Deprese - ničeho jsem nedosáhla
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Deprese -ničeho jsem nedosahla
Ahoj…potřebuji se asi jen vypsat.
Poslední dny mám „depku“ a opravdový pocit vycerpani ohledně svého života. Mám pocit, ze jsem ničeho nedosahla a připadám si k ničemu. Vím že tyto pocity jsou teď asi přehnané ale nějak se z toho nemohu dostat.
Ve zkratce. Vždy jsem byla dobrý student gympl a pak VŠ. Tu jsem nedodelala těsně před ststnicemi. Bakalářské studium a mám tedy „jen“ gympl. Státnice jsem nedodelala protože jsem měla úraz (velky) stehno na 3 kusy a VŠ sportovní obor takže to nešlo…když jsem se pokoušela to dodělat nějak se na mě vše nahrnulo a ten tlak že už musím ve mě vyvolal uzkostnou poruchu. Beru AD a na doporučení psychologa jsem školu v rámci zachování zdraví nedodelala…vím že je to věc ega protože můj obor k ničemu extra nebyl ale i tak…
Nyní učím TV na ZŠ.. reditelk je se mnou moc spokojená ale samozřejmě jsem nastoupila jako nekvalifikovany pedagog. Tzn musela bych si školu udělat abych mohla učit což nepřipadá v úvahu…5 let…doufám totiž že půjdu na 2 let na mateřskou.
Vše bylo super. Pořád jsem si říkala příležitost, stejně nechci pořád učit…ale když uplynuli ty 3 roky tak najednou chytám paniku. Co když už budu vždy srovnávat pohodu ve školství, vyčítat si že jsem školu neudělala…atd atd. I když opravdu bych chtěla brzy na mateřskou.
Nějak Nějak pocit že ze mne nic není. Že jsem k ničemu. Že je kolem mě samy Ing (i když vím že třeba teď sedi na pracaku)
Opravdu v práci jsou se mnou strašně spokojeni. Dělám činnosti okolo spousty…a vždy všude byli. Vím tedy že neschopná nejsem.
Jen mám teď prostě pocit že bez titulu jsem nic…9 když tak ostatní rozhodně nevnímám.
Moc tomu neprodává že můj manžel dělá doktorát má dvě práce, dělá v místní politice, věnuje se dobrovolně horskesluzbe a ještě je výborný muzikant a závodně běhá…
Samozřejmě jsem za to ráda ale připadám si vedle něj bezcenna.
Uvažuji o dodělání si aspoň nějakého kurzu AJ.
Je na tom někdo podobne?…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Byla jsem… v techto stavech jsem dokonce nemela ani pritele… v rodine vsichni s VS titulem… pripadala jsem si menecenna, kterou nikdo nechce…
Ale zmenilo se to, nasla jsem si pritele, udelala VS pri zamestnani a detech… a ted jsem spokojena.
Neboj, neni vsem dnum konec, delej, co te bavi - treba te to ke studiu zavede, a treba ne, a spokojena budes i tak. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, občas mám taky takové stavy zoufalství a beznaděje.
Nezkoušela jsi psychoterapii, ať už klasickou, nebo alternativní…?
Důležité bude naučit se nesrovnavat s druhými, i když je to těžké, bez toho nebudeš spokojená nikdy.
Co si zkusit dodělat nějakou VŠ či VOŠ dle tvých zájmů dálkově? Nebo i soukromou? Děti zatím nemáš, takže situace je ideální.
Velmi doporučuji nějakou formu terapie, aby ses sama v sobě dokázala vyznat a ujasnit si, co chceš a jaké je jádro tvé deprese.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To je tím podzimem, bude líp najdi si taky nějakého koníčka, vyraz do přírody, klidně začni běhat jako manžel, je to pak euforickej pocit 
Taky mám jen gympl, žila jsem sama s mamkou a VŠ jsme prostě neutahly, přerušila jsem a šla pracovat. Pak brzy otěhotněla. Nyní mám tři děti a jinak vlastně nic… Loni jsem si udělala řidičák, aspoň a manžel je taky inženýr, má skvělou práci, zároveň umí vše kolem baráku a v něm, angažuje se taky v místní politice.. No co ti budu povídat, sama nevím co se životem, ještě že mám ty děti jestli je plánujete i vy, uvidíš že hned budeš mít smysl života 
- Citovat
- Upravit
Zivot a lidi kolem tebe te prece nesoudi podle dosazeneho vzdelani… stejne jako ty nesoudis lidi na ulici podle jejich vzdelani, vzdyt to nikdo nema napsane na čele tak se hod do klidu a bud spokojena, ze mas praci, zdravi, normalni penize a snad i hodneho partnera 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@den93 píše:
Ahoj…potřebuji se asi jen vypsat.
