Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Co vám dává mateřství?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.12.23 19:24
Nemáš nějakou formu poporodní deprese? Asi bych se na to podívala, protože třeba já jsem prostě s dětmi happy. Jasně, člověk nemůže tolik, co před nimi, občas je to náročné, ale ty pocity by neměly být tak ubíjející 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.23 19:27
No, zname to vsechny…ten sok kor z narozeni prvniho ditete. Hlavni je soustredit se na to, co funguje, co vam sedne a co bys tedy chtela delat. Mala mimina jsem soupla do nositka a v podstate se pohybovala vsude - deti v tom hezky usnuly, nakojily se, a ja mohla cestovat, jit na jidlo, jit do muzea, s kamoskou na trhy…
Kdybych mela v hlave, ze musim sest hodin denne skakat na mici, budu si pripadat jako otrok taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.23 19:28
Ahoj, je to tím, že máš náročné miminko. Ale vydrž. To, co platilo před týdnem se za týden zase může změnit. Začátek s miminkem je náročný, ale čím je dítě starší tím je to lepší. Uvidíš, že za rok si na toto ani nevzpomeneš. Já mám syna 2,5 roku a přeji si, aby už ani nevyrostl. Měli jsme spousty náročných momentů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.23 19:31
Tak 6 hodin na balonu, to by uvrhlo do deprese kazdyho. Vim, ze se mi to radi, ale zkus to nejak odbourat, tohle je cesta do pekel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.23 19:35
Někdy ho nemusí úplně mateřství naplňovat a činit šťastným…někdo může být i trochu v šoku z toho že po porodu a pohledu na to vytoužené dítě nepřijde ten všeobjímající pocit blaha, nekonečné lásky a nadnášení se na obláčku tak jako je to ve filmech a jak se o tom píše v romantických knížkách…já teda taky nejsem úplně heppy…své děti miluji alezaroven nejsem úplně sluníčko a..protože popravdě po 2,5 letech neustálého přebalování, převlékání, houpání, chování, konejseni, hledání dudliku, krmení, kojení. no…prostě mám toho taky každou chvíli plný kecky…mám teda děti 2 krátce po sobě a zrovna teď jsou oba šílený mamanci takže je to pro mě taky dost vyčerpávající..
na druhou stranu jak děti porostou bude to lepší, budou samostatnejsi…
Co je důležité udělat si čas pro sebe…i kdyby třeba jen na hodinku dvě denně…dle možností…dát dítě babičce, sestře, tetičce, tatínkovi a jet si třeba něco koupit, naložit se do vany, zajít si na kosmetiku nebo tak něco…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.23 19:38
Mateřství je na celý život a věř, že jsi teprve na začátku a čeká tě mnoho hezkých, nádherných, úžasných, ale také krušných, probdělých a náročných let… Tím co cítíš jsme si prošly více méně všechny, a moje rada zní nebýt na vše sama a to, že jsi matka neznamená, že nejsi žena.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.12.23 19:42
No, vítej ve světě matek. Přesně dneska jsem manželovi vyčítavě říkala, jestli jsem na vycházce z vězení nebo mám tak právo na život 
…cítím se tak už roky, bohužel. Často tento pocit vystřídá ještě pocit křečka v kolečku, kdy se jen honíš za nekonečným seznamem povinností. Asi si člověk nemusí vše jen užívat, jak je dnes hojně proklamováno. 
Ten pocit, že máš zdravou rodinu je samozřejmě krásný. Akorát já už jaksi neumím kolem toho nevidět tu nekonečnou zodpovědnost za vše. 
- Citovat
- Upravit
6.12.23 19:51
Jsi na začátku, který je strašně těžký a pro mnohé ženy zcela nenaplňující. Přesně tohle rozčarování jsem cítila taky, s oběma dcerama, u druhé to přešlo do poporodní deprese - na to pozor.
Nicméně - tohle je fáze, kterou musíš prostě odpracovat. Je to těžká a nevděčná práce, ale udělat ji musíš. A čím víc teď do dítěte vložíš, tím víc se ti to bude vracet. Ono se ti to teď zdá jako že to bude napořád, já vím, je těžký vidět světlo na konci tunelu. Ale on ten neinteraktivní uzlíček bude postupně vyrůstat, dozrávat, začne tě poznávat, smát se na tebe, jednou tě poprvé pohladí, dá ti pusu, řekne „mami“… Mladší dcera byla hrozně náročná, budila se velmi často (celou noc každou noc v průměru po 40ti minutách), první měsíce spala přes den jen v rychle jedoucím kočáře, hodiny jsem ji nosila v nosítku a náručí. Obrovské vyčerpání, poporodní deprese, k tomu starší dcera a poloviční úvazek (za ten si můžu sama a zpětně to byla chyba). A dneska? Dcera má dva roky a kousek, a je to obrovsky nádherný. Dneska za mnou přišla, řekla „Maminko moje, šu mjaveneček a du ti dát pušinku“ úplně nejkrásnější to je. Starší dcerka má sedm let, a to je zas úplně jiná paráda, hrajeme deskovky, povídáme si, teď žijeme vánoci… Přes všechny těžkosti je mateřství to nejlepší 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.12.23 19:53
Období do 1 roku jsem si docela užívala. Možná víc jak po něm. Nehledám důvody (není-li to potřeba) proč. Prostě to tak je. Netrávili jsem hodiny úmorným uspávání. Proč? Zrovna teď nechce tak se to zkusí třeba za hodinu . Teď zrovna nechce jíst? Zkusí se to za hodinu. Chce spát teď, ok. Zvláště první půl rok. Například v autě jako řidič fakt neuhlídal jestli dítě usne na vteřinu přesně .
