Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Promiň, ale jestli 6-leté dítě vulgárně nadává, kde se tohle naučil? Jestli se takhle bavíte doma, což je pravděpodobné, protože kde jinde tohle pochytí v takové míře, tak je asi něco moc špatně na samém začátku. Přijde mi, že se na sebe snaží poutat pozornost. Pozitivní - na to možná rezignoval. Tak zkouší negativní??? Asi to bude na poradnu, minimálně si nechat profesionálně poradit, jak s ním pracovat a co ne/nedělat.
@teroonka píše: Více
nó, nemusel se to naučit doma, ve škole jsou různé děti z různých rodin, moje dcera ve 2. třídě přišla s tím, že sex a šu. kačka jsou dvě různé věci, protože sex jsou oblečení a šu. kačka nazí - nebo naopak, no ode mně to fakt nemá,
a vysvětlovat, že to slovo šu… se nesmí říkat, že je to vulgární nijak nepomáhá, protože to není vulgární, děti ve škole to říkají také
A myslíš, že je na tu školu opravdu zralý? Jak se zapojil do kolektivu? Navázal aspoň trochu nějaký kontakt s dětma? Jak dává pozor při výuce?
Druhá věc je, jak s ním pracuje učitelka, škola, jak ty doma? Přijde mi, že mu hodně věci opakujete, ale to si myslím, že je celkem vyčerpávající a cesta do pekel. Ty znáš své dítě nejlépe, ale na moje funguje, když mu prostě část zodpovědnosti předám. Než abych mu říkala tisíckrát: „Oblíkej se dělej, přijdeme pozdě, no tak dělej,“ tak kolikrát řeknu: „Hele, podívej se tady na hodiny. Až bude ručička tady, v půl osmé, tak odcházíme. Pokud neodejdeme včas, přijdeme pozdě.“ A to docela funguje. Najednou to je na něm a přece jen, určitě mu není příjemné, když by měl přijít pozdě. Má ale taky fajn učitelku a mají moc hezký vztah. Takže děti jí automaticky chtějí vyhovět.
Jo a asi bych se obrátila na poradnu, minimálně by mě zajímalo, jestli má třeba nějaké poruchy učení, ADHD…
Teď ten pláč si myslím využívá k tomu, že ví, že mu dáte pokoj, protože máte zafixováno že,,pak s ním nic nehne,,
, přistupovala bych k němu jako ke klukovi, ne malému dítěti..můj šestiletý byl taky plačtivý a teď to přešlo, protože pochopil, že už to na mě neplatí, takže on spustí jako že fakt pláč a když zjistí, že nic, přestane během vteřiny, osuší oči a baví se normálně
.. zkusila bych popřemýšlet nad přístupu k němu, jestli nejste moc,,srdnatý a měkký,,..
Máme to doma, dělá to pořád a to mu je 10. Vše s ním je náročné. Máme za sebou i PPP, ale na nic nepřišli. Částečně se to lepší věkem, už třeba zvládá úkoly bez scény, ale nesmím je řešit a třeba mu říct, že udělal chybu.
Základ je důslednost a trpělivost.
@teroonka píše: Více
Moje dítě přišlo s vulgarismy ze školky a ze školy. Doma mi něco ujede, ale používáme hlavně do p*dele, on přinesl lehké ženy a dámské i pánské přirození. ![]()
@Zmatka Do kolektivu se podle učitelky začlenil. On má ve třídě i děti ze školky. Jestli je zralý, to jsem řešila už ve školce. On nikdy s chováním neměl problém. Byl vždy tichý, ale taky uměl trochu zazlobit. Jen jsme řešili, že mu vše trvá. On se nechá vším hned rozrušit. Hodně přemýšlím nad ADD. Hyperaktivní není vůbec. Ale soustředění je problém. Zkusím metodu nechat více povinností na něm. Třeba to pomůže. Hledám každou pomoc. Snažím se nastavit doma řád. Aby si plnil své povinnosti. Ale jemu vše dlouho trvá. Chybu co dělám já je, že když už něco mu řeknu po 100, tak bouchnu. Ale já jsem už zoufalá. Jak píšeš, je to cesta do pekel
@KáťaKašpi píše: Více
Moje dítě řve kvůli stejným věcem den co den už několik let a to i přesto, že ho to donutím udělat. Čekám, kdy to přejde a nic. Teď brečí, protože musí jít hrát na nástroj, chce na něj hrát, bavi ho to, ale denně brečí, že nechce cvičit. Odhlásit nechce, vždy odehraje.
