Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dcera nechce chodit do skolky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.9.22 07:22
@Zuzanec píše:
Podle mě na školku není zralá, své dítě bych takto trápit nenechala.
ale hold ne každý může zůstat doma do 4 let.. taky jsem musela dceru dát do školky… plakala jak jsem ji tam nechávala… trvalo to 2-3 týdny a pak už tam chodila ráda… vyprávěla zážitky, hrála si s dětma. Já prostě musela do práce.. nebylo zbytí. V jiných státech musí do práce i od 6ti týdnu… sestřenka v Anglií rodičák do 6ti týdnu, do roka byla doma, že je živil muž…ale pak prostě jesle a práce… nejde to prostě jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.22 07:26
Starší syn zpočátku nebrečel vůbec. Začalo to, až když zjistil, že je školka na pořád… No a mladší dělal cirkus od začátku a vydrželo mu to, dokud si nenašel kamaráda. A nejlepší byl synovec - když se ho ségra ptala, co dělali ve školce, tak suverénně odpověděl: My jsme si s Klárkou pěkně plakali…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.22 07:28
Pokud nepláče celý den, neřešila bych. Děti tohle zkoušejí běžně, i starší. Ona si zvykne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.22 07:30
@Zuzanec píše:
Podle mě na školku není zralá, své dítě bych takto trápit nenechala.
Jenže ona může stejně vyvádět i za rok. Možná i za dva. Každý nemůže být doma s dítětem neomezenou dobu. 
Příspěvek upraven 07.09.22 v 07:30
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.22 07:30
@Blankaspl píše:
Starší syn zpočátku nebrečel vůbec. Začalo to, až když zjistil, že je školka na pořád… No a mladší dělal cirkus od začátku a vydrželo mu to, dokud si nenašel kamaráda. A nejlepší byl synovec - když se ho ségra ptala, co dělali ve školce, tak suverénně odpověděl: My jsme si s Klárkou pěkně plakali…
Dcera na začátku říkala, že sedí pláčou a čekají na maminky… Učitelka mi říkala, že taky tak samo plakala pár minut a pak během dne uplná pohoda, ale to loučení prostě nesla hůře.. bylo to ale den o dedne lepší a lepší.. hold do práce jsem v jejich třech let musela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.22 07:48
@lucad77 píše:
Jenže ona může stejně vyvádět i za rok. Možná i za dva. Každý nemůže být doma s dítětem neomezenou dobu.
Vždycky je vice možnosti. Ja bych to prostě psychicky nedala ani pro to dite to není dobré. Ne všechny děti jsou úderem 3 roku zralé na školku. Jasně, naše generace v roku do jesli a „přežili“jsem. Poznamenani jsme doteď. Psychiatři nestíhají. To same oddělení po porodu, pro naši generaci běžné. Prostě všichni jedeme pořád to samé, protože to tak dělají všichni. Zkusila bych postupne zvykat, nikdy bych toto nedelala tak na sílu, za cenu, že bych o práci prisla a šla časem do jiné. A vysvětlovala bych dítěti, pěkně. Ja s dětmi v tomto problém neměla, ale když jsem viděla ty ostatní, bylo mi smutno i za ně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.22 07:56
Zkuste se s někým že třídy skamarádit i mimo školku. Třeba za kamaradem bude chodit raději. Nebo menší deckou skupnu, popřípadě hledejte řešení i u psychologa, skrz tu hospitalizaci, jestli tam není opravdu ta posttraumaticka porucha. Nenechte se zvyklat, že všichni nechávají vyrvat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.22 08:00
@lucad77 píše:
Jenže ona může stejně vyvádět i za rok. Možná i za dva. Každý nemůže být doma s dítětem neomezenou dobu.