Možná se moc snažíš. Ses nervózní z hopsání a pak ti nespi.
- Citovat
- Upravit
6.12.23 19:54
Ahoj, měla jsem to tak nějak podobně. Plus jsem nespala a nejedla. Zpětně nedokážu říct, jestli to byla poporodní deprese nebo to tak prostě matky těch náročnějších mimin mají. Taky jsem skákala na míči, taky mi dcera spala max. 30 minut. Všechno se postupně zlepšilo, ale popravdě, ten všeobjímající pocit štěstí, že jsem matka a nekonečná láska k dítěti, to prostě nedorazilo… asi nejsem ten typ
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.23 19:58
Ono nebudeme si lhát…s malýma miminkama neni žádná velká zábava, ještě když nespí, pláčou. To byla moje druhá dcera, v kočárku nespala, v postýlce spala 30 minut, vzbudila se protivná, nedotažená. Doporučuji nosítko, budeš mít volné ruce a malá bude třeba spokojená, že tě cítí u sebe. Neboj jednou přijde den, kdy k tobě přicupitá a řekne ti, že tě má ráda ❤️
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.23 20:07
Hele ten začátek není žádný šlágr. Já říkám, že nejtěžší je první rok a nejhorší první 3 měsíce. Tak dobrá zpráva, to nejhorší máš skoro za sebou 
mě se hodně ulevilo, když dcera začala sedět a pecka byla, když začala chodit, pak už to bylo jenom lepší. Nicméně mateřství je těžce prodělečný podnik, s tím se smiř 
dá ti to toho drobka, se kterým padáš na hubu a najednou se otočíš, pár let v trapu a ty vidíš, že je to tvoje všechno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.23 20:09
@Anonymní píše:
Období do 1 roku jsem si docela užívala. Možná víc jak po něm. Nehledám důvody (není-li to potřeba) proč. Prostě to tak je. Netrávili jsem hodiny úmorným uspávání. Proč? Zrovna teď nechce tak se to zkusí třeba za hodinu
Možná se moc snažíš. Ses nervózní z hopsání a pak ti nespi.
Jo, na tomhle je kus pravdy. Děláme si to zbytečně složitý a většinou to člověk zjistí, az když to má za sebou. Já bych ten míč odbourala dřív, než to odbourá tebe. Šoupni dítě do nosítka a máš to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.23 20:09
Co mi dává? Nic jen totální vyčerpanost a starosti nejdřív s mladším ted se starším, vztah k dětem se pokouším budovat i po x letech no nevím představovala jsem si to jinak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Dobrý den,
mám 3 měsíční dceru.. byla plánovaná, chtěná a docela dlouho jsme se museli snažit, než k nám vůbec přišla.
Nyní, 3 měsíce po porodu se stále necítím naplněna. Necítím se naplněna vlastně ničím. Lásku si buduji, po porodu jsem ji téměř necítila, což už je teď i vlivem větší odezvy od dcery lepší, ale stále necítím téměř žádné štěstí.
Mam pocit, že s příchodem dítěte jsem o všechno přišla. Jsem jen zavřená doma, dcera neusne jinak, než při skákání na míči. Dnes jsem na něm strávila už celkem 6 hodin… a tak si pokládám otázku co mi to vlastně dává? Vždyť je to jako vězení. V kočárku mi dcera prestala spát zhruba před měsícem. Po 30 minutách se vzbudí, začne kňourat a následně nezastavitelně brečet, dokud ji nevyndám a opět neuhoupu na míči. V kuse nespí déle než 30 minut ani doma…probudí se unavená a když ji neuhoupu znovu, je celý den nevrlá, pláče a nic ji nezajímá. Můj život se zcuknul do 4 stěn. Vrcholný výlet je pro mě nákup pečiva v Tescu, když manžel prijede z práce a střídá mě na balónu…manžel je úžasný, stará se o dceru přímo ukázkově, ale připadá mi to jako jedno velké vězení. Vlastně si ani nepamatuji, proč jsem chtěla miminko, jaká tam byla ta motivace, říkám si, že jsem přece tohle dobrovolně nemohla chtít…vždyť nedostávám vůbec nic nazpět, přes den nic nestihnu a celá tahle nová role mě vůbec nenaplňuje, odpočítávám dny „do konce“ - jenže co je konec? Není to všechno nějak špatně? Co mateřství dává vám? S jakým pocitem jdete spát? Dokážete se uvolnit? Nebo jste celý den v tenzi jako já…? Jste šťastné? A co vás šťastné činí?
Prosím anonym… děkuji