Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj vsem ![]()
Co byste sami sobe ted poradili, co delat/nedelat, kdyz bylo detem 2-3? Pojdme udelat sbirku rad, zkusenosti a vseho, co bychom si prali jako prvorodici vedet a nikdo nam to nerekl, nebo jsme to necekali:)
Zbytečně nenervovat sebe i děti a nechat všechno volné plynout, víc si užívat volný čas s nima, protože už nikdy to nebude stejné.
Pokusit se konflikty řešit bez křiku a pár výchovných (ne že bych furt jecela a triskala je, ale časem mám ten pohled na věc jiný, byla jsem větší nervak, což ale úzce souviselo s tím, že jsem byla na vše sama a teď už exmanzel měl radši práci a kamarády)
Nebuď na ni zlá, ona za to nemůže. A je to normální. A ty se hoď trochu do klidu. Nemusíš mít všechno dokonalé. Prostě DO POHODY ![]()
Dělej si to tak, jak si ty myslíš, že je to nejlepší, na nevyžádané rady okolí a příbuzných z vysoka kašli… ![]()
No.. vzhledem k otmu že malá teď oslavila na podzim teprve 4 narozeniny, tak to zase takový rozdíl není ![]()
Každopádně zatím můžu vzkázat, vydrž, bud důsledná a tu odrážedlo za 2,5 tisíce nekupuj… bude to zbytečný začne pak rovnou jezdit na kole,)
Nehroť to, období vztekání, nejezení, nespaní… jednou přejde. A přijde jiné ![]()
Věř sobě, probírej situace i sama se sebou… hodně věcí jsou jen do hlavy natlučené stereotypy
(např. nezvládám, je toho moc
nebylo toho moc, ale matky to říkaj. I já to říkala
atd atd)
Je to trénink na pubertu, nic víc. Když zvládneš s klidem tohle, zvládneš to i za deset let ![]()
Ve 2 - vydrž
Ve 3 - vstupuješ do nejlepší etapy
(dvojčatům je 9 a jejich školkový věk 3 - 6 považuju zatím za to nej období
)
Já se přiznám, že občas mpři nějaké jednotlivé situaci bleskne hlavou „třeba by víc poslouchal, kdybych byla tehdy ostřejší“. Ale pak se zase zklidním a vím, že autoritativní výchovou by možná byl poslušnější, ale nebyl by vychovanější. A já vlastně nechci poslušného chlapce, ale kluka, kterej se nebojí vyjádřit svůj názor, i když s ním zrovna nesouhlasím. Kterej ve mě má důvěru, a to, že občas zkusí někde něco ošulit, je známka inteligence a ne nevychovanosti.
Když na to přijde, pořád jsem ještě přesvědčená, že jsem ho (zatím, je mu 11) vychovala dobře a pokud jsou někde limity, je to spíš otázka povahy než výchovy.
Jen bych si asi poradila, být důslednější se stravou - víc ryb, zeleniny, houby. Já si s tím tehdy nechtěla dělat „starost“, a pak sem okolo osmi let zjistila, že toho spoustu nejí a i když už se to teď po třech letech výrazně zlepšilo, bojujem s tím doteď. Možná kdyby ten boj proběhl už v těch třech, mohl bejt potom klid (a nebo možná ne
)
Příspěvek upraven 20.01.23 v 11:15
Jo, a ještě bych si řekla, že rozhodnutí nedělat si na nátlak okolí druhé dítě, když ty si nejsi jistá, jestli ho chceš, je jedno z nejlepších rozhodnutí tvého života ![]()
Já měla štěstí na hodné dítě asi. Ve dvou letech pohoda. Ve třech ještě taky. Víc se začal prosazovat o něco později, když už to mohl vykomunikovat. Svou hlavu má doteď. Takže asi užívej si, bude hůř?
Nic bych nevzkazovala, udělala bych všechno naprosto stejně…