Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@nikitice píše:
@Zeoli Já zrovna psala, že si rodiče pořizují někdy moc dětí, aniž by přemýšleli jestli je zabezpečí. Ani nevím proč je pak mají.
Blbost. Rodice maji povinnost vychovat dite do dospelosti. Ne ho zabezpecit na jeho stari.
![]()
Vyjimkou je samozrejme dite se zdravotnim postizenim, ktere se o sebe nemuze v dospelosti samo postarat.
@PaníBovaryová píše:
Ja na tohle nazor nezmenim, vidim to v rodine. Ten, co zustane bydlet s rodici, je bity nejvic, byt neplatí najem. Casem stejne bude platit vsechno, protoze z duchodu se stary barak neutahne. Seniora tam napospas nenecha, ten se vetsinou ani jinam nechce hnout. Ajeste si tam tezko bude hledat chlapa, protoze nikdo nechce bydlet s tchyni za zadkem, takze zustane nejspis sama. V rodine mame takove dve. Danajsky dar.
Presne. Je rozdil o stare rodice pecovat (nekdy to navenek vypada jen na spolecne bydleni, ale realita je jina) anebo je jezdit pouze navstevovat.
Idealni je si jako rodina sednout jeste za zivota rodicu a dohodnout se, co s domem bude dal. U nas jsme to tak udelali a je klid.
@Zeoli píše:
Cože? Zabezpečit se máš sama, ne čekat, že budeš dědit.
No my děláme vše proto, aby po nás syn něco zdědil. Kdybychom na to nemysleli, tak můžem žít třeba v podnájmu a nemyslet na nic nebo žít v garsonce. Manželovo rodiče třeba udržují dům tak, aby se pak dobře prodal a něco po sobě dětem nechali. Vědí, že tam nikdo bydlet nepůjde a my to tak děláme také. Vzali jsme i druhý byt na spojení, proto máme 150m2 a rekonstrukce trvá léta, jelikož nejsme milionáři. Pak můžeme třeba i byt prodat a koupit dva. Tchýně třeba neteři řekla ať si vezme hypotéku na 30 let, že jednou bude mít peníze z dědictví a doplatí to dříve. my takto uvažujeme také. Nechci, aby se syn v dnešní době plácal v hypotéce a 30 let si trhal od pusy, má i závažně onemocnění, tak nebude moc být nonstop v práci. Každý má na to asi jiný pohled. Dnes spousta lidí nemá děti, protože se v tom plácají sami. My až skoro v 50 letech máme vše splacené a nebyla to procházka růžovým sadem. U nás naopak mamka napsala dům na mě a já sestře dám polovinu, protože už aspoň udělala krok a je v insolvenci a i kdyby to padlo na její dluhy, tak i tak jí to pomůže. Beru to tak, že pro nás to bude třeba na důchod, pro ní vlastně také. Přijde mi to spravedlivé.
@zrnko píše:
Jenze ty se na to divas ze sveho pohledu.
Mama ma 3 deti a predpokladam, ze ma rada vsechny stejne bez ohledu na to, kdo za ni jak casto jezdi. Takze proc je opomijet v dedictvi?
A psala, že jezdí bratr 3× ročne. My i dvakrát ročně, jelikož je to 200 km a já třeba mám za září 216 hodin
Tento měsíc jedem k neteři, kterou jsme neviděli půl roku na víkend, pak máme druhou, ségru, rodiče zas na druhé straně 60 km. Ke tchýni to dáme na Vánoční svátky. Mám jeden až dva volné víkendy, ale spíš vždy jen sobotu nebo neděli, dělám 2-2 a manžel volné jen víkendy. Bude mi pomalu 50 a taky nejsem robot, volno někdy prospím po těch dvanáctkách. Teď jsem měla 56 přesčasů, takže dva dny volna se smrskly vždy na jeden po třech dnech, jelikož kolegyně nemocná, další dovolené a za chvíli tu budou Vánoce, to se nezastavíme.