Pokud se to lepší, tak za mě ok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.22 08:17
@Takyjedna píše:
Občas máš dobré názory, ale tomuhle nerozumíš, sorry. Tohle dítě mělo blbou zkušenost s hospitalizací, tak bych byla opatrná. Jestli bylo v nemocnici samo, nebo tam zažilo nějaký horší stres, tak bych se na školku vybodla, aby to nebyl PTSD. Můžou to být obyčejné slzy „zvykací“, nebo to může být panika ze strachu z opuštění, jestli to to dítě už před tím zažilo. Dětské slzy jsou úplně různé, jindy je to ventilace blbých pocitů, jindy vyvolání minulých stresujících událostí, které můžou ztropit neplechu do budoucna, když se to bude ignorovat.Příspěvek upraven 07.09.22 v 07:22
Přesně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Prostě Vodnář
7.9.22 08:51
Tak pokud v nemocnici dostala nemocniční jídlo, tak by to mohlo mít následky. Ale teď vážně.
Ve třech letech do školky, ano přijde mi to brzy, ale jak už tu bylo psáno, prostě někdy to jinak nejde. Ale pokud jsou vychovatelky důvěryhodné, pak bych ty stavy holčiny s nemocnicí nespojoval. To by probrečela celé dny a matka by o tom byla zajisté informována. Pokud si ale potom v průběhu dne hraje a i pomáhá ostatním, tak tam s velkou pravděpodobností žádné trauma nebude. Může být jen unavená ze vstávání, nebo se jí tam opravdu nechce a srovná se to až s tím hraním. Ale pokud si matka myslí, že chování dcerky je až moc přecitlivělé, pak může navštívit dětskou psycholožku, to není žádná ostuda. Většinou však bývá ona přecitlivělost na straně matky.
Ano, mohu se mýlit, ale to můžeme všichni tady, když to chování dítěte nevidíme. Pak bychom možná radili jinak.
@Takyjedna píše:
Občas máš dobré názory, ale tomuhle nerozumíš, sorry. Tohle dítě mělo blbou zkušenost s hospitalizací, tak bych byla opatrná. Jestli bylo v nemocnici samo, nebo tam zažilo nějaký horší stres, tak bych se na školku vybodla, aby to nebyl PTSD. Můžou to být obyčejné slzy „zvykací“, nebo to může být panika ze strachu z opuštění, jestli to to dítě už před tím zažilo. Dětské slzy jsou úplně různé, jindy je to ventilace blbých pocitů, jindy vyvolání minulých stresujících událostí, které můžou ztropit neplechu do budoucna, když se to bude ignorovat.Příspěvek upraven 07.09.22 v 07:22
- Citovat
- Upravit
7.9.22 10:59
Ono se celkem dobře pozná, jestli chce dítě rodiče trestat pláčem při loučení za to, že ho dávají do školky a nebo jestli je skutečně nešťastné a nemůže si zvyknout. Řadě dětí dělá problém ta dělící čára. Mezi dveřmi do třídy ze šatny. Většina dětí po chvíli s pláčem přestane. Rodič odešel, nevrátil se pro ně, tedy publikum není, není ani estráda. Ten pláč znamená, nenechávej mě tady, jsem zvyklý být s tebou doma, tady nikoho neznám, atd. Ten pláč vyjadřuje to, co vám dítě neumí říct slovy. Pokud to přejde za pár minut, je to dobře. Jsou ale děti, které si opravdu pobreči dlouhé hodiny. Ve školce nejedí, nepijí. Odmítají si hrát a vysloveně trpí. Pokud je takové dítě ve třídě, které se řekněme dva tři týdny takto chová, je to trápení a pak učitelka vyzve rodiče k nějakému hledání řešení. Důležitá je otázka adaptace. První den na hodinu, druhý den na dvě, potom do pátku třeba do vycházky, příští týden do oběda a tak. Pokud jde