Jak jednat jako s velkým, aby to pomohlo?
My máme trochu sparťanskou výchovu jak říká moje mamka a syn chodí i do školy a ze školy sám..chodila jsem s ním první týden. Když mu něco nejde, třeba slozit prádlo, ukážu mu to klidně 3× ale pak mu to zase rozhodim, aby to udělal sám. Jsou to maličkosti, které mu ale hodně prospěli, přestal být fnukna a mnohem víc si věří. Oni už to v 6 nejsou zas takový neschopný mrňata jak si někteří rodiče myslí..sám si chystá věci, svačinu, ráno ustlat postel, oblíkat se, hlídat si čas..já jsem jen tichý pozorovatel, kdyby náhodou..
Dostal „poznámku“, že vulgárně nadává a tys mu za to vynadala, že nadávat se nesmí. Nepřijde ti na tom něco divného? ![]()
Jinak myslím, že to chování není nic zvláštního, tohle děti dělají, jen tedy spíš ve školce…
@Anonymní píše: Více
A co to zkusit otočit? Třeba zrovna s tím nástrojem? Dobře, chceš hrát? Tak přestaň vyvádět, jinak hrát nebudeš a odhlásím tě
chce to jen najít způsob jak s ním komunikovat
@Anonymní píše: Více
To je u nás taky problém, když ho u úkolu opravím, tak začne natahovat. Snažím se mu vysvětlit, že není důvod brečet. Že to budeme trénovat. Ale pláč mu stejnak nepomůže. Stejnak to nefunguje🤦♀️. Popravdě jsem na ten pláč alergická. Protože vím, že k tomu nemá důvod.
@Anonymní píše: Více
V prvním příspěvku píšeš, že je vzdorovitý od malička, ve druhém, že doma nikdy problém s chováním neměl. To je v dost zásadním rozporu. Ty problémy prostě měl. Doma u maminka všechno říká stokrát, pak bouchne - ale ve škole na tohle prostor není. Jakmile se děti nenaučí ještě před vstupem do školy přijmou fakt, že nebude vždy po jejich, někdy taky nevyhrají nebo že nejsou středobodem vesmíru jako doma, mají velký problém. Časem pochopí a přijmou - jen je to stojí spoustu energie. Ty přestaň říkat věci stokrát a buď důsledná. Na nastavování pravidel teď je prostě pozdě - ale s tím už nic neuděláš, makejte na tom. Oni ti v poradně beztak nic jiného neřeknou.
Dobrý den všem,
jsem už zoufalá z chování mého syna. Synovi je 6 let a začal letos chodit do první třídy. Ani nevím, jak začít. Syn je hodně plačtivý už od malinka, ale také velmi vzdorovitý. Ohledně plačtivosti: syn nesnese prohru nebo pláče kdykoliv je pokárán za něco. Nebo, když mu něco nejde. Toto dělá i ve škole. Učitelce jsem vysvětlila, že syn to dělá od malička. Ale je to hodně jeho povahou a nepřišla jsem na to, jak to nějak změnit. Ohledně tvrdohlavosti, to je boj při všem. Nebude dělat úkoly, nechce se oblékat. Když on nechce, tak je to boj. Když zvíším hlas, začne brečet. A je konec. Musíme mu vše říkat 100×. Jinak nic neudělá. Je to vyčerpávající. S tím bojují i ve škole. Dnes dostal slovní hodnocení ze školy, že vulgárně nádává dětem
. Byl to pro mě šok. Dostal vyhubováno a pak jsem si s ním o tom promluvila. Abych mu vysvětlila, že tohle se nedělá atd. Řekla jsem ať nakreslí obrázek pro tu holčičku, na kterou byl ošklivý. Dcera mu s tím trochu pomohla a on, když už měl obrázek dodělat, tak ho zničil.
. Já už nevím co dál. Po dobrém, po zlém. Nic nefunguje.