@cecetka píše:
Blbost. Rodice maji povinnost vychovat dite do dospelosti. Ne ho zabezpecit na jeho stari.![]()
![]()
Vyjimkou je samozrejme dite se zdravotnim postizenim, ktere se o sebe nemuze v dospelosti samo postarat.
Ale můžou. Já bych třeba chtěla zanechat i něco praneteři, jelikož nemá co dědit po nikom, sama je s maminkou v podnámu i babička její je. Sama od sebe nakupuji neteři, občas i ségře, maminku jsem vzala k moři a beru i příští rok. Neznamená to, že mám prostě milion. Sama dělám dost hodin navíc, protože prostě tu možnost mám si přivydělat. Tchýně má v závěti syna, neteř, vnuka a i dokonce nevlastního vnuka. Jsou lidi co by prostě rozdali a nebere se to tak, jakože někteří i sociálně slabší mají 10 dětí a je jim jedno, že jim je sociálka sebere. I do té dospělosti je to takové „plav“. Dříve se dělalo vše pro děti. Prababička s dědou dřeli na poli, měli pekárnu, aby nakrmili, ale i dali věno dětem a něco po nich zůstalo. Dříve se tak více uvažovalo. Dnes dost dětí nic nedostává a žijí tak stejně „proč bych něco měla dávat dětem“. Kdybych měla 5 dětí, dám všem stejně, protože se nemají dělat rozdíly. Pokud by se někomu dařilo líp, tak bych ho chtěla odměnit a pokud hůř, tak pomoci. Syn třeba chodí od 15 let na brigády a spoří si, neutrácí za blbosti i mobil má starý. Představa, že bych mu pak nic nedala protože si ušetřil třeba na vlastní bydlení a druhý ne je hrozná.
@Janli píše:
O matku se sice staráš, ale taky u ní nejspíš bydlíš zadarmo, tedy mimo energií, což je celkem velká měsíční úspora. Myslíš si, že máš větší právo na rodinný majetek? Proč? Sourozenci sice mají vlastní bydlení, ale ti si na něj taky sami vydělali, zatímco ty využíváš cizí dům. Oplátkou za to se staráš o matku. Jsi vcelku vyčůraná, majetek, a to celý, by se měl dělit na třetiny. Ne, že ty shrábneš většinu.
Chápu zakladatelku a u nás to bylo tak jak píše ona. Ten kdo se staral dostal barák a zbytek byl rád, že se nemusí starat.
Pro zakladatelku. Nejlepší by bylo domluvit se přímo s maminkou. Pokud auto využíváš primárně ty, tak ať ti ho nedává jen ústně, ale dojděte ho přepsat na tebe. Jí odpadne starost o pojištění a ty nemusíš mít strach, že ti ho pak sourozenci seberou. Pokud maminka vidí zájem a nezájem děti tak by mohla totéž udělat s domem. Pokud ty se o dům a maminku staráš, tak dle mě máš nárok na větší část majetku než ostatní, kteří přijedou třikrát za rok na povinnou návštěvu a tradá domů a maminku budou znát až nebude, to si najednou vzpomenou, že bydlela v domě. To že dům vyžadovat opravy, péči, maminka potřebovala péči neřeší. Spravedlnost nespravedlnost, starat se o starého člověka není jen tak a ta troška majetku, kterou můžeš dostat to nevyrovná. Jak ráda bych se nyní dělila se sourozenci o majetek po taťkovi, kdyby mi jezdili s ním pomoc. Už pomáhám mamce 4 roky a je toho na mě až kam a to jezdím pomáhat dvakrát týdně, nemusím denně a není na mě hlavní starost. Ale i to je únavné. Takže taky nyní dělám vše proto, aby sourozenci z taťkova majetku nedostali pokud možno nic, protože on je už několik let nezajímá.