Poslední dny mám „depku“ a opravdový pocit vycerpani ohledně svého života. Mám pocit, ze jsem ničeho nedosahla a připadám si k ničemu. Vím že tyto pocity jsou teď asi přehnané ale nějak se z toho nemohu dostat.
Ve zkratce. Vždy jsem byla dobrý student gympl a pak VŠ. Tu jsem nedodelala těsně před ststnicemi. Bakalářské studium a mám tedy „jen“ gympl. Státnice jsem nedodelala protože jsem měla úraz (velky) stehno na 3 kusy a VŠ sportovní obor takže to nešlo…když jsem se pokoušela to dodělat nějak se na mě vše nahrnulo a ten tlak že už musím ve mě vyvolal uzkostnou poruchu. Beru AD a na doporučení psychologa jsem školu v rámci zachování zdraví nedodelala…vím že je to věc ega protože můj obor k ničemu extra nebyl ale i tak…
Nyní učím TV na ZŠ.. reditelk je se mnou moc spokojená ale samozřejmě jsem nastoupila jako nekvalifikovany pedagog. Tzn musela bych si školu udělat abych mohla učit což nepřipadá v úvahu…5 let…doufám totiž že půjdu na 2 let na mateřskou.
Vše bylo super. Pořád jsem si říkala příležitost, stejně nechci pořád učit…ale když uplynuli ty 3 roky tak najednou chytám paniku. Co když už budu vždy srovnávat pohodu ve školství, vyčítat si že jsem školu neudělala…atd atd. I když opravdu bych chtěla brzy na mateřskou.
Nějak Nějak pocit že ze mne nic není. Že jsem k ničemu. Že je kolem mě samy Ing (i když vím že třeba teď sedi na pracaku)
Opravdu v práci jsou se mnou strašně spokojeni. Dělám činnosti okolo spousty…a vždy všude byli. Vím tedy že neschopná nejsem.
Jen mám teď prostě pocit že bez titulu jsem nic…9 když tak ostatní rozhodně nevnímám.
Moc tomu neprodává že můj manžel dělá doktorát má dvě práce, dělá v místní politice, věnuje se dobrovolně horskesluzbe a ještě je výborný muzikant a závodně běhá…
Samozřejmě jsem za to ráda ale připadám si vedle něj bezcenna.
Uvažuji o dodělání si aspoň nějakého kurzu AJ.
Je na tom někdo podobne?…
Vůbec se neboj, myslím, že každý člověk má někdy, takové ty krize.
Určitě si ten kurz udělej. Bude to těžké, ale zvládneš to.
Můžeš se naučit spoustu věcí, které potom můžeš uplatnit. Třeba hrát na nějaký nástroj, nebo co ty víš dokonce i programovat. Dívej se na to pozitivně máš přítele, práci a střední školu. Stanov si cíle a zvládneš to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Díky za podporu.
Partner je zlato!
No kvůli těm uzkostem…nebylo to schůdne..
A proste nechci znovu 5 let když právě ani nevím zda budu chtít učit…
Spíš mě napadlo si udělat třeba FCE nebo tak něco…
Jinak já běhám. Právě jsem měla pocit že mám vše srovnané…nejsem v ničemu asi vyloženě špatná…dělám spoustu věcí…beh, práce, lezu, cestuju, doucuji AJ…jsem si furt říkala škola pak mateřská a pak uvidím…že že udělám třeba dálkové maturitu jen..pajdak do školky…
No ale teď to na mě nějak padlo No.. se párkrát někdo zmínil že jsem na učení fakt šikovná a je to škoda…a už depky jenže se mi nechce jim vysvětlovat že mě státnice málem staly hospitalizaci na psychine
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Popravdě… Vrhni se do toho a školu dodělej. Jde to lépe teď a třeba při mateřské dálkově, s dítětem, nemocemi a starostmi toho bude nad hlavu. Já zamlada byla hloupá a na učení kašlala. A teď si dodělávám vysněný obor při dvou malých dětech a někdy padám na hubu. Ale vím, že jinak budu nespokojená, nešťastná a nebudu si sama sebe vážit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nejdřív nastup do psychoterapie -zejména pokud plánuješ těhotenství, protože těhotenské hormony, porod, šestinedělí a péče o kojence ti křehčí psychiku můžou pěkně rozdrbat.
