Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Deprese na MD
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
14.2.04 23:07
deprese na MD
Ahoj, tak jsem si zrovna přečetla starou diskuzi na téma „Jak přežít MD“, ale zjistila jsem, že to není až tak celý můj problém, tak jsem se rozhodla založit novou a poprosit vás znovu o radu.. teda teď asi hlavně ty starší z vás 
Je mi 28, máme 16 měsíční holčičku, protože jsem si před porodem vybrala celou svou našetřenou dovolenou, tak už to brzy budou dva roky, co jsem doma. Za tu dobu se tak kromě Verunky bavím s manželem, mámou, občas s tchýní a tchánem, občas se sousedkama (většinou důchodkyně), telefonuju si s bráchou(oj, ty účty..). Všechny moje kámošky se nějak rozprchly a i když třeba už mají děti, tak úplně v jiných městech, ne-li státech. a já i když jsem s Verunkou ráda a rozhodně se nenudím, tak mi ta společnost trochu začíná chybět. A k tomu se přidala další potíž - cejtím se stará a nevím, jak se tomu mám přizpůsobit. Minulej tejden totiž u mě explodovala ta společenská deprivace a šla jsem do hospody, ve který jsme dřív trávili většinu pátečních večerů, číšníci byli kamarádi a vždycky jsme tam našli někoho známýho. Pár známých tam sice bylo i tentokrát, ale.. já už pro ně byla ta „mamina“, nezajímavá a neperspektivní. Navíc kromě těchhle známých jsem byla rozhodně nejstarší z celý hospody. To mi nevadí, prostě mi je 28, nechci bejt furt mladičká křepelka, ale třeba - móda mi nic neříká, oblíkám se už 10 let stejně - rifle, manžestráky, trička a vytahaný mikiny. A nechci bejt ta dokonale nalíčená v sáčku, minisukni a kozačkách na šteklu. Ale taky nechci vypadat jako že si pořád hraju na mládí… Ježiš, to jsem se ale vykecala, jestli to někdo dočet až do konce, tak ho obdivuju
No abych to shrnula - na mateřský jsem už dlouho, s dcerkou mě to baví, ale cejtím se trochu odstrčená. Do toho jsem zjistila, že už bych se mohla začít chovat na 28 (např. nechodit sama na blind do hospody, byť tam očekávám kamarády), ale nevím jak do toho. Jo a taky jsem se vlastně na většinu těch kamarádů naštvala, že jako vdaná máma už jim nestojím za kloudný slovo. A jsem teď furt taková nedomrlá, smutná a vůbec…
Jste na tom taky někdo tak?
Naivní káčátko, který by si vlastně taky mohlo změnit přezdívku, kdo je ve 28 ještě naivní? 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymni
15.2.04 00:15
deprese na MD
Ahoj Káčátko, jasně že nejsme starý! Je mi o rok víc než tobě a holčičce bude rok, nemám potuchy, co se to „venku“ vlastně nosí a kromě toho jsem stejně pořád opatlaná od piškotů a mrkví, sem tam nějakej ten jogurt, a když statečně vyrazím na procházku v sukýnce a kozačkách, po půl hodině u kočáru mi mrzne zadnice … Když se chci namalovat, abych byla za krasavici, stihnu obvykle jen jedno oko, když si umyju vlasy, místo fenování přebaluju. Máme strašný účty za telefonáty s bráchou. S dítětem si moc nepopovídám, no, teď už naštěstí aspoň zdvojuje slabiky… Moje blízký kamarádky děti nemají - a bývala bych nikdy nevěřila, jak rychle na člověka svět zapomene, když mu při telefonátu u sluchátka řve mimino a není schopnej strávit večer v zakouřený hospodě (a to už od těhotenství…). 
Když vyrazím s načinčanou holčičkou mezi lidi, vyklube se z ní uřvaný upatlaný pokaděný pomstychtivý mimino. Když si chci postěžovat na uřvaný, upatlaný atd. mimino známým, přepne se do režimu „zlaté dítě andílek“ a pěkně mi to, hysterce, nandá… 
Ale starý nejsme!!!! Třeba jsou ty okolo jen trochu pozadu? Až budou mít potomky, třeba už taky nebudou trávit večer v hospodě, ale vyrazíme někam jinam… Je to prostě jen vývoj. Aspoň doufám. Nebo že by?! Já si to ještě musím srovnat v hlavě! Až na něco přijdu, ozvu se. Katka, taky kachna
- Citovat
- Upravit
15.2.04 01:13
deprese na MD
Jo, tak tohle znám! S tím rozdílem, že já už jedu několikátou etapu deprese. V létě to bude 5 let, co jsem s dětmi doma. První vlna přišla, když byl staršímu chlapečkovi rok, další si nepamatuju, ale rozhodně byly. Teď je tu další, opět rok po porodu (2. chlapečka). Kamarádky jsou fuč všechny. Účty za telefon se vyšplhaly do astronomických cifer. Do společnosti nechodím, nevím jak si koupit lístek do kina, spousta slov, která občas někde zaslechnu mi připadá jako cizí jazyk, nevím, kdo v čem hrál, ani kdo co zpívá. Ale dětské říkanky a písničky mi jdou skvěle. S módou ale „držím krok“. Dvakrát za rok si koupím Elle, omrknu co se bude nosit a jsem in. Pak natáhnu opět džíny a triko a vyrazím. Když k nám má přijít návštěva, tak se půlku dne děsím, o čem se mám s nimi bavit.
