Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Podle mě je to běžné chování dvouletého dítěte. U některých dětí v tomto věku ještě probíhá nebo doznívá separační úzkost. Je normální, že se drží u mámy.
Dítě patří k mámě, vůbec bych to neřešila.
@Pears206 separacku máme za sebou. Ještě jsem zapomněla dodat, že to nejspíše asi nebude jen období, ale měli to takhle stále. K ostatním to nemá, jen u ní a stále.
Počkala bych, netlacila na pilu. Za rok, za dva si ji už muže získat, teď je ještě malá. Ale babička se musi taky snažit.
Není tvoje povinnost vytvářet dítěti vztah k babičce. Buď babička chce, má zájem a snaží se a ten vztah se vytvoří sám od sebe nebo holt tu snahu nemá a ten hezký vztah mít nebudou, za to ty ale nemůžeš. Takhle malé dítě se holt ještě přetvařovat neumí ![]()
@Anonymní píše:
@Pears206 separacku máme za sebou. Ještě jsem zapomněla dodat, že to nejspíše asi nebude jen období, ale měli to takhle stále. K ostatním to nemá, jen u ní a stále.
Ona citi ten natlak do kontaktu a tim vic nechce.
Zkus to tchyni normalne vysvetlit a kdyz to nepujde, stala bych pri dceri.
@Serpentini naprosto souhlasím…můj syn má takto vlažný vztah k mojí mámě, od narození o něj nemá zájem a teď je mu 5 a je to vidět..pozdraví ze slušnosti a konec..dceru nenutee.. o vztah musí stát obě strany
Dvoulete dite prece nema zodpovednost za vztah s babickou. Vychovat ji muzes k slusnosti, podekovat, poprat, predat darek atd, ale vrely vztah mezi nimi nezaridis. Ten bud je nebo neni a je to boj prarodicu. Moje tchyne na kluky nikdy nemela cas, prazdniny u babicky u nas neexistovaly, protoze bzdy uprednostnovala vnoucata od svagra, nase vztahy jsou na urovni zakladni slusnosti, nic vic.
Pokud to jiným nedělá a předpokládám, že každý z těch lidí do jednoho s ní taky netráví horu času, tak bys zasáhnout měla. Navíc jí nic špatného neudělala. Takže vychvalovat, motivovat.
@Anonymní píše:
Hezký večer maminky, prosím ponechte anonym. Mám tu dost známých.
Momentálně řeším situaci s dvouletou dcerou, nemá vůbec zájem o babičku. Nechce k ní se jít přivítat, ani pochovat, když je u tchyně na klíně hned zdrha. Já se na jednu stranu moc nedivím. Tchyně měla od narození přístup takový halabala, nikdy nevzala dcerku na procházku, ani nevyvinula snahu ji vidět sama od sebe. Jezdili jsme tam převážně my, ale to bylo jen pochovat, pohrát a vrátit. Ale dcerka už vnímá a vybírá si samozřejmě lidi kolem sebe, takže na rodinné oslavě je to očividné že k ní dcerka nechce, nemá zájem. Tchýni to nejspíše mrzí, proto se nyní hodně urazila a o to více omezila kontakt. Já ji už po celou dobu dvou let zmiňovala že s dcerkou může trávit hodně času, kolik jen bude chtít, ale možná pohodlnost tchyně nikdy nechtěla, chtěla jen když my přijedeme tam. S tchýni mám relativně Dobré vztahy, jsme každá jiná ale vycházíme v rámci možností. Mě to dost mrzi, že se prostě tchyně sekla, je už nepříjemná i na mě a je evidentní že už má menší zájem, když se dcerka dotahuje… Nechat to tak? Zlepší se to? Tchyně ikdyz je fajn, je dost urážlivá a to, že k ní dcerka nechce přenáší na mě… jaké jsou vaše zkušenosti? Vůbec nevím co dělat, jestli se snažit já a jezdit tam, nebo to prostě nechat na ní.
Já bych prostě počkala, buď se to zlepší nebo ne… Z vlastní zkušenosti ti můžu říct, že jako malá jsem milovala rodiče od mamky a rodiče od taťky jsem neměla ráda, kontaktu jsem se vyhýbala… A v podstatě do teď k nim nemám žádný vztah. ![]()
@Sany80s jiným to nedělá, to je pravda. Dcerka má své oblíbence, ale zatím je malinká tak jsem to nijak neřešila, ale on ten zájem od ostatních je taky jiný no, takový vřelejší, jde vidět ta upřímná radost. U tchyně moc ne, ta spíše láká na dárky, dobroty, ale už ani to nepomáhá. Čím více jí to dcerka dává najevo, tím více je tchyně jízlivá na mě, možná to dcerka cítí, nevím. Každopádně jedno je jasné, že já nikdy jim nebránila v kontaktu, spíše naopak, vždy jsem se snažila jim dopřát vnučku, nechtěla… A teď jí to mrzí a urazila se.
