Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Zkušenosti nemám. Ale nedělá to prostě jako svoji pomstu za to, že tam musí být?
Prostě přišel na to, čím vytočit učitelky a i spolužáky a tak to natruc dělá víc a víc a pak je rád, když za to dostaneš sprda ty.
Ještě když ví, že vy JSTE doma. A ho se „zbavujete“ do školky. Já si myslím, že jde vysloveně o jeho osobní pomstu všem.
Já školku taky nenáviděla, takže s vašim synem dost soucítím. Pokud ještě díky těm svým výstřelkům nezapadá do kolektivu. Děcka mu nechtějí půjčovat hračky asi ho taky nemají úplně rády. Učitelky ho mají plné zuby, tak v něm se ten vztek taky asi solidně hromadí. Co třeba mu na čas najít nějakou jinou školku třeba v přírodě? Nebo nějaký jiný kolektiv, kde by si od toho starého na chvíli odpočinul, byl v jiném prostředí atd?
Mě hrozně deptalo, jak byl ve školce organizovaný čas a zábava. Prostě teď jdeme všichni malovat. Nebaví tě to? Nemáš to ráda? Nechceš to dělat? Tvůj boj, teď si jdeme malovat a ty budeš malovat i kdyby nevím co. Pro dítě s ADHD pak tyhle činnosti, kdy má sedět a soustředit se, musí být čiré peklo.
Možná by bylo na čase si s ním promluvit. Že se ho do školky nezbavuješ, že ho máš ráda, že chceš aby byl spokojený, ale stejně ve školce bude MUSET být a že jeho sestra tam taky jednou bude muset jít. Že to není výmysl maminky, aby se střepala dítěte, které nechce. Že je to příprava na školu, do které taky bude MUSET jít a proto je školka tak důležitá.
Bez psycholožky to ale asi půjde těžko nějaký pokrok s ním…
@LilyJane ale ze to začal dělat až po půl roce víš? Mi nedává logiku, mezi dětmi asi oblíbeny není, protože na nej samozřejmě zalujou ze děla to a ono, protože proste vybočuje. Psycholožka říkala ze je proste osobnost, a navíc hrozně temperamentní. Nenecha si opravdu s*at na hlavu, a pokud něco dělat nechce tak to proste dělat nebude. Stejně naopak, pokud něco chce, jde pro to přes mrtvoly, přes vselijaky trest, je mu to jedno. Mu je jedno ze něco nebude, nebo ze nekam nepujde. Je proste typ, který nejde “nijak potrestat”. Nebude, hm tak nebude. Na dceru naopak stačí zvýšit hlas a pomalu brečí. On je ale fakt vysoká škola života. Odmalička.
To ze segra taky bude muset do školky, a ze my jsme taky chodili, aby jsme mohli do skoly a potom do práce, to on vi, ale on proste nechce. Tečka. Je to věčně nespolupracujici dítě, ale pred nějakou jinou autoritou se vždycky choval slušně. Teď už ma v pazi i ty ucitelky. Osobně si taky myslim ze protestuje, ale do te školky stejně dřív nebo později bude muset. Ptám se ho trilionkrat denně jestli tam něco vadí, jestli ho děti nezlobí, paní ucitelky jestli třeba něco nedělají, žádnou špatnou vec jsem věc jsem se od nej nedozvedela, ukončí to vždycky tím ze o tom nechce mluvit. Už chodím do školky se zatazenyma pulkama a žaludkem v krku, jak bych chodila za skolu já a měla si jít pro trest. Nedělá mi to vůbec dobre. Už se modlím at jsou prázdniny a mame na chvíli klid a čas s tím něco delat. V září bude zase nastup chaoticky, jdu na operaci takže určitě bude nastupovat trochu později než se zventim abych ho mohla vyzvedavat. Je to fakt to poslední co potrebuju ![]()
@Anonymní píše:
@LilyJane ale ze to začal dělat až po půl roce víš? Mi nedává logiku, mezi dětmi asi oblíbeny není, protože na nej samozřejmě zalujou ze děla to a ono, protože proste vybočuje. Psycholožka říkala ze je proste osobnost, a navíc hrozně temperamentní. Nenecha si opravdu s*at na hlavu, a pokud něco dělat nechce tak to proste dělat nebude. Stejně naopak, pokud něco chce, jde pro to přes mrtvoly, přes vselijaky trest, je mu to jedno. Mu je jedno ze něco nebude, nebo ze nekam nepujde. Je proste typ, který nejde “nijak potrestat”. Nebude, hm tak nebude. Na dceru naopak stačí zvýšit hlas a pomalu brečí. On je ale fakt vysoká škola života. Odmalička.
