Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Děti běhají a nechodí za ruku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
13.5.23 21:18
Děti běhají a nechodí za ruku
Po dnešním výletu se mi honí hlavou, jak to mají ostatní. Mám děti 6 a necelé 4 roky, bydlíme na vesnici, ví, že před silnicí nebo u přechodu musí zastavit, počkat na nás, jinak tak nějak chodí/běhají/jezdí navolno. Nikdy nechtěly chodit za ruku a u nás není nutné je držet. Co tak pozoruji, má to tady tak většina dětí. Jenže jak přijedeme do města, zoo, parku…, děti nechtějí chodit v klidu a spořádaně za ruku, tak je necháváme, ať prostě pobíhají kolem nás, opět s výjimkou blízkosti silnice, přechodu a to je drapneme i za cenu, že se budou vztekat. Jenže tam mám pocit, jakože jsme jak nějaká individua. Tak by mě zajímalo, jak to máte vy? Necháváte děti, ať sbírají listy, kamínky a pobíhají kolem vás? Nebo jak jste docílili toho, že vaše děti chodí v klidu za ruku? Co myslíte, bude to i povahou dětí, nebo vaší důslednou výchovou? Pomožte mi trochu rozklíčovat, jak to vnímají druzí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.5.23 21:27
Tak to uz jsou velke deti. Ty neni potreba drzet za ruku. Starsi syn nechodil za tuku vubec. Mladsi ano, ale kdyz byl maly. Ted uz to davno neni potreba. Po parku, v zoo, ve meste, tam se taky nemusi chodit za ruku. Mozna tak kde je naval lidi nebo blizko frekventovane silnice. Vetsinou jsou kluci porad hop a skok a beh.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.23 21:38
Za ruku vodim akorat mimino, co nemá rozum a v první příležitosti by letělo do silnice. 4 letemu už nedávám ruku ani přes tu silnici, už vi, ze se musí na obrubniku zastavit a koukat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tosidelassrandu
13.5.23 21:42
Tak takhle velký děti fakt chodit za ruku už nemusí. Ty už snad normálně poslechnou, jak se s nima domluvíš, když je potřeba.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.5.23 21:43
Držím za ruku i devítiletého, i když na tom už netrvam, ale má to už tak naučené, že bez ruky nechce. Naopak napomíná třeba synovce, že tam je silnice, ať se chytne.
Začátky byly boj. Do 4 let dělal scény, ale to byl „skokan bez zábran“, viděl na druhém chodníku babičku, psa, kamaráda a šel, klidně vběhl pod auto, nikde nepočkal, naopak utíkal a smál se. To udělal i v první třídě, řekla jsem mu, ať na mě počká na určitém místě a utekl mi 2,5 km domů - část musel po silnici bez chodníku, kus parkem, kde jsou rybníky, musel přes silnici bez přechodu.
Když jsme v Zoo nebo na výletě, tak chodí bez ruky, ale dlouho to nevydrží.
Je to dítě od dítěte.
- Citovat
- Upