Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Deprese na MD
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.9.10 13:16
Ahojky, tyhle smutky mě také přepadají, zvlášt ted, co se můj starší syn vrátil po prázdninách do školky a já zůstala doma s mladším. najednou se nervou, neřvou, neječí a na mě to doléhá 
A to ještě bydlím v jednom domě s tchánama, co dávají najevo, jak nechodím do práce 
tchán kdysi řekl, když jsem čekala druhě dítě, že by chtěl být ženská, sekat si jedno dítě za druhým a válet se doma. Nerad totiž chodil do práce. Ted je už v důchodu. Jsem s nima zadobře, ale dost mě to ubíjí, to nedocenění.Musím se chválit sama a mému muži se připomínat, že mateřská není veget 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.11 12:54
Ahoj holky už druhý den tu sedím a jen brečím nemám se komu vypovídat kamarádku tu mám jen jednu ale ta teď nemá vůbec čas-úděl přestěhování. Tak od začátku včera mě přepadl splín deprese prostě si připadám zbytečná neschopná máma (kluci neposlouchají) a já to prostě už nezvládám manžel dělá daleko od nás a jezdí jak kdy. Myslela jsem že kdybych odešla že by se jim vedlo lépe babička uvaří a tátu prostě milují. Asi si to myslím protože mi včera můj starší syn řekl že mě nemá rád. Vím že to tak asi nemyslel ale prostě mě začal teď život nějak vadit 5let na MD. Nikam nechodím věčně tu jsem sama s dětmi Dřív jsem se odreagovala nákupy prostě jsem jela do většího města a udělala si radost ale teď řeším jen děti. Na nákupy se moc nedostanu bydlíme v malém městě a větší je od nás tak 60km. Když už bych chtěla jet tak mi manžel řekne že je to zbytečné abych tak utrácela nejsme boháči ale ani soc. případ: No já se v tom plácám a prostě ani nevím co bych chtěla zda mi chybí společnost či jen nákupy a nebo prostě práce dřív jsem dělala v ústavu s mentálně postiženými a zvládala. Myslela jsem že zvládnu i rodinu a děti byla jsem vždy silná teď se prostě cítím zbytečná snad mi někdo poradí děkuji všem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.11 13:43
levandule..........tak ty teda mas poriadnu depku…ako ti vobec mohlo napadnut, ze tvoj syn to myslel vazne s tym, ze ta nema rad? má ta rád ale je to len dieta a nevie co vsetko pre neho robis…je im fajn, lebo maju teba......zmysel zivota je len v detoch, mat mlade, odchovata umriet, popripade odchovat vnucatá........obetuj sa, nechci aby deti mysleli ako dospeli, necakaj od nich vdaku skor nez budu mat vlastne deti....... 
vydrž a staraj sa ako najlepsie vies
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.11 13:54
levandule a este jedna vec… ako má male dieta vyjadrit, ze sa pre teba trapi, ze nevie ako ti ma pomoct, ked vidi a citi ze si nestastna, zdeprimovana, nevrla, utiahnuta a uzatvorená? dietatko nepride k teba a nepovie ti filozifický príhovor… povie ti „nemam ta rad“… a tym myslel.....si divna, bojim sa o teba, bud ku mne milá a dobrá, potrebujem ta...... musis sa premoct, viem ze je tazke sa obliect, vychystat deti, nemas na to voku ani silu- ale MUSIS… chodte von, rob to co deti bavi, usmievaj sa........ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.11 14:10
děkuji já to vím že to nemyslel doopravdy a miluji je se vším všudy jen mě to prostě tak nějak přepadlo asi hormony.Nečekám že mi dítě bude říkat jak jsem dokonalá nejsem mám své chyby jako každý ale prostě se cítím unavená nic mě nebaví ale pokud jsem s dětmi tak se jim snažím dopřát vše nej asi mi chybí jen někdo komu bych se mohla vypovídat a to nikdo takový není rodinu nemám rodiče umřeli ještě než se mi narodili děti a brácha je někde ve světě a moc si nepíšeme ani se nevidíme. děkuji moc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.11 14:12
A proto děkuji aspoň emiminu za to že tu je a že mě někdo vyslechne Děkuji EMIMINO a samozřejmě i tobě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.11 19:20
levandule - obdivuju tě, že všechno sama zvládáš,já mám babičky, dědu, manžela doma a taky mám skoro po čtyřech letech doma ponorku.U mě je to hlavně tím, že děti jsou díky dceřině školce často nemocné a taky tím, že nejsem z města a jsem neřidič, takže mám problém se kamkoliv dostat a často si tu připadám jak vězeň z Azkabanu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.5.11 23:52
