Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Jako u nás jsou šílené zvuky taky na denním pořádku. Začínáme hned z rána, pustím pohádku, okamžitě řev jak u vraždění, že tuhle prostě nechce. Pokračuje to u pití kakaa, že chtěl studený a ne vlažný. Čůrat se mu nechce, zuby si vyčistí, ale oči si mýt nebude, takže opět řev. Hroutí se mu lego - řev, vztekání, nemůže najít určitou hračku - řev, vztekání. Nechce obědvat - další vztekání. Venku je klid, ale vztekání přijde, když máme jít domů. Další řev je u večeře, že sám jíst nebude - chce krmit.
Jo, jde mi z toho hlava kolem, občas zařvu taky, mezi domlouváním, že se nemá vztekat pro nic za nic, ale v klidu říct, co zrovna chce. Syn má 3,5 roku. A to nemluvím o tom, že má nejraději hračky, které dokáží udělat nějaký hluk, co možná ten největší.
Bydlet v bytě, tak sousedi volaj sociálku snad neustále. Přitom se vlastně nic hrozného neděje a x-krát denně se malej přijde přitulit a maminko, mám tě moc rád ![]()
My máme dvě holky. Už jsem je začala za dupání a vřeštění pohlavkovat. Skončilo to u 20 pohlavků za večer pro každou a bylo to k ničemu. Mě nejvíc pomáhá je rozdělit. Každá jde za trest za dupání do jiné místnosti a nesmí k sobě. Máme naštěstí 3+1, tak jedna je v pokoji a druhá v ložnici. Nejvíc bordel dělají společně. Třeba jedna si dala obě nohy do jedné mé ponožky, druhá že bude dělat trakař a ta s nohama v ponožce jí bude držet nohy a u toho skákat
Na upozornění, aby nedupaly už vůbec nereagují, slyší to 10× za hodinu.
@poučená píše:
- Zpřátelit se s nimi. Být na ně milá. Mohou mít různé stresy a děti z toho mohou být neklidné, a tak je u nich pak plno hluku. Vždycky vztahy lépe fungují po dobrém, nežli cítit sousedy nepřátelsky. Anebo to aspoň zkusit.
- Jiná možnost je, udělat si jiný životní styl. Netrávit v době jejich hlučnosti čas doma. Udělat si pro tu dobu nějaký zajímavý program.
- Odstěhovat se jinam. Není to sice jednoduchá změna, ale ušetřit svou nervovou soustavu od sousedovic hluku a od vlastní naštvanosti, mohla by ta změna bydliště za to stát.
PŘEJI VÁM PEVNÉ NERVY A ABYSTE TO V DOBRÉM VYŘEŠILA
- Koupit si v lékárně špunty do uší. Jsou levné. Sestra mi je jednou přinesla, když jsem odjížděla na dovolenou, že ona s nimi má tu nejlepší zkušenost. Já ji udělala také! Ve vedlejším pokoji v hotelu bydleli hosté s pejskem. Když šli na večeři, na snídani, tak pejsek pořád smutkem po nich štěkal. Bylo to nesnesitelné! Vzpomněla jsem si na špunty a spala jsem a spala, že jsem i hotelovou snídani zaspala
no špunty už mám a upřímně? co já bych se měla stěhovat nebo se jinak omezovat? To oni jsou problém, který je třeba řešit..:(
@michaela66 píše:
no špunty už mám a upřímně? co já bych se měla stěhovat nebo se jinak omezovat? To oni jsou problém, který je třeba řešit..:(
Dělej stejnej bordel jako oni. Nejlíp brzy ráno a později večer. Když domluvy nepomáhají, tak jim oplatit stejnou mincí.
@michaela66 píše:
no špunty už mám a upřímně? co já bych se měla stěhovat nebo se jinak omezovat? To oni jsou problém, který je třeba řešit..:(
Věc je ta, že oni problém nemají. Tedy problémy má každý, i oni mají problémy. Ale tento problém máte vy, ne oni.
Bydlíme v přízemí paneláku, celkem 22 bytů + my. Než lidé vyjdou z domu, musí projít 4 dveřmi. Brana byla špatně seřízena a sousedi naproti našeho bytu, normální, hodní, slušní lidé, ona učitelka, on tiskař, oba již staršího věku, než jsme byli tenkrát my s manželem, když z bytu odcházeli, dali si záležet, aby měli bytové dveře dobře zavřené, práskali s nimi, doslova. Jakoby, nebyli si toho vědomi. Mužovo upozornění, že nás to ruší, nechápali. Vůbec nechápali, že nás to může rušit. Muž z toho měl nervy… to nebudu popisovat, trvalo to celá léta. Muž začal sousedy nenávidět.
Přešly roky… pro mě všelijak poučné. Nyní vím, že bych to se sousedy a dveřmi řešila přátelsky, opravdu přátelsky a jenom přátelsky. Oni nám nedělali naschvály.
A pokud vám tu leckdo radí, abyste jim oplácela zlým, tedy ve smyslu „oko za oko, zub za zub“, tak vám to klid do života nepřinese. Jen budete považována za ježibabu, kterou je zábavné vydráždit.