Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Deprese na MD
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
18.2.14 12:18
@Dydynky tenhle uhel pohledu chapu, ale je asi fakt tezke nemit k sobe nejakeho vrstevnika, ktery je apson trochu na stejne vlne…3 roky nedospele konverzace a vybehu maximalne na vzdalenost vesnice…to je moc na kazdou normalni zenskou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.14 17:10
@zilinkaz píše:
@Dydynky tenhle uhel pohledu chapu, ale je asi fakt tezke nemit k sobe nejakeho vrstevnika, ktery je apson trochu na stejne vlne…3 roky nedospele konverzace a vybehu maximalne na vzdalenost vesnice…to je moc na kazdou normalni zenskou.
Já reagovala na poslední anonym. Neříkám, že je to lehký a pochybuji, že během tří let nikoho nepotká a bude jen s prckem..ale hroutit se z toho mi přijde trochu moc..je internet, mobil a spousta možností nezakrnět. Ovšem ten kdo nechce, si vždycky najde výmluvu..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.14 23:12
@131105 mě už se to taky krátí..za 1,5 ale jsem rozhodnutá jít jen na zkrácený úvazek, max do dvou odpo a pak být s prckem a věnovat se mu.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.8.14 18:52
Obnovuju diskusi a prosím o zachování anonymity.
Nečekám ani žádné rady, spíš se prostě potřebuju vypsat, protože to na mě poslední dobou nějak padá a nemám se komu svěřit. Mám rok a půl starou holčičku, jsem s ní doma. Do června jsem na půl úvazku pracovala z domova, ale skončila jsem, protože jsem toho měla moc, chtěli po mě čím dál vic práce, malá začala být čím dál náročnější na pozornost a já jsem byla v permanentním stresu. Snažíme se navíc o druhé dítě a manžel se bál, že ten stres nám to zkomplikuje (už jednou jsem potratila).
Když jsem v práci oznamovala, že končím, plánovala jsem si, jak si užiju léto, jak budu s malou chodit k vodě a na výlety, navštěvovat kamarádky s dětmi, věnovat se psovi, kterému poslední dobou trochu chybí výchova… Léto je skoro pryč a já pořád sedím doma a nemůžu se dokopat nic dělat a nikam vyrazit. Nedokážu ani nějak říct proč, prostě si připadám tak nějak bez energie a bez šťávy, vyschlá a prázdná. Nemám náladu nikoho vidět, nemám náladu nikam chodit a přitom si každý večer vyčítám, že jsem zase promrhala den. Doma mám bordel, nevypráno, nevyžehleno, udržuju jen to nejnutnější, aby manžel neměl řeči. Malé jsem začala znovu dávat kupované skleničky a sebe odbývám k obědu rohlíkem. Často se mi chce jen tak z ničeho nic brečet. Před malou se ovšem snažím tvářit vesele a v pohodě, ale o to vic to na mě padá, když spí. Věnuju se jí tak nějak z donucení, aby neřvala, ani v tom už nevidím radost. Kamarádce jsem slíbila, že pro ni udělám nějakou práci, visí mi to tu už měsíc a ještě jsem na to pořádně nesáhla. Muž chce předělávat obývák a já ani nedokážu vybírat nové barvy a nábytek, přestože dřív mě takové věci bavily a vyžívala jsem se v tom, všechno si pěkně sladit.
Vím přesně, co se se mnou děje, zažila jsem to už dřív, léčila jsem se s depresí dva roky. Vím i kam to povede, když to nezastavím. Ale nějak nevim, jak to zastavit. Jak z toho ven? Jediná blízká kamarádka, kterou mám, má teď krizi ve vztahu a spíš sama potřebuje podporu, než aby zvládla podporovat ona mě. A manžel mi tak akorát řekne, ať někam vyrazím, s někým se sejdu, jedu na výlet nebo si něco vyrobím pro radost, nechápe, že problém je v tom, že se k tomu prostě nedokážu donutit. On je skvělý chlap, zapojuje se do výchovy i do domácnosti, nepatřím k těm, které jejich muži drží doma jak na řetězu a vyčítají jim každou utracenou korunu, naopak mě sám přesvědčuje, ať něco dělám a chodím ven. A malá je naprosto zlaté dítě, spí celou noc, vydrží si hrát sama, vzteká se jenom občas a málo, dá se s ní už docela dobře domluvit. O to víc nechápu, proč se mi tohle zase děje, protože v mém případě to fakt není z nedobrovolné izolace, krize ve vztahu nebo vyčerpání z péče o náročné dítě. Nepřidává mi ani to, že to všechno vidím, rozumem vidím, že by mi spousta maminek mohla závidět, že si vlastně nemám vůbec na co stěžovat, ale ty pocity prostě nejdou ovlivnit. 