@Anonymní píše:
Chápu zakladatelku a u nás to bylo tak jak píše ona. Ten kdo se staral dostal barák a zbytek byl rád, že se nemusí starat.Pro zakladatelku. Nejlepší by bylo domluvit se přímo s maminkou. Pokud auto využíváš primárně ty, tak ať ti ho nedává jen ústně, ale dojděte ho přepsat na tebe. Jí odpadne starost o pojištění a ty nemusíš mít strach, že ti ho pak sourozenci seberou. Pokud maminka vidí zájem a nezájem děti tak by mohla totéž udělat s domem. Pokud ty se o dům a maminku staráš, tak dle mě máš nárok na větší část majetku než ostatní, kteří přijedou třikrát za rok na povinnou návštěvu a tradá domů a maminku budou znát až nebude, to si najednou vzpomenou, že bydlela v domě. To že dům vyžadovat opravy, péči, maminka potřebovala péči neřeší. Spravedlnost nespravedlnost, starat se o starého člověka není jen tak a ta troška majetku, kterou můžeš dostat to nevyrovná. Jak ráda bych se nyní dělila se sourozenci o majetek po taťkovi, kdyby mi jezdili s ním pomoc. Už pomáhám mamce 4 roky a je toho na mě až kam a to jezdím pomáhat dvakrát týdně, nemusím denně a není na mě hlavní starost. Ale i to je únavné. Takže taky nyní dělám vše proto, aby sourozenci z taťkova majetku nedostali pokud možno nic, protože on je už několik let nezajímá.
Tak neznáme podrobnosti, kolik km bydlí. U nás v práci (Praha) jsou holky z Vysočiny a fakt to nejde každý měsíc, když mají děti, někdy ani partnera ne. Kolegyně má tady děti a člověk je rád, že je vidí, další Slovenka, která děti pomalu jen uspává. Zase nemůže člověk zůstat třeba kvůli rodičům jen třeba v té vesnici, kde se narodil. Nevím, zda bratr nepřispívá nějak mamince. Někdo nepřijede ani 3× ročně. To vidím u maminky. Ona u Nymburka, bratr Karviná, ségra za života Plzeň a druhý bratr za života Mělník. Taky nejezdili už pak za rodiči. Mamka se s bráchou teď vidí jednou za rok a rádi se mají. Zakladatelka se starat může fakt, že ostatní nechtějí, ale psala, že bratr přijede prostě a něvíme, jak si volají. Manžel byl loni za mámou 2×, ale volají si každou sobotu. Moje sestra by šla bydlet do baráku, jen protože za celý život neušetřila korunu, dost padlo za alkohol… atd. Já od 18 pracuji a hodně. K mamce sice nejezdím, nemám ani čím a vlakem je to fakt na otočku dlouho, ale byly jsme spolu na dovolené třeba.
, chodíme jednou za měsíc do kina, oběd, někde se sejdem. Loni jsme se třeba sešly u vody na půl cesty
A budu to já, kdo si maminku vezme domů, až nebude moc. Ségra myslela, že se tam jen nastěhuje pak.
Příspěvek upraven 02.10.23 v 13:32
Tohle tema me zaujalo a rada bych par nazoru na nasi situaci. Zatim to tedy neni aktualne k reseni ale obcas na to tema prijde rec a nikdy clovek nevi.
Jsme 3 sourozenci vychovani v rodine kde se moc nerozhazovalo a hodne se sporilo rekneme spise na trvanlive hodnoty.
Kdyz bylo starsi sestre cca 19 rodice koupili startovaci byt a dali ji ho k dispozici aby mela kde bydlet pri studiu. Neplatila zadne poplatky, mela jen obcas brigadu aby si vydelala na sebe. Mela tam byt docane nez se „nastartuje“ do sveta.
