Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Vždy jsem byla přesvědčená, že si děti pořídím, až bude ten pravý muž a situace. Ale nikdy jsem necítila ten pud je mít, žádné tikající hodiny, bylo to spíš rozumové, že děti k životu patří.
Snažení o první dítě odstartoval můj muž, že už teda je vhodná situace. Tak jsem taky začala chtít otěhotněl, byla jsem pilná snažilka, ale pořád to nebyla mateřská láska, spíš strach, jestli se to povede. Láska nastoupila až postupně když byl malý na světě.
Ja věděla už od 18 ze děti chci a nakonec sem mela dítě ve 23 letech a byla sem šťastná ale ted si říkám ze jsem mela počkat nebo nemít děti vůbec …cely svět šel do kopru a finančně sem se ze soběstačné ženy s finanční rezervou stala ženou co počítá každou korunu
Ne a pred 30 sem mela uz tri
ono to prislo nejak samo a nečekaně ![]()
Deti jsem chtela vzdy. Postupne jsem dospela k tomu, ze deti mit budu jen s tim spravnym muzem. Toho jsem potkala docela pozde, takze uz jsem se pomalu srovnavala s tim, ze budu bezdetna a najdu si nejake deti na tetickovani.
Ted mam mimino, nedala bych ho za nic na svete, ale uz se docela tesim az budu zase delat i neco jineho, nez maminku.
Nechtěla jsem děti, až v 36 letech jsem se rozhodla a na první pokus bylo.
Věděla jsem tak od 15, že děti chci. Samozřejmě až bude ta správná doba a vhodný tatínek.
Nejdřív jsem chtěla tři, pak jedno, pak dvě. Takže máme tři.
O budoucnost sveho ditete se zatim nebojim, nicmene uvedomuji si to, ze jsem to ja, kdo ho musi naucit to, co je dulezite, pro spokojeny zivot. A to se, dle meho zase tolik nemeni. Aspon ne v horizontu jedne dvou generaci
Když čtu příspěvky, tak v nich ale zřetelně vidím buď pud, přírodu.
Nebo čistou sobeckost, splnit si přání mít děti.
Málokdo chce děti proto, aby měly šťastný život. Zamýšlel se vůbec nad zodpovědností za jejich život poté, co už tady nebudete.
To je podle mne důvod, proč lidé děti odpovědně nechtějí. Protože nevidí tu budoucnost.
A ono pak třeba jen, když ty děti nejsou zdravé, během života až můžete zjistit, jak strašnou genetiku jste jim předali, tak není horší bolesti pro matku než vyčítání si, do jakýho utrpení přivedla duši dítěte. Že jsem byla fakt pudovej sobec.
@Anonymní píše: Více
Tak to je snad samozrejmost, že každý rodič chce pro dítě šťastný život…to se ani nemusí psát.
Samozřejmě, že v životě se stane hodně situaci, kdy šťastné nebude, ale to k životu patří a rodic na to ma dítě připravit, aby umelo přijmout i složitější situace a pomoct mu
Ne okolo 20 jsem tvrdila že nikdy, po 30 že jedno a to mám, teď mi je 40 a je to akorát
Já nechápu co všichni máte stou dobou… Žijeme v největším blahobytu co kdy byl
a to že si někdo udělá dítě pro sebe, tak ano, nedělám si dítě kvůli jeho životu.. on sám o sobě žádnej život nemá nějakej větší smysl.. narodíte se, nějak žijete a pak ende..
![]()
Mám zcela stejný názor. Děti mám dvě a vyčítám si občas, že je mám. Ne kvůli sobě, ale kvůli nim. Že jsem je přivedla do tohohle světa a do života.