Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
No spíš začni hledat cestu, jak si s lidmi porozumět. Vyžaduje to z tvé strany snahu a vynaloženou energii.
Pokud jen tak prostě budeš čekat, že se ti někdo bude ozvýat a budete si z ničeho nic skvěle rozumět, tak to samozřejmě nevyřeší ani větší město.
Co tě baví, jakémáš koníčky?
Určitě se přikláním k tomu jít lidem naproti. Snažit se najít si třeba kurz, cvičení atd, kde jsou lidi a najít si tam nové kontakty
Větší město nemusí znamenat nutně více možností.
@Anonymní píše:
Dobrý večer
Jsem ve svých nejlepších letech, dítě ještě nemám a přesto je můj život velice osamělý. Nerozumím si s lidmi svého ani staršího věku. Vyrůstala jsem na malém městě, měla jsem odmalička jednu kamarádku, která po nalezení partnera začala omezovat kontakt a bez důvodů se mi vyhýbá úplně. Jinak nikoho nemám. Samota mi láme srdce. Přemýšlím že bych odešla do většího města. Ale bojím se aby tam nebylo znovu to samé.
Nějaká rada? :/
Já sice děti mám, ale i tak se cítím podobně. Navíc mám strašný problém se s kýmkoliv seznámit.
Co znamená v nejlepších letech?
Jinak já bych zkusila (po apokalypse) kromě zmíněných rad ještě zkusit obnovit nějaká případná stará přátelství nebo aspoň kamarádství - napsat pár spolužákům, spolužačkám ze základky, ze střední, (z výšky?), jak se mají, uspořádat třeba nějaký sraz (i menší, třeba jen s pár lidmi, se kterými ses tehdy bavila), pokud jsi chodila třeba někam do oddílu nebo měla nějaký jiný dlouhodobější zájem, tak se zkusit zas těm lidem ozvat… Nebo pokud máš nějaké příbuzné, se kterými se třeba moc nevídáte ne proto, že byste se neměli rádi, ale prostě se nedokopete zorganizovat nějaké setkání, tak je pozvat na návštěvu, na procházku…
A jestli nic z toho nepřipadá v úvahu, tak holt hledat úplně nová.
Příspěvek upraven 29.04.20 v 18:29
Věnuj se koníčkům, které tě baví a kde je možnost se seznámit s dalšími lidmi. Když budete mít společný koníček, tak i společné téma o kterém si povídat a spřátelíte se. Choď mezi lidi, do společnosti, neboj se začít konverzaci první…
Co třeba lidi z práce nebo ze školy? Mezi těmi by jsi také mohla najít přátele.
Cítíte se někdo taky tak strašně sám?
Dneska mám nějaký blbý den. Omlouvám se, jen jsem si potřebovala ulevit.
Cítím se taky sama. A budu se rozvádět. Z manžela se stal totální sobec. Myslí jen na sebe, je středobodem světa, a všichni jsou podle něj blbci. On je dokonalý.
Je mi z něj špatně a nemůžu ho ani cítit.
Dnes je vůbec taková doba, že se lidi spolu moc nedruží. Každý jenom honí peníze.
Kdysi se jelo na vandr, hrálo se na kytaru, zpívalo…kamarádů bylo hodně. To se nevrátí.
Taky se cítím osamělá. naštěstí, jak stárnu vystačím si sama se sebou.
@Kristi9 píše:
Cítím se taky sama. A budu se rozvádět. Z manžela se stal totální sobec. Myslí jen na sebe, je středobodem světa, a všichni jsou podle něj blbci. On je dokonalý.
Je mi z něj špatně a nemůžu ho ani cítit.
to mě moc mrzí, mě partner opustil v červenci. Teď si užívá s novou a já se s tím pořád nemůžu srovnat. Týden je to třeba v pohodě, pak přijde den, kdy je to úplně na prd. Nejhorší jsou dny, kdy ho vidím, nebo když s ním telefonuji.
@iiiv píše:
to mě moc mrzí, mě partner opustil v červenci. Teď si užívá s novou a já se s tím pořád nemůžu srovnat. Týden je to třeba v pohodě, pak přijde den, kdy je to úplně na prd. Nejhorší jsou dny, kdy ho vidím, nebo když s ním telefonuji.
Někteří chlapi jsou prostě na h.
A máš děti?
@iiiv píše:
to mě moc mrzí, mě partner opustil v červenci. Teď si užívá s novou a já se s tím pořád nemůžu srovnat. Týden je to třeba v pohodě, pak přijde den, kdy je to úplně na prd. Nejhorší jsou dny, kdy ho vidím, nebo když s ním telefonuji.
@Kristi9 píše:
@iiivNěkteří chlapi jsou prostě na h.
A máš děti?
jj mám dva chlapečky, 9 a 6. Možná pro to to na mě dneska zase padlo, zítra jedou zase k tátovi.
Dobrý večer
Jsem ve svých nejlepších letech, dítě ještě nemám a přesto je můj život velice osamělý. Nerozumím si s lidmi svého ani staršího věku. Vyrůstala jsem na malém městě, měla jsem odmalička jednu kamarádku, která po nalezení partnera začala omezovat kontakt a bez důvodů se mi vyhýbá úplně. Jinak nikoho nemám. Samota mi láme srdce. Přemýšlím že bych odešla do většího města. Ale bojím se aby tam nebylo znovu to samé.
Nějaká rada? :/