Co s bydlením?

Dobrý den, omlouvám se za anonym, ale potřebuji se někam vypsat a je to dost osobní. Možná mi napíšete, že mě trápí dobré bydlo, že jsem sobec, ale já se prostě jen cítím nešťastná. S manželem bydlíme 5 let v domě jeho rodičů. Nastěhovala jsem se asi 1,5 roku před svatbou, i když jsem nechtěla, ale v tu chvíli to byla jediná možnost, jak bydlet s tehdy ještě přítelem dohromady. Důvod, proč jsem do toho domu nechtěla byl prostý - manželova matka. Neustále řve po svém manželovi a za něco ho sekýruje, anonynmně udává sousedy za různé věci, vymýšlí si věci, které nejsou pravda a několikrát jsem ji přistihla při lži, a tak bych mohla pokračovat. Situace, které jsou naprosto logicky nepochopilné, se tu opakují skoro každý týden, když tchýně „zase s něčím přijde“, má totiž utkvělé názory, které jí už radši nikdo nevyvrací. Občas ji také slýchám, když je sama v místnosti, jak vede monolog - řekla bych, že se jí něco odvíjí v hlavě a ona si neuvědomuje, že mluví nahlas. Předmětem je obvykle spílání jejímu manželovi.
Já jsem spíše klidné optimistické povahy, mám ráda svůj klid. Vím, že nejsem taky žádný svatoušek, ale už jsem na ni taky párkrát vyjela, když mi ruply nervy. Naposledy jsem jí řekla, ať nás laskavě s manželem neustále nekomanduje, že jsme dospělí. Máme malé dítě a už mě prostě nebavilo neustálé její přikazování co a jak máme dělat.
Barák má 4 podlaží vč. sklepu a půdy. My obýváme s děckem 1 pokoj a postavili jsme si ještě vlastní kuchyň v jednom nepoužívaném pokoji, abychom mohli aspoň částečně samostatně hospodařit. Mám skvělého tchána, který navrhoval, abychom si u nich udělali půdní byt nebo abychom jim z obýváku v přízemí udělali ložnici, hned vedle mají kuchyň a je tam i koupelna a my bychom měli celé patro pro sebe, tchýně ale ani jednu variantu nechce.
Ráda bych se vrhla do projektu na stavbu vlastního domku, pozemek máme, ale problém je, že manžela naše situace zas tak nepálí. Samozřejmě, konflikty s jeho matkou ho taky štvou, ale je na ně už za celý život zvyklý, tak je schopný její řeči vypouštět z hlavy. Stavět dům by taky chtěl, ale…nevím vlastně, co za to ale dosadit. Prostě to rozhodnutí vázne.
A já nevím kudy kam. Manžela miluju, máme hezký vztah, ale bohužel když se snažím zavést řeč na téma bydlení, tak se nejsme schopni domluvit. Manžel má zrovna totiž ještě rozběhlý jeden projekt, kterému se dost věnuje a otázka bydlení pro něj není prioritní.
Co byste na mém místě dělali vy?