Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dcera nechce chodit do skolky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
6.9.22 21:58
Dcera nechce chodit do skolky
Zdravím, jdu se sem trochu vyzpovídat a pro radu. Dcera (3 roky) začala chodit do školky. V červnu jsme leželi v nemocnici a od té doby má na mě jako na matku separaci, od té doby nechtěla ani bývat u babiček ani s tátem. Když někde jsme tak si mě furt hlídá, abych neodešla když mě na mžik ztratí z dohledu hned má hysterak. Jde mi o to, že jak začala chodit do školky tak samozřejmě s pláčem. Ráno jak vstane tak už pláče, že do školky nechce( samozřejmě mě po ránu ani nic nesní/nevypije), pláče i cestou do školky, v šatně. Učitelce ju předávám vyloženě násilím a se řvem „mami ne já nechci“. Učitelka tvrdí, že řve takhle chvilku a pak ještě když jdou ven si hrát, ale jinak, že ne. Dokonce ju chválí že pomáhá ostatnim dětem když pláčou. Když si po obědě pro ní přijdu a uvidí mě tak hned začne plakat. O školce(dětech, ucitelce).ale doma mluví pěkně myslím si. že se jí tam líbí. Děti a celkově kolektiv má ráda, hodně chodíme do dětských center a to jsme o ní kolikrát hodinu nevěděli. Hodně se to v ní pere přijde mě v chování horší/zlobivejsi. Dělá věci naschvál který ví, že dělat nesmí jako kdyby mě to doma dávala sežrat, že ji do té školky dávám. Je tohle všechno normální? Jak dlouho trvá dítěti než si zvykne na takovou změnu? Mohu proto něco dělat? Vidět takhle svoje dítě každej den plakat a dávat ho násilím do školky je opravdu děsný a každej den mě to rozhodí. Já to beru, že tam musí a musí si zvyknout, ale jak dlouho tohle bude trvat? Když se ji zeptám proč do té školky nechce, řekne že chce být semnou, ale já musím chodit do práce a to chodím na poloviční úvazek na směny což jich moc nemám. Ve volným čase se ji snažím hodně věnovat jsme furt venku a něco děláme a když potřebuju něco dělat doma do všeho se ju snažím zařazovat když chce. Umí si hrát i sama. Někdo nějaké rady zkušenosti? Měli jste to taky tak nějak? Pomohlo by kdybych do té školky šla na chvilku s ní a pak třeba zmizla? Jenže to se obávám, že by se mě držela jak klíště. Opravdu nevím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.9.22 22:10
Hlavně nemizet, ona ztratí úplně důvěru. Musí začít věřit personálu ve školce, nešlo by tam s ní být a postupně prodlužovat? Hodinku, dvě atd? Nez ji tam jen nechat a čau.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.22 22:13
@RockFous radu nemám, jen soucitim. Momentálně u nás probíhá úplně to samé…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.22 22:18
@RockFous píše:
Zdravím, jdu se sem trochu vyzpovídat a pro radu. Dcera (3 roky) začala chodit do školky. V červnu jsme leželi v nemocnici a od té doby má na mě jako na matku separaci, od té doby nechtěla ani bývat u babiček ani s tátem. Když někde jsme tak si mě furt hlídá, abych neodešla když mě na mžik ztratí z dohledu hned má hysterak. Jde mi o to, že jak začala chodit do školky tak samozřejmě s pláčem. Ráno jak vstane tak už pláče, že do školky nechce( samozřejmě mě po ránu ani nic nesní/nevypije), pláče i cestou do školky, v šatně. Učitelce ju předávám vyloženě násilím a se řvem „mami ne já nechci“. Učitelka tvrdí, že řve takhle chvilku a pak ještě když jdou ven si hrát, ale jinak, že ne. Dokonce ju chválí že pomáhá ostatnim dětem když pláčou. Když si po obědě pro ní přijdu a uvidí mě tak hned začne plakat. O školce(dětech, ucitelce).ale doma mluví pěkně myslím si. že se jí tam líbí. Děti a celkově kolektiv má ráda, hodně chodíme do dětských center a to jsme o ní kolikrát hodinu nevěděli. Hodně se to v ní pere přijde mě v chování horší/zlobivejsi. Dělá věci naschvál který ví, že dělat nesmí jako kdyby mě to doma dávala sežrat, že ji do té školky dávám. Je tohle všechno normální? Jak dlouho trvá dítěti než si zvykne na takovou změnu? Mohu proto něco dělat? Vidět takhle svoje dítě každej den plakat a dávat ho násilím do školky je opravdu děsný a každej den mě to rozhodí. Já to beru, že tam musí a musí si zvyknout, ale jak dlouho tohle bude trvat? Když se ji zeptám proč do té školky nechce, řekne že chce být semnou, ale já musím chodit do práce a to chodím na poloviční úvazek na směny což jich moc nemám. Ve volným čase se ji snažím hodně věnovat jsme furt venku a něco děláme a když potřebuju něco dělat doma do všeho se ju snažím zařazovat když chce. Umí si hrát i sama. Někdo nějaké rady zkušenosti? Měli jste to taky tak nějak? Pomohlo by kdybych do té školky šla na chvilku s ní a pak třeba zmizla? Jenže to se obávám, že by se mě držela jak klíště. Opravdu nevím.