To ze segra taky bude muset do školky, a ze my jsme taky chodili, aby jsme mohli do skoly a potom do práce, to on vi, ale on proste nechce. Tečka. Je to věčně nespolupracujici dítě, ale pred nějakou jinou autoritou se vždycky choval slušně. Teď už ma v pazi i ty ucitelky. Osobně si taky myslim ze protestuje, ale do te školky stejně dřív nebo později bude muset. Ptám se ho trilionkrat denně jestli tam něco vadí, jestli ho děti nezlobí, paní ucitelky jestli třeba něco nedělají, žádnou špatnou vec jsem věc jsem se od nej nedozvedela, ukončí to vždycky tím ze o tom nechce mluvit. Už chodím do školky se zatazenyma pulkama a žaludkem v krku, jak bych chodila za skolu já a měla si jít pro trest. Nedělá mi to vůbec dobre. Už se modlím at jsou prázdniny a mame na chvíli klid a čas s tím něco delat. V září bude zase nastup chaoticky, jdu na operaci takže určitě bude nastupovat trochu později než se zventim abych ho mohla vyzvedavat. Je to fakt to poslední co potrebuju
No ono je docela dobře možné, že po tom půl roce ho to teprve začalo kvalitně štvát až to vybublalo na povrch. Třeba se tam fakt neděje nic strašného, jenom to, že nemá kamarády a s nikým moc nevychází. Tak tam prostě nechce a dělá všem naschvály. Ho to nijak nezajímá ani nedeptá a mstí se všem okolo.
Možná by pomohlo, kdyby jste na to taky hodila bobek, přestala se tím deptat a řekla mu, že dělá ostudu akorát sám sobě a čím víc si to bude komplikovat, tím horší to bude mít. Do školky chodit musí a když si to tam chce takhle znechucovat, tak ať. Je to jeho boj.
Upřímně tady asi bez intervence psycholožky nic nezmůžete.
Spíš bych se hrozila toho, co bude pak na základce ještě.
Učitelky nejsou schopné říct, co se v té třídě děje? Jestli má nějaké neshody se spolužáky nebo tak?
Radu nemám jen pochopení. Dcera má dysfázii a naschvál se počúrávala před spaním. Jiné prohřešky byly také na denním pořádku. Prostě dokazovala paním učitelkám kdo tam bude pánem. Naštěstí máme velmi empatické učitelky které ji nebraly jako zlo. Vždy to po sobě musela uklidit, ale nikdo ji nelákal a neodstrkoval. A já také nepolevila a do školky musela, každý máme své povinnosti. Asi bych spíš hledala vstřícné učitelky, než ho nechat doma. Časem se to lepší ![]()
To že to začal dělat až po nějaké době může souviset s tím, teď je prostě „chytřejší“ než před rokem a půl (ve třech letech příště neměl na takový rafinovaný bojkot mentální kapacitu, teď má), nebo se ta jeho frustrace a nechuť prostě tak nakumulovaná, že tímhle šíleným chováním svým způsobem volá o pomoc.
