Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak dcerce vysvětlit, že nemohu mít další dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Kies
11.4.14 11:07
- Citovat
- Upravit
11.4.14 14:18
Nevím co je špatné a co ne.., člověk ale může dát na svůj instinkt, pocity.. Chci svému dítěti dopřát parťáka do života, blízkého člověka, dobrý, neotřesitelný vztah i kumpána proti nám dospělým 
. No a že není zaručeno, že se to podaří, že budou mít hezký vztah? Pardón, že se život nechová jako obchod a záruky neposkytuje. Člověk si může vybrat. Nechávat rozhodnutí na již narozeném dítěti mi přijde nešťastné, stejně jako se ospravedlňovat, že je pohodlnější mít jedináčka a dát na jeho i svůj argument, že se nemusí dělit o hračky… No to nemusí… ale nenásobí si taky radost, rozsah zájmu a přátel, nedělí si starosti, včetně té, jak se na stáří postarat o své rodiče. Jedináček je sám na to, aby naplňoval představy rodičů… Osobně si myslím, že je velmi těžké dobře vychovat jedináčka, řada mých přátel si v tomto případě, když dítě dorůstá klade otázku - proč je tak sobecké, proč je tak na sebe zaměřené a všechnu pomoc a naplnění svých požadavků bere tak automaticky? No protože to tak mělo celý svůj život že… nepomohlo ani mít v dosahu bratrance a dětský kolektiv všeho druhu.. Když to vypadalo, že já budu mít jedináčka, byla jsem zoufalá, ale po nějaké době odhodlaná, že půjdeme do pěstounské péče…Nakonec patřím mezi ty šťastné, které když už přestaly doufat a zaměřily se jinam, povedlo se a druhé dítě si k nám cestu našlo… A sledovat jejich rozvíjející se vztah je pro mě krásnější než jakákoli jiná forma lásky, kterou jsem zažila…Dítěti bych řekla, že mít druhé dítě chceme, ale nemusí se to podařit, že uvidíme, co nám život nachystá… a pokud bych cítila, že mám v sobě lásky víc než pro jedno dítě, a nešlo mít vlastní, jsou další možnosti… držím palce všem, i těm maminkám, co mají dost volného času a dítě, co se nemusí dělit o hračky… Doufám, že až mé děti dorostou do věku partnerského, budou mít štěstí na někoho, kdo se umí dělit nejen o hračky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.14 15:36
@katkatel
Docela mi z toho co pises vyzniva, ze jedinacek je skoro automaticky sobec. Myslim, ze kazde takove generalizovani je v zasade spatne. Znam spoustu jedinacku, co se v zivote umi delit o vse a spoustu lidi co se mezi svymi dravymi sourozenci naucilo rychle si co nejvic nahrabat pro sebe - a uplatnuji to i v dospelem zivote… A vytvareni co nejsirsiho teamu osetrovatelu na stari vetsim poctem deti, to uz je otazka do uplne jine debaty…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.14 15:18
@open mind tak zase snad netvrdím, že mám patent na rozum ne? I já znám pár jedináčků, kteří nejsou sebestřední. Ale obvykle měli v životě „štěstí na těžké okolnosti“. Kromě těchto neznám osobně žádného šťastného jedináčka, který by byl altruista, měl fajn vztah a tak. občas některý z nich sice říká, že byl jedináček, je za to rád a žádné nevýhody v tom nevidí (obvykle však něco takového vidí současní nebo už bývalí partneři). Netvrdím, že jsou všichni takoví, ale chvilku po světě běhám už, s lidma pracuju a takovou zkušenost mám. Zažila jsem spoustu sebestředných a nešťastných jedináčků, kteří měli velké problémy ve vztazích, v očekávání od života atd.. Samozřejmě i ti, co mají sourozence mají v životě problémy, ale pokud to není úplně moc zlé, mají se o koho opřít, s kým probrat třeba i to, že je štvou rodiče . Tedy v praxi sourozenec může a nemusí mít problémy - jedináček je má skoro vždy - z mojí zkušenosti, ale neperu se, že každý může mít zkušenosti jiné, třeba Ty potkáváš samé šťastné a seberealizované jedináčky, kteří žádné problémy nemají, může být… A jo, znám řadu lidí staršího věku, kteří pečují o své rodiče a jsou moc rádi, že jich je na to víc, protože třeba nechtějí dát rodiče někam a takto mohou i pokračovat v běžných životech. Můj důvod mít děti rozhodně není v tom, mít pečovatele na stáří, ale jen vrátit životu dluh, který u něj mám. A myslím si, že když chce někdo vychovat nesobeckého, přátelského člověka, je jednodušší, když má víc dětí než jedno… 
