Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Prosím o anonym, citlivé téma. Rozešla jsem se po cca 1 roce s mužem, který je vzhledově krásný, urostlý a velmi sympatický, nevypadá ani nemá žádné ženské rysy, naopak takovy ten opravdový chlap, co se vzhledu týče.. Alespoň tak působí na všechny okolo. Ale doma se z něj stával slaboch, který téměř kvůli všemu co se děje brečel. Resp. rozklepe se mu brada, začnou téct slzy…byla jsem i svědkem opravdu hysterického pláče. Je to normální? Popravdě pro mě to normální není. Jasně, citlivý chlap je fajn, ale tohle už je pro mě opravdu extrém… doplňuji, že se to týkalo např. pokud jsem se hádali, či šlo o jeho dceru, apod… takže podle mě nic tak strašně tragického… hodně jsem nad tím přemýšlela… čím to může být? Podotýkám, že to nebyl důvod rozchodu, bylo tam mnoho jiných věcí, toto s tím úplně nesouviselo, ale je fakt, že to u mě toho chlapa dost „degraduje“. Jak můžu být ve vztahu s chlapem, který brečí víc než já? Jak byste reagovali? Nebo to řešili? Přijde Vám to normální či nic, čím bych se měla znepokojovat?
Jsem s chlapem 16 let. Slza mu ukápla při narození syna. Chápala bych pláč na d katastrofami, smrtí blízkého, nemoci vlastní nebo v rodině. Ale aby se rozbulel nad každou prkotinou, to by mi vadilo. Citlivý muž je, ale fakt bych nezvládla, kdyby brečel u Titaniku nebo že zapomněl v práci něco udělat.
To bych nedala ani jsem to tedy nikdy nezažila. Zažila jsem slzy dojetí apod. Pro muže je spíš typický vztek než ubulenost.
Přesně tak. Dovedu to pochopit při narození dítěte, či slzy dojetí, radosti nebo naopak pří úmrtí blízké osoby nebo něčeho podoběn tragického..... ale kvůli každé prkotině? Já už se kolikrát měla chuť hystericky rozesmát, jestli si dělá legraci, že bulí kvůli naší hádce atp..... Jsem asi stará škola na tohleto… potřebuju vedle sebe chlapa, který je opravdu chlap a radši mě při hádce pošle dopr… než aby se rozbrečel…
Brečím často, brečím rád, pláč to je můj kamarád. Jen se mi přitom neklepe brada. Doufám. ![]()
K slzám mi stačí prudší vítr a dojmu se i nad dobře uvařeným obědem. Poplakat si je příjemné. Osobně na tom nevidím nic špatného. Pokud s tím má někdo problém - je to jeho problém. ![]()
Příspěvek upraven 15.03.19 v 11:51
@Anonymní píše:
Přesně tak. Dovedu to pochopit při narození dítěte, či slzy dojetí, radosti nebo naopak pří úmrtí blízké osoby nebo něčeho podoběn tragického..... ale kvůli každé prkotině? Já už se kolikrát měla chuť hystericky rozesmát, jestli si dělá legraci, že bulí kvůli naší hádce atp..... Jsem asi stará škola na tohleto… potřebuju vedle sebe chlapa, který je opravdu chlap a radši mě při hádce pošle dopr… než aby se rozbrečel…
A nemanipuluje tím pláčem? Nechtěla jsi ho třeba opustit, tak zahrál scénu jak z národního? Co ho ještě rozbrečí? Nakopnutý prst? Horké kafe? ![]()
@Mart81 píše:
Brečím často, brečím rád, pláč to je můj kamarád.Jen se mi přitom neklepe brada. Doufám.
![]()
K slzám mi stačí i prudší vítr a dojmu se i nad dobře uvařeným obědem.
Příspěvek upraven 15.03.19 v 11:49Poplakat si je příjemné. Osobně na tom nevidím nic špatného. Pokud s tím má někdo problém - je to jeho problém.
Jasně, někdy slzy uleví. Jsem ženská a taky neřvu kudy chodím. Ale řekla bych, že dojímat se patří spíš ženám. U chlapa je to přitažlivé pouze někdy.
