Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@nostress píše:
Měl velmi dobrou kondici /i díky mě/.
Neznám, manžela jsem viděla brečet jen jednou, když mu zemřela maminka a pak na jejím pohřbu. A podruhé po narození dcery, když bojovala o život.To byly takové nejtragičtější události našich životů. V běžné, životě nebrečí. A jsem za to celkem ráda.
Příspěvek upraven 15.03.19 v 15:02
@pe-terka píše:
u obou! A pak ještě na závěr, jak Colin Firth přijede požádat Aurelii do Potugalska o rukuA tu ségru miss koblihu žeru, takže se na střídačku chlámeme
No, a záverečná scéna na letišti
Shrnuto, prochlámu a probulím to vlastně celý![]()
![]()
Jó, to je taky dojemná scéna. Akorát mě tam štve ta Schifferová.
@Mart81 píše:
Naučil jsem se, že když mě žena naštve, tak chodím.Vyrazím a rychlou chůzí ujdu třeba pět kilometrů a vylezu na blízký kopec s pěkným výhledem. A postupně ten vztek zadupu do země. Jen vždy doufám, že cestou nepotkám jiného, podobně naladěného pitomce, protože bychom se asi servali.
Ale ať se nevyhýbám odpovědi: I kvůli hádkám se ženou už jsem brečel. Hlavně v bouřlivých prvních letech, potom, co jsem se rozhodl v hádkách s ní nevypínat pocity.
Budu se muset zeptat chlapa, jestli se mu kvůli mně někdy chtělo bulet. Ale řekla bych, že ho spíš naštvu. Ale nechodí, jsou to vlastně prkotiny. V těch důležitých věcech se shodnem bez řevu.
@pe-terka píše:![]()
můj zas chodí do sklepa uklízet a ometat pavučiny
Když ho naštvu já nebo děti, máme sklep jak klícku
![]()
![]()
Ale zas tak časté to není
My už teď chodíme na procházky spolu. ![]()
@Russet píše:
Jó, to je taky dojemná scéna. Akorát mě tam štve ta Schifferová.
jak to? Mě to právě přijde dobrej for ![]()
Moje sestra ten film taky miluje, ale je mladá, třicátnice
A pointu s Claudií Schiffer nepochopila, protože eru 90kových top modelek nezažila
Tak jsem ji zasvětila ![]()
@nostress píše:
My už teď chodíme na procházky spolu.
to my taky, obvykle i s dětma! Když už se vybalíkujeme z domu, mám to venku moc ráda ![]()
@pe-terka píše:
jak to? Mě to právě přijde dobrej for
Moje sestra ten film taky miluje, ale je mladá, třicátniceA pointu s Claudií Schiffer nepochopila, protože eru 90kových top modelek nezažila
Tak jsem ji zasvětila
Já bych to tam mít nemusela. Pak ještě toho chlapa, co jede do Ameriky honit kočky.
@pe-terka píše:
víš, to je asi důvod, proč jsi tu tak oblíbenejJsi ryzí chlap a na nic si nehraješ
To je milé. Děkuji. ![]()
Já se umím dojmout k slzám. Například když jsem prvně slyšel
Riding With Private Malone
https://www.youtube.com/watch?…
A jak želva jsem bulil, když mi došlo, že musíme nechat uspat našeho airedala.
Občas brečet je prej zdravý
![]()
No tak ale ono ve skutečnosti podle mě jsou chlapi citlivější než ženy, i když to prožívají a projevují jinak. Myslim, že třeba sebevraždy taky páchají víc chlapi, než ženy.
No hlavně bych řekla, že chlapi jsou v průměru mnohem větší slaboši, než ženy.
Koneckonců je to vidět i v těch vztazích. Často chlap na veřejnosti macho je doma jak oukrop, který na slovo poslouchá manželku, aby měl klid. Žena, když vidí, že vztah stojí za bélu, tak jednak je k tomu vnímavější a jednak je schopnější to nějak případně řešit a vyřešit, i za cenu velkého počátečního nekomfortu.
Chlap hlavně nechce vypadat, že zklamal nebo prohrál, nebo někomu ublížil, tak nechává problémy vyhnít, přechází je, případné řešení nechá na ženě, aby to nebylo na jeho triko.
Stejně tak, když má dvě ženy, tak rozhodnutí kde zůstat obyčejně nechá na ženských, která se o něj víc popere, případně kde to bude jednodušší zůstat, tam bude.
Prostě většinou jde chlap cestou nejmenšího odporu. Ale to je asi víc o tom slabošství, než citlivosti. ![]()
Proto se víc vyplatí být mrcha, než hodná holka. ![]()
Ale chlapi, kteří by veřejně plakali kvůli každý blbosti, s tím jsem se zas moc nesetkala teda. ![]()
@nostress píše:
Můj manžel taky kdysi chodil.Když jsem byla mladší, byla jsem hodně temperamentní, a pokud jsem si dala záležet, tak jsem ho vytočila do běla, i když to je ten nejhodnější člověk, jakého znám. On taky nachodil několik kilometrů, a ještě jsem ho po návratu z „procházky“ uzemnila otázkou:„Tak už jsi se uklidnil?!“
Znám. Včetně otázky po návratu.
Naštěstí, to už mám zase vytvořenu toleranční rezervu a než by došla, je obvykle po hádce. Ale je fakt, že i u nás je to po těch 15+ letech už klidnější a méně se vzájemně tak vytočíme.
@Russet píše:
Já bych to tam mít nemusela. Pak ještě toho chlapa, co jede do Ameriky honit kočky.
jj, ten přijde dost ujetej a dějová linka trochu nevěrohodná
Ale Schifferka mi nevadí, akorát asi spolkla polovinu rozpočtu na film
![]()
@Russet píše:
Tak to nechápu, jak se dovedeš ovládnout. Já jsem myslela na posledním pohřbu, jaká nejsem tvrďačka a pak jsem uviděla přímé pozůstalé a byla jsem v háji. To se spíš opanuju u filmu (řeknu si, že je to jen film), ale v reálu teda ne. Někdy mě dostane, když brečí třeba kolegyně v práci. To mám hned na krajíčku.
Hudba mě třeba rozbuší srdce a je mi u ní příjemně. Ale slzy vyloženě netečou. Spíš mě třeba rozhýbe do rytmu, zrychlí tempo chůze, zlepší náladu.
Vypnu pocity. Je to jako vypnout myšlenky.