Ale jinak souhlasím, že toto pokračování debaty je už krapet mimo mísu vzhledem k původnímu dotazu zakladatelky, takže se omlouvám za zabraný plac
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.14 15:40
@katkatel
Víš, mně šlo prostě o to, že nesouhlasím s tvrzením - jedináček rovná se zvýšená pravděpodobnost problémů. Taky už mi není dvacet a lidí jsem poznala hodně. Viděla jsem hodně sourozeneckých vztahů, kde spolu tak nějak mluvili i přes zjevnou antipatii jen proto, že je to sourozenec, rodina tak musí - i ty, kde to vzdali a už spolu nemluvili. Spoustu starších, které do budoucího života poznamenalo protěžování mladšího sourozence (někdy opravdové, někdy jen subjektivní). Bohužel i pár opravdu souzněných sourozenců, kteří se nakonec porafali nad dědictvím po rodičích. I těch, co si staré rodiče přehazovali jak horký brambor, stylem „měl by se postarat ten druhý“ a tak se nestaral nikdo. Může to tak být a nemusí. To je to, o čem mluvím já - že mít sourozence automaticky neznamená být člověkem který má parťáka, umí se o vše dělit a nemá problém s tím, co život přinese.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.14 17:02
Holky, děkuji moc 
Potřebovala jsem slyšet nazory mám okolo sebe kamaradky co maj dvě deti takže defakto jsem se moc nemam s kým o tom pobavit.. Dcerce se věnuju je strašně šikovna A mám jen jednu kamaradku co je jedináček sama mi říkala, že občas ji partak chyběl, ale rodiče se ji věnovali jak jen mohli I to ja chci pro své dítě a jak píšete ukaže co bude za par let..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.14 17:05
Nemyslela jsem to tak 
jen mi občas od kamaradek vyznělo.. Ale zkusim jí to vysvetlit jak jsi psala dát jí aspon naději
@martina. a jak to syn nakonec vzal?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.14 17:07
@open mind Víš, že máš pravdu já mam sestru a jsme od sebe 7let a nejak si nerozumíme což mě hrozně mrzí, ale sestra je uplně jina než jsem ja…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.14 19:35
No jo mít sourozence je prostě jen příležitost - rodiče se mohou snažit jim pomoct, pak je to už na nich, jaký budou mít vztah, může být skvělý, dobrý, formální, ale znám i jeden případ, kde starší sourozenec ubližoval mladšímu (ale byl to opravdu cvok) žádné záruky nejsou. Nemít sourozence je nemít tu příležitost a já znám více lidí, co mají rádi své sourozence a jsou si oporou, to bych si moc přála u svých dětí taky…Mně se nelíbí argument, chci mít jedno, dám mu všechno, aby se nemuselo omezovat…a věřím, že je víc alespoň ženskyých, co samy jedináčci chtějí mít víc dětí, ty nejlíp ví proč (ale jo jsou i ty druhé, co samy jedináčci chtějí jedináčka a dát mu všechno… Což samozřejmě není situace těch, kteří chtějí mít více a nemůžou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.4.14 19:51
@Angels Já děti mít již nemohu, mám čtyřletou slečnu, právě jsem zvítězila nad rakovinou, ale jako daň jsem si vybrala možnost mít děti, je to hodně čerstvá záležitost, takže to vnímám hodně citlivě.
Takže pokud mám prostě nuceně jedináčka, tak z ní bude sobecký potížista, který se nebude ohlížet na ostatní, ale jen na sebe…určitě ne, to jsou kecy.
Myslím, že všechno je to o výchově, o tom aby i jedináček musel mít věci zasloužené a ne automatické dle toho na co ukáže. Nechce se mi tady dlouze rozepisovat jaké vztahy k rodičům mám já jedináček a jaké vztahy k rodičům má můj manžel, který je ze tří dětí…stejně tak se mi nechce rozepisovat jací „skvělí sourozenci všichni tři jsou“.
Prostě na nic takového není patent a nikdo není o nic horší nebo lepší jen podle toho zda má nebo nemá sourozence.
Já jsem naší slečně řekla, že mám nemocné bříško a tak tam miminko nemůže být. Ona zatím ale po sourozenci ani nijak netouží…spíš když se najde nějaký aktivní blbec, který se jí na to ptá.
