Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dianka byla už od malička akční dítě, ale poslušná. Stačilo říct jednou, maximálně dvakrát a poslechla.
Poslední dva měsíce mi ale dává zabrat. Ráno nechce snídat, nechce se jít oblíct, nechce si čistit zuby. U nás doma je takové nepsané pravidlo - až si dohraju, tak uklidím hračky. Teď malou pošlu at jde uklidit hračky, to začíná scéna, že ona si chce ještě hrát, přitom si jde sednou do obýváku a vytahuje další hračky. Řeknu to jednou po dobrým, dvakrát, třikrát, po čtvrté ji nabízím, že to půjdeme uklidit spolu. Ne, ne a ne. Dotáhnu malou do pokojíku, zavřu dveře a jdu jinam, ale ona je schopná v tom pokoji sedět hodinu a trucovat.
Jednou jsem jí vyházela hračky na jednu hromadu, neuklidila to. Ani táta nezabírá.
Někdy to dojde do takovýho extrému, že brečí až se dusí. Někdy zase seká latinu jak dřív.
Možná je to tím, že v prosinci mám termín a malá se cítí odstrčená. Přitom se na brášku tak těší, hladí si bříško, povídá mi o tom jak si budou hrát s autíčkama.
Achjo, někdy, když mi dělá scénu někde před lidma se cítím jak naprosto neschopná matka. ![]()
Tohle znám taky, kolik je malý? já u natky zjistila že musim všechno okecat, zduvodnit tak aby se s tim ona ztotožnila (což je občas dooost na palici) a pak funguje. sourozenec v tom taky muže hrát roli. jinak malá je paličatá po mně takže pro ni mám pochopenía od sebe vím že jak na mě někdo jde moc autoritativně tak se šprajcnu a nic se mnou nehne
V dubnu jí bude šest. Já se pořád snažím po dobrým, nabízím odměnu. Já myslím, že jí ta samotná činnost ani nevadí, ale trucuje z principu.
Hlavně mě děsí, pokud ji to nepřejde, jak to zvládneme se školou. To si jako ráno umane, že se jí nechce, šprajcne se, dostane hysterák?
Tak mě jedině napadá traky trucovat-zrcadlit ji její chování. když třeba bude chtít něco ona od tebe (bombon, hračku) tak ji čict že ne. a pak vysvětlit že se ji jen snažíš ukázat jak vypadá ejjí chování. a že pokud bude „fungovat“ ona tak ty taky (v rámci mezí). moje 4letá tohle celkem chápe, občas ji to jen musím připomenout. ale tady asi bude každá rad drahá
Ono je to tak, že malá si o něco ani neumí říct hezky, slova prosím a děkuju najednou zmizela z jejího repertoáru. To já si pak stojím za tím, že pokud to hezky neřekne, tak nic nebude. Ale určitě to vyzkouším. Třeba včera byl úplně pohodový den, žádný spor, prostě klídek a dneska je zase nepříjemná.
Nejhorší je, že potom večer přijde, tulí se a říká, že mě má moc ráda. To jí pak připomenu jak se chovala a ona slíbí, že už bude hodná. Jsme jak v kolotoči.
Skusím to s ní zítra v klidu probrat, normálně je chápavá. Vymyslet třeba nějaké odměny.