Otázkou je, zda dítě jeho věku i přes součinnost s psycholožkou dokáže akceptovat alespoň nějaký kompromis, aniž by to byl totálni ústupek a dítě teto povahové konstelace nenabylo pocitu, že může nevhodným chováním cvičit se svým okolím včetně rodičů.
Přeju hodně sil, neb podoby kousek mám doma, jen ta urputná povaha „půjdu přes mrtvoly“ se projevuje jinak a v jiných situacich. Je to náročné, ale s věkem, jak dozrává mozek a celkově různé složky inteligence, se to lepší. ![]()
Tak tady se připnu, to mě zajímá. U nás totéž v bledě modrém. Synovi v PPP zjistili poruchu pozornosti, ale bez hyperaktivity. Ve školce se to projevuje tak, že pokud něco nechce, řve tak, že si děti zakrývají uši. Flakne sebou o zem, utíká jinudy, než jde školka. Celkově je samotářská povaha, do aktivit se příliš nezapojuje. Nerad maluje a vyrábí. Nemá rád, když se ho někdo cizí dotýká. No, zatím (snad to nezakriknu) se to lepší. Pomohlo to, že jsem šla na novou mateřskou, on může chodit po obědě, chodí jen tři dny v týdnu. Asistentku už ve třídě měli, to se nezměnilo, ale má „papír“ a to se asi taky počítá. Už asi ví, že školka je holt povinnost a někdy ho to tam baví. Začala jsem ho vyzvedávat já, opozdilka. Maminka jedné holčičky je stejná 😃 😃 a děti se za tu dobu, co zůstávaly spolu poslední, celkem spřátelily. Taky pomohly různé programy, prostě ho víc jak vyrábění zajímá třeba vyprávění o životě včel, o vesmíru… Doma jsme zavedli režim, např nikdo neodchází od stolu, než všichni dojí, striktně spát ve stejnou dobu. Dáváme rybí tuk. Jo a ještě ať učitelka ti neříká ty stížnosti před ním. Já ho minimálně pošlu do šatny oblékat
Ale víceméně prostě čekáme a doufáme, že z toho vyroste. A v neposlední řadě mi pomohlo ty stížnosti pouštět druhým uchem zase ven. Situace, u kterých nejsem, těžko ovlivním.
Je dost velký na to, aby věděl co dělá a proč. Prostě ve školce nechce být a vi možná, že když se bude paní učitelka zlobit, tak zůstane doma a do školky nepůjde. Je to takové to:Kam až musím zajít, abych tu nemusel být.. Pokud by to moje dítě takto nedávalo a nemuselo by, tak bych ho nechala teď doma a řešila bych co dál. Asi bych hledala jinou školku či nějakou dětskou skupinu a ideálně nějakou, kde není problém, když tam ze začátku je rodič a dítě si zvyká svým tempem. Ale do aktuální školky bych ho nedala, bude mít už v sobě blok vůči té školce.
Děkuji. S nim to ale neni hororovy scénář jenom ve skolce. On vypada fakt jak totálně nevychovaný, přitom tomu tak vůbec není, myslim ze jsme hodně slušní a hodni lidi. Ale co se odehrálo s nim za poslední tyden davam horkotezko.
