.21 13:37
@Anonymní píše:
@chcemeadoptovat
Adresu si každý může vymyslet jakou chce. Kvůli tomu si nemusíš urazit svou anonymní hlavu.
- Citovat
- Upravit
2.4.21 13:52
@Uslava píše:
Adresu si každý může vymyslet jakou chce. Kvůli tomu si nemusíš urazit svou anonymní hlavu.
Lol, já jsem se neurazila 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
Anonymní
8.4.21 20:04
@Uslava
No jenomze je to mireno na pani ne na vas.Pani vypisuje snad vsem a navic co chvili pozmenuje texty a kdo vi, mozna i ciny jsou jinsi. Dle meho, pani by se nemela radsi ani vyjadrovat, neb je to lharka jak Brno!
- Citovat
- Upravit
16.4.21 10:37
@SmallLady Dobrý den, mohla bych Vám někam napsat soukromou zprávu? S manželem bychom měli o miminko veliký zájem. Nebo pište ***
Edit admin - smazán osobní kontakt
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nikkike
16.4.21 12:00
@Nina82 pani neodepisuje ani ba jeden mail, zadna reakce, takze z toho asi nic nebude 
- Citovat
- Upravit
Nikkike
16.4.21 12:20
@Nina82 v pohode, kdyz byste vedela kolik emailu ma, kolik lidi se s pani chtelo zkontaktovat a ona nic, proste ani pismenko. Chudak miminko. Mohlo mit u nekoho fajn rodinu.
- Citovat
- Upravit
16.4.21 14:11
@Nikkike To ano. Nebo paní ani těhotná není, taky jsem se s tím už setkala Je to hodně těžké někoho najít. Při tom by člověk tomu mrňouskovi dal všechno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.5.21 12:33
Chci dát naše dítě k adopci
Ahoj, moc prosím, aby jste na mě hned neútočili, už tak je to pro mě těžký. S předchozícho manželství mám těžce postiženého syna, syn nechodí ani nemluví, starám se o něho 24hod v kuse. Druhý syn kterého mám už s nynějším snoubencem je autista a do toho má ještě ADHD. Snad nemusím psát, že to mám opravdu těžké. Brala jsem poctivě HA, ale přesto jsem otěhotněla. Potrat jsem razantně odmítla, mám proto své důvody… Ale nechat si dítě taky nechci, s partnerem jsem o tom mluvila, bude při mě stát ať už se rozhodnu jakkoliv. Jaká adopce je podle vás nejlepší? Přes kamarádku jsem se seznámila s homosexuálním párem, měli by o dítě zájem. Jak by to bylo, kdybychom se rozhodli dát jim dítě? V nemocnici bychom podepsali nějaké papíry a to by bylo všechno? Nemám vůbec představu jak to probíhá…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