Jsem moc ráda, že je na tom někdo podobně jako já.
Ahoj Esterka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
15.2.04 10:32
deprese na MD
Ahoj holky, taky na me po roce doma zacla padat deprese. Kamaradi taky nejak zapomneli, nemyslim si, ze by to bylo az tolik tim, ze jsme pro ne maminy, ale zkratka se uz tak casto nevidame, a tahle hospodska pratelstvi moc pevne zaklady nemaji. Moc mi pomohlo na rodine.cz najit kamaradky pres internet (diskuse podle regionu). Mela jsem docela stesti, protoze bydli od nas kousek, tak se muzeme i vidat. Jednak se clovek vykeca, jednak se dozvi o aktivitach pro maminky i deti, o kterych sam treba nevedel. No a taky pro deti je to dobre, byt mezi vrstevniky. Ted uz je syn vetsi, tak se tesim, ze budeme moci chodit i na vetsi vylety a bude vic a vic moznosti, jak si to s nim uzit. Ahoj, Lenka
- Citovat
- Upravit
Anonymni
15.2.04 11:13
deprese na MD
Ahoj holky!
Byla jsem na tom docela podobně a to je mi 26 a doma jsem necelý rok. Když už jsem se na sebe nemohla „koukat“, začala jsem tvrdě! Vlítla jsem do obchodu, koupila nové oblečení, zašla ke kadeřnici, začala jsem 3× týdně cvičit. S malým chodím na plavání, procházkuju s maminkama. Kamarádky mi naštěstí stále volají a vytáhnou mě ven, abych věděla, že být matkou neznamená sedět celý dny doma a bavit se jen říkadly, krmením a přebalováním. Syna nadevše miluji, nicméně si myslím, že si od sebe oba potřebujeme taky odpočinout. A co je důležité? Spokojená máma=spokojené dítko!!!
Takže holky, nevěšte hlavu, jste mladé, máte krásné a zdravé děti, tak se netrapte a nezoufejte! Zvedněte telefon a zavolejte staré znamé, ať vás vytáhne ven, do kina… A HLAVNĚ-bavte se a celý večer nemyslete na to, co asi dělá vaše robátko. Bavte se jako ženy a ne jako matky a uvidíte, že až se vrátíte domů, bude vám přímo skvěle. Až uvidíte spát vaše děťátko v postýlce, tak si v duchu řeknete, jak moc ho milujete, obejmete manžela a budete šťastný!!! Věřte mi, mám to vyzkoušený! 
A co na to váš manžel? Bude rád, že se mu vrátila ta vitální, krásná a mladá (tělem i duchem) žena, kterou si tolik zamiloval Chce to jen odvahu a chuť! Doufám, že vám to vyjde jako mně, moc vám to přeju a držím palečky!!!
Zora
- Citovat
- Upravit
Anonymni
16.2.04 00:51
deprese na MD
Ahojte,
tak abych to shrnula, od každé z vás mám něco, problémy i postřehy naprosto sedí. Ale u mě ten pocit odstrčenosti byl hlavně na začátku mateřský, te´d už dítě může k babičce neb už nekojím a tak jdem občas do hospody, už jsem byla i v kině. viděla jsem Pána prstenů a těm co se zdálo jako něco hroznýho sedět tři hodiny na zadku, tak to mě připadalo jako ráj. Celý tři hodiny bez přebalování, krmení, odpovídání na všelijaký dotazy a prohlížení dětských knížek. Jo a taky jak vidíte jsem ZASE na netu, tedy zase v kontaktu s celým světem, máme připojení dva dny a já chodím teď spát pozdě a odpovídám na každou anketu. Je tedy pravda, že hlavně o dětech, ale už si nepřipadám jak na Jižním pólu. Tak se mějte vesele 
- Citovat
- Upravit
Anonymni
16.2.04 13:09
deprese na MD
ahoj maminky!!!!
