Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Deprese v těhotenství, co dál?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.2.19 00:22
Jinej doktor ti ale s tímhle nejspíš neporadí 
Nejspíš to bude hormonama třeba že jich máš málo nebo moc 
Ikdyž teda je taky možný že máš nedostatek nějakých vitamínú a to taky dost působí na psychiku to by pak mohl pomoct i normální doktor a testnout ti krev
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.2.19 00:25
Ahoj, protrpěla jsem takto všechna svoje těhotenství. Špatně snáším těhotenský hormony a trpím depresí. U prvního těhotenství jsem si ještě myslela, že za to může moje špatná životní situace, u dalších, vymodlených těhotenstvích, už jsem pochopila, že problém je jinde. Bylo to fakt peklo…počítala jsem každý den a představa měsíců ve stejným stavu, byla šílená. Naštěstí jsem věděla, že to přejde. Porodem to skončilo. Svěř se gynekologovi, ale lepší by byl psychiatr.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.2.19 00:33
@Anonymní píše:
Ahoj, protrpěla jsem takto všechna svoje těhotenství. Špatně snáším těhotenský hormony a trpím depresí. U prvního těhotenství jsem si ještě myslela, že za to může moje špatná životní situace, u dalších, vymodlených těhotenstvích, už jsem pochopila, že problém je jinde. Bylo to fakt peklo…počítala jsem každý den a představa měsíců ve stejným stavu, byla šílená. Naštěstí jsem věděla, že to přejde. Porodem to skončilo. Svěř se gynekologovi, ale lepší by byl psychiatr.
Děkuju, přijdu si úplně neschopná a hlavně už jsem vyčerpaná z toho přetvařování. Pupek už mám a s každým pohalzením od nějaké osoby se cítím hůř a hůř.
Opravdu to s porodem přejde? Já se bojím, že po porodu budu svého chlapečka nesnášet a on za nic nemůže 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.2.19 00:45
@Anonymní píše:
Děkuju, přijdu si úplně neschopná a hlavně už jsem vyčerpaná z toho přetvařování. Pupek už mám a s každým pohalzením od nějaké osoby se cítím hůř a hůř.
Opravdu to s porodem přejde? Já se bojím, že po porodu budu svého chlapečka nesnášet a on za nic nemůže
Neboj, mám třikrát ověřeno, že porodem to končí. Mě se teda celkem ulevilo už v posledním trimestru. Nejsi neschopná, jen nemáme všechny to štěstí, aby z nás byla chodící reklama na štěstí. Mě to postihlo i při vymodleným těhotenství po IVF. Prožíváš hormonální bouři a prostě si to mozek špatně přebral a neuvolňuje dostatečně serotonin. Pokud máš aspoň trochu možnost, jdi k psychiatrovi, ale měl by ti pomoci i gynekolog.
- Citovat
- Upravit
3.2.19 01:10
Já měla depky v obou vymodlenych těhotenstvích,mě to přešlo samo vždy po prvním trimestru.Drzim palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.19 01:21
Nikdy jsem se stím nesetkala ale jen mě to zajímá.Přešlo vás to za jak dlouho po tom co jste porodily?Cítili jste se hned líp nebo to nějak postupně opadalo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.2.19 01:53
Ja to zazila 3×.Take si nepripadam jako krasna a v nejkrasnejsim obdobi uz vubec ne.Normalne sem hubena a vzdy priberu kolem 25-30kg takze s 50 na 80 raz dva,ale to je to nejmensi.Pripada mi na sobe vsechno hnusne.Vlasy,dokonce i vrasky a kazda skvrna mi vyskoci 
.Nesnasim to.Sem protivna,zla,hnusna,brecim.Ver mi ze uz mam dvakrat vyzkouseno ze to porodem prejde a pak si zas prijdu abnormalne krasna a skvela 
.Verim ze to same budu mit i ted az porodim po treti
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.2.19 07:12
Taky jsem v obdobnem obdobi těhotenství. Osobně jsem tolik jeste nepribrala, ale mela jsem v 18nacti ment. anorexii. A na to, jak jsem si rikala, ze konecne nebudu resit kila navic a jidlo (jsem zdrava a jim normalne, ale myslim na hranice), tak to tak neni. Od dob, co zacalo rust bricho to taky blbe nesu, ale rikam si, ze to je vsechno pro prcka. V zivote bych mu neublizila tim, ze bych prestala jist nebo drzela diety…, ale zkratka chci rict, ze nejsi jedina a ja osobne to po mych problémech obcas proklabosim s psycholozkou. A nestydim se za to. V rodine pritele a z pratel me nikdo nechape, protoze si tim neprosli. Mama se mnou tenkrat zazila sve, tak vi, co tato nemoc obnasela, ostatni ji berou jako vymysl dnesni doby ale ono to tak jednoduche neni. Jdi k psychologovi a on ti poradi 
- Citovat
- Upravit
3.2.19 07:32
Ahoj, já jsem momentálně v 15.tt,podruhé těhotná. I první mimi bylo plánované, probrečela jsem prakticky celou druhou půlku těhotenství. Nebylo to tak, že bych nesnášela své dítě, ale nabrala jsem celkově 30kg,nemohla jsem se na sebe ani podívat. Nic mě nebavilo, cítila jsem se prostě strašně. Navíc k tomu neustálé myšlenky, jak dítě zvládneme, aby se nic nestalo. Na druhou stranu to hned po porodu přešlo a nevím, co jsou hormonální výkyvy v těhotenství. Teď ty myšlenky mívám už taky, takže to bezpochyby přijde. Důležité je přežít. Ale!!! Těhotenská a poporodní deprese není žádná ostuda, možná bych se někomu z rodiny(třeba mamce) svěřila a řešila to s ní. Objevuje se to u docela velkého procenta žen. U některých to pokračuje i po porodu a může to mít ošklivé dopady ve vztahu s dítětem. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.2.19 09:01
Holky dekuju.