Ja jsem o par let mladsi ale studovat VS jsem nesla. Nasla jsem si praci a zustala dele u rodicu kde jsem jim prispivala (spis symbolicky) a bydlela v pokoji s o 10 let mladsim sourozencem. Do startovaciho bytu jsem se stehovala kdyz sestra behem studii odjela na chvili do zahranici. Jenze za pul roku, kdyz se vratila chtela zpet a ja se mela opet odstehovat. No dobre, ona studuje, na najem nema a potrebuje klid. Pak ale prislo dedictvi a byla moznost koupit dalsi byt kde bych mohla byt ja. Misto novostavby o velikosti psiho kotce jsem ale volila vetsi i kdyz totalne vybydleny (chvilema az nechutny) byt. Dalsi roky jsem investovala hodne casu a financi na rekonstrukci (vse sama s obcasnou pomoci kamaradu). Kdyz bylo hotovo 2 pokoje jsem pronajala a „uzivala“ si spolubydleni (dobre jsme se sesli tak nam bylo i fajn), usetrene penize si setrila a domluvenou castku posilala kazdy mesic na stavebko mladsimu brachovi (jako splatku rodicum. I kdyz to nebyly zadny miliony).
Po letech se zivoty posunuly dal. Sestra Ing. se zapojila do pracovniho procesu sotva na rok. Prisla s tim, ze co studovala ji delat nebavi a bude mama v domacnosti. Byt prodali, vzali si hypoteku na baracek, ma dve deti, manzela a zivot ktery ji vyhovuje.
Ja si take nasla manzela a zalozila rodinu. Bydlime v byte ale dali jsme dohromady sve uspory na hypoteku a koupily pozemek kde stavime vlastnima rukama domek.
A nas maly braska mezi tim dospel, nasel si praci ale bydleni na nej nezbylo. V tom nikdo problem nevidi, ani on sam. To spis ze do budoucna si z nas jen cast mysli, ze by byt po rodicich mel zustat jemu. Za me je to fer a napsala bych ho na nej hned. Mamka mu ho chce taky prenechat a resit to co nejdriv. Tata by byl pro ale neudela to ted pac nemaji nejlepsi vztah a on zije v domeni, ze je jeste malej a nezodpovednej. Segre se to nelibi, melo by se to nechat a pak vse delit rovnym dilem. Ona pry dostala malej byt, musela ho prodat aby mela na na barak, maji jen hnusnou radovku zatim co ja budu mit peknej dum jakej chci a tam kde chci. A kdyz mi na brachovi tak zalezi, aby se mel dobre, mam mu pak idealne nechat ten svuj az se prestehujem.
Vim, ze je to vsechno jen z meho uhlu pohledu ale jsem tak divna kdyz mi to prijde od ni sobecky? Ze nepracuje, nevydelava a neumi nic nasetrit je preci jeji problem. Uz xkrat dostali vetsi financni castku ze strany manzelovi rodiny na nejake predelavky doma ale ona to rozhazi za oblecen, jidlo a hlavne novy nabytek, ktery meni kazdeho pul roku (ano vazne, kazdy pulrok alespon jednu mistnost).
Nebo mu mam vazne pak nechat to sve? Ale to je preci hloupost. Ja na tom makala a platila a setrila. Chceme to pak pronajinat aby se nam trochu ulevilo od hypoteky pozemku.
Treba nekdo doctete az na konec. Za nazory budu rada a kdyby ne tak jsem se z toho alespon vypsala.
P.
@Anonymní píše:
Tohle tema me zaujalo a rada bych par nazoru na nasi situaci. Zatim to tedy neni aktualne k reseni ale obcas na to tema prijde rec a nikdy clovek nevi.
Jsme 3 sourozenci vychovani v rodine kde se moc nerozhazovalo a hodne se sporilo rekneme spise na trvanlive hodnoty.
Kdyz bylo starsi sestre cca 19 rodice koupili startovaci byt a dali ji ho k dispozici aby mela kde bydlet pri studiu. Neplatila zadne poplatky, mela jen obcas brigadu aby si vydelala na sebe. Mela tam byt docane nez se „nastartuje“ do sveta.