To jsem opravdu ráda, že nemám sama takové pocity a nálady. Je mi 27 a mám ročního chlapečka. Je sice moooc krásnej a moc ho mám ráda, ale taky je perfektní, když si chvilku odpočinu a hlídá babička. Už byl u babičky podruhé, týden bez maminky a vůbec se mu nestýskalo. A já jsem si krásné odpočinula a dělala jsem, co jsem chtěla. A potom jsem se na mojeho drobečka tak těšila, že jsem myslela, že ho spapám. No a už zase spolu dovádíme, papáme, přebalujeme a uspáváme a tak ..Mějte se moc hezky!všem přeji jenom hodná miminka!!zatím papa Evča a Lukášek
- Citovat
- Upravit
Anonymni
16.2.04 18:48
deprese na MD
Ahojte holky,hoďte depresi za hlavu.Je mi 29 a jsem na třetí mateřský(beru to hopem ) ,teď mám 5-ti měsíčního Lukáška a depresi kupodivu už nepropadám.Taky jsem ztratila spoustu kamarádů kvůli mateřský,prostě to brali už jinak.Člověk je už víc časově vázaný a v pvních měsících se pomalu ani nehne,takže si připadá víc odstrčený. 
Ale časem se všechno srovná…Jen si nesmíte říkat,jsem na mateřský a všechno pro mě končí..naopak začíná.Neztrácejte hlavu,bude líp a navíc: teď nám přidají nějakou tu korunu
- Citovat
- Upravit
16.2.04 19:17
deprese na MD
jéémináčku, holky, děkuju tak jste mě potěšily, poradily i rozesmály (katko )) a hned je mi trochu líp.. taky jsem si včera koupila novou sukni. sice je trochu ulítlá, ale to nevadí, zato je hodně veselá!
to se ví, však ony ty chmury zmizí a zas bude jen růžovo.. už aby to bylo!!
naivní kachna? jojo, to zní líp, i mě to asi víc vystihuje )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
16.2.04 20:46
deprese na MD
Ahoj Naivní Káčátko, to jsem ráda, že tě tu zase vidím! Já jsem vždycky dychtivě četla tvoje těhotenské deníčky a dost jsem se u nich bavila, vždycky jsem se těšila na čtvrtek /pátek?/ do práce, že si zase počtu! V té době jsem ještě nebyla těhotná (chodila jsem na IVF) a hrozně jsem vám všem těhulkám záviděla, že už nosíte svoje pokládky a já pořád nic… No, a teď jsem 10 měsíců na mateřské, k tomu 9 měsíců těhotenství také doma a mám stejné pocity. Navíc jsme se přestěhovali z města na venkov a já přišla o všechny svoje známé. S manželem si také nějak přestáváme rozumět a já mám pocit, že se z toho všeho někdy zblázním. Nad vodou mě drží pouze můj malej, kvůli němu musím být v pohodě. Takže deprese na MD? Neboj, nejsi sama, prostě jsme jenom změnili životní styl… Až nám ty naše štěstíčka trochu povyrostou, tak si zase trochu vyrazíme z kopejtka a roztočíme to jako za mlada!!!!!! Ahojky, Pavla E.
- Citovat
- Upravit
Anonymni
16.2.04 22:55
deprese na MD
Ahojky,
to jste me pobavili a zaroven rozesmutnili. Jeste nejsem na materske a tahle chmury me prepadaji casto vlastne je mam porad. Tenhle prispevek sem vubec nepatri a omlouvam se za nej jiz do predu jenze ja to potrebuji nekomu alespon napsat a tady jste vsichni uzasne hodny:-)) tak doufam ze me neukamenujete
Po vejsce se vsichni moji kamaradi nekam rozprchli a postupne jsem se vsemi ztratila spojeni. Sice jsem si nasla skvelou praci kde vsichni moji kolegove (krome sefa) byli moji nejlepsi pratele. V praci jsem travila vsechen svuj cas a nedoslo mi ze jsem ztratila ten zbytek pratel co mi zustal Vzdycky kdyz nekam chteli vyrazit tak jsem rekla ze nemuzu protoze jsem v praci a postupne me vlastne uz prestali zvat. V te dobe me to vubec nevadilo. Do prace jsem se kazdy den tesila byla jsem takovy smisek oddeleni obcas jsme si nekam zasli a vymysleli si porad nejake vtipky. Jenze pote jsem se nejak nepohodla se sefem a dal vypoved. Vzala jsem vlastne prvni praci co jsem nasla nechtela jsem zustat na podpore a rikala si ze si budu neco hledat ve zkusebce jenze to jsem zrovna nic prihodneho nenasla . Takze jsem tam zustala a neskutecne me to tam stve. Nemam si s kym popovidat neb ma kolegyne je mnohem starsi coz by asi nevadilo jenze jsem si s ni nejak nesedla. Vsichni ostatni jsou zalezli v kancelarich a delaji si