Ale moc díky za rady, vážně se cítím pod psa. ![]()
No není vubec za co, a pocit pod psa znám takjy moc dobře. třeba dneska mi nat od rána jen pije krev, dělá naschvály, ubližuje mladší. tak si jen v duchu říkám klídek, je jí blbě (máme akorát atb na streptokoka) a je nevyřáděná… le neboj, bude líp ![]()
Nechuť uklízet si hračky jsem s dcerami vyřešila tak, že jsem hračky sbalila do krabice - v klidu, bez křiku - nechala jim venku každé dva oblíbené kousky a řekla jim, že to mají alespoň bez práce, když si je nechtějí uklízet. Samozřejmě byly překvapené, o hračky přijít nechtěly, prosily, slibovaly…tři, čtyři dny jsem je v tom nechala pokoupat a za „dobré chování“ jsem jim pak postupně hračky zase vracela. Ne najednou, ale po kouskách. A jakmile večer začaly zkoušet, že se jim nechce uklízet, stačilo říct - jdu pro krabici ![]()
Ahoj jsem taky tvrdohlavej mezek a úplně to co popisuješ tak mě takhle popisuje moje máma když jsem byla malá, jsem beran. Já měla nataženou hubu třeba půl dne
. No naštěstí je moje malá ve znamení panny, ale druhé miminko má být taky beran, takže počítám že si to užiji jako ty ![]()
Jo berani
Taky jsem a taky jsem tvrdohlava, ovsem moje holcicka je vodnar a pripada mi jeste vic, nez ja..tak nevim
@Denisa56 píše:
Nechuť uklízet si hračky jsem s dcerami vyřešila tak, že jsem hračky sbalila do krabice - v klidu, bez křiku - nechala jim venku každé dva oblíbené kousky a řekla jim, že to mají alespoň bez práce, když si je nechtějí uklízet. Samozřejmě byly překvapené, o hračky přijít nechtěly, prosily, slibovaly…tři, čtyři dny jsem je v tom nechala pokoupat a za „dobré chování“ jsem jim pak postupně hračky zase vracela. Ne najednou, ale po kouskách. A jakmile večer začaly zkoušet, že se jim nechce uklízet, stačilo říct - jdu pro krabici
Tak tohle bych řekla, že je nejlepší rada…hračky zmizí…a vysvětlila bych to klidně i na příkladu dospělých (v 6 letech to pochopí) Řekla bych: Když tatínek bude v autě jezdit a nebude dodržovat předpisy, přijde o řidičák…a nebude moci řídit auto…my máme doma taky takové předpisy/pravidla…o úklidu hraček…ty je porušuješ, tak jsou hračky pryč…pokud se to změní, tak se ti vrátí… ![]()
@eManzelkaAmama píše:
Zajímavé je, že se tímhle způsobem (obvykle zničeho nic bez ohledu na věk) projevují děti těhotných matek. Mám teorii, že těhotné matky jsou unavenější než před těhotenstvím - unaví se rychleji a mají proto s prvorozenými méně trpělivosti. A dětem se pochopitelně nelíbí, když dříve milá, hodná a chápající maminka začne štěkat povely a vrčí, kvůli každému nesmyslu.
(Budoucí tatínci vědí, že s těhotnými mlátí hormony a tak se snaží nedráždit je a neodporovat jim. Ale malé děti tyhle informace nemají.)
Ano…děti tyto informace nemají a myslím, že asi ani nepochopí…nějaké hormony jsou jim fuk…ale řešit se to nějak musí… ![]()
Nemyslím si, zže by zakladatelka byla na děcka nervní, neměla tolik nálady a času, navíc malá ráda dělá věci sama jak psala. Ale zakladatelko tě potěším, mojí dcerce budou v březnu teprve |3 a máme doma to samé.. Ráno vstane a už je nasratá. Nechci pít, nechci jíst, nechci ven, nechci si hrát, nechcxi jablíčko, nechci bonbon, nechci pochovat, prská, ječí na mě a vyplazuje jazyk. Maému bere furt hračky. Pak je zase milá, s malým si hraje, chodí za mnou, dává mi pusinky. Je ot jak na houpačce. A to se jí fakt snažím věnovat, děláme z modelíny, malujeme, dělala jsem s ní cukroví, zdobila jablíčka, ale
druhý den je zase na zabití. No, doufám, že z toho vyroste protože já už ani nevím jak na ní reagovat, zda to přejít nebo vynadat nebo nevím. Takže v tomnejsi sama, akorát že moje dítko je o 3 ROKY mladší no. ![]()
Já myslím, že z toho vyroste…pak začne puberta…první kluci…a můžem se rovnou picnout…mám skoro desetiletou dceru a kamarádka jedenáctiletou (už menstruuje!!!) Jsou to ještě děti…občas na zabití, jak umějí vytočit a přitom se tvářit : Já nic, já muzikant…ale miluju jí jako nikoho…
Taky měla svoje období, kolem 4 let…tak 1-2 x za měsíc začala řvát, brečet, ať jí jdu pomazlit…když jsem přišla do pokoje, tak mě začala odstrkovat, kopat a křičet ať jdu pryč…tak jsem šla a ona zase křičela ať jdu k ní…a tohle pořád dokola- vydržela to i hodinu…pak vyčerpáním usnula…trvalo to rok, máma mi říkala ať vydržím, že je to to období NEGACE…ale pro mě to bylo psychicky hrozně náročný…připadala jsem si neschopná matka ( krom toho jsem učitelka v Mš, takže bych tohle chování měla zvládat, ale na vlastní dceru nic nefungovalo…kovářova kobyla
)Takže vydrž, ono se to časem zlepší…možná po narození miminka, bude pomáhat a zabaví se…