zároveň maminka prvního září do práce a nechá tam dítě hned celý den, je to pro ně dlouhé. A když rodič v šatně povolí a řekne, já teda si ho dnes nechám doma, když tak vyvádí, je to hodně špatně. Protože to dítě bude druhý den vyvádět taky a bude čekat, že se zase pěkně vrátí domů. Je dobré, když je dítě při vstupu do školky na takové řečové i mentální úrovni, aby chápalo, že máma má práci a ono má školku. Jsou bohužel děti, kterým je řekněme dva a půl, do školky jsou přijaty, máma je tam odveze s mladším sourozencem v kočárku na celý den. To dítě naprosto nechápe, proč tam je a dovede křičet celé hodiny. Je to jeho jediný způsob, jak se domluvit, když umí pár vět. Z takového svěřence je za pár dnů učitelka na zhroucení, protože nemá ani chvilku klidu, aby dětem řekla, že budou malovat, aby si vyhrnula rukávy a podobně. Jsou taky děti, co sice nepláčou, ale jen pozorují ostatní při činnostech a nezapojují se. Každé dítě je prostě jiné. Argumenty rodiče, vždyť je to tady tak hezký a paní učitelka je hodná, máš tu taky Pepíka z vedlejšího vchodu, na ty dítě prostě neslyší, ty pro ně nejsou podstatné. Ono to má nastavené jinak. O o chce prostě domů. Rodič čeká, že se dítě hned do všeho zapojí. To je utopie. Dítě si školku nevybrali, nevybrali si dobu vstávání ani měsíc nástupu. Udělali to za ně jiní a po něm se chce, aby se podřídilo, rodiče poslechlo a učitelku respektovalo a dělali, co ostatní. Zkuste si představit, že vám v práci jakožto třeba… úředníci na magistrátu šéf v pátek řekne: Tak Máňo, od pondělka nastupuješ v pekárně v sousedním městě. Směny jsou od čtyř od rána, budeš u drobného pečiva. Koukej se zaběhnout rychle, jsou tam pedanti, housky musejí být jedna jako druhá. Co byste asi řekly, kdyby vás někdo dal ze dne na den úplně jinam, kde nejste zvyklé a chtěl po vás, abyste poslechly…a chudák dítě, zvyklé mít s mámou doma pohodičku, najednou musí brzy vstávat a být úplně jinde. Pro dítě je den ve školce stejně náročný jako pro dospělého být v práci…je sice potřeba být důsledný rodič, ale je taky potřeba to dítě chápat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.22 11:05
Jinak pokud holčička zažila nedlouho před nástupem hospitalizaci, úplně ji člověk chápe, že má strach z dalšího cizího prostředí. Syn byl na mandlích a za měsíc a půl jsme jeli na dovolenou. Když viděl hotel, rozeřval se šíleným způsobem, myslel, že ho tam nechám a pořád dokola křičel, proč tady jsme. Jaké povyražení to bylo pro ostatní rekreanty, kteří čekali na klíče od pokojů, nemusím ani povídat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.22 15:43
@Zuzanec píše:
Vždycky je vice možnosti. Ja bych to prostě psychicky nedala ani pro to dite to není dobré. Ne všechny děti jsou úderem 3 roku zralé na školku. Jasně, naše generace v roku do jesli a „přežili“jsem. Poznamenani jsme doteď. Psychiatři nestíhají. To same oddělení po porodu, pro naši generaci běžné. Prostě všichni jedeme pořád to samé, protože to tak dělají všichni. Zkusila bych postupne zvykat, nikdy bych toto nedelala tak na sílu, za cenu, že bych o práci prisla a šla časem do jiné. A vysvětlovala bych dítěti, pěkně. Ja s dětmi v tomto problém neměla, ale když jsem viděla ty ostatní, bylo mi smutno i za ně.
