Dcera zlobí - 1.třída
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@Asta135 píše: Více
To je ale dost strašný. A to říkám z pohledu někoho, kdo taky občas na zadek nebo přes prsty dostal, ale přelomit vařečku je už prda jako blazen 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Asta135 taky mi jednou za rok rupnou nervy a zmrskám to doma na hromadu 
, pak je zase rok klid..
já byla bita macechou kabelem od televize a trestána tvrdou prací - nosit uhlaky ze sklepa ke kamnům, rejzakem vydrhnout koberec v obýváku až jsem únavou zvracela, strihala mi vlasy, to byla druhá, třetí trida.. takže se snažím fyzicky netrestat, ale někdy jednu plesknout je lepší než tisíc slov
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zakladatelko, obdobné scény jsem taky s dcerou absolvovala, zejména poslední 2 roky školky. Taky jsem byla sama. Netrestej jí, nehroť to. Vím, že je to nesmírně těžké, ale jakmile Tě to rozhodí, dcera bude zrcadlit a věc vyeskaluje. Vstaňte o 20 minut dřív. Měj rezervu časovou při odchodu. Dej ji dříve spát. Dcera, když byla méně odpočatá, byla ufňukaná a vymýšlela. Myslím, že roli v tom i hrál odchod partnera a naše situace. Taky jsem se občas neudržela a křičela jsem. Pak mě to jen celý den mrzelo a dcera šla ubrečená do školky.
Časem se to spravilo. Laskavost a klid. Počítat s možností takovýchto situací dopředu. Nechápu ty zlé nebo tvrdé komentáře vůči Tobe nebo dceři. Je pořád maličká a ne se vším si umí rady, třeba s tím, že jste samy a tak. Cítí taky, že to Ty nemáš lehké. Časem se to spraví, chce to hlavně klid a trpělivost, povídat si. Ty jsi její průvodce jejími emocemi 
- Citovat
- Upravit
Asi Ti to moc nepomůže, zakladatelko, ale my jsme různé scény při odchodu do školy zažívali taky, a co se tak bavím s lidmi, co mají děti, nebyli jsme výjimkou. Měli jsme to tehdy rozdělené tak, že otec vypravoval a já jsem vyzvedávala (až na výjimky) a pamatuju si, jak z nich býval vyšťavený, protože se ráno pravidelně chovali jako pomatenci. Nevím už, kdy to přešlo, ale asi bych hrubým odhadem řekla, že se to postupně urovnalo během prvního stupně ZŠ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky bych na vašem místě vstávala a vycházela dříve. Také večer třeba dříve usne. Jedno z mých dětí také musím ráno neustále popohánět a pokřikovat, aby si pospíšilo atd. Tak vstáváme brzo, aby bylo včas připravené i s jeho pomalým tempem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Diskuse zase plná skvělých matek, které by se necrcaly a prostě dítě zmlátily. Kupodivu zase ty, se kterými bych dvoudomek fakt mít nechtěla, jak jsou na první pohled dobře vychované. Ozvěte se za třicet let, vy nádhery, až plody vaší výchovy se s vámi taky crcat nebudou. Takových mlátiček, co fňukají, jak si na ně nikdo nevzpomene, jsou plné důchoďáky.
Zakladatelko, nebij ji. Ono to asi na chvíli uleví tvé frustraci, ale není to řešení. S dítětem, které je takhle svéhlavé, to tím spíš skončí tím, že se budete silou přetahovat o moc. Minimalizuj ty rizikové situace (prima, že vstáváte dřív, ale zkuste hlavně odcházet dřív) a buď důsledná. Řekni jí, jak to bude, a opravdu to udělej. Ať si vybere oblečení sama už večer dopředu, nějaké, co ji neškrtí - ale prostě v něm pak půjde. Scény by tě neměly vůbec zajímat, žádné vracení se domů, žádné ústupky. Svoji vůli může projevit při výběru oblečení, při chystání tašky, ale ráno, když musíš být hlavně brzy v práci, už prostě ne. Vždycky je třeba být laskavá, ale důsledná. A pamatuj, že rozjeté dítě opravdu nejlépe uklidní tvůj klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@RoMi895 píše: Více
Tak se jí nelíbí ráno v družině. Třeba tam jen nemá své kamarádky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@KáťaKašpi píše: Více
Ježiši, to mě mrzí. Tohle je už ale extrém. My měli povinosti na nošení odpadu do kontejnerů a občas uklidit nádobí. Jinak ale nic. Byli jsme ovšem pěkný spratci oba a občas jsme si tu vařečku zasloužili. Já taky netrestám nijak aktivně, většinou stačí houknout a je klid. Ale čas od času to beru z gruntu a jak se říká - Škoda každé rány, která padne vedle. Ale to už musím bejt jooo vytočená 😁 🙈
