Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobrý den, máte s tím také někdo zkušenosti?
dcera má 17 měsíců, snažíme se nedělat chyby ve výchově a myslím si, že s přítelem zvládáme rodičovství dobře. přesto se asi někde stala chyba. Dcera si každý den dává facky přes obličej. začíná se to zhoršovat, je to teď její reakce skoro na všechno, dokonce i na pochvalu. Budu ráda za názory, jsme z toho smutní.
Doktorce jsem to říkala a nějak se nad tím nepozastavila.
Je malá, ještě dobře nechápe co to vlastně dělá. ![]()
Nezabývala bych se tím, nechala ji, neokřikovala, ji to časem bavit přestane.
Malý to dělá taky. Jednu dobu docela dost..teď už jen občas. Nějak jsem to neřešila, protože čím víc ho na něco upozorňuji, tím radši to dělá ![]()
To jí přejde… náš malý se zase bouchal rukou do čela, když něco proved a pak začal fňukat, abych ho politovala
Tak jsem vždycky mluvila jakože s tou ručičkou, že nemá bacat chlapečka, že se to nedělá… no a mělo to úspěch, samozřejmě že časem, ale mělo. Hlavně nelitovat
Rada psycholožky byla, v momentě kdy bude chtít ublížit sobě nebo někomu jinemu- tak musíš říct" příklad- Janička se tedka zlobí a má vztek. A když si bude ubližovat, chytíš ji ruku v zapěstí a pohladíš ji tou rukou co si chtěla ublížit. No a říkáš ji to proto, že až s bude pořadně verbalně projevovat tak řekne: Janička se ted zlobi. Oni to neumí verbálně říct, proto tyto projevy. U nas něco podobneho a musim říct zabíra to a je ji 22m. A kdyby toto nezabralo, chytit zezadu pevně stisknout ručičky a řict.. tu větu viz výše
Dekuji mc. rucicku ji taky chytam a hladim ji s ni. budu tedy praktikovat i tu verbalni cast. ![]()
Ale ona to dělá docela často ;( třeba i když ji někdo přivítá, tak se flákne
Tim, že si ubližuje projevuje jakekoliv emoce v tvem připadě, proto až někdo přjde abude mit radost tak ji nauč at řekne třeba jupi a poskočí si. Důležite je taky mluvit v kratkych vetach, do tři let jen jednoduche příkazy atd aby to to ditě pobralo
Ahoj, chápu, že tě to trápí, něco podobného máme taky za sebou. Naše dcerka si zase kousala do zápěstí a když mi manžel řekl, že on to dělal do třetí třídy, málem mě ranila mrtvice. Snažila jsem se jí pokaždé vysvětlit, že se to nemá, že to ručičku bolí apod. A dělaly jsme ručičce „malá, hodná“. Naštěstí to trvalo jen pár měsíců a zhruba po půl roce s tím přestala (cca od 1roku do cca 1,5roku). Nevím, jestli zabralo moje domlouvání nebo z toho prostě vyrostla, ale už to nedělá. Držím palce, ať to brzy přejde! ![]()
Řekla bych, že je to normální, sestra to taky dělala…jakože se sama trestala a přitom ji nikdo nikdy fyzicky nebil. Prostě takhle mimicky vyjádřila, že něco udělala špatně - nebo měla ten pocit. A moje dcera, té zas vyhubuju a vysvětluju, že to či tamto nesmí a chytá se rukama za zadek, jakobych jí za všechno měla dávat na zadek…Též mě to trápilo, ale pokaždé jsem jí vysvětlila, že se za něj chytat nemusí, že po zadku nedostane, že se jen zlobím a snažím se jí vysvětlit proč nesmí to, za co ji kárám. Takže takové projevy nejsou návazné na fyzický trest nebo špatnou výchovu rodičů. Neříkám, že jí nedám někdy plácanec po zadku, to už musí být něco…ale preferuji vysvětlení a poučení a přesto se za ten zadek občas ještě chytne.
Moje dcera tohle tez delala. A prestala.
Hladila jsem ji a rikala, ze se dela jen mala. Chvili to pak jeste delala, ale prestala.