Ja jsem o par let mladsi ale studovat VS jsem nesla. Nasla jsem si praci a zustala dele u rodicu kde jsem jim prispivala (spis symbolicky) a bydlela v pokoji s o 10 let mladsim sourozencem. Do startovaciho bytu jsem se stehovala kdyz sestra behem studii odjela na chvili do zahranici. Jenze za pul roku, kdyz se vratila chtela zpet a ja se mela opet odstehovat. No dobre, ona studuje, na najem nema a potrebuje klid. Pak ale prislo dedictvi a byla moznost koupit dalsi byt kde bych mohla byt ja. Misto novostavby o velikosti psiho kotce jsem ale volila vetsi i kdyz totalne vybydleny (chvilema az nechutny) byt. Dalsi roky jsem investovala hodne casu a financi na rekonstrukci (vse sama s obcasnou pomoci kamaradu). Kdyz bylo hotovo 2 pokoje jsem pronajala a „uzivala“ si spolubydleni (dobre jsme se sesli tak nam bylo i fajn), usetrene penize si setrila a domluvenou castku posilala kazdy mesic na stavebko mladsimu brachovi (jako splatku rodicum. I kdyz to nebyly zadny miliony).
Po letech se zivoty posunuly dal. Sestra Ing. se zapojila do pracovniho procesu sotva na rok. Prisla s tim, ze co studovala ji delat nebavi a bude mama v domacnosti. Byt prodali, vzali si hypoteku na baracek, ma dve deti, manzela a zivot ktery ji vyhovuje.
Ja si take nasla manzela a zalozila rodinu. Bydlime v byte ale dali jsme dohromady sve uspory na hypoteku a koupily pozemek kde stavime vlastnima rukama domek.
A nas maly braska mezi tim dospel, nasel si praci ale bydleni na nej nezbylo. V tom nikdo problem nevidi, ani on sam. To spis ze do budoucna si z nas jen cast mysli, ze by byt po rodicich mel zustat jemu. Za me je to fer a napsala bych ho na nej hned. Mamka mu ho chce taky prenechat a resit to co nejdriv. Tata by byl pro ale neudela to ted pac nemaji nejlepsi vztah a on zije v domeni, ze je jeste malej a nezodpovednej. Segre se to nelibi, melo by se to nechat a pak vse delit rovnym dilem. Ona pry dostala malej byt, musela ho prodat aby mela na na barak, maji jen hnusnou radovku zatim co ja budu mit peknej dum jakej chci a tam kde chci. A kdyz mi na brachovi tak zalezi, aby se mel dobre, mam mu pak idealne nechat ten svuj az se prestehujem.
Vim, ze je to vsechno jen z meho uhlu pohledu ale jsem tak divna kdyz mi to prijde od ni sobecky? Ze nepracuje, nevydelava a neumi nic nasetrit je preci jeji problem. Uz xkrat dostali vetsi financni castku ze strany manzelovi rodiny na nejake predelavky doma ale ona to rozhazi za oblecen, jidlo a hlavne novy nabytek, ktery meni kazdeho pul roku (ano vazne, kazdy pulrok alespon jednu mistnost).
Nebo mu mam vazne pak nechat to sve? Ale to je preci hloupost. Ja na tom makala a platila a setrila. Chceme to pak pronajinat aby se nam trochu ulevilo od hypoteky pozemku.Treba nekdo doctete az na konec. Za nazory budu rada a kdyby ne tak jsem se z toho alespon vypsala.
P.
Ahoj, prijde mi to teda hodne zvlastni. A prosim te, ten malej prvni bytecek byl napsanej na segru v kn? A ted ten tvuj vetsi byt co jsi kupovala vybydlenej je napsanej na tebe v kn?
@JmenoNick píše:
Ahoj, prijde mi to teda hodne zvlastni. A prosim te, ten malej prvni bytecek byl napsanej na segru v kn? A ted ten tvuj vetsi byt co jsi kupovala vybydlenej je napsanej na tebe v kn?
Ano, taky jsme byly mlade a nezodpovedne tak to nebylo hned ale pak na nas byty tata prepsal.
