Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Co z něho vyroste?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
24.1.12 11:19
Co z něho vyroste???
Ahoj holky,
jdu se sem asi spíše vypovídat. Mám syna, kterému je 14 měsíců. V podstatě cca od sedmi měsíců ho vychovávám de facto sama a i do té doby, to byl víceméně „klasicky“ ráz rodiny. Chlap od rána do večera v práci a často malého viděl při odchodu a příchodu z práce pouze v postýlce.
Od těch sedmi měsíců jsme sami a já k němu přilnula snad ještě více než dřív, stejně jako nejspíš on ke mě. Asi to není úplně dobře, že je takový mamánek, ale chci aby „pochopil“, že já tady pro něj budu kdykoliv, že ho neopustím a stojím za ním v jakékoliv situaci. Psát o tom, jak je složitej život samoživitelky, která se snaží bokem vydělat nějakou tu korunku abych mohla malému koupit i něco „co chce“ nejen to, co pořebuje, o je asi na jinou diskuzi a kdo z nás to má v životě lehké že? 
Spíš poslední dobou, přemýšlím, jestli to opravdu vše zvládnu. Jestli syna dobře a správně vychovám aby z něho vyrostl chlap, s velkým CH. Ne zmetek, kterej při prvním problému uteče nebo ješě hůř, chytne se party, začne fetovat… Často na to myslm, hlavně, když se dívám nebo čtu zprávy, to je pořád dokola, jak ten zavraždil toho nebo jinej znásilnil tamtu. A mě tak napadá, že i „TI“ byli někdy něčí synové, něčí roztomilá miminka… Co se talo, že z nich vyrostlo „TOHLE“??? Často slyším, že byli z problémových nebo rozvedených rodin, což znamená, že patříme do rizikové skupiny. Vím, že na moji odpověď neexistje jediná a konkrétní odpvěď. Vlastně jo, přestat se koukat na zprávy 
Přesto by mě zajímalo, co si o om myslíte, vážně budu ráda za každej názor. 
BTW: Vím, že je něco dáno geneticky, ale zaujala mě jedna studie. Byli dvě jednovaječné dvojčata, kteé jejich biologický rodiče odložili. Jedno se dostalo do „normální“ fungující rodiny a z chlapce se stal lékař, dokonce po čase nějakým uznávaných neurochirugem. Druhý chlapec se dostal do rodiny, kde se po čase rozvedli, dítě začalo brát drogy, krást… Ve svých třiceti letech byl už třikrát za mřížemi a dnes o něm už nikdo neví, zda vůbe žije. Ani jeho matka. Tak si říkám, že ať jsou geny jakékoliv, stejně podstatu dítěte nejvíc ovlivní rodiče, výchova a to jak celkově vyrůstá. A protože jsem na to sama, nechci udělat nějakou chybu…
Příspěvek upraven 24.01.12 v 11:23
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.1.12 11:23
Veru Ty ale jsi skvělá máma a věřím tomu, že až dojde na situace, kdy budeš muset být přísná máma, tak taky taková budeš, to je jasný, že jsi k němu přilnula, já jsem na Domčovi závislá a to vyrůstá ve funkční rodině (promiň za ten výraz). Zvládneš to, jsi silná a i když jsi zvládla sem, tak to zvládneš i dál.. 
Kubík má skvělou mámu a doufám, že Ti to jednou vrátí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.12 11:29
myslím, že vše je jen a jen na tobě, jaké mu stanovíš mantinely, jak si na něj uděláš čas a tak dále.
Nemyslím že jen proto, že ho budeš vychovávat sama by musel být hned kriminálník 
Bude to šikovný klučina, který bude respektovat svoji maminku a milovat ji nadevše.
A to že se někdo chytí špatné party se může stát i v normálních fungujících rodinách.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.12 11:31
Péti, dík. Jsi hodná. Je mi jasný, že zvládnout to „musím“, přeci ho někam neodložím, i když v Hradci už máme i babybox 
To byl vtip. Jen bych prostě nerada abych udělal něco blbě. Nevím, zda ho nerozmazluju, spoustu věcí nemůže a nesmí, naopak se ho snažím hodně a často chválit, mazlíme se. Když si postaví hlavu, nechám ho ať se vyvzteká a když se uklidní přijmu ho s otevřenou náručí. Myslím, že teď to spolu dáme, bojím se spíš do budoucna… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.12 11:40
Však nemusíš zůstat sama napořád a když si kladeš takovéto otázky, tak k výchově přistupuješ zodpovědně 
a věřím, že nebudeš máma, co tahá domu co 14 dnů nového strejdu, ale nového tatínka vybereš zodpovědně.
