Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dcera (12 let) nemá kamarádku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.9.24 18:11
Bohužel s tím jako máma ve škole nic nenaděláš. Mluvím z vlastní zkušenosti. Až ve chvíli, kdy to učitelé nebudou bagatelizovat a opravdu se aktivně zapojí do budování kolektivu, to bude fungovat.
Na naší škole tomu tak je, vždy je tam přítomen minimálně jeden, ale obvykle 2, kdo o přestávkách pozoruje, jak spolu děti komunikují. A pokud si všimne, že je někdo sám, tak jde za ním, ptá se a zjišťuje, jestli je to jeho přání, a nebo potřebuje pomoc se zapojit.
Zároveň pokud si všimne, že se někdo v tý interakci necítí ok, tak to jde opět řešit a společně s dětmi o tom, jak se kdo cítí a proč diskutují.
Můj syn nikdy neměl kamarády, v kolektivech se mu nedařilo. Vždy stejnej příběh. “Nikdo mu nic nedělá, vynutit si přátelství nejde” blah, blah. A ono to najednou jde! A to byl loni nejméně komunikující dítě, protože neuměl pořádně anglicky a česky s ním nikdo nemluvil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.24 18:39
Kamarádství vynutit nejde, ale určitě se dá s kolektivem pracovat tak, aby se ke všem členům choval slušně a s respektem. Nedalo by se promluvit s učitelkou, jestli by se nadal zařadit nějaký „stmelovací“ program zaměřený na ovzduší ve třídě?
Nemá dcera aspoň kamarádky mimo školu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.9.24 15:31
Ahoj,
bohužel musím napsat, že mi tvůj příspěvek připadá, jako bys psala o mé dceři. Ta moje byla také na zážitkovém kurzu a vypadalo to dost podobně. V autobuse si k ní sedla holka z jiné třídy, nakonec spolu i bydlely samy dvě na pokoji. Asi je to podobně ztracená duše jako moje dcera.
Ve třídě dcera žádnou opravdovou kamarádku nemá. S pár holkama se baví, ale dcera je pro ně zajímavá jen ve chvíli, kdy chybí jejich nejlepší kamarádka. Jakmile tam ty holky mají tu svou nej.. tak si na dceru ani nevzpomenou.
Je mi jí dost líto, nepřijde mi, že by byla natolik jiná než ostatní, že by si to nějakým způsobem zasloužila. Navíc asi nějak ví nebo tuší, že mě to trápí, tak přede mnou hraje, že je s tím v pohodě, že jí to takhle vyhovuje. Ale vidím, že když je zrovna nějaké lepší období a holky si jí víc všímají, že je hned živější a veselejší.
A vlastně to není o moc lepší ani na kroužkách. Jakmile jde o něco týmového, vždy to dopadne tak, že stojí stranou. Moc si nevěří a do ničeho se moc nehrne, možná bude zakopaný pes tam.. Do každého nového kolektivu už jde s nastavením, že to zase bude stejné..
Chápu, že univerzální rada neexistuje, ale kdyby někoho přeci jen napadlo, jak tomu pomoct, ráda si to přečtu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.9.24 16:12
Náš introvert a sociální fobik zvládnul semestr na opačném konci světa v jedné z nejlidnatějších metropolí světa. Sám. Tím to před ním smekám.
Jinak je to hodně o konkrétním kolektivu, jestli zapojí i ty introverty.
- Citovat
- Upravit
9.9.24 17:17
Nic v zlom (asi sa netrafim zakladatelke do noty), ale preco stale chcete niekoho nutit (v najhorsom pripade vlastne deti) aby bol priemerny. Mal priemerny pocet kamaratov. A co ked bude priemerna podla vasej poziadavky, ale bude smutna zo svojho priemerneho zivota? Date jej antidepresiva aby sa chudinka netrapila?
Co keby ste ju naopak podporili v tom co ju bavi, tesi, co jej ide? Hladali prilezitosti ako moze zit vesely a stastny zivot? Deti niesu blbe a vnimaju svet okolo seba velmi dobre - primerane veku, takze nejake to vysvetlenie, usmernenie je na mieste ale takato manipulacia podla mna nie.
Ja mam jedneho kamarata a som s tymto stavom nadmieru spokojny. Preco je nutne aby dcera mala kamaratky? Chyba jej to? Place koli tomu doma? Alebo je to v skutocnosti prianie zakladatelky a nie dcery?
Kazdy mame nejake mentalne rozpolozenie a potrebu interakcie s druhymi. Niekto to ma tak a niekto onak. Ani tak ani onak neznamena ze je to dobre ani ze je to zle. Proste je to tak ako to ma byt. Kazdy sme iny a treba to respektovat.
Neviem ako je to s epilepsiou, ale obecne sa nema nic prehanat a dost pochybujem ze ked jeden vecer za rok bude hore aj po 20:00 tak to bude prave ten spustac zachvatu. Mimo ine aj preto ze telo nema digitalky. Takze je to skor celkovou pohodou a mozno keby si s tymi holkami zahrala karty (aj ked po 20:00) tak by to skodilo menej ako ked sa stresuje ze doktor povedal ze o 20:00 musi byt v posteli a ona uz o X minut pretahuje… Z toho co pises je evidentne ze nevies co bol spustac zachvatu, ale vies ze ak nepojde spat do 20:00 tak sa jej spusti znovu - to je uplne zle a sama to chapes, iba si to nechces pripustit.
