Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj, vím, že každé dítě to mà jinak, ale jak se chovaly vaše děti po narkoze? Čeká nás zákrok, tak ať vím, co můzžu očekávat??? Děkuji ![]()
Moje dítě spalo a absolutně nevědělo kdo vlastně jsem, když se vzbudilo…
![]()
Ségra byla taková otupělá, ale mazlivá. Bylo jíhodně špatně, zvracela.
Jedna holka vyvadela, druha uplne v pohode. Myslim si, ze zalezi hodne na tom, zda jde dite se strachem pod narkozu, jestli se celkove boji zakroku, doktoru. U me to presne tak bylo.
U nás naprostá hrůza, narkozu měl necelou půlhodinu. Plakal, nevědel co s sebou, nemohl stát, sedět, ležet, nic, jen strašně plakal a chtěl se chovat… sestra říkala, že to MUSÍ zaspat a že ho nemám chovat, nebo bude zvracet a mám ho udržet v posteli, což byla fakt rada nad zlato. Byly mu čerstvě dva roky.
Ten stav trval hodinu a půl (nejhorších 90 minut mýho života, střídavě jsem chovala a hladila v postýlce, naštěstí nezvracel), pak se vysílil a ubrečel ke spánku, spal hodinu a půl a pak už byl více méně normální, tedy až na bolest v ovázané ruce a kanylu v noze. Zvlášť tu kanylu měl tendenci tahat a vytrhávat, nakonec jsem si vydupala, že mu ji odpoledne sundali; operovali ho ráno v osm a sestra říkala, že mu ji vyndají nejdřív po obědě, tak jsem tam odpoledne furt chodila. Bez té kanyly už bylo pak úplně dobře.
Po obou narkózách šílený pláč, hysterie. U jedné protože byl intubovaný a asi ho to bolelo v krku. U druhé, protože měl kapačku, kterou nechtěl a musel jí mít. Kde v sobě to drobný tělíčko sebralo sílu, vážně nevim. Ale dokázal mě pokousat i na obličeji. Říkali, že má blbou reakci na narkózu. Ale vím, že to byla prostě reakce na situaci po narkóze. Na bolest a na tu blbou kapačku. U kapačky jsem věděla, že jí nesnese. Prosila jsem dr, ať mu jí co nejdřív sundají. Dr slíbila, že když bude zle, že mu jí sundají. Jenže to nikam nenapsala, zmizela a sestry mu jí tudíž nemohly sundat. Kapačka nefungovala, takže pořád řvala a Jonáše budila a stejně mu jí nechali dvě hodiny. I když mu vlastně nic nenakapalo. Od 5h od rána nic nepil a napít dostal až někdy hodně pozdě odpoledne. Děsný, děsný. Jedna z nejhorších „chvil“ v jeho i mém životě. Ale narkózou to nebylo.
@Romine píše:
Ahoj, vím, že každé dítě to mà jinak, ale jak se chovaly vaše děti po narkoze? Čeká nás zákrok, tak ať vím, co můzžu očekávat??? Děkuji
Byla totálně zuřivá, museli ji přivázat k postýlce, seděla jsem u ní několik hodin a uklidňovala ji, nešla jsem ani na záchod, málem jsem se počůrala. ![]()
Ale nezvracela, narozdíl od ostatních dětí, protože jsem jí dávala jen po lžičkách čaj a potom dětské piškoty.
Byli jsme nedávno na operaci. Malý potom stále plakal, ale byl ještě otupělý jakoby ve spánku. Trvalo to přes hodinu, potom se vyspal a bylo to dobrý. Nezvracel, jen mu vadila kanyla ze začátku, ale pak už si jí nevšímal. Operovali ho ráno a večer už byl úplně v pohodě. Ale každý to má jinak po narkoze. Může být zuřivý, zvracet atd. na to mě sestra dopředu připravovala.
Příspěvek upraven 18.11.12 v 10:37
Náš 4 letý syn byl po narkóze ufňukaný, ale pak spal, spal a spal
Na to, že měl zalepené oči, to nesl dost statečně.
Holky, díky!!! Aspoň vím, co můžu očekávat. Jsem zvědavá, jak to bude malej mět…
Naší holčičce bylo tehdy 13 měsíců a nesla to celkem dobře. Byla jenom unavená a chtělo se jí spinkat, ale nezvracela ani neměla problémy pak s příjmem jídla a pití.
@Aladina Bych mu ji snad sama vyndala, chudacek malej
jste statecny
Ahoj, máje jít se synem na operaci ruky. Budou mu 2 roky. Operace má trvat zhruba 3 a půl hodiny
a po operaci máme být propuštěni domů. Domů jedeme vlakem, skoro 3hodinová cesta. Chci se zeptat, jestli někdo nemá zkušenost s cestováním s dítětem po norkóze. Přijde mi to možná lepší než cestovat autem, tam musí být uvázaný v sedačce, kdežto ve vlaku ho mohu mít celou dobu v náručí a třeba s ním i popocházet
. Ale docela dost se toho bojím.
Byla jsem s vnučkou na operaci kýly. Nástupní den jí dali jen vývar a bílý rohlík. Operovali ji druhý den v jednu odpoledne. Po probuzení plakala a měla strašný hlad. Byla dezorientovaná, musela jsem jí pomáhat slézt z postele na nočník. Přitom byla napojená na infuzi. Tak opatrně a celý den zase jen pití. Další den šla domů, takže za dva a půl dne v podstatě nejedla.