Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Anonymní, pokud víš, o co jde, tak by bylo asi nejlepší zajít k lékaři, určitě víš, že to bez medikace jen těžko zvládneš.
@Petra8a: To zní zajímavě a něco by na tom mohlo být. Tohle je téma, které jsem tenkrát hodně řešila na sezeních s psychoterapeutem - hlavně jak poznat, co vlastně chci a co jenom vnímám jako povinnost. Hodně jsem řešila, že žiju život podle šablony, kterou mi určili rodiče, ne podle sebe. Tenkrát mi to dost pomohlo se z toho osvobodit, ale asi jsem zůstala u toho, že jsem si uvědomila, co nechci, nezvládla jsem pokračovat k tomu, co chci.
Je fakt, že mi to říká i manžel, že na sebe kašlu a že bych se měla mít víc ráda a dělat věci jen pro sebe a kvůli sobě. A já mám přitom pocit, že jsem naopak docela sobecká a spoustu věcí dělám jen pro své pohodlí. Ale když o tom teď tak uvažuju, tak i to jsou spíš věci, které NEdělám, než věci, kreré dělám. To je docela zajímavý úhel pohledu, který mě do teď nenapadl, díky. A asi začnu víc poslouchat i toho svého chlapa, on do toho zřejmě vidí víc, než se zdá.
Jinak holky i vám ostatním přeju hodně sil a abyste se zvtoho brzo dostaly. Je to na houby, když si člověk ten život neumí užít, i když by chtěl. Já vím, že bych asi měla zajít k doktorovi, ale vůbec se mi nechce. Snažíme se o to druhé dítě, tak bych prášky stejně nechtěla. Navíc posledně jsem po nich dost přibrala a to teď teda taky vůbec nepotřebuju. Zatím doufám, že jsem to rozpoznala v úplném začátku a ještě se mi podaří nějak zabojovat sama, bez chemie.
Jak myslíš, zakladatelko. Jinak já jsem taky těhu, jakmile jsem zjistila, že jsem, vysadila jsem AD, která jsem brala a přešla na ta, která se mohou brát v těhu. Přibrat jsem taky dost přibrala, ale to je mi fuk, hlavně, že je mimísek v pořádku.
Zakladatelko,
zkus si do googlu zadat „jak si správně prát“ a jako druhy odkaz je shrnutí knížky na Facebooku. Zkus přečíst, je to zajímavý, jak se dají myšlenky a to co chceme formulovat. Jsou i jiné stránky, které se věnují tomu, jak správně formulovat, co chci. Sice tam často bývají řeči o andělech a universu, což spoustu lidi odradí. Ale pokud se zameris jenom na tu část, jak správně formulovat, co chceš, je to zajímavé k zamyšlení.
Me hodně zaujala veta, ze se mas chovat tak, jako kdyz to, co chces, už dávno mas. Když jsem to někde četla prvně, přišlo mi to jako hovadina. Ale pak jsem si uvědomila, kolikrát si říkám… napr. az zhubnu, tak si koupim neco hezkeho na sebe… samozřejmě nezhubnu a stále chodim ve starém… az doma pořádně generalne uklidim, tak to budu pravidelně udržovat. Jenže porad mám par kostlivců ve skříní a doma bordel. Přitom v pravidelnem uklidu mi krom me lenosti nic nebrání.
A pak mi hodně pomohlo, si uvědomit, ze kritizovat neznamená nemít rad. Ze i když sama sebe za nektere veci kritizuju, tak to neznamena, ze se nemuzumit rada. Třeba když za neco v duchu kritizuju ostatní, tak porad je mám v hloubi srdce rada. Tak přece mužů mit i sebe.
A pokud neco po…, tak si tu situaci promítnout znova a pak si ji představit, jak to melo byt tak, abych byla spokojena. Odpustit si chybu a poučit se a snazitse ji příště nezopakovat. Hlavne se v tom porad dokola nehrabat a nevracet se k tomu. Prostě to vzít jako fakt. Je to těžký, ale když se to podaří, tak to funguje.