Detsky den, katastrofa. Všechny decka nadšené, čekali na soutěže, skakaci hrad, on nechce. On nebude soutěžit, hotovo. Fajn, tak pojedeme domu, protože co tam budeme dělat když odmítá všechno delat, a to je akce pro den děti. Ne domu nechce, šílený rev, tak co chce?! Soutěžit. Stojime hodinu frontu, aby kdyz se dostane na radu zase řekl ze nechce. Potom 4 drahy, zelena, modra, zluta, červena. Modra je jen pro velké děti, je obtížná. On chce dělat modrou, tecka, nejede vlak. Tak jsme se za brutálního hysteraku odebrali do auta, kde jel bez pasu protože se nedal ani zapnout, jak řval a skakal. To samé včera, jeli jsme se podívat na dny techniky, jeřáby, hasiče, policejní auta, traktory, Tatry, vrtulníky, sen kazdeho kluka. Nez jedeme, vše ok, těší se. Prijedem tam, nechce vylezt z auta, má hysterak ze tam nechce jít, ze chce být se mnou v autě. Po hodině cesty
tak šel manžel s dcerou a po chvíli se ulakomil a šel taky. No potom scéna, kolotoce, sladkosti, chtel všechno, rvala bránil v chuzi, tahal za ruce. Dneska to samé, chtěl na veterány na auta, dojedem tam, skakaci hrad
on tam chce jít, scéna, milion lidi každý na nás cumel, jak rve, smilovali jsme se ze teda pujdem. No problém, on tam chce jít v botech. Všechny decka boty před hradem ale on se proste zouvat nebude. Potom ze se teda vyzuje ale chce tam jít s taťkou. Nic, jeli jsme domu. Všechno špatně. To kdo nezažil nepochopí. Doprava špatně, doleva špatně, rovne špatně, vsude špatně. Návštěva - špatně, jít mezi lidi špatně, být doma - špatně.
Je to sila.
Znám takové to, že někam jdeš/jedeš hlavně kvuli dítěti a ono se sekne, člověk zklamaný/naštvaný… No přišla jsem na to, že problém je hlavně moje očekávání. Takže tam prostě slevit ze svých očekávání.
Nepripoutane dítě by prostě nejelo. A znám to, mě méně náročné díte nechtěli jeden čas do autosedačky a párkrát jsme třeba 30 minut čekali, než se uklidní a nechá se připoutat.
Scény s kolotoči/stánky neznám. Máte stanovená pravidla? Vždy jsme třeba dětem dopředu řekli, že jim koupíme jednu vec/věc do určité hodnoty, že se můžou svézt na dvou atrakcích a pod. At si rozmysli, o co mají zájem. A vždy jsme to dodrželi.
Pokud dítě chápe peníze, lze pak už třeba od 5 let nechat dítě, ať si čtou ptákoviny koupi ze svého minikapesneho.
Jak jinde u nich ani pětkrát NE nestačí, nákupy, lákadla a tahadla na peníze na dětských akcích, suvenyrshopech apod. byly a jsou naprosto v pohodě. ![]()
@Anonymní píše:
Děkuji. S nim to ale neni hororovy scénář jenom ve skolce. On vypada fakt jak totálně nevychovaný, přitom tomu tak vůbec není, myslim ze jsme hodně slušní a hodni lidi. Ale co se odehrálo s nim za poslední tyden davam horkotezko.
Detsky den, katastrofa. Všechny decka nadšené, čekali na soutěže, skakaci hrad, on nechce. On nebude soutěžit, hotovo. Fajn, tak pojedeme domu, protože co tam budeme dělat když odmítá všechno delat, a to je akce pro den děti. Ne domu nechce, šílený rev, tak co chce?! Soutěžit. Stojime hodinu frontu, aby kdyz se dostane na radu zase řekl ze nechce. Potom 4 drahy, zelena, modra, zluta, červena. Modra je jen pro velké děti, je obtížná. On chce dělat modrou, tecka, nejede vlak. Tak jsme se za brutálního hysteraku odebrali do auta, kde jel bez pasu protože se nedal ani zapnout, jak řval a skakal. To samé včera, jeli jsme se podívat na dny techniky, jeřáby, hasiče, policejní auta, traktory, Tatry, vrtulníky, sen kazdeho kluka. Nez jedeme, vše ok, těší se. Prijedem tam, nechce vylezt z auta, má hysterak ze tam nechce jít, ze chce být se mnou v autě. Po hodině cestytak šel manžel s dcerou a po chvíli se ulakomil a šel taky. No potom scéna, kolotoce, sladkosti, chtel všechno, rvala bránil v chuzi, tahal za ruce. Dneska to samé, chtěl na veterány na auta, dojedem tam, skakaci hrad
on tam chce jít, scéna, milion lidi každý na nás cumel, jak rve, smilovali jsme se ze teda pujdem. No problém, on tam chce jít v botech. Všechny decka boty před hradem ale on se proste zouvat nebude. Potom ze se teda vyzuje ale chce tam jít s taťkou. Nic, jeli jsme domu. Všechno špatně. To kdo nezažil nepochopí. Doprava špatně, doleva špatně, rovne špatně, vsude špatně. Návštěva - špatně, jít mezi lidi špatně, být doma - špatně.