P.
@Anonymní píše:
Ano, taky jsme byly mlade a nezodpovedne tak to nebylo hned ale pak na nas byty tata prepsal.
P.
Aha. Tak potom to je malej byt tve sestry a tvuj ten vetsi. Bracha by mel dostat tedy od rodicu equivalent toho bytu, tedy byt rodicu. Ale pozor, segra se bude ohanet urcite tim, ze ten byt rodicu ma vetsi cenu. Takze by bylo asi vhodne ji nejak usadit a ukazat kolik byla cena nemovitosti v dobe, kdy ona dostala ten byt a kdys ty dostala ten dalsi byt. A plus narust hodnoty nemovitosti bytu tvych rodicu, az to dostane bracha. Aby se ji dost v hlave srovnalo, protoze ted ta cena bytu rodicu bude hodne velka (oproti tem mensim bytum, co jste obe dostali).
Obe jste si s darovanymi nemovitosti ucinili jak jste uznali za vhodne a to v dobe ve ktere jste se rozhodli tyto kroky ucinit. Segra svuj byt prodala a vytezek vyuzila. Ty si svuj byt nech pro sebe (ci ho prodej, jak uznas za vhodne) a nic ji nedavej. A zkus sestru nejak presvedcit (ci pripadne rodice at ji to vysvetli), ze bracha dostane to same co vy dve, jen proste to ma ted jinou hodnotu protoze je jina doba.
@Anonymní píše:
Tohle tema me zaujalo a rada bych par nazoru na nasi situaci. Zatim to tedy neni aktualne k reseni ale obcas na to tema prijde rec a nikdy clovek nevi.
Jsme 3 sourozenci vychovani v rodine kde se moc nerozhazovalo a hodne se sporilo rekneme spise na trvanlive hodnoty.
Kdyz bylo starsi sestre cca 19 rodice koupili startovaci byt a dali ji ho k dispozici aby mela kde bydlet pri studiu. Neplatila zadne poplatky, mela jen obcas brigadu aby si vydelala na sebe. Mela tam byt docane nez se „nastartuje“ do sveta.
Ja jsem o par let mladsi ale studovat VS jsem nesla. Nasla jsem si praci a zustala dele u rodicu kde jsem jim prispivala (spis symbolicky) a bydlela v pokoji s o 10 let mladsim sourozencem. Do startovaciho bytu jsem se stehovala kdyz sestra behem studii odjela na chvili do zahranici. Jenze za pul roku, kdyz se vratila chtela zpet a ja se mela opet odstehovat. No dobre, ona studuje, na najem nema a potrebuje klid. Pak ale prislo dedictvi a byla moznost koupit dalsi byt kde bych mohla byt ja. Misto novostavby o velikosti psiho kotce jsem ale volila vetsi i kdyz totalne vybydleny (chvilema az nechutny) byt. Dalsi roky jsem investovala hodne casu a financi na rekonstrukci (vse sama s obcasnou pomoci kamaradu). Kdyz bylo hotovo 2 pokoje jsem pronajala a „uzivala“ si spolubydleni (dobre jsme se sesli tak nam bylo i fajn), usetrene penize si setrila a domluvenou castku posilala kazdy mesic na stavebko mladsimu brachovi (jako splatku rodicum. I kdyz to nebyly zadny miliony).
Po letech se zivoty posunuly dal. Sestra Ing. se zapojila do pracovniho procesu sotva na rok. Prisla s tim, ze co studovala ji delat nebavi a bude mama v domacnosti. Byt prodali, vzali si hypoteku na baracek, ma dve deti, manzela a zivot ktery ji vyhovuje.
Ja si take nasla manzela a zalozila rodinu. Bydlime v byte ale dali jsme dohromady sve uspory na hypoteku a koupily pozemek kde stavime vlastnima rukama domek.