Ja prave nemuzu. Je mi 19 a nasi s miminem moc nesouhlasili a hlavne maji ted svych starosti dost, ze by to stejne bylo zbytecny a citila bych se jeste vic hloupe.
Ja si spis rikam, proc zrovna ja. Koukam tu na veci pro malyho, na postylku, citim jak kope a stejne premyslim, jak bych ho nejradsi dala k adopci, nebo nejakemu paru, ktery nemuze mit vlastni deti. I s kazdym kopnutim trpim, protoze uz mam ,,zkazeny zivot”.
No a pak se obcas probudim do reality a rikam si, jaka sem krava a nad cim premyslim. Je to na palici.
Zakladatelka, A.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.2.19 11:40
@Anonymní píše:
Holky dekuju.
Ja prave nemuzu. Je mi 19 a nasi s miminem moc nesouhlasili a hlavne maji ted svych starosti dost, ze by to stejne bylo zbytecny a citila bych se jeste vic hloupe.Ja si spis rikam, proc zrovna ja. Koukam tu na veci pro malyho, na postylku, citim jak kope a stejne premyslim, jak bych ho nejradsi dala k adopci, nebo nejakemu paru, ktery nemuze mit vlastni deti. I s kazdym kopnutim trpim, protoze uz mam ,,zkazeny zivot”.
No a pak se obcas probudim do reality a rikam si, jaka sem krava a nad cim premyslim. Je to na palici.
Zakladatelka, A.
Až bude na světě tak to bude jeste horsi. Budes ho milovat a zaroven je to uplne novy zivot s ditetem, takze z toho budes v depresi …, ale myslim, ze nebudes jedina, kdo to tak ma…polovina zen ma tehotenske a poporodni deprese. Muj pritel je rozhodly byt se mnou i prvnich 14 dni doma a pomahat mi 
…mame totiz mezi znamymi holku, jejiz miminko dopadlo doopravdy spatne kvuli depresi, takze kdyz to sam zazil a videl, co dokazi hormony, tak se rozhodl me mit pod dozorem a pomoc mi s i tak dost slozitymi zacatky. …, ale verim, ze to zvladneme nakonec vsechny
- Citovat
- Upravit
4.2.19 14:24
Zakladatelka a přítel tě podrží? Pokud to on vidí pozitivně, je to dobře, na rodiče se nedívej, hledej podporu u něj a klidně si s ním o tom promluv, pokud myslíš, že to pochopí. Kolik lidí mělo dítě v 19 a jsou v pohodě.
Velmi ti doporučuji si skočit k psychologovi nebo psychiatrovi, rodiče o ničem nemusí vědět a tobě moc pomůže se svěřit s myšlenkami. Není dobře, že navenek se tváříš šťastně a vevnitř se tím užíráš, někdo to prostě prožívá špatně a nesmí si to vyčítat, pak je to ještě horší. Vím, o čem mluvím, můj přítel má z toho podobné stavy, hned jsem ho poslala na terapii a nasadil si zase antidepresiva (problémy s depresí už z minulosti).
Je to velká změna, hlavně pro ženu a ne každý je z toho automaticky nadšený, ale není se za co stydět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.19 04:20
U prvního těhotenství se mi to rozjelo až s kojením. (Hormonální změny mi nedělají dobře na psýchu.) Teď už v prvním trimestru. Tak jsem neváhala a hned mazala k psychiatričce. Je úplně zbytečné se trápit. A nejít tam kvůli rodině? Jak jako? Jakože co by řekli na to, že máš depku? Ježíši, to vůbec neřeš. Přece se nebudeš zbytečně trápit jenom proto, aby někdo něco neřekl. Jestli tě mají rádi (jakože proč ne?), tak by tě tam poslali sami.
Já brala tenkrát při kojení antidepresiva, našly jsme bezpečná, která se mohou brát při kojení, a teď mi zase doktorka nasadila léky, které se mohou brát v těhotenství, a beru minimální dávku. Pár dní trvá, než zaberou, tak moc neotálej, ať si to těhotenství můžeš začít užívat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Ahoj, moc se omlouvám za anonymitu, moc se totiž stydím.
Ani malýho ve svém břiše nechci, ale ublížit bych mu snad nikdy nedokázala!
Jsem právě ve 27tt, miminko je pánované, ale i přesto se nesnáším. Nikdy jsem nebyla hubená, ale právě teď nesnesu pohled na svoje tělo. Jsem ze sebe zhnusená, nejenom z těla, ale všeobecně… Bojím se budoucnosti
Před přítelem, rodinou a přáteli se tvářím jak nejšťstnější těhulka, ale nejradši bych z tohoto světa odešla…
Chtěla jsem se zeptat, jakému doktorovi se s tímto stavem svěřit. Je jasné, že psycholog by byl nej, ale to zase nejde kvůli rodině pokud chápete. Měla jste to tak některá? Budu ráda za jakoukoli radu.
Děkuji, A.