To fakt divný s takovým chlapem jsem se nesetkala, asi bych se začala smát ve chvíli kdy by se rozbrecel, chudák ![]()
Takoveho chlapa neznam.Videla jsem za 10 let u muze slzu dojeti nad detma.Brecet opravdu hodne jsem ho videla ,kdyz jeho sestra prisla o dite v 7 mesici.To jsme breceli spolu .To me ale prijde vse prirozene
@Russet píše:
Jasně, někdy slzy uleví. Jsem ženská a taky neřvu kudy chodím. Ale řekla bych, že dojímat se patří spíš ženám. U chlapa je to přitažlivé pouze někdy.
Já to beru.
Ale až začnu věci dělat podle toho, abych byl přitažlivý pro ženy a ne podle toho, jak mě se zrovna chce, budu se cítit mnohem méně chlapem, než když ucedím slzičku při nejlevnější romantické komedii, či se až k pláči dojmu při krásné hudbě, do které se vcítím a nechám se tou nádherou unést. ![]()
Osobně pro mě není těžké pustit nějakou tu slzu. Jsem fňukna a neomlouvám se za to. ![]()
@Mart81 píše:
Já to beru.Ale až začnu věci dělat podle toho, abych byl přitažlivý pro ženy a ne podle toho, jak mě se zrovna chce, budu se cítit mnohem méně chlapem, než když ucedím slzičku při nejlevnější romantické komedii, či se až k pláči dojmu při nádherné hudbě, do které se vcítím a nechám se tou nádherou unést.
Osobně pro mě není těžké pustit nějakou tu slzu. Jsem fňukna a neomlouvám se za to.
Nám babička říkala, když jsme byli malí, a chtěli si něco vynutit brekem:„Jen breč,aspoň budeš méně čůrat“. ![]()
@nostress píše:
Nám babička říkala, když jsme byli malí, a chtěli si něco vynutit brekem:„Jen breč,aspoň budeš méně čůrat“.
Tak to si musím zapamatovat
![]()
@Mart81 píše:
Já to beru.Ale až začnu věci dělat podle toho, abych byl přitažlivý pro ženy a ne podle toho, jak mě se zrovna chce, budu se cítit mnohem méně chlapem, než když ucedím slzičku při nejlevnější romantické komedii, či se až k pláči dojmu při krásné hudbě, do které se vcítím a nechám se tou nádherou unést.
Osobně pro mě není těžké pustit nějakou tu slzu. Jsem fňukna a neomlouvám se za to.
Tak mě třeba hudba dojme taky, ale slzy mi z ní netečou. Ve 40 minty romantické komedie přijdou spíš úsměvné, ale nepopírám, že třeba u Města andělů bych si nefňukla. Dojme mě spíš smrt nebo tragédie ve filmu než samotná láska těch dvou.
@nostress píše:
Nám babička říkala, když jsme byli malí, a chtěli si něco vynutit brekem:„Jen breč,aspoň budeš méně čůrat“.
To je super!
Když si u nás dítě něco vynucuje pláčem, tak se ptám, zda mi napláče do skleničky, že bych ji chtěl plnou dětských slziček. ![]()
Prosím o anonym, citlivé téma. Rozešla jsem se po cca 1 roce s mužem, který je vzhledově krásný, urostlý a velmi sympatický, nevypadá ani nemá žádné ženské rysy, naopak takovy ten opravdový chlap, co se vzhledu týče.. Alespoň tak působí na všechny okolo. Ale doma se z něj stával slaboch, který téměř kvůli všemu co se děje brečel. Resp. rozklepe se mu brada, začnou téct slzy…byla jsem i svědkem opravdu hysterického pláče. Je to normální? Popravdě pro mě to normální není. Jasně, citlivý chlap je fajn, ale tohle už je pro mě opravdu extrém… doplňuji, že se to týkalo např. pokud jsem se hádali, či šlo o jeho dceru, apod… takže podle mě nic tak strašně tragického… hodně jsem nad tím přemýšlela… čím to může být? Podotýkám, že to nebyl důvod rozchodu, bylo tam mnoho jiných věcí, toto s tím úplně nesouviselo, ale je fakt, že to u mě toho chlapa dost „degraduje“. Jak můžu být ve vztahu s chlapem, který brečí víc než já? Jak byste reagovali? Nebo to řešili? Přijde Vám to normální či nic, čím bych se měla znepokojovat?