Je to sila.
Hm, ty mu delas program a on to hajzl*k neoceni…
Co dodat.
Dojedte do lesa, vylezte z auta a at si tam dela co chce.
@Lucie_Sx dneska jsem měla sto chuti ho u toho lesa vyhodit a nechat ho tam
fakt jako, mě jestli netrefí šlak v mých 30 letech tak už nikdy. Nemůžu už se ani nijak uvolnit, mám pořad tep snad 200 a jenom čekám, protože to je pořád problém, POŘÁD.
@Sarusss píše:
@Lucie_Sx dneska jsem měla sto chuti ho u toho lesa vyhodit a nechat ho tamfakt jako, mě jestli netrefí šlak v mých 30 letech tak už nikdy. Nemůžu už se ani nijak uvolnit, mám pořad tep snad 200 a jenom čekám, protože to je pořád problém, POŘÁD.
Ja chapu, ze uz nemas ten potrebny odstup, ale prestan na nej tlacit, prestan ho premlouvat, presvedcovat, uplacet a trestat a proste ho nech byt. At si to v ramci moznosti dela po svym.
A holt se vratte k necemu, co zvladne (= les), nech ho na nejakou dobu vyklidnit a pak to zkuste s narocnejsimi akcemi znovu a lip.
Ahoj, mám syna 4,5r.

Do školky chodí od loňského září, ale spíše až od listopadu pravidelneji. Má Adhd s poruchou pozornosti. Nutno podotknout ze se za celou dobu nebyl schopny na školku adaptovat, netěší se tam, nechce tam chodit. Učitelka ho vždycky vezme, ikdyz nechce tak jde a přiblble se u toho smeje (jakoby až posmívá).
Od května pokazde co pro nej přijdu tak slyším, jak cura vedle zachodu, strika vodu na zem, na zrcadlo, posledně dokonce ze pocural hračky. Už jsou všichni dost nabroušení. Proč to děla pry neví, nechce se o tom bavit, a nebude mi to říkat. Když se ho ptám jestli se mu ve skolce něco nelibi nebo ho něco trápí, většinou nic nerika, max to ze ho to tam nebaví nebo ze mu děti nechtějí pujcit hračky. Nevím co mám dělat. Jsem doma s dcerou takže mám možnost si ho nechat doma. Potom budou prázdniny, ale co od zari? Co kdybych chodila do práce a ta možnost tu nebyla? Navíc nevim jestli je dobre mu ustoupit a do te skolky ho nedavat. Stejně tam další rok bude muset, a dále do skoly atd. Zivot přece není jen o tom co člověka baví. Mám pocit ze s vekem je to vše jenom horší. Samozřejmě jsem hned psala naši psycholozce, nema bohužel teď vůbec čas, máme schůzku s ni v červenci, psala kdyby se někdo omluvil ze mi zavolá, ale určitě s nim potřebuje mluvit, neví jestli je to protest, provokace, nebo proč to dělá. Setkal se s tím někdo?
Jak by jste tohle řešili? Mě proste napadlo aby učitelky jak vidí ho jít na wc nebo děti jdou tak jít taky s dohlédnout na neho a nedat mu příležitost. Brzo se z neho opravdu zblaznime.