Podle mě na školku není zralá, své dítě bych takto trápit nenechala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.22 22:28
Ne, pokud byste s ní šla dovnitř a potom ji zmizela, je to nejhorší, co můžete udělat. Není to fér vůči ní ani ostatním dětem. Pro vás by to bylo pohodlné, zbavíte se toho loučení a pláče. Jenomže co její důvěra k vám a co ty ostatní děti. A potom, jak s ní opakovaně budete do té třídy chodit, bude to vyžadovat pořád a všechno jen zhoršíte. Chce to čas, trpělivost, důslednost a hlavně klid. Jakmile se budete trápit výčitkami, to dítě to vycítí. Loučit se krátce, veselé, s příslibem, že pro ni přijdete, nepředpokládám, že chodíte za pět minut před zavírací dobou, a cestu ze školky si udělejte hezkou. Nemyslím tím, že ji vždycky koupíte nějaký odpustek, ale že nebudete spěchat, prohlídne že si výkresy na nástěnce, až budou, zastavíte se na prulezkách a tak. Čím déle se budete ráno loučit, tím hůř to obě ponesete. Možná by bylo dobré, aby ji tam zkusil odvést manžel nebo babička, ty scény většinou dítě dělá nejvíc mámě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Prostě Vodnář
6.9.22 22:31
… ale ano, u některých dětí je to normální a jinak to nelze. Navíc dětské slzy jsou naprosto jiné, než ty dospělé. Pokud vychovatelky ze školky mluví pravdu, pak není důvod se znepokojovat. Zvykací čas může být různě dlouhý, ale socializace je velmi důležitá. Ústupky bych se snažil nedělat. V životě nastanou horší „nechci“.
- Citovat
- Upravit
6.9.22 22:42
Mam tri deti s ruznym pristupem ke skolce a vsechno, co pises, mi prijde v norme. Jo, byly u nas slzy po ranu, bylo celodenni ubrecene premlouvani, at uz tam nemusi, s nejstarsi dcerou i nekolikatydenni ranni zvraceni 
, kolikrat to vypadalo, ze uz je vse OK, a prisel dalsi propad a nove slzy. Po kazde nemoci, po vanocich se zacinalo od nuly… Maloktere dite se bez slzicek obejde, je to velky krok do neznama. Nejmladsi dcera byla vzdycky strasne skolkova, a zrovna dnes - 5r predskolacka - udelala po ranu takovou scenu „mama“, ze to jsem s ni snad jeste nezazila. Pokud duverujes ucitelkam a vis, ze se tam nedeje nic spatneho, ver svemu diteti, ze to zvladne, a hlavne bud ty sama v pohode, deti maji radar na nejistotu matky. Rikej vzdy pravdu, neslibuj nemozne. A zadne mizeni. Rychle rozlouceni. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.22 23:21
@RockFous tak je ve školce teprve pár dní ne? U dcery řvali děti minulý rok sborově celý první měsíc 
některé ještě déle…
Pokud učitelka říká, že jinak je více méně ok, tak bych vydržela, zkusit můžeš nějaký ranní rituál, v šatničce jí popsat, jak proběhne rozloučení, že si bude hrát, naobědvá se a ty přijdeš hned potom…jestli má plyšáky oblíbeného, dát jí ho s sebou.