No a v té psychoterapii se nejdřív smiř sama se sebou, nauč se hledat své dobré stránky, nauč se být laskavá sama k sobě. Pak bude daleko jednodušší zjistit co opravdu chceš a jít i za tím.
Když teď náhodně budeš dělat nějaké kurzy, protože máš pocit, že vzdělání ti pomůže naplnit ty rány ve vlastním sebepřijetí, tak ne, žejo. Po obdržení patřičného diplomu se budeš cejtit úplně stejně, protože ty rány leží hlouběji, než v tom, že teda se ti nepodařilo dodělat VŠ.
Pro začátek mrkni sem
https://www.grada.cz/…-sobe-10465/
Ale teda pokud už jsi delší dobu v péči psychiatra a teď se ti psychický stav zhoršuje, tak bys téměř jistě měla mít nárok na to jet do lázní kde pracují s indikací na úzkostně-depresivní psychické poruchy, což je Jeeník a Lipová. (tedy pokud nejste z Jeseníku, to pak je trošinku blbý, bo jaksi asi znáš půl personálu v obou zařízeních 
)
Respektive pokád máš nějaké následky po tom úrazu, tak podobně můžeš jet třeba do Klimkovic, kde jsou na rehabilitace všeho druhu fakt machři a mají i hodně povedený psychoterapeutický program.
Možností co dělat a jaká studia si dodělat je poměrně hodně, ale nejdřív se potřebuejš smířit s tím kdo jsi teď - se všemi přednsotmi a omezeními a ocenit svou vlastní hodnotu. Pak bude daleko jedodušší vydat se dál.
Když to potáhneš silou a prostě budeš chtít dodělat nějaký kurz, tak v tom jak si rozbitá a nevážíš si sama sebe a shazuješ se, tak by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby ses nevědomky odsabotovala při zkouškách.
Hodnota člověka se skutečně neváže na formální vzdělání.
Příspěvek upraven 26.09.22 v 20:23
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@den93 píše:
Díky za podporu.
Partner je zlato!
No kvůli těm uzkostem…nebylo to schůdne..
A proste nechci znovu 5 let když právě ani nevím zda budu chtít učit…
Spíš mě napadlo si udělat třeba FCE nebo tak něco…
Jinak já běhám. Právě jsem měla pocit že mám vše srovnané…nejsem v ničemu asi vyloženě špatná…dělám spoustu věcí…beh, práce, lezu, cestuju, doucuji AJ…jsem si furt říkala škola pak mateřská a pak uvidím…že že udělám třeba dálkové maturitu jen..pajdak do školky…
No ale teď to na mě nějak padlo No.. se párkrát někdo zmínil že jsem na učení fakt šikovná a je to škoda…a už depky jenže se mi nechce jim vysvětlovat že mě státnice málem staly hospitalizaci na psychine
Uvažuj nad tím co ti říká tělo. Co ti říká tvůj vnitřní hlas a poslouchej ho.
Já jsem se onehdy složila, a opravdu to chce si v sobě ujasnit odkud pochází tvoje úzkost? A klidně i psychoterapeuta.
Uvidíš, že až zjistíš, co vlastně je příčinou těch tvých výčitek, zjistíš jak na sobě zapracovat. A hlavně se měj ráda a buď na sebe hodná. Zvládáš toho dost i bez titulů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No nevím, dneska na pracáku není prakticky nikdo, tak pochybuju, že tam jsou nějací Ing. 
Školu v pohodě zvládneš při dítěti - je to mnohem lehčí než při práci na plný uvazek. Ale vybírej pečlivě obor, jelikož máš za sebou neúspěšné studium, tak teď jsou poplatky 20-50 tis za semestr a bude to růst, posledních pár let to roste ob rok o cca 25%. Ještě před 10 lety ty poplatky byly v řádech jednotek tisíců. Tak bacha na to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dodělej si dálkově VOŠ peďák nebo pedagogické minimum Bc. To je na 3 roky, ne na 5. A nebo se s tím smiř a kašli na to. Praxi máš, zaměstnání taky, plno koníčků taky, tak proč se tim užírat. 
Ale jestli chceš něco začínat, udělej to před dětmi, pak je to vždycky stokrát komplikovanější s hlídáním. (Ale ne nemožné…) Hodně štěstí a nenech se tom pohltit, to jsou maličkosti. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Co takhe psychoterapie a pritom najit nejaky vzdelavaci plan?