Já teď řeším o dvouletého že ke tchýni nechce, nějak se mu zase rozjela separačka. Tchýně je ale strašně urputná, okamžitě ve dveřích mu chytá ruku a táhne ho že ONA ho vysvleče, přezuje, a musí s ní okamžitě do jiné místnosti dělat kafe a podobně… a on ječí že ne, že chce být s mámou, a ona ho táhne… kdyby to nebylo moje dítě, tak je to celkem komedie, takhle z toho mám osypky. Ale rozhodla jsem se, že je to zodpovědnost tchýně, jaký k ní bude mít vnouče vztah, pokud si to takhle chce kazit, protože jakmile já řeknu půl slova, smrtelně se urazí. Tak doufám že se to nějak samo vykrystalizuje. Nemám nástroj na to, jak vysvětlit dvouletému dítěti, že i když se s babičkou necítí dobře, tak ji musí poslouchat a dělat co ona po něm chce…
@Silver_Lining tak to držím palce, dej vědět jak to u vás probíhá. A do těch dvou let měli hezký vztah? Těšil se? No, jasně, ty děti jsou úžasné v tom jak se neumí ještě přetvařovat v tomhle věku a jednají zkrátka přirozeně. Moje tchýně vlastně taky celý poslední rok dcerce nějak vnucovala její hry, ale nechápala že si musí získat její pozornost…nic říct také nemůžu, tak nic neříkám a uvidím snad to nějak dopadne
@Anonymní píše:
@Silver_Lining tak to držím palce, dej vědět jak to u vás probíhá. A do těch dvou let měli hezký vztah? Těšil se? No, jasně, ty děti jsou úžasné v tom jak se neumí ještě přetvařovat v tomhle věku a jednají zkrátka přirozeně. Moje tchýně vlastně taky celý poslední rok dcerce nějak vnucovala její hry, ale nechápala že si musí získat její pozornost…nic říct také nemůžu, tak nic neříkám a uvidím snad to nějak dopadne
Předtím to bylo relativně v pohodě, on si to nechal víc líbit - protože taková urputná je samozřejmě pořád, normálně tam býval občas i sám na odpoledne a nebyl problém. Ale teď se seknul a místo aby mu dala chvilku na rozkoukání a netlačila na pilu, tak ještě přidala
a teď když mu řeknu že pojede k babičce, tak říká hned „já chci babičku XX, ne YY“, takže cítím že z toho ještě může být průšvih. Snažím se mu to v klidu vysvětlit, ale holt pokud on nebude víc v klidu, tak já to zařídit nedokážu. Tak si můžeme držet pěsti, aby to přešlo samo ![]()
Hezký večer maminky, prosím ponechte anonym. Mám tu dost známých.
Momentálně řeším situaci s dvouletou dcerou, nemá vůbec zájem o babičku. Nechce k ní se jít přivítat, ani pochovat, když je u tchyně na klíně hned zdrha. Já se na jednu stranu moc nedivím. Tchyně měla od narození přístup takový halabala, nikdy nevzala dcerku na procházku, ani nevyvinula snahu ji vidět sama od sebe. Jezdili jsme tam převážně my, ale to bylo jen pochovat, pohrát a vrátit. Ale dcerka už vnímá a vybírá si samozřejmě lidi kolem sebe, takže na rodinné oslavě je to očividné že k ní dcerka nechce, nemá zájem. Tchýni to nejspíše mrzí, proto se nyní hodně urazila a o to více omezila kontakt. Já ji už po celou dobu dvou let zmiňovala že s dcerkou může trávit hodně času, kolik jen bude chtít, ale možná pohodlnost tchyně nikdy nechtěla, chtěla jen když my přijedeme tam. S tchýni mám relativně Dobré vztahy, jsme každá jiná ale vycházíme v rámci možností. Mě to dost mrzi, že se prostě tchyně sekla, je už nepříjemná i na mě a je evidentní že už má menší zájem, když se dcerka dotahuje… Nechat to tak? Zlepší se to? Tchyně ikdyz je fajn, je dost urážlivá a to, že k ní dcerka nechce přenáší na mě… jaké jsou vaše zkušenosti? Vůbec nevím co dělat, jestli se snažit já a jezdit tam, nebo to prostě nechat na ní.