Tak já jsem na tom tak střídavě dobře a blbě 
Kamarádky už mají děti ve školce, zařadily se tedy znovu do pracovního procesu a nemají čas… když byly s dětma doma, tak jsem zase pracovala já a to byly furt samý přesčasy atd… navíc moje dobrý kámošky bydlí kus od našeho města, takže já bez auta se za nima těžko dostanu a řikat si - doprošovat se manžela - jestli mě tam odveze a přijede pro mně nebo mi půjčí auto, to je fakt na nic takže lidi se kterýma si pokecám (internetový kámošky z diskuze, moje sestra - jsme v kontaktu denně na chatu nebo telefonu, moji rodiče tak 1× týdně, manžel a 9měsíční synek - s tím si zatím moc nepokecám 
). Potřebovala bych zhubnout docela dost kil, tak jsem se rozhodla, že začnu chodit do fitka, jenže nastal problém s hlídáním 
manžel jezdí každý den služebně do jiného města, někdy se vrátí v poledne, jindy až v 7 večer (vlastně nikdy nevím kdy přesně přijede domů, sám od sebe mi to prostě neřekne a když se ho každý den ptám, tak už si připadám jak nějaká stíhačka ) a když přijede večer, tak to já už většinou nemám sílu a chuť plahočit se MHD někam přes celé město… zkoušela jsem mu navrhnout, že bych chodila v jeden den v týdnu v nějakou konkrétní hodinu, když si manža může organizovat svojí pracovní dobu, tak se mi to zdálo jako ideální řešení, jenže to je problém, protože se vždycky objeví někdo nebo něco co mu do toho přijde… to je další věc která mi vadí, že musím manželovi neustále připomínat důležité termíny, třeba návštěvu kožního kam jezdíme až do Prahy, tak mu řeknu ať si to napíše do diáře a on si to tam nenapíše a pak se mě jednou zeptá kdy tam máme jet, tak mu to zopakuju a pak už mu to raději připomínám každý den a ptám se ho jestli s tím počítá… na tohle je strašný lajdák no a když vyrazím s kočárkem s pár dalšíma maminkama, tak to je stejně takový divný, protože se stejně bavíme jen o dětech nebo nadáváme na naše chlapy… a je to takovej začarovanej kruh… ráda bych si naplánovala třeba kino a večeři s manželem, jenže je problém s hlídáním, takže naposledy jsme spolu někde byli sami asi když jsem byla ve 35.tt, kdy jsem už byla na MD a nemusela řešit vycházky co jsem měla na nemocenské
tak jsem si tu vylila srdíčko, trošku se mi ulevilo, ale zítra to bude asi stejný…
- Citovat
- Upravit
Danula3
30.5.11 14:08
Deprese na MD
ahojka,
tak jak to tak pročítám vidím se ve spoustě příspěvcích. Je mi 33 a dlouho jsme na gabinku cekali. Před tím jsme měli stejné koníčky takže jsem všechno dělali spolu. Pak jsem otěhotněla a trošku se to změnilo, ale pořád jsme prostě byli spolu. Teď máme Gábinku, narodila se předčasně takže docela stresy. Teď jí bude už 5 měsíců ale jak tady spousta holek píše cítím se prostě odstrčená. Manžel chodí pozdě z práce domů a jak si jde za svým koníčkem takže na kolo. Všechno teď dělám sama a mám pocit, že okolí to prostě nechápe a když už někde jsme tak jsem zase u malé já a oni se přesunou do jiné místnosti. Prostě blbákov.Moje rodina je 300km daleko takže moje mamina, která by ráda pomohla, nemůže. A mamina manžela má problém o kterém se nemluví. Alkohol kombinovaný s léky. Není to pořád jen občas, ale já ji malou prostě nesvěřím. Takže hlídání taky není. Zkoušela jsem si najít cvičení s dětmi, ale doktorka na neonatologii to nedoporučila kvůli dětskému kolektivu. Naproti našemu domu bydlí teta, která se malé bojí takže ji taky nepohlídá. Koupili jsme si vozík za kolo tak se aspoň dostanu ven s bambulkou, ale jsem zase sama. No rada na to asi není. Nebo spíš určitě není. Jen se vypovídám. Včera na oslavě narozenin jsem byla tak strašně unavená až jsem zjistila, že tzv. kopu kolem sebe. No prostě mazec. Asi se to musí přežít. Holky držím všem palce a držte se
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.1.14 11:12
Ahoj jsem 2 roky doma posledni dobou strasny stereotyp nejhorsi kdyz jsem s malym doma samy je mu 19 mesicu miluju ho ale ty deprese rano v sest vstava to je nejhorsi venku jeste tma pres den si hrajeme jdeme nakoupit uvaruime a vecer v pet uz je zase tma a v sedm chodi spat stereotyp jako blazen kdyz je doma manzel jsem v pohode ale musi chodit do prace…samozrejme…a kdyz jsem samy propadam depce uz jsem zacala pit i hermanek na uklidneni jak rikam svoje dite zboznuju nejvic na svete ale je to mazec…zenska na matersky hrozne zakrni!!! 