Jsem asi úplně blbá, co?
- Citovat
- Upravit
5.8.14 18:57
Neporadím, neb to osobně neznám (tedy, to že mi nic nechce jo, ale to je spíše únavou a pak to zase zmizí), ale nemohlo to způsobit to skončení v práci, přece jen jsou lidi, kteří to k životu prostě potřebují 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Markéta Fe
5.8.14 19:04
Ahoj, jak to popisuješ - na tvém místě bych neváhala a zašla k odborníkovi. Může to být i endogenní deprese, která je důsledkem nevyváženého chemického prostředí v mozku. Jde o „pravou“ depresi a léčí se pomocí antidepresiv. (na rozdíl od „reaktivní deprese“, která je způsobena nějakým dlouhodobým stresem, vztahovými nebo finančními či zdravotními problémy apod.)
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.8.14 19:51
Vím naprosto přesně, jak ti je 
Máš deprese, to znám Já se z depresí léčím asi od 19 let - vždycky přijdou, pojím prášky, chodím k psychiatrovi a pak zase dobrý a stále dokola už 7 let. Pro mě je na těch depresivních stavech nejhorší to, že se za to nesnáším! Říkám si: Jsme všichni zdraví, máme super vztah, super děti, peněz dost, vše ok a já nejím, nespím, neuklízím, brečím, nejsem schopná vyjít z domu…
Teď jsem také na mateřské dovolené a je to horší, než kdy jindy. V práci mezi lidma mi bylo lépe.
Poradím okamžitě k psychiatrovi pro prášky, ať to neskončí špatně! Drž se 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.8.14 20:22
Ahoj, u mě se deprese projevila taky na MD a bez vážnější příčiny jsem měla obrovské pocity samoty a úzkosti. Protože jsem potřebovala okamžité řešení a začít fungovat, tak nezbylo než si zajít pro AD. Vrátilo se mi to pak ještě jednou po 2 letech, to už ale nebyla třeba dlouhodobá léčba. Po přeléčení byl klid. Držím Ti palce, nejsi v tom sama
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.8.14 20:35
Prožívám něco podobného…dneska jsem dostala první léky. Drž se. Nejsi v tom sama.
- Citovat
- Upravit
5.8.14 20:38
Konec v práci, druhé se ještě nezadařilo a doma klid.
Taky to tak mám, čím míň povinností (běžné stereotypní udržování domácnosti se nepočítá), tím hůř se cítím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.14 20:48
Tak já sem na tom byla stejně…dvě malé děti a byla sem na ně sama a dopadlo to tak že sem unavou nemohla vstát ani z postele a diaknoza zněla deprese…ted beru AD je to lepší ale neni to ono..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.8.14 20:48
@Petra8a to znam uplne presne…dokud je zaprah, je to dobry a jakmile je zase stereotyp, prijde to.
Taky jsem bez energie a nic se mi nechce, uz pekne dlouho 
- Citovat
- Upravit
5.8.14 21:24
Setkala jsem se s takovým názorem, ze člověk má nízkou míru sebelasky a sebevědomí, že nedokáže dělat věci jen tak pro sebe. Prace je pro druhé. I když člověka naplňuje. Těhotenství je pro dítě. Když jde ven, tričko si vyzehli, upraví se, aby ostatní nebyli pohoršení. Na doma sama pro sebe to nemá význam, i když to člověku vadí. Že je to neochota plnit vlastni potřeby. Přiznat si, ze vůbec nějaké potřeby mám a mám na ně nárok. A je v pořádku, že člověk dělá něco čistě jen pro sebe. Uvědomit si, co chci a za tím si jít. Nerikat nechci, ale chci.
@Anonymní píše:
@Petra8a to znam uplne presne…dokud je zaprah, je to dobry a jakmile je zase stereotyp, prijde to.
Taky jsem bez energie a nic se mi nechce, uz pekne dlouho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
