Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše:
Dobré ráno, chci upozornit že tu hledám opravdu hlavně zkušenosti žen co si tímhle opravdu prošli, samozřejmě nemůžu vám zakazovat aby jste psali jen názory ale nečekejte že na ně budu moc odpovídat. Mám 2 týdny do porodu, po zdravotní stránce zatím vypadá všechno dobře, máme už i domluveno vše okolo adopce. Já už se na porod opravdu těším, těhotenství jsem si vůbec neužívala. Ale hodně se bojím že až porodím, dostanou mě emoce a hormony a celé si to rozmyslím. I když vím že by to vůbec nebyla dobrá varianta pro mě ani pro dítě. Nepřidal tomu ani partner který adopci navrhl, začal mít řeči aby jsme toho nelitovali atd. Řekla jsem mu že mu tedy dítě přenechám do výhradní péče, ale to by beze mě prý nezvládl. Opravdu prosím hlavně ty co si tím prošli, jak to zvládnout a dotáhnout do konce? Jak a jde vůbec bojovat proti údajným hormonům před kterými mě někteří tak moc varují? Důvody pro adopci jsou opravdu vážně a nikomu z rodiny bych dítě dát nechtěla…
To je mi líto. Asi by nebylo od věci vyhledat psychologickou pomoc. V porodnici už jsi byla a ví tam o tom? Taky bych se s nimi domluvila aby dítě po porodu hned odnesli a neukazovali ti ho, možná to tak bude lepší.
@JancaS84 Děkuji, ano v porodnici je už vše domluvené. Malého mi odnesou po porodu hned, chtěla jsem se na něj na chvilku podívat potom, ale říkám si že bude možná lepší když ho nikdy neuvidím… Jen se bojím aby třeba přítel nedělal problémy…
No mě by ty důvody teda zajímaly. Divné je mi to hlavní proto, že jsi s přítelem, se kterým chceš asi zůstat.
To nevím, jak moc bych musela přítele nenávidět, abych dala dítě k adopci. Leda bych bydlela někde pod mostem. Ale i to má řešení.
A ze nechceš dát dítě nikomu z rodiny je taky dost zvláštní. Buď to musí být opravdu narušena rodina… Když to vůbec zmiňuje, jeví se mi, že by snad i měli zajem.
Spis mi to přijde jako nějaký truc vůči někomu.
Dítě jsem k adopci nedala, ale ještě před porodem bych vyhledala psychologa. Možná by někoho poradil ospod.
@Polední bouře píše:
No mě by ty důvody teda zajímaly. Divné je mi to hlavní proto, že jsi s přítelem, se kterým chceš asi zůstat.
To nevím, jak moc bych musela přítele nenávidět, abych dala dítě k adopci. Leda bych bydlela někde pod mostem. Ale i to má řešení.
A ze nechceš dát dítě nikomu z rodiny je taky dost zvláštní. Buď to musí být opravdu narušena rodina… Když to vůbec zmiňuje, jeví se mi, že by snad i měli zajem.
Spis mi to přijde jako nějaký truc vůči někomu.
vždyť píše, že tu adopci jako první navrhl partner
Řešila bych to s psychologem a to co nejdřív. A držela se toho, že zkrátka máte ty vážné důvody a dítě by s vámi trpělo. Takhle se dostane k někomu, kdo na něj má vhodné podmínky a dá mu veškerou péči a lásku, kterou vy byste asi dát nemohli. Ale nevím, jestli bych dokázala dál žít s tím partnerem…
Zkušenost nemám, ale hormony byly po porodu u mně tak silné, že jsem čtyři noci nespala. Oni ti asi hned dají něco na zastavení laktace, to by s hormony mohlo pomoci. Dítě už má náhradní rodiče? Aby nepřišlo o bonding.
Tuším, že partner navrhl tzv. " adopci za finanční kompenzaci". ![]()
Určitě vyhledej psychologa, protože to prostě bude hrozně náročná situace. Hormonům se neubráníš, ty prostě automaticky přijdou ať chceš nebo ne.
A partnera bych s takovýma řečma poslala do háje, pokud to byl on, kdo adopci navrhl.
@Polední bouře píše:
No mě by ty důvody teda zajímaly. Divné je mi to hlavní proto, že jsi s přítelem, se kterým chceš asi zůstat.
To nevím, jak moc bych musela přítele nenávidět, abych dala dítě k adopci. Leda bych bydlela někde pod mostem. Ale i to má řešení.
A ze nechceš dát dítě nikomu z rodiny je taky dost zvláštní. Buď to musí být opravdu narušena rodina… Když to vůbec zmiňuje, jeví se mi, že by snad i měli zajem.
Spis mi to přijde jako nějaký truc vůči někomu.
Jako sorry, ale to jsou fakt kecy. Proč to rozebiras, co ti je po tom? A nějaké dedukce, jakože se ti něco nějak jeví z pár anonymních řádků jsou zbytečné. Zakladatelka se ptá jasně. Mně naopak přijde úžasný takhle zodpovědný přístup. Pořád lepší, než si dítě nechat za každou cenu. Dát dítě k adopci chce sílu.
@ropucha 02 Ne tak to opravdu není, žádné peníze nedostaneme ani jsme je nechtěli.
Co nejdříve, ještě před porodem vyhledej psychologa. Myslím, že bude potřeba i po porodu, jak s tebou budou šít hormony v šestinedělí.
Mit partnera a presto dat dite k adopci to je fakt dno ![]()
a z lidi co te podporuji je mi taky zle, na tom neni zodpovedneho vubec nic ![]()
Dobré ráno, chci upozornit že tu hledám opravdu hlavně zkušenosti žen co si tímhle opravdu prošli, samozřejmě nemůžu vám zakazovat aby jste psali jen názory ale nečekejte že na ně budu moc odpovídat. Mám 2 týdny do porodu, po zdravotní stránce zatím vypadá všechno dobře, máme už i domluveno vše okolo adopce. Já už se na porod opravdu těším, těhotenství jsem si vůbec neužívala. Ale hodně se bojím že až porodím, dostanou mě emoce a hormony a celé si to rozmyslím. I když vím že by to vůbec nebyla dobrá varianta pro mě ani pro dítě. Nepřidal tomu ani partner který adopci navrhl, začal mít řeči aby jsme toho nelitovali atd. Řekla jsem mu že mu tedy dítě přenechám do výhradní péče, ale to by beze mě prý nezvládl. Opravdu prosím hlavně ty co si tím prošli, jak to zvládnout a dotáhnout do konce? Jak a jde vůbec bojovat proti údajným hormonům před kterými mě někteří tak moc varují? Důvody pro adopci jsou opravdu vážně a nikomu z rodiny bych dítě dát nechtěla…