- Citovat
- Upravit
13.4.14 22:30
Pravda asi je, že mnozí jedináčci mají úzký vztah s rodiči i se o ně oddaně starají. Zlí jazykové a někteří psychologové k tomu ovšem dodávají, že nezřídka je to jen další projev závislosti, ke kterým mohou mít více sklony obě strany… Určitě je cesta, jak je vychovat „dobře“, (aniž by se cítily ty děti spoutané představami rodičů např.), to je jasné, možná by mohla být zajímavá diskuze s maminkami, kterým se to povedlo (ať už se do této situace dostaly, protože to tak chtěly nebo to tak prostě dopadlo) a mají samostatné, skromné děti, které mají pěkné vztahy s dalšími lidmi a jejich společný vztah je otevřený, radostný bez známek smutné závislosti typu když oni se mi tak obětovali, musím… - tyto mamky by určitě mohly inspirovat, jak na to…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.4.14 09:06
@katkatel nechápu proč se tak navážíte do jedináčků, jako kdyby byli automaticky divní a problematičtí a mít sourozence je všespásné…přesně od těchto prazvláštních názorů vznikají klišé jako že jedináčci jsou určitě sobci…Navíc tohle je přesně věc, kterou autorka diskuse slyšet nechtěla…téma bylo úplně jiné…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.4.14 09:18
Já třeba nejsem jedináček, mám sestru ani ne o moc mladší, vůbec si s ní nerozumím, naopak by mi vůbec nevadilo, kdyby nebyla… Dělá podle mě jenom problémy celé rodině, je úplně jiná povaha než já.
A sobecká jsem taky dost, uzavřená taky, altruista rozhodně nejsem, v partnerských vztazích šlapu neustále vedle.
Do jaké škatulky mě tahle místní moudrá komunita zařadí? Co tu píšete, jsou nesmysly.
- Citovat
- Upravit
14.4.14 10:20
@Anonymní píše:
@katkatel nechápu proč se tak navážíte do jedináčků, jako kdyby byli automaticky divní a problematičtí a mít sourozence je všespásné…přesně od těchto prazvláštních názorů vznikají klišé jako že jedináčci jsou určitě sobci…Navíc tohle je přesně věc, kterou autorka diskuse slyšet nechtěla…téma bylo úplně jiné…
Ona @katkatel myslím reagovala hlavně na větu, která zde zazněla - že na jedináčkovi je fajn, že mu můžete dát všechno. Což kdyby se mělo brát opravdu do doslova, tak by to rozhodně dobře nebylo - to ovšem ale platí i o sourozencích, jejichž rodiče by měli dostatek financí, že by prostě děti z výchovných důvodů neměly mít naprosto vše, nač si ukážou.
Pak už se to ale rozjelo do přílišného a zjednodušujícího škatulkování, které podle mne není správné a zakladatelce rozhodně na klidu nepřidá…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.14 10:28
Tak to se omlouvám, vaše reakce a schovávání se za anonym nechápu, není mým cílem se navážet do nikoho. Všechno, co tvrdím je, že mít sourozence je cenná příležitost k blízkému vztahu - že je nevyužitá, je obvykle věc těch sourozenců. Druhak si teda taky myslím, že vychovat jedináčka je náročnější, ale věřím, že to jde a zajímaly by mě zkušenosti těch, kterým se to povedlo. Ostatní věci, které jsou nadhazovány v předchozích dvou anonymních příspěvcích jsem neřekla ani si je nemyslím, tak proč se tak anonymně rozčilujete?
Je mi líto, že má zakladatelka tyto těžkosti, v prvním příspěvku jsem psala o tom, že jsem byla v podobné situaci, mé další příspěvky vyplynuly z diskuze tady…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Je to složité radit, prostě vysvětlit vhodně k jejímu věku, že teď tam miminko nebude a dát nějakou naději, že třeba možná někdy, já třeba cíleně jedináčka chci, chci si ho užít, nechci se nikam pořád hnát a taky díky mému zdr. stavu a jestli bude někdy druhé je ve hvězdách a svému synovi to určité podám tak, že né kaźdý musí mít sourozence, aby byl šťastný. Moc se mi líbilo, co psala @open mind, znám spoustu příkladů, kdy si se sourozencem rozumí jen proto, že ‚musí‘, že je to rodina. Každý přeci dle svého a nevidím na jedináčkovi nic méněcenného