sve a jen obcas se s nimi potkam na chodbe a to velice zridka kdy. Takze chodim s prace vztekla a protivana jeste znudena. A kdyz dorazim dom tak me nastve uplne vsechno takze to vzdycky zkonci stejne a s pritelem se pohadame. On mi vycte ze jsem vztekla a atd. ze mam ze sebou neco delat a to me dozere jeste vic vim ze ma castecne pravdu jenze ja reaguji takze ze zacnu hystercit a bulet a pak jsi jdu lehnout bulim a pak usnu. Takze prestoze jsem vy:,–(ila HA uz v zari tak to se snazenickem moc nevede myslim za bych pocet naseho milovani mohla spocitat na prstech rukou a nohou . Porad si rikam ze ted bylo nefer si hledat novou praci kdyz chci byt tehu (ja vim ze je to nesmysl brat na nekoho ohledy) jenze pak si zase reknu ze pokud s tim neco neudelam tak taky treba za par mesicu nebudu mit s kym to mimco mit. Proste jsme hrozna lezu si sama sobe na nervy 
. Hrozne se Vam vsem omlouvam ze vas takle otravuji, ale verte mi ze se mi trosku ulevilo, vlastne nemam komu bych to rekla a to je na tom to nejhorsi. Obcas si sice zajdu s byvalymi kolegy jenze oni toho casu maji porad stejne malo jako jsem mela ja driv . Zacala jsem sice chodit dvakrat tydne na anglinu a cvicit jenze stejne si porad prijdu ze jsem uplne k nicemu. Uz aby bylo jaro snad to prejde. Jestli jste si muj prispvek nekdo docetl az sem tak vas obdivuji je to cely zmateny a hrozne dekuji papa kopretinka1
- Citovat
- Upravit
17.2.04 22:54
deprese na MD
Ahoj kopretinko1,
tvuj prispevek mne dost oslovil, mozna mame hodne spolecneho. Pracovniho nadseni a pak zklamani jsem si uzila more, uz bych mohla psat romany. Je mi uz za chvili 30 a ani nemam s kym se snazit o mimino, jsem proste takova „jina“ nez je zvykem a momentalne ani partnera radsi nehledam, nejsem asi na dalsi zklamani jeste pripravena… Nad vodou mne drzi prace (i pres vsechno zklamani a ztratu iluzi o lidech v ni), kterou miluju a travim v ni vetsinu casu, a taky sport a moje konicky. Snazim se byt optimisticka a radovat se z malickosti, je to vazne zazracny lek. Treba ze rano nasnezi, nebo sviti slunicko, nebo si koupim tak dlouho planovane boty na aerobic, nebo se znicim prave na tom aerobicu, nebo se mi neco podari v praci. Nerikam, ze je to vzdy lehke byt v pohode, ale snazim se… Jestli chces, rada si s Tebou budu psat, kdybychom byly navic ze stejneho mesta, bylo by to moc fajn. Urcite si mame co rict…
Hodne stesti a pohody preju… lesnenka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
14.6.04 22:14
jsem na presky
ahooj,ja uz zacinam byt z MD paranoik!!Alespon mi to rika muj manzel.Bojim se,aby ma dcera nachytila nejaky bacil nebo co.Drive jsem takova nebyla.Leze mi to pekne na nervy!!!Malou miluji,ale zijeme na malem meste, kde kazdy vidi tomu druhemu do talire.Kamaradky tady nemam.Je to fakt des!!!
- Citovat
- Upravit
15.6.04 06:37
Ahoj Kopretinko!
Nesmutni, holčičko… Taky je mi dost často smutno a samotno (I když mám dítě a manžela). Když je mi ouvej, zajdu sem na emimino (no, popravdě, jsem tu pořád ). Je tu spousta dobrejch holek, kretý ti pofoukají rány a povzbudí tě…
Určitě se brzy s miminkem zadaří a bude líp, uvidíš
(Ale tu práci bych si být tebou klidně hledala, ti když třeba jen na měsíc…)
Pa, Baghira
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.04 08:32
Ahoj Naivní káčátko ,
já teď mám 7 týdení mimi , pro bývalé kamarády jsem mamina , takže někdy kolem mě jdou ani nepozdraví , kde jsou ty časy kdy se mohli přetrhnout mě někam pozvat. Kamárádky studují či se mi rozprchli bůch ví kam , zbyla mi jen jedna a ta se ukáže jednou za uherský rok. Takže se také bavím jen s manželem či s rodiči . Kéž by tu byla nějaká mamina s Kralup či z okolí , která je na tom stejně . Teď mě manžel seznámil s přítelkyní svého kamaráda , abych nebyla pořád sama , tak uvidím co z toho bude. Také bývám dost smutná a cítím se odstrčená .Verča.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
