Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Chtěla bych znát názory jiných. Již od svých dvaceti let nemohu míti normální cestou ditě. Již s ex jsme se snažily, ale nedařilo se a i náš vztah nebyl dobrý. V té době jsem na tom byla velice psychicky špatně. S novým přítelem jsem na dítko ani nemyslela. V 28 jsem onemocněla SLE(lupus).Tomu jsem se postavila čelem, brala jsem vše tak jak je. V 35 již hodiny tikali a tak jsme zkusily štěstí a povedlo se. Měla jsem pouze 5 oplodněných vajíček, dvě si nechala zavést. A povedlo se máme krásného syna, kterého moc milujeme. A teď k dané věci nechali jsme tři zamrazit kdyby se na poprvé nezdařilo. Nyní mi přišel dopis jestli chceme dále pokus o další, nebo darovat vajíčka na lékařské pokusy, zničit a nebo darovat neplodnému páru. Mé srdce chce, ale přítel odmítá jít do dalšího dítěte. Mám velké dilema zdali darovat neplodnému páru naše embrya..Dát šanci někomu a vlastně i našemu dítěti, udělat je šťastnými a žít s tím, že někde možná žije vaše dítě?
Asi jo, proč nedarovat.
Spíš jestli by to vůbec někdo chtěl. To je už ta adopce snad jednodušší a výsledek naprosto stejný - geneticky úplně cizí dítě
![]()
Nemyslím, že by nechtěl. Je plno páru, kteří oba nemohou mít dítě. Jde o to, jestli to zvládneme mi přeci jenom je to mé vajíčko a přítelovo sperma.
@Lei1 z těchto tří možností by pro mě přicházela možnost darování neplodnému páru jako jediná v úvahu. I když bych se informovala na klinice, zda je o embrya opravdu zájem, přece jen mnoho párů sice možnost darování využívá, ale obvykle se jedná jen o pohlavní buňky (žena přijme oocyt, který je oplodněný spermií jejího manžela a naopak, vajíčka ženy jsou oplodněna spermiemi dárce), málokdy je pár tak oboustranně neplodný, že je potřeba kompletních embryí. Ale ta možnost tu je a já si zas myslím, že prožít těhotenství je opravdu tak nádherná a neopakovatelná věc, že osobně kdybych neměla jinou možnost, než „adoptovat“ embrya a už narozené dítě, tak bych šla do té první možnosti, vědět, že ve mě roste, cítit, jak mě kope…vs. martyria s procesem adopce jako takové. Ono ani to není zaručené (že se embrya chytí, že žena úspěšně donosí atd.), takže pak by pořád zbývala ta možnost adopce „hotového“ dítěte.
@Lei1 ja bych je nedarovala ani náodou. Bala bych se, ze si je klinika prodá nebo jak by s nima bylo naloženo
prostě že jim dávám volnou ruku k tomu aby si s nima dělali co chtějí ![]()
@Lei1 píše:
Nemyslím, že by nechtěl. Je plno páru, kteří oba nemohou mít dítě. Jde o to, jestli to zvládneme mi přeci jenom je to mé vajíčko a přítelovo sperma.
Jo takhle. No to si musíte vyřešit vy dva, v tom vám nikdo neporadí. Jen si dovolím poradit - abyste se na tom opravdu shodli. Ale ono to snad ani nejde, např. že by manžel nesouhlasil a ty ano, tak by to stejně darovat nemohli ![]()
Pred par lety jsem darovala vajicka, vim, ze to neni uplne to same, ale bylo jich hodne a ciste statisticky se alespon nejake muselo ujmout. Obcas si vzpomenu, ze nekde asi beha dite s mymi geny, ma treba ty same oci jako moje deti atd. Pocitam, kolik mu asi je, pokud se zadarilo hned atd.
Nelituju, neni to moje dite, ja ho neodnosila, neporodila, jen doufam, ze je to neci splneny sen, ze jsou ti lide stastni a ze diky memu prispeni zazili veci, ktere by jinak nezazili.
Embryo, je to tezsi, protoze to nejsou jen tve geny, je to „stejne“ jako tvoje zijici dite, ale nez je nechat nekde splachnout do zachodu, nezaslouzi si sanci?
Přesně ta šance, když mi už nechceme.Je to velice těžké rozhodnutí.
I přesto, že dáme zlikvidovat tak mám strach co s nimy udělají
@Lei1 myslím že když dáte zlikvidovat, tak je prostě zlikvidují, žádnou konspiraci bych v tom nehledala, těch embryí je převis a vždy se najde pár, který je daruje na výzkum (tedy je taky daruje k likvidaci, protože samozřejmě ze zkoumaného embrya se dítě nikdy nenarodí). Nevím, je to na vás, pro mě je to šance na život vs. jistá smrt, ty hranice máme každá někde jinde a netřeba to obalovat nějakými slovíčky, pokud něco co žije (ať je to embryo, moucha, žába, kočka nebo člověk) vnějším zásahem zahyne, tak to bylo zabito, proto to slovo smrt, které se možná v souvislosti s párbuněčným útvarem může zdát někomu příliš expresivní.
To je zavazne rozhodnuti. Pokud se rozhodnete darovat, bude mit vas syn nekde vlastniho sourozence. To je zvlastni pocit. Nicmene ta likvidace… tezka vec.
Přemýšlím nad tím, co bych ti napsala. Sama se stavím k názoru, že než jít na potrat, je lepší donosit a dát k adopci, že pro dítě je to přínosné, přestože pro mámu těžké…tady ale nevím, v první řadě bych si v tvé situaci zaplatila uchování na další rok dva tři klidně. Teď manžel nechce, za rok může být všechno jinak.
A kdybych už nechtěla, nechala bych je zlikvidovat…tou likvidací se rozumí přesně to, že je rozmrazí, dají na misku a nechají je se dovyvíjet, ony se zastaví, nehledala bych v tom žádné konspirační teorie.
Dát je neplodnému páru…naprosto ušlechtilé, skvělé, parádní…upřímně píši, že nevím, jestli bych to dokázala.
Jakkoliv jsem proti potratům a hlásám, že zanořené embryo v matčině lůně je život a její dítě a má být chráněno, tenhle narýhovaný útvar mimo tělo za to ještě nepovažuji, necítí to bolest, není to nic, je to shluk buněk.
Já osobně z těch tří možností bych volila těhotenství a další dítě, sourozence a parťáka pro syna. Zkus s manželem ještě promluvit.
Nemůže přece pokaždy ustoupit ten co chce k vůli tomu, který nechce…
![]()