A uplne na zaver ked si predstavim ako ich tam svojimi predpismi prudila… no tak zaver si kazdy urobi sam.
Treba sa dat trosku do pohody. Ja som velky introvert, bol som na vela akciach a vsade som si nasiel to svoje, aj ked nevacsinove - no a co!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.24 17:26
Odpoved pre anonymnu kvetinku (tretia reakcia z vrchu): A co ak ju trapi ze si nestastna. To moze byt kludne jediny problem. Ona sama s tym moze byt naozaj OK.
Zober si mna, nemam rad ludi a uz vobec nie blizko mna. Vystudoval som vysoku skolu (nie jedny ale troje statnice, na stvrte ma uz nechceli pustit 
) kde sa hlasilo 1200 ludi, brali 300 a dokoncilo 30. Veduci diplomovky mi zariadil najlepsie doporucenia, body, stipendium a vsetko potrebne aby som mohol pokracovat v doktorate na najlepsej skole na svete (v mojom odbore), ale predsa len ten dodatocny naklad by bol vysoky tak tam som uz nesiel. V zamestani som mal aj tak cca 10 nasobok priemernej mzdy a ked som dal vypoved tak mi sef este pridal (asi dufal ze si to rozmyslim). Niekde som to tu cele rozpisoval podrobnejsie tak hladaj ak mas cas a chut.
To vsetko iba preto (respektive vdaka tomu a este raz velka vdaka) ze nasi ma brali takeho aky som a chapali ze futbalista zo mna nikdy nebude. Co keby si miesto nutenia dcery aby bola taka ako si prajes ty sledovala ju ake je, co ju bavi, davala jej prilezitosti ako rast a zlepsovat sa v tom co ju bavi… Nebolo by to pre obe lepsie?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.24 18:13
Naprosto souhlasím s @Dollorres, ale na státní ZŠ se přístupu, který uvádí, nedočkáš. Buď ráda, že má dcera aspoň tu jednu kamarádku a neřeš, že si zbyly. Pokud je dcera introvert, tak si určitě vyhledej něco o introvertech, abys jí líp porozuměla, možná zjistíš, že víc kamarádek ani nepotřebuje. Jinak ty zážitkové kurzy jsou dělány právě na stmelení kolektivu, možná tě dcera po příjezdu překvapí, že se díky tomu, že ta kamarádka nejela, byla nucena skamarádit i s někým dalším ze třídy.
Jinak za mne je druhý stupeň na ZŠ docela průšvih, u každého dítěte nastupuje puberta jindy a navíc ve třídě můžeš mít i děti dva roky od sebe a zrovna v té pubertě je ten rozdíl opravdu hodně znát…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.24 23:47
@Anonymní píše: Více
Já mám dva kluky, také jsou hodně dětští.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Anonymní
11.3.26 07:06
@Anonymní píše: Více
Jako kdybys psala o mne. Uplne to stejne na lyzaku na gymplu. Odjížděla jsem teda s domněním, ze kamarádky mam a domu se vracela s tim, ze jsem uplne sama a nikdo se se mnou nechce bavit. Bylo to fakt šílený. Časem jsem se ale naučila s lidma lépe vycházet, taky jsem dospěla, našla si kamarádky. Dneska už mám úplně běžný život. Jen to tenkrát bylo hrozně složité období… nikdo mi nepomohl, ja to ani pořádně doma nerekla.
Takze radu nemam, jen ze snad casem bude lip. Muzes ji zkusit dat na nejake kroužky, aby si aspon nekoho nasla, i kdyz ne ve třídě. Ja takhle mela jistotu v kamarádce z tábora, co nastesti i bydlela blízko. Tam nebude vadit, kdyz bude kamaradka treba mladší, aby jim to vyhovovalo.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Dobrý den, dceři je 12 let a na svůj věk je hodně dětská. Ve třídě má jen jednu kamarádku. Aktuálně odjeli v pátek cely druhý stupeň na zážitkový kurz a její kamarádka ze zdravotních důvodu nejela. Už při vybíráni do pokojů to dopadlo nejhůř. Zůstala ji partička holek, které jsou naopak vyspělejší než na svůj věk. Při nástupu do autobusu při odjezdu tam byla sama a v autobuse seděla sama a pak ji zbyl kluk z jiné třídy. Už to mi bylo líto, ale říkala jsem si, že se to nějak zlomí. Na ZK se těšila. Ale už v sobotu odpoledne mi volala a brecela do telefonu, že tam nechce být, ať si pro ni prijedu. Navíc měla před rokem 1 epileptický záchvat, od Te doby nic, ale musí dodržovat režim, spát brzo a stěžovala si, ze holky na pokoji ponocovaly a když jim řekla, ze musí spát, tak ji odpověděly, ze je to její problém. Otec volal ucitelce a ta řekla, ze to zařídí. Dcera se uklidnila, ze to tam teda zvládne. No a dnes se cely den neozvala, jsem za to na jednu stranu rada, ale pořad na ni myslím, jestli se tam netrápí
Je mi ji líto, i ta jedna její kamarádka která nejela, není ta nej, spis si zbyly. Poradíte mi, jak ji pomoct, aby nebyla takhle sama a zapadla do kolektivu? Případně mě napadlo, jestli to některá nemáte s dcerou stejně a jste z Prahy, ze by se holky mohly seznámit a třeba by si padly do noty. Moc děkuji, ze jsem se mohla takhle vypsat.