Ahoj hlásím se do klubu i když nevím jestli jde o typickou depresí poradte už nevím jako funguju normalne jsem teda hrozně unavená ale na mě to všechno padne vždycky večer když všichni usnou nejradši bych někam utekla a měla od všeho pokoj…ten stereotyp a pořád dokola občas to rozbije nějaká návštěva ale není jich moc a chybí mi rodina kterou nevídám tak často jak bych chtěla…prostě jsem asi divná je to deprese nebo jen nějaké chvilkové…trvá to asi půl roku malému jsou dva roky a jsem s ním pořád dá se říct…
@Anonymní píše:
Ahoj hlásím se do klubu i když nevím jestli jde o typickou depresí poradte už nevím jako funguju normalne jsem teda hrozně unavená ale na mě to všechno padne vždycky večer když všichni usnou nejradši bych někam utekla a měla od všeho pokoj…ten stereotyp a pořád dokola občas to rozbije nějaká návštěva ale není jich moc a chybí mi rodina kterou nevídám tak často jak bych chtěla…prostě jsem asi divná je to deprese nebo jen nějaké chvilkové…trvá to asi půl roku malému jsou dva roky a jsem s ním pořád dá se říct…
no ja to mam stejne, 3 mesice po porodu mi byla diagnostikovana poporodni deprese a od te doby jsem na AD, jsou lepsi dny a horsi. jako nemam nejaky uzkosti, jen me proste nic nebavi, jsem lina, bez stavy. kazdy den uz 21 mesicu jsem s malou, je to fakt na palici ![]()
@Anonymní píše:
no ja to mam stejne, 3 mesice po porodu mi byla diagnostikovana poporodni deprese a od te doby jsem na AD, jsou lepsi dny a horsi. jako nemam nejaky uzkosti, jen me proste nic nebavi, jsem lina, bez stavy. kazdy den uz 21 mesicu jsem s malou, je to fakt na palici
Tak jí někomu občas dej
@annaei no to prave neni tak jednoduchy, zijeme v zahranici a nikoho tu nemame. Jeste ze manzel pomaha, kdyz teda neni v praci, jakoze dela 6 dni v tydnu
@Anonymní píše:
@annaei no to prave neni tak jednoduchy, zijeme v zahranici a nikoho tu nemame. Jeste ze manzel pomaha, kdyz teda neni v praci, jakoze dela 6 dni v tydnu
jesůe
Ahoj, u mne je to to samý, druhá mateřská, otřesná vesnice, sousedi, kteří se tváří jako kamarádi a zlo jim čouhá z očí, tchán workoholik, do jeho rodiny jsem prý nezapadla, jeho další koníček chlast. Tchýni asi sedře jinak super žena, ale už ji z něho hrabe, hlídání nemám, chlap má strašně moc práce, ale až teď co se narodil syn. Přijde až malý spí. Je neuvěřitelně uštvaný, asi z toho učení z dcerou. Syn má půl roku a pryč jsem byla asi 3 x, když jsem něco vyřizovala. Chlap si myslí, že jak příjde domů budu usměvavá, nadržená žena…hovno budu. Dceru mám v první třídě, tak také se jí musí člověk věnovat. Já jsem kamarádila spíše s muži, mám asi jejich mozek. Jsem starší matka 38, ale tento věk mně vyhovuje, hlava vše bere. Jinak jediné co mne nabíjí jsou dlouhé procházky i 6 km dám.
Ahoj, nikde jsem nenašla diskuzi na téma sexappel. Co si myslíte, že to je a dá se to naučit? Znáte někoho kdo ho má? Né celebritu, ale obyčejnou ženu třeba z okolí?
Omlouvám se, příspěvek jsem dala tam kam nepatří. Jsem nováček v diskuzi a trošku mně to ujelo.
@Gabina1111 píše:… Jinak jediné co mne nabíjí jsou dlouhé procházky i 6 km dám.Tak to mě taky dost nabíjí, dlouhé procházky. To si myslím, že je dobré i na deprese. Skvěle to čistí hlavu.
To je výstižné, to bych podepsala!