- Citovat
- Upravit
@Lily-of-the-valley píše: Více
Neni, už byla ta vařečka stará 😁 zlomila by se i v hrnci o maso snad. Nezůstal šrám, jelito ani trauma. A ani to nijak extra nebolelo, pamatuju si to jako dnes 😁 buh vi, jestli uz nebyla naprasklá nebo tak něco…
- Citovat
- Upravit
@SlečnaDahlia Abys tu nechyběla a z jedné výchovné na zadek, když si dítě vymručuje scénou nesmysly, děláš mlácení do bezvědomí pomalu. Navíc zakladatelka toho lituje Komu nikdy neujely nervy, nechť hodí kamenem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mně se hodně osvědčilo u dětí probrat s nimi jejich emoce a naučit je včas rozpoznat, že se blíží afekt. Fungovalo to už u pětiletých. Např. když starší dítě vytáčelo chování mladšího sourozence. Tak jsme to probrali - co ho štve, co se s ním děje a i to, že s tím mladším toho zas tak moc udělat nejde, když začne třeba brečet a toho staršího to rozčiluje. A také to, že bouchnout ho kvůli tomu rozhodně není správné. A ocenila jsem, že jsem ráda, že už je ten starší velký, že je s ním řeč a že mi udělá radost, když mi přijde hned říct, že se mu chce toho mladšího majznout. A ono to fungovalo. To dítě, ve chvíli, kdy na něj ten vztek přišel, tak mi to přišlo nahlásit. „Chtěl jsem praštit Fandu, protože zas ječí, ale přišel jsem ti to říct.“ A já ho objala, zanadávali jsme si na Fandu, ocenila jsem ho a domluvili jsme se, že příště zas. Pokud je v těch ranních scénách tvé dcery prostě blbá nálada a jinak je s ní rozumná řeč, zkus to s ní probrat. Třeba to časem dokáže nahlásit, že už se to blíží. Že se jí chce začít křičet a válet se po zemi. A ty na okamžik všechno zastavíš, vezmeš ji do náruče, oceníš… Třeba se to nepovede napoprvé, ale když se k tomu tématu budeš vracet, tak tě třeba jednou ráno překvapí. U nás pak jako upevňující faktor bylo, že jsem při nějakých oblíbených aktivitách upozornila děti, že když vím, že je na ně spolehnutí, že se s nimi dá vždycky domluvit, tak si můžeme troufnout dělat i…doplň si různé oblíbené činnosti zahrnující jejich samostatnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Asta135 píše: Více
Ok, to pak chapu, na to mam historku podobnou - mama mi vyrazila zub 😅 sice to byla vykývaná dvojka, ale co už že😅
Ale jinak si myslim, ze bitím se nevyřeší nic - a kdyz mi náhodou vystřelí ruka, tak se snažím brzdit, protoze si vzdycky reknu, ze me obcas bila mamka, ale tata nikdy. Ale respekt jsem měla větší k tatovi. 🤷♀️
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@SlečnaDahlia píše: Více
No nevím. Teta nešla probrání daleko a nejstarší bylo opravdu hodně problémové přesto všechny děti žijí s matkou v jednom domě a za boha se nechtějí stěhovat. Každé z nich dostalo minimálně vařečkou a to nejvíc problémové má s matkou nejlepší vztah. Prostřední se vrátil po 2 letech špatný k mámě, kde si udělal být a nejmladší nic ani nehledá. Taky na ně byla sama. Vztahy nejsou založené jenom na tom že rodič jednou uhne z cesty. Ono je to někdy asi potřeba uhnout. Aby oběma stranám došlo, že takhle to nikam nevede nebo naopak povede k lepšímu. Třeba si někdy obě, strany uvědomí kde je ten strop.
- Citovat
- Upravit
@SlečnaDahlia píše: Více
pokud by ji neměli žádné scénu zajímat, žádné vracení domů, žádné ústupky, tak jak to tedy uděláš za situace, kdy se ti dítě sekne před domem a prostě nejde? 
nejde mi o obecné řeči, ale o to, co v reálu v této situaci uděláš -) dítě před domem ječí, že do školy nejde a nehne se a ty meškáš… Co tedy TY v této situaci navrhuješ dělat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@SlečnaDahlia já se klidně ozvu hned. Moje máma se s námi necrcala vůbec, byla na nás taky prakticky sama a užila si s námi, hlavně se sestrou. Vztah s ní obě máme moc hezký a blízký. Stačí tak?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
