Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
Co dělala vaše maminka správně?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.4.24 12:17
Vychovávala nás s respektem, bez urážek, ponižování, křiku, strašení, vyhrožování. Dala nám svobodu, neřešila moc jestli se učíme nebo neučíme, mohli jsme o prázdninách být pořád venku s kamarády, přespávat u nich, oni u nás… Podporovala nás ve všem. A je i bezvadná babička, je s ní veselo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.4.24 12:37
Moje maminka určitě nedělala vše správně. Ale jsem jí velmi vděčná, že v době, kdy zemřel otec, já a můj starší bratr jsme byli na VŠ a mladší bratr ještě na ZŠ, že ona udělala vše proto, abychom mohli všichni dostudovat.
A když si mám vzpomenout na nějaký hezký zážitek z dětství, tak si vzpomenu, že jsem jednou přišla ze školy (ještě ZŠ) a ona zrovna mladšímu bratrovi, který byl nemocný, začala číst povídku z knihy Slovácko sa nesúdí, přidala jsem se k nim a pamatuji si, že jsme se při čtení strašně moc nasmáli. Pořád si pamatuji, o kterou povídku šlo a dnes mi vůbec nepřipadá tak vtipná, jak tehdy. Ale ten pocit společného smíchu mám v sobě pořád, a to je asi to podstatné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.24 11:22
Co dělala matka správně, nevím. Asi jsem neměla čas to pozorovat. Ale díky tomu, že mi nikdy nic neodpustila a pěkně mě zapřáhla, nikdy mi nepomohla ani neporadila, jsem se celý život spoléhala jen na sebe. Po založení rodiny jsem v tom úspěšně pokračovala. Byla jsem zaběhnutá a zvyklá dělat na druhé a za druhé. Od opečovávaného jedináčka jsem nemohla požadovat podřadné práce doma a na zahradě. Tak jsem zvládla i to. Měla jsem přece zácvik. Ono je fuk, jestli kmitáte kolem táty a dvou mladších sourozenců nebo kolem může a dvou dětí…
Dvacet let v původní rodině a dalších dvacet v manželství mi bohatě stačilo. Nastala třetí etapa. S prázdnýma rukama a vysypanou kapsou začalo třetí kolo. Získání vlastního bydlení a majetkové vyrovnání bylo opět v mě režii bez jakékoli pomoci. Byl to čistě můj problém, matka se do toho míchat odmítla… Nepřekvapilo mě to. Nic jiného jsem vlastně nečekala. Těžko říct, která etapa byla nejnáročnější. V té třetí, která byla inspirativní, už člověk měl trochu míň sil. Ale zvládlo se to, jiná možnost nebyla. Každopádně jsem ve čtvrté etapě. Žiju sama, ve svém, po svém. Nemusím být nikomu vděčná, nejsem nikomu nic dlužná. Nikdo mi neříká, že nesmím mít koníčky, volný čas. Že mám jen povinnosti. Že musím dělat to, co se ode mě čeká bez ohledu na to, co chci já. Takže asi tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.24 13:12
@Pe.M.1 píše: Více
Hezky jste ty etapy popsala. Je to úderné, výstižné, je vidět, že jste odolná.
Já měla matku, která nikdy nebyla nápomocná, a už vůbec přijímající nebo dokonce láskyplná. A jsem v etapě 2. Děti pro mne zápřah nepředstavují. Jsem náležitě vycvičená starat se o druhé a je mi jasné, komu jsem za to vděčná. Má to své výhody, ale taky jsem si vědoma, že jsem schopná neobyčejných ústupků, kterých by standardní jedinci schopní nebyli. A teprve se učím brát v potaz vlastní potřeby před potřebami druhých. V dětství jsem na žádné potřeby, a už vůbec ne emocionálního charakteru, neměla sebemenší nárok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.24 16:15
@Lydia Délectorskaya
To je stručné a reálné shrnutí lidi jako jsme my. Kteří koukají na potřeby lidi kolem a ty své upozadí a potlačí. Já už tu druhou etapu mám za sebou. O děti jsem se starala ráda. Měly uklizeno, uvařeno, vypráno. Hodně jsem si s nimi povídala. Byla jsem za to kritizovaná. Jenomže my je nikam nebrali. Nebyl zájem. Bylo mi řečeno, že jeho rodiče nikam nevzali taky. No mě taky ne. Takže náš svět byl doma. Dělala jsem, co jsem mohla. Když děti vyrostly a prokoukly otce a jeho rodiče, při rozvodu byly při mně. Mně by vůbec nevadilo, kdyby se s nimi viděly. Hlavně, že jsem měla od nich pokoj. Když pominu pomluvy atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.24 17:02
Přimělo mě to se nad tím zamyslet (nikdy jsem o tom nepřemýšlela) a bohužel jsem na nic nepřišla. Jedna babička si mě k sobě často brávala, asi se tak rozhodla z lítosti, přitom vůbec nebyla nikdy takový ten mateřský a už vůbec ne domácký typ. A ta mě měla prostě bezpodmínečně ráda a byl to pro mě u ní bezpečný přístav. Bohužel zemřela, když mně bylo osm roků, ale stále na ni s láskou vzpomínám. Byl to jediný člověk, který se mně opravdu věnoval se zájmem, pochválil mě, podpořil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.24 09:32
Moje matka je těžce psychicky narušená. Kdybych neměla tátu a babičky, určitě bych si nedokázala zachovat jakoukoliv vnitřní integritu. Něco hezkého by se našlo, ale člověk na to ani vlastně nechce vzpomínat.
