Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ne s tím sem se nesetkala a ani bych na takového chlapa neměla nervy, mě osobně vytáčí i fňukající ženská nebo deti
můj třeba pustí slzu u nějakého echt dojemneho filmu, věřím že třeba naka kapne při porodu až uvidí syna, ale jinak nikdy nebrecel. Aspoň ne předemnou, a to třeba ani když sme přišli o dvě miminka a já chodila a brečela skoro nonstop.
@Mart81 píše:To je super!Když si u nás dítě něco vynucuje pláčem, tak se ptám, zda mi napláče do skleničky, že bych ji chtěl plnou dětských slziček.
Jj, to spolehlivě zabírá. Doteď si pamatuji, že nás s tím tak vytočila, že bylo hned po breku. ![]()
@Anonymní píše:
Prosím o anonym, citlivé téma. Rozešla jsem se po cca 1 roce s mužem, který je vzhledově krásný, urostlý a velmi sympatický, nevypadá ani nemá žádné ženské rysy, naopak takovy ten opravdový chlap, co se vzhledu týče.. Alespoň tak působí na všechny okolo. Ale doma se z něj stával slaboch, který téměř kvůli všemu co se děje brečel. Resp. rozklepe se mu brada, začnou téct slzy…byla jsem i svědkem opravdu hysterického pláče. Je to normální? Popravdě pro mě to normální není. Jasně, citlivý chlap je fajn, ale tohle už je pro mě opravdu extrém… doplňuji, že se to týkalo např. pokud jsem se hádali, či šlo o jeho dceru, apod… takže podle mě nic tak strašně tragického… hodně jsem nad tím přemýšlela… čím to může být? Podotýkám, že to nebyl důvod rozchodu, bylo tam mnoho jiných věcí, toto s tím úplně nesouviselo, ale je fakt, že to u mě toho chlapa dost „degraduje“. Jak můžu být ve vztahu s chlapem, který brečí víc než já? Jak byste reagovali? Nebo to řešili? Přijde Vám to normální či nic, čím bych se měla znepokojovat?
Neznám
@Anonymní píše:
Prosím o anonym, citlivé téma. Rozešla jsem se po cca 1 roce s mužem, který je vzhledově krásný, urostlý a velmi sympatický, nevypadá ani nemá žádné ženské rysy, naopak takovy ten opravdový chlap, co se vzhledu týče.. Alespoň tak působí na všechny okolo. Ale doma se z něj stával slaboch, který téměř kvůli všemu co se děje brečel. Resp. rozklepe se mu brada, začnou téct slzy…byla jsem i svědkem opravdu hysterického pláče. Je to normální? Popravdě pro mě to normální není. Jasně, citlivý chlap je fajn, ale tohle už je pro mě opravdu extrém… doplňuji, že se to týkalo např. pokud jsem se hádali, či šlo o jeho dceru, apod… takže podle mě nic tak strašně tragického… hodně jsem nad tím přemýšlela… čím to může být? Podotýkám, že to nebyl důvod rozchodu, bylo tam mnoho jiných věcí, toto s tím úplně nesouviselo, ale je fakt, že to u mě toho chlapa dost „degraduje“. Jak můžu být ve vztahu s chlapem, který brečí víc než já? Jak byste reagovali? Nebo to řešili? Přijde Vám to normální či nic, čím bych se měla znepokojovat?
Osobně mi projevy citů u muže nevadí, ani nějaká ta slzička, pokud to je na místě. Uznávám, že to co popisuješ tady, je už dost nestandardní. Třeba má rozhozené hormony,kdoví. ![]()
@Mart81 píše:
Já to beru.Ale až začnu věci dělat podle toho, abych byl přitažlivý pro ženy a ne podle toho, jak mě se zrovna chce, budu se cítit mnohem méně chlapem, než když ucedím slzičku při nejlevnější romantické komedii, či se až k pláči dojmu při krásné hudbě, do které se vcítím a nechám se tou nádherou unést.
Osobně pro mě není těžké pustit nějakou tu slzu. Jsem fňukna a neomlouvám se za to.
Klepajici bradu bych teda vydejchavala tezko, tam mam nejakej odpor, obcas i u vlastniho ditete. ![]()
Kvuli cemu presne brecel? Dcera byla nemocna nebo strasne nestastna? U takovejch veci bych to asi chapala. Pokud by to bylo dvakrat dovtydne, moc by mi to neimponovalo. To teda ani u zensky. ![]()
Tak to bych asi taky neuspěl. Bulím často, spíše dojetím. Rozbrečí mě smutný film, písnička evokující nějakou vzpomínku, vlající česká vlajka když nároďák zvítězí… Nejvíce brečím, když se ubližuje zvířátkům ![]()
A jak moc to působí nemužně, je mi naprosto fuk. Nebudu kvůli toho chodit někam na terapii.