No nevím, mně přijde, že nejvíc psychických problémů mají lidé do třiceti, pětatřiceti a ti už jesle moc nezažili. Naopak bych řekla, že ta starší generace je jaksi zocelenější a nehroutí se kvůli každému prdu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.22 18:52
@EEKK píše:Úžasne napsané. To by měly dávat matkám jako manuál k dítěti
Ono se celkem dobře pozná, jestli chce dítě rodiče trestat pláčem při loučení za to, že ho dávají do školky a nebo jestli je skutečně nešťastné a nemůže si zvyknout. Řadě dětí dělá problém ta dělící čára. Mezi dveřmi do třídy ze šatny. Většina dětí po chvíli s pláčem přestane. Rodič odešel, nevrátil se pro ně, tedy publikum není, není ani estráda. Ten pláč znamená, nenechávej mě tady, jsem zvyklý být s tebou doma, tady nikoho neznám, atd. Ten pláč vyjadřuje to, co vám dítě neumí říct slovy. Pokud to přejde za pár minut, je to dobře. Jsou ale děti, které si opravdu pobreči dlouhé hodiny. Ve školce nejedí, nepijí. Odmítají si hrát a vysloveně trpí. Pokud je takové dítě ve třídě, které se řekněme dva tři týdny takto chová, je to trápení a pak učitelka vyzve rodiče k nějakému hledání řešení. Důležitá je otázka adaptace. První den na hodinu, druhý den na dvě, potom do pátku třeba do vycházky, příští týden do oběda a tak. Pokud jde zároveň maminka prvního září do práce a nechá tam dítě hned celý den, je to pro ně dlouhé. A když rodič v šatně povolí a řekne, já teda si ho dnes nechám doma, když tak vyvádí, je to hodně špatně. Protože to dítě bude druhý den vyvádět taky a bude čekat, že se zase pěkně vrátí domů. Je dobré, když je dítě při vstupu do školky na takové řečové i mentální úrovni, aby chápalo, že máma má práci a ono má školku. Jsou bohužel děti, kterým je řekněme dva a půl, do školky jsou přijaty, máma je tam odveze s mladším sourozencem v kočárku na celý den. To dítě naprosto nechápe, proč tam je a dovede křičet celé hodiny. Je to jeho jediný způsob, jak se domluvit, když umí pár vět. Z takového svěřence je za pár dnů učitelka na zhroucení, protože nemá ani chvilku klidu, aby dětem řekla, že budou malovat, aby si vyhrnula rukávy a podobně. Jsou taky děti, co sice nepláčou, ale jen pozorují ostatní při činnostech a nezapojují se. Každé dítě je prostě jiné. Argumenty rodiče, vždyť je to tady tak hezký a paní učitelka je hodná, máš tu taky Pepíka z vedlejšího vchodu, na ty dítě prostě neslyší, ty pro ně nejsou podstatné. Ono to má nastavené jinak. O o chce prostě domů. Rodič čeká, že se dítě hned do všeho zapojí. To je utopie. Dítě si školku nevybrali, nevybrali si dobu vstávání ani měsíc nástupu. Udělali to za ně jiní a po něm se chce, aby se podřídilo, rodiče poslechlo a učitelku respektovalo a dělali, co ostatní. Zkuste si představit, že vám v práci jakožto třeba… úředníci na magistrátu šéf v pátek řekne: Tak Máňo, od pondělka nastupuješ v pekárně v sousedním městě. Směny jsou od čtyř od rána, budeš u drobného pečiva. Koukej se zaběhnout rychle, jsou tam pedanti, housky musejí být jedna jako druhá. Co byste asi řekly, kdyby vás někdo dal ze dne na den úplně jinam, kde nejste zvyklé a chtěl po vás, abyste poslechly…a chudák dítě, zvyklé mít s mámou doma pohodičku, najednou musí brzy vstávat a být úplně jinde. Pro dítě je den ve školce stejně náročný jako pro dospělého být v práci…je sice potřeba být důsledný rodič, ale je taky potřeba to dítě chápat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.22 18:52
@lucad77 píše:
No nevím, mně přijde, že nejvíc psychických problémů mají lidé do třiceti, pětatřiceti a ti už jesle moc nezažili. Naopak bych řekla, že ta starší generace je jaksi zocelenější a nehroutí se kvůli každému prdu.
V mém okolí ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Mateřské školy na eMiminu
Máte doma předškoláka nebo prvňáčka?
Přidejte recenzi své školce, sdílejte zkušenosti a pomozte ostatním rodičům s výběrem.
Pracovní listy k vytisknutí na eMiminu
PDF ke stažení a tisku zdarma.
Omalovánky, spojovačky, doplňovačky a další. Trénink zrakového vnímání i logického myšlení pro vaše dítě.
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