U nás dost pomohlo vše s dítětem adekvátně rozebrat a dodat mu klid…dcera ráda kreslí, vybarvuje, tak mi vždycky vybarví obrázek než pro ni přijdu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.22 23:32
Známý vodil malou do školky po několika pokusech matky, které holka dělala scény. Jako táta měl docela trpělivost, na chvíli tam dovnitř rodiče normálně mohli, pak se rozloučili s dítětem a šli. Potom už tam zůstal jako poslední, holka na to tak nějak spoléhala, a už by to taky nějak řád byl skončil. Jednou mu v šatničce udělala vzteklinu scénu, snad kvůli oblečení nebo nějaké drobnosti, on trval na svém, byl to klidný důsledný táta, ale ona si to potřebovala vydupat, tak nasadila silnější kalibr. Lískla sebou na zem a začala ječet. Milý tatínek řekl. Tak jsem ji zvedl, dal jsem jí jednu na zadek, otevřel dveře, strčil ji do třídy, řekl na shledanou, zavřel a šel. A žvýkačku měla holka ten den za sebou. Od té doby už měla jako ostatní pouze Dobrý den a Na shledanou. Nic mezi tím. Žádné scény se nekonaly, holka nebyla hloupá a věděla, že na tátu ani na učitelku to nebude platit. Ono je dobře táhnout za jeden provaz.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.22 23:34
Zvykačku ne žvýkačku
Rád ne řád
Vzteklou scénu ne vzteklinu
Ty jeden mobile…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.9.22 23:47
Taky jsem to tak se synem loni měla. Budil se s pláčem, ráno do třídy šel s pláčem, někdy plakal i během dne. Jako nejsem žádná extra plačka, ale tohle jsem teda neustála a první měsíc odcházela ze šatny s rozmazanou řasenkou (samozřejmě, až když za synem zaklaply dveře). Navíc jsme chytli jediného učitele ve školce, který děti nemazlil (ještě aby 
) a neutěšoval, byl hrozně akční a hlučný, takže když jsem tam párkrát čekala v šatně (první dny mě tam nechali sedět, abych si po cca hodince odvedla plačící dítě domů), měla jsem chuť ho vzít po hlavě tou kytarou na kterou každý den ráno brnkal dětský odrhovačky. Jako tahle zkušenost mi opět potvrdila, že do některých povolání se nemají muži prostě sr. t - platí to i naopak (pro ženy). No, lepšilo se to každým dnem. Syn se vzhlédnul v mladé paní učitelce, vyprávěl jí, chodil s ní po zahradě a prostě si k ní vypěstoval důvěru. Pak přišla v pololetí výhra v podobě odchodu učitelky z předškoláků kam povolali synova učitele jako náhradu a syn dostal druhou mladou muchlací učitelku. Takže konečně skončil gestapo režim a děti si mohly v klidu hrát podle svého. Nicméně, jako kozu na provázku jsme tam syna odváděli až do června. Letos už je mazák, jako neskáče 10 m vysoko, když ráno vstává, ale už mu to tam nevadí. Hraje si sám, interakci s dětmi nevyhledává a na zahradě si pravidelně dává rande vouz hlavně s paní učitelkou. Ale když ho odpoledne vyzvedávám, říká, že to bylo fajn. Ale teda ten řev opuštěných mláďat, který se dnes linul ze tříd, když jsem syna odváděla, mě drásá ještě teď
Pár rad, které nám pomohly:
1. Ráno v klidu pustit pohádku, nasnídat se u ní - klidně i ta cenu toho, že budete vstávat o půl hodiny dřív
2. Doma před odchodem pomazlit a počkat, až dítko samo řekne dost
3. Vzít si do skřínky hlídací hračku (syn si bral můj příspěvek na klíče ve tvaru pejska)
4. Pokud je to možné, vyzvedávat po obědě - my syna po O vyzvedáváme i v pěti letech a nebudeme na tom nic měnit - já jsem v práci jen 3 dny v týdnu během nichž vyzvednutí pokryjí prarodiče (vyzvedávám ho pak u nich kolem třetí)
5. Nezdráhala bych se použít sladké (nebo jiné) úplatky - to doporučuje i uznávaný dětský psycholog PhDr. Václav Mertin
- Citovat
- Upravit
7.9.22 05:50
@RockFous píše:
Zdravím, jdu se sem trochu vyzpovídat a pro radu. Dcera (3 roky) začala chodit do školky. V červnu jsme leželi v nemocnici a od té doby má na mě jako na matku separaci, od té doby nechtěla ani bývat u babiček ani s tátem. Když někde jsme tak si mě furt hlídá, abych neodešla když mě na mžik ztratí z dohledu hned má hysterak. Jde mi o to, že jak začala chodit do školky tak samozřejmě s pláčem. Ráno jak vstane tak už pláče, že do školky nechce( samozřejmě mě po ránu ani nic nesní/nevypije), pláče i cestou do školky, v šatně. Učitelce ju předávám vyloženě násilím a se řvem „mami ne já nechci“. Učitelka tvrdí, že řve takhle chvilku a pak ještě když jdou ven si hrát, ale jinak, že ne. Dokonce ju chválí že pomáhá ostatnim dětem když pláčou. Když si po obědě pro ní přijdu a uvidí mě tak hned začne plakat. O školce(dětech, ucitelce).ale doma mluví pěkně myslím si. že se jí tam líbí. Děti a celkově kolektiv má ráda, hodně chodíme do dětských center a to jsme o ní kolikrát hodinu nevěděli. Hodně se to v ní pere přijde mě v chování horší/zlobivejsi. Dělá věci naschvál který ví, že dělat nesmí jako kdyby mě to doma dávala sežrat, že ji do té školky dávám. Je tohle všechno normální? Jak dlouho trvá dítěti než si zvykne na takovou změnu? Mohu proto něco dělat? Vidět takhle svoje dítě každej den plakat a dávat ho násilím do školky je opravdu děsný a každej den mě to rozhodí. Já to beru, že tam musí a musí si zvyknout, ale jak dlouho tohle bude trvat? Když se ji zeptám proč do té školky nechce, řekne že chce být semnou, ale já musím chodit do práce a to chodím na poloviční úvazek na směny což jich moc nemám. Ve volným čase se ji snažím hodně věnovat jsme furt venku a něco děláme a když potřebuju něco dělat doma do všeho se ju snažím zařazovat když chce. Umí si hrát i sama. Někdo nějaké rady zkušenosti? Měli jste to taky tak nějak? Pomohlo by kdybych do té školky šla na chvilku s ní a pak třeba zmizla? Jenže to se obávám, že by se mě držela jak klíště. Opravdu nevím.