Jinak to nepovazuj za zadnou katastrofu, praci mas, partnera mas, takze ti nic duleziteo nechybi. Zbytek res podle svych prani a potreb.
Vzdelani si clovek muze klidne doplnit i pozdeji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@den93 píše:
Ahoj…potřebuji se asi jen vypsat.
Poslední dny mám „depku“ a opravdový pocit vycerpani ohledně svého života. Mám pocit, ze jsem ničeho nedosahla a připadám si k ničemu. Vím že tyto pocity jsou teď asi přehnané ale nějak se z toho nemohu dostat.
Ve zkratce. Vždy jsem byla dobrý student gympl a pak VŠ. Tu jsem nedodelala těsně před ststnicemi. Bakalářské studium a mám tedy „jen“ gympl. Státnice jsem nedodelala protože jsem měla úraz (velky) stehno na 3 kusy a VŠ sportovní obor takže to nešlo…když jsem se pokoušela to dodělat nějak se na mě vše nahrnulo a ten tlak že už musím ve mě vyvolal uzkostnou poruchu. Beru AD a na doporučení psychologa jsem školu v rámci zachování zdraví nedodelala…vím že je to věc ega protože můj obor k ničemu extra nebyl ale i tak…
Nyní učím TV na ZŠ.. reditelk je se mnou moc spokojená ale samozřejmě jsem nastoupila jako nekvalifikovany pedagog. Tzn musela bych si školu udělat abych mohla učit což nepřipadá v úvahu…5 let…doufám totiž že půjdu na 2 let na mateřskou.
Vše bylo super. Pořád jsem si říkala příležitost, stejně nechci pořád učit…ale když uplynuli ty 3 roky tak najednou chytám paniku. Co když už budu vždy srovnávat pohodu ve školství, vyčítat si že jsem školu neudělala…atd atd. I když opravdu bych chtěla brzy na mateřskou.
Nějak Nějak pocit že ze mne nic není. Že jsem k ničemu. Že je kolem mě samy Ing (i když vím že třeba teď sedi na pracaku)
Opravdu v práci jsou se mnou strašně spokojeni. Dělám činnosti okolo spousty…a vždy všude byli. Vím tedy že neschopná nejsem.
Jen mám teď prostě pocit že bez titulu jsem nic…9 když tak ostatní rozhodně nevnímám.
Moc tomu neprodává že můj manžel dělá doktorát má dvě práce, dělá v místní politice, věnuje se dobrovolně horskesluzbe a ještě je výborný muzikant a závodně běhá…
Samozřejmě jsem za to ráda ale připadám si vedle něj bezcenna.
Uvažuji o dodělání si aspoň nějakého kurzu AJ.
Je na tom někdo podobne?…
Titul nemam a nejednou mi to bylo ošklivě vykriceno lidma, že mám jen blbou hotelovku…většinou to říkají lidé které štve, že jim šéfuje někdo bez vysoké
Moje situace je ale obdobná.. na výšku jsem ani nedostala, kariéru baletky jsem skrz náročné zranění musela ukončit a doteď se v tom placam a to je už 13 let co to nedělám..prostě, balet byla a je moje životní láska.. ale co čert nechtěl, můj muž je sportovec a pochází z rodiny kde jeho maminka byla reprezentantkou ČR a její otec byl zase mezinárodní rozhodčí.. z druhé strany totéž..jeho táta dělal taky sport a jeho děda byl také mezinárodní rozhodčí takže všichni doma medaile, diplom za diplomem, ocenění a já? Bez titulu, korporátní myš.. dlouho jsem se s tím srovnávala ale až nedávno mi vlastně docvaklo, že titul absolutně nic neznamená..VUBEC NIC.. člověka to nedefinuje.. neříká to o něm jaký je, co zažil, s čím se musel potýkat..kdo z nás hlavně v životě něčeho skutečně dosáhl? To záleží na každém z nás jakou laťku si nastaví..nezapominej ale, že titulem se nestávas člověkem.. lidi si tě váží pro to co děláš a ne pro to cos vystudovala..
Znám X lidi co mají titul a pracují se mnou v korporatu.. vystudované politológie, fildu, žurnalistiku.. a stejně to nedělají..
Každá mince má dvě strany a pokud ti jde pouze o titul tak zvol nejsnazší školu co jde a udělej si ji 
s dětma to už taková sranda nebude..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