- Citovat
- Upravit
22.1.14 11:15
@Anonymní píše:
Ahoj jsem 2 roky doma posledni dobou strasny stereotyp nejhorsi kdyz jsem s malym doma samy je mu 19 mesicu miluju ho ale ty deprese rano v sest vstava to je nejhorsi venku jeste tma pres den si hrajeme jdeme nakoupit uvaruime a vecer v pet uz je zase tma a v sedm chodi spat stereotyp jako blazen kdyz je doma manzel jsem v pohode ale musi chodit do prace…samozrejme…a kdyz jsem samy propadam depce uz jsem zacala pit i hermanek na uklidneni jak rikam svoje dite zboznuju nejvic na svete ale je to mazec…zenska na matersky hrozne zakrni!!!
já začala studovat, jsem doma od dubna 2009..mám dvě děti po sobě a už po prvním roce prvního dítěte mi to lezlo na mozek… doporučuju nějaké koníčky a čas jen pro sebe, bez prcka.. toho dej občas jen taťkovi..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.14 11:29
Já si to teda uzivam plnými doušky a za nic bych neměnila. Vyblbnutá a vyskakana jsem dost, občas se dostanu na nějakou party, ale jinak jsem mamina a to me napluje nejvic. Nebyla jsem bez nej dyl jak 3 hodky a stejne uz se mi styskalo. Chodime plavat od tri mesicu, chodíme cvičit s dětmi a když jdu do fitka ja, beru ho s sebou do hlidaneho koutku. Mamcu mam daleko a tak neni nikdo na hlidani, ale vubec mi to nevadi. Byla bych na mateřský klidne 10let 
Ja teda rozhodne nezakrnim, ale mozna je to tim, ze jsem ve městě do prace na pokec si zajedu kdykoliv a jsem rada, ze můžu jet domu s malým
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.14 12:04
@Anonymní píše:
Ahoj jsem 2 roky doma posledni dobou strasny stereotyp nejhorsi kdyz jsem s malym doma samy je mu 19 mesicu miluju ho ale ty deprese rano v sest vstava to je nejhorsi venku jeste tma pres den si hrajeme jdeme nakoupit uvaruime a vecer v pet uz je zase tma a v sedm chodi spat stereotyp jako blazen kdyz je doma manzel jsem v pohode ale musi chodit do prace…samozrejme…a kdyz jsem samy propadam depce uz jsem zacala pit i hermanek na uklidneni jak rikam svoje dite zboznuju nejvic na svete ale je to mazec…zenska na matersky hrozne zakrni!!!
Zkuste něco spolu podnikat choditven, do dětskýho koutku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.1.14 12:05
Klasika. Což takhle kamarádky s dětmi? Nebo až bude prcek větší navštěvovat mateřská centra. Já se z práce těšila na mateřskou. Z mateřské zase do práce a ted z práce se těším zase na mateřskou. Vše má svoje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.1.14 12:54
Ja svoje dite taky zboznuju jen toho je posledni dobou hodne prave ze ho tolik zboznuju ze ho taky moc nikam nedavam (mam ten pocit ze se o nej nikdo neppostara lip nez ja klasika) ale uz proste nemuzuz
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