A nas maly braska mezi tim dospel, nasel si praci ale bydleni na nej nezbylo. V tom nikdo problem nevidi, ani on sam. To spis ze do budoucna si z nas jen cast mysli, ze by byt po rodicich mel zustat jemu. Za me je to fer a napsala bych ho na nej hned. Mamka mu ho chce taky prenechat a resit to co nejdriv. Tata by byl pro ale neudela to ted pac nemaji nejlepsi vztah a on zije v domeni, ze je jeste malej a nezodpovednej. Segre se to nelibi, melo by se to nechat a pak vse delit rovnym dilem. Ona pry dostala malej byt, musela ho prodat aby mela na na barak, maji jen hnusnou radovku zatim co ja budu mit peknej dum jakej chci a tam kde chci. A kdyz mi na brachovi tak zalezi, aby se mel dobre, mam mu pak idealne nechat ten svuj az se prestehujem.
Vim, ze je to vsechno jen z meho uhlu pohledu ale jsem tak divna kdyz mi to prijde od ni sobecky? Ze nepracuje, nevydelava a neumi nic nasetrit je preci jeji problem. Uz xkrat dostali vetsi financni castku ze strany manzelovi rodiny na nejake predelavky doma ale ona to rozhazi za oblecen, jidlo a hlavne novy nabytek, ktery meni kazdeho pul roku (ano vazne, kazdy pulrok alespon jednu mistnost).
Nebo mu mam vazne pak nechat to sve? Ale to je preci hloupost. Ja na tom makala a platila a setrila. Chceme to pak pronajinat aby se nam trochu ulevilo od hypoteky pozemku.Treba nekdo doctete az na konec. Za nazory budu rada a kdyby ne tak jsem se z toho alespon vypsala.
P.
Taky si myslim, ze byt po rodicich by mel zustat brachovi. Sice to bude nejspis ten nejvetsi dar, ale zas bracha ho nedostane hned, ale az po smrti rodicu. Ted mu to jeho bydleni nevyresi, pokud teda nechce bydlet v pokojicku u rodicu.
@Acinore píše:
Když to odkaze jmenovitě jen tobě, tak by mělo být vše tvoje a nemusíš nikomu nic platitod toho ta závěť je. Ale třeba se pletu. Pokud závěť není, vše se dělí rovným dílem mezi děti a manžela/manželku zemřelého.
Bohužel to co píšete, je nesmysl. V závěti nelze opominout oprávněné dědice. Máte právnické vzdělání??
@Anonymní píše:
Dobrý den,
poradíte mi prosím, jako nejmladší dcera mám nyní obavy jak to bude :
mám 2 sourozence
bydlím v domě, kde se starám o matku, o tom zda již zavet napsala nebo ne, nevím proto bych si ujasnila jak by to mohlo vypadat.
Podle internetu jsem si našla, že děti jsou neopomenutelnými dědici. Její majetek činí rodinný dům (kde je ještě docela velký dluh), auto(400 tis) a chatka(2 miliony). Sourozenci mají vlastní rodiny, já jsem sama, bydlím s matkou. Pokud by auto a dům který má docela velkou hodnotu napsala do zavěti mně a sourozencům chatu na půl, je to takto v pořadku a nechtěli by sourozenci po mně ještě doplatit? Četla jsem si, že kdyby vše odkazala mně, i tak bych musela ostatní vyplatit pokud by nebyli vyděděni…
Pokud matka chce, aby byl dům, chatka a auto vaše, tak vám to musí darovat ještě za života. Doporučuji vzít si na to právníka a sepsat darovací smlouvy, zajistit převody nemovitosti apod..
@Anonymní píše:
Tohle tema me zaujalo a rada bych par nazoru na nasi situaci. Zatim to tedy neni aktualne k reseni ale obcas na to tema prijde rec a nikdy clovek nevi.
Jsme 3 sourozenci vychovani v rodine kde se moc nerozhazovalo a hodne se sporilo rekneme spise na trvanlive hodnoty.