Vzpomínám moc ráda na zážitky s tátou. Učil mě sporty, trávili jsme spolu čas vždy aktivně. Když si se mnou hrál, tak naplno, klidně celé hodiny, jak jsem chtěla, ne že bych byla jen přívěšek k jemu preferovaným aktivitám. Věnoval mi kvanta času. Vždy jsem z něj cítila, že mě má rád a bylo mi s ním dobře. Nikdy na mě ani nekřičel a měl kamarádský přístup. Taky mi hodně četl. Nasmáli jsme se. Tančili.
Ráda vzpomínám i na zážitky u babiček. Byla tam vždy pohoda. Líbilo se mi, když si babička s dědou spolu hezky vykládali u kávy, rádi vzpomínali na dětství. Ráno se nikam nespěchalo. Moc se mi oba věnovali. S dědou jsme rádi v létě plavali, nikdy nezapomenu, jak jsme spolu ve vodě vždycky blbli. Ukazoval mi přírodu. Chodili jsme na houby. Oba mě měli rádi. Druhou babi jsem měla taky ráda. Hodně se mnou vařila, ale neměla jsem z toho tehdy vůbec rozum, protože jsem byla malá. Docela brzy umřela. Škoda. Dobře vařila a já se učila vařit později sama.
Myslím, že pro děti je nejdůležitější atmosféra, jakou člověk vytvoří. Nemusí se ani dít nic extra zvláštního, ale když je příjemně, veselo, bezpečně, to je podle mne to nejdůležitější. Cítí se v tom hezky, mile, jsou veselé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.24 10:34
Moje byla též narušená. Příklady jsem si brala jinde. Jezdili jsme na víkendy k babičce, ta se s námi učila, koukala na dokumenty, hrála dámu. Když jsme bydleli pak u jiné babičky, ta nás učila to praktické( nasekat dříví, vykydat chlévy), ale i užít si klid na pastvě. Jezdila jí tam pomáhat její kamarádka. Ta s námi hrála deskovky, dávala hádanky, pomáhala s učením. V té době jsem si přála, aby ona byla moje máma. Kamarádi mi pomohli s emocemi. Oni mě objali apod..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.24 12:29
Spousta věcí tu už padla, tak se nechci opakovat, ale vypíchnu třeba to, že je to velmi pohostinná žena a vždycky když u nás byli kamarádi, tak se o nás starala, když jsme byli menší dělala zábavu, pořád u nás někdo z kamarádu spal a nebyl to problém. Pak vlastně i když jsem byla na střední a seznámila jsem se teď už s manželem, tak u nás mohl každý víkend spát, nebyl to vůbec problém a je hrozně hezký že ho bere jako vlastního. Nedělá mezi námi vůbec rozdíly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.24 12:42
Cim jsem starsi a obcas mi znami vypravi o svych rodinach, tim vic ocenuju, ze dokazala mezi sourozenci nedelat rozdily. To fakt klobouk dolu obzvlast proto, ze jsme kazdy uplne jiny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Školkový syn stále nemocný
- 11.06.26
- Lenka32288
Noční děsy a Stramonium
- 09.06.26
- Anonymní
Zadní rýma a hrozný kašel vleže
- 10.06.26
- Anonymní