Tak můj starší syn tam chodí třetí rok a plačící scény máme každý den první rok to trvalo 3 měsíce než šel konečně bez breku, ale přišly vánoce a začli jsme znovu, pak covid a zase znovu. Ale učitelky říkaly že jen hraje na city, protože jakmile se zavřou dveře třídy, pláč přestane a běží za kamarády a normálně si hraje. Občas si posteskne, že je mu smutno po mamince. A když je vyzvedávám po obědě, tak tam běhají na hřišti, smějí se, hrají si 🙂
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.22 05:50
No, mozna te nepotesim, me tohle starsi delal dlouho. Kazde rano rev a scena, ze nejde. A pak pri vyzvedavani scena, ze nejde domu…furt dokola Ale vedela jsem, ze scena po par minutach konci…nejen, ze mi to rikaly ucitelky, kdyz jsem tam nekdy ze zacatku zustala vyplnovat nejake papiry (mimo dohled), tak jsem slysela, ze rev fakt po par minutach prestal. Ta jeho prvni skolka posilala i fotky, normalne si hral, fungoval s detmi atd. Ale ranni sceny nas neopustily dlouho. Proste nemel rad ten moment louceni. Takhle jsem si to musela urovnat v hlave - ne ze nema rad skolku, ale ze se nerad louci. A ze pak zase nebude chtit odpo domu…s tim se mi to snaselo lip. A taky jsme pouzivali to, co nekdo pise - vzdy jsme se na necem domluvili, treba ze mi nakresli ten obrazek.
Pokud je jinak mala ve skolce ok, neprodluzovala bych tu ranni agonii a uz vubec se nesnaz nejak mizet. To je presne situace, kde to chce podle me heslo „Mile a durazne.“ Drzim palce…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.22 07:10
Taky to teď prožívám se synem, ono se mu ve školce líbí, ale ta rána jsou náročná, chce zůstat doma, popripadne jít se starším do školy, ke školce si normálně dojde, ale v šatně začne že chce ven. Ale je to den ode dne lepší. Učitelka říkala, že to dělá dost dětí a ty co nebrečí hned ráno si kolikrát popláčou během dne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.22 07:22
@Prostě Vodnář píše: … ale ano, u některých dětí je to normální a jinak to nelze. Navíc dětské slzy jsou naprosto jiné, než ty dospělé. Pokud vychovatelky ze školky mluví pravdu, pak není důvod se znepokojovat. Zvykací čas může být různě dlouhý, ale socializace je velmi důležitá. Ústupky bych se snažil nedělat. V životě nastanou horší „nechci“.
Občas máš dobré názory, ale tomuhle nerozumíš, sorry. Tohle dítě mělo blbou zkušenost s hospitalizací, tak bych byla opatrná. Jestli bylo v nemocnici samo, nebo tam zažilo nějaký horší stres, tak bych se na školku vybodla, aby to nebyl PTSD. Můžou to být obyčejné slzy „zvykací“, nebo to může být panika ze strachu z opuštění, jestli to to dítě už před tím zažilo. Dětské slzy jsou úplně různé, jindy je to ventilace blbých pocitů, jindy vyvolání minulých stresujících událostí, které můžou ztropit neplechu do budoucna, když se to bude ignorovat.
Příspěvek upraven 07.09.22 v 07:22
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Mateřské školy na eMiminu
Máte doma předškoláka nebo prvňáčka?
Přidejte recenzi své školce, sdílejte zkušenosti a pomozte ostatním rodičům s výběrem.
Pracovní listy k vytisknutí na eMiminu
PDF ke stažení a tisku zdarma.
Omalovánky, spojovačky, doplňovačky a další. Trénink zrakového vnímání i logického myšlení pro vaše dítě.
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