Můj názor je, že je to tak 50 na 50 s geny a výchovou. Taky jsem četla o cikánech, které rodiče odložili, dostali se od miminka do „slušné“ rodiny a stejně v pubertě začli krást a fetovat, přestože to v rodině neokoukali.
To je tak složité, že ani „slušní a spořádaní“ rodiče nemůžou tvrdit, že z jejich dětí vyrostou „slušní“ lidé a věz, že takové otázky jak ty, si kladu taky, přestože mám dobré rodinné zázemí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.12 11:44
Neboj, jsem z rozvedeny rodiny, nekradu, nefetuju, party jsem se nikdy nechytla a jsem 17 ve stastnym vztahu Nikde navic neni psano, ze uz za rok nebudes stastne vdana…treba
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.12 11:45
Já bych řekla, že to je hodně o vyrovnanosti a zdravé sebedůvěře rodiče. Pokud bude mít mámu, která je v pohodě a neléčí si na něm svoje mindráky, má už docela dobrý základ do života. 
Úplná rodina není zárukou ničeho - kolikrát se i v těch navenek dokonalých rodinách dějou věci, že by člověk nevěřil.
Dítě potřebuje lásku, oporu, porozumění, a taky hranice - aby se neztrácelo. Je to o lidech, pokud bude mít okolo sebe rozumné lidi, bude mít hodně.
„Zvrtnout“ se to samozřejmě může vždycky, ale je lepší být v pohodě a počítat s rizikem, než být neurotický rodič, který se věčně strachuje, kritizuje, nadává atd. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jenika
24.1.12 11:45
Myslím že geny dělají u dítěte hodně. Mám tetu, které se narodil syn v prvním manželství. S chlapem se za rok rozvedla, jeho později zavřeli, no zkončil hrozně. Ona sama se podruhé vdala a s novým manželem emigrovala do Austrálie. Syn svého otce od roku nikdy neviděl. Nový manžel je bezvadný chlap, se kterým má dceru, která studuje vysokou školu. Syn je to stejné co kdysi otec. Už v první třídě ukradl něco spolužákovi, ve 14 jim utekl, bral drogy, pak ho několik let neviděli, teď se ozval, no prostě poblémy pořád nějaký , stejný jak jeho otec, který se nikdy na výchově nepodílel, ani ho neviděl. Máme také ale známou, která adoptovala holčičku snědé pleti, dnes je už maminkou a vede se velmi skvěle.
- Citovat
- Upravit
24.1.12 11:46
Gino, díky. Já vím, když jsem neměla Kubíka a už jsem třeba i byla těhotná, vůbec jsem nevěděla pravej význam slova zodpovědnost a výchova. To až teď, když ten kulíšek přišel na svět a hlavně v té poslední době. Možná to umocňují moji rodiče, kde teď s prckem bydlíme, protože jinak to nejde. Neustále poslouchám to, jak dělám to a tohle špatně. Od toho, že já jsem byla na roce bez plín, až po to, že mi přerůstá přes hlavu. Ale jak říkám, snažím se mu nastavit mantinely a i si nemyslím, že teď je to nějaká hrůza. Hroznou oporou mi je moje ségra, která ale bohužel bydlí 150km ode mě. I tak jsme hodně v kontaktu a kdyby to šlo, šli bysme bydlet k ní. Je mi jasné, že mi nikdo nemůže dát „návod“, jak z něj vychovat slušnýho člověka, jak říkám, asi jsem se hlavně z toho šla vykecat a zjisti, že podobně nepřemýšlím jen já 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.12 11:51
asha píše:
Neboj, jsem z rozvedeny rodiny, nekradu, nefetuju, party jsem se nikdy nechytla a jsem 17 ve stastnym vztahu
No vdaná asi ne. Jednou mi to opravdu stačilo. Ale nechci si tady hrát před Vámi na svatouška. Nového kamaráda máme, je to tedy kamarád, ale to je taky jiný příběh Každopádně než vůbec mezi námi k „něčemu“ došlo hodně jsem přemýšlela, zda do toho jít nebo ne. Nechci Kubíkovi za rok, za dva zase brát dalšího člověka, na kterého si zvykne a přijme. „Kamarád“ se k malému chová úžasně, až někdy málem žárlím , což je pro mě opravdi prioritou číslo jedna. I tak ale nikam nespěchám a všemu nechávám volný, hodně volný průběh, jak říkám, nechci aby kdyby to mezi námi nevyšlo, odnesl opět Kubík, který za nic, ale opravdu za nic nemůže.