Videla jsem u manzela 1×, ze brecel, kdyz mela nase nejstarsi tri tydny a zacla se dusit, fialovet v noci. Takze jsme volali rychlou. Vezli nas na jipku, kdyz prisel a videl, ze je na hadickach, tak to obrecel. Mel strach, ze se ji neco stane nebo nebude. Sklenene oci ma vzdy, kdyz maji decka komplikace, kdyz museli na operaci. Proste mu vadi, ze trpi. Ale to mame snad vetsina rodicu stejne.
@Russet píše:
Tak mě třeba hudba dojme taky, ale slzy mi z ní netečou. Ve 40 minty romantické komedie přijdou spíš úsměvné, ale nepopírám, že třeba u Města andělů bych si nefňukla. Dojme mě spíš smrt nebo tragédie ve filmu než samotná láska těch dvou.
Město Andělů asi dojme spíš ženy, pro mě je film, ve kterým se nesmrtelný vzdá kvůli nějaké nesympatické ženské věčného života i postavení anděla jen proto, aby ta husa hloupá vzápětí kvůli vlastní nepozornosti umřela, spíš pro zlost.
Ale uznávám, že konec s mořem je parádní. ![]()
@zoidberg píše:
Tak to bych asi taky neuspěl. Bulím často, spíše dojetím. Rozbrečí mě smutný film, písnička evokující nějakou vzpomínku, vlající česká vlajka když nároďák zvítězí… Nejvíce brečím, když se ubližuje zvířátkům
A jak moc to působí nemužně, je mi naprosto fuk. Nebudu kvůli toho chodit někam na terapii.
Když to není denně, nevadí. Ale osobně mě už ty dojímavé fotky týraných zvířat spíš rozčílí, že chovat může kdekdo bez elementárních znalostí. Jaký smutný fim tě rozbrečí? Jak si Jane našla Luka a rodiče jim nepřáli? Nebo ulomený nehet a rozčilený šéf? Utahaná písnička, která ti evokuje rozchod s bývalou? Já mám taky pár písniček s něčím spojených, ale slzy mě teda netečou. Některé mi připomenou strach - jako Time od Pink Floydů a jiné jisté lidi a situace, při kterých jsem písničku slyšela. Třeba jednu písničku jsem zaslechla na pohřbu a od té doby ji mám prostě spojenou s umíráním. Ale jen si tak povzdechnu.
@zoidberg píše:
Tak to bych asi taky neuspěl. Bulím často, spíše dojetím. Rozbrečí mě smutný film, písnička evokující nějakou vzpomínku, vlající česká vlajka když nároďák zvítězí… Nejvíce brečím, když se ubližuje zvířátkům
A jak moc to působí nemužně, je mi naprosto fuk. Nebudu kvůli toho chodit někam na terapii.
V tom s tebou souhlasím. Ono se už malým klukům vtlouká do hlavičky, když si třeba rozbijou koleno, „chlapi přeci nebrečí, chlap musí být tvrdý“, a pod. Ženy si stres vyplaví většinou slzami ven, ale chlapi to všechno zadržují v sobě,a zřejmě i proto trpí častěji na infarkty. ![]()
@Russet Tak třeba film Zelená míle, Forrest Gump mě ještě napadá. Z hudby nic konkrétního, spíše písničky z mládí, kdy byl celý svět můj a přitom teď už vím, že je všechno v prd…
@zoidberg píše:
@Russet Tak třeba film Zelená míle, Forrest Gump mě ještě napadá. Z hudby nic konkrétního, spíše písničky z mládí, kdy byl celý svět můj a přitom teď už vím, že je všechno v prd…
Tak si pusť Tears in heaven od Claptona a budeš bulet jistě ![]()
Co je prkotins, proč jste se hádali kvůli jeho dceři?? Co si říkala? Slova dokážou sakra ublížit a nevěřím tomu, že by jsi byla radši kdyby tě poslal do prdele, akorát by jsi tu psala jaký to byl hulvat
…
@nostress píše:
V tom s tebou souhlasím. Ono se už malým klukům vtlouká do hlavičky, když si třeba rozbijou koleno, „chlapi přeci nebrečí, chlap musí být tvrdý“, a pod. Ženy si stres vyplaví většinou slzami ven, ale chlapi to všechno zadržují v sobě,a zřejmě i proto trpí častěji na infarkty.
Na druhou stranu jsem v reálu citově naprosto plochý. Bolest mě spíše osvobozuje, reálná smrt fascinuje… Zvláštní. Ale když koukám na Lvího krále, tak jak někdo chce tomu koťátku ublížit, tak ![]()
@zoidberg píše:
Na druhou stranu jsem v reálu citově naprosto plochý. Bolest mě spíše osvobozuje, reálná smrt fascinuje… Zvláštní. Ale když koukám na Lvího krále, tak jak někdo chce tomu koťátku ublížit, tak
Každý to máme nějak v sobě nastavené. ![]()