Kdyz bylo starsi sestre cca 19 rodice koupili startovaci byt a dali ji ho k dispozici aby mela kde bydlet pri studiu. Neplatila zadne poplatky, mela jen obcas brigadu aby si vydelala na sebe. Mela tam byt docane nez se „nastartuje“ do sveta.
Ja jsem o par let mladsi ale studovat VS jsem nesla. Nasla jsem si praci a zustala dele u rodicu kde jsem jim prispivala (spis symbolicky) a bydlela v pokoji s o 10 let mladsim sourozencem. Do startovaciho bytu jsem se stehovala kdyz sestra behem studii odjela na chvili do zahranici. Jenze za pul roku, kdyz se vratila chtela zpet a ja se mela opet odstehovat. No dobre, ona studuje, na najem nema a potrebuje klid. Pak ale prislo dedictvi a byla moznost koupit dalsi byt kde bych mohla byt ja. Misto novostavby o velikosti psiho kotce jsem ale volila vetsi i kdyz totalne vybydleny (chvilema az nechutny) byt. Dalsi roky jsem investovala hodne casu a financi na rekonstrukci (vse sama s obcasnou pomoci kamaradu). Kdyz bylo hotovo 2 pokoje jsem pronajala a „uzivala“ si spolubydleni (dobre jsme se sesli tak nam bylo i fajn), usetrene penize si setrila a domluvenou castku posilala kazdy mesic na stavebko mladsimu brachovi (jako splatku rodicum. I kdyz to nebyly zadny miliony).
Po letech se zivoty posunuly dal. Sestra Ing. se zapojila do pracovniho procesu sotva na rok. Prisla s tim, ze co studovala ji delat nebavi a bude mama v domacnosti. Byt prodali, vzali si hypoteku na baracek, ma dve deti, manzela a zivot ktery ji vyhovuje.
Ja si take nasla manzela a zalozila rodinu. Bydlime v byte ale dali jsme dohromady sve uspory na hypoteku a koupily pozemek kde stavime vlastnima rukama domek.
A nas maly braska mezi tim dospel, nasel si praci ale bydleni na nej nezbylo. V tom nikdo problem nevidi, ani on sam. To spis ze do budoucna si z nas jen cast mysli, ze by byt po rodicich mel zustat jemu. Za me je to fer a napsala bych ho na nej hned. Mamka mu ho chce taky prenechat a resit to co nejdriv. Tata by byl pro ale neudela to ted pac nemaji nejlepsi vztah a on zije v domeni, ze je jeste malej a nezodpovednej. Segre se to nelibi, melo by se to nechat a pak vse delit rovnym dilem. Ona pry dostala malej byt, musela ho prodat aby mela na na barak, maji jen hnusnou radovku zatim co ja budu mit peknej dumjakej chci a tam kde chci. A kdyz mi na brachovi tak zalezi, aby se mel dobre, mam mu pak idealne nechat ten svuj az se prestehujem.
Vim, ze je to vsechno jen z meho uhlu pohledu ale jsem tak divna kdyz mi to prijde od ni sobecky? Ze nepracuje, nevydelava a neumi nic nasetrit je preci jeji problem. Uz xkrat dostali vetsi financni castku ze strany manzelovi rodiny na nejake predelavky doma ale ona to rozhazi za oblecen, jidlo a hlavne novy nabytek, ktery meni kazdeho pul roku (ano vazne, kazdy pulrok alespon jednu mistnost).
Nebo mu mam vazne pak nechat to sve? Ale to je preci hloupost. Ja na tom makala a platila a setrila. Chceme to pak pronajinat aby se nam trochu ulevilo od hypoteky pozemku.Treba nekdo doctete az na konec. Za nazory budu rada a kdyby ne tak jsem se z toho alespon vypsala.
P.
Proc do toho plete, co budes mit ty? To s bratrem nema nic spolecneho.
Sice dostane mozna (mozna!) nejcennejsi byt, ale az po smrti rodicu, zatimco ona si svuj sen mohla plnit hned.