Příspěvek upraven 08.02.12 v 17:13
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.12 11:52
No jo, jestli ti do toho jeste takhle kecaji rodice, neni se cemu divit To vypoustej druhym uchem ven a neber to na vedomi. Idealni by bylo, kdybys mela vlastni bydleni, tohle vetsinou dobrotu nedela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.12 11:54
Violet83 píše:asha píše:No vdaná asi ne. Jednou mi to opravdu stačilo. Ale nechci si tady hrát před Vámi na svatouška. Nového kamaráda máme, je to tedy „staronový“ kamarád, ale to je taky jiný příběh
Neboj, jsem z rozvedeny rodiny, nekradu, nefetuju, party jsem se nikdy nechytla a jsem 17 ve stastnym vztahu
Nikdy nerikej nikdy Takovych pribehu uz tu bylo. Mej velky prani, a dej si pozor na to, co si prejes…ono se to plni I proto je skoda mit maly prani
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.12 11:55
honeymoney píše:
Já bych řekla, že to je hodně o vyrovnanosti a zdravé sebedůvěře rodiče. Pokud bude mít mámu, která je v pohodě a neléčí si na něm svoje mindráky, má už docela dobrý základ do života.
Dítě potřebuje lásku, oporu, porozumění, a taky hranice - aby se neztrácelo. Je to o lidech, pokud bude mít okolo sebe rozumné lidi, bude mít hodně.
„Zvrtnout“ se to samozřejmě může vždycky, ale je lepší být v pohodě a počítat s rizikem, než být neurotický rodič, který se věčně strachuje, kritizuje, nadává atd.
Nooo, hodně jsem se nad Tvýma slovama zamyslela. Určitě nejsem matka, která kritizuje nebo nadává. Jak už jsem psala výše. Chci a snažím se o to, aby Kuba věděl co může a co už ne, i si myslím, že se mi to daří. Jeho vztekací scény přehlížím, s tím, že to k období vzdoru prostě patří a díkybohu nejsou moc časté. Když se uklidní, přijmu ho jakoby se nic nestalo, ale teprve když je klidný. Chválím ho hodně, pamatuju se jako já malá jsem hrozně toužila aby mi táta aspoň jednou řekl, že se mi něco povedlo. Bohužel, s pochvalami se u nás hodně šetřilo… 
A s tím asi souvisí i to co jsi psala Ty. Moje sebedůvěra není nijak závratná, navíc rozvod tomu taky nepřidá a strachující se rodič jsem určitě (viz má včerejší noční diskuze o čtyřicítkách, které neklesají), i když si jinak myslím, že jsem vcelku rozumně uvažující bytost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.12 11:56
Můj přítel je příkladem, že to jde.Celý život byli sami, tchýně měla 2 práce, aby je uživila, kolikrát před výplatou neměli prostě skoro nic.Přítel vystudoval gymnázium, je z něj poctivý, pravdomluvný, ochotný, pracovitÝ, čestný,galantní muž.Takže to opravdu jde, je to o výchově a určitě i z části o štěstí a taky v pozdějším věku o synovi jak se k životu postaví
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.12 11:57
asha píše:
No jo, jestli ti do toho jeste takhle kecaji rodice, neni se cemu divit
Bohužel to teď v mojí momentální finanční situaci nejde. Jsem vlastně našim vděčná, že tu s prckem můžeme být, protože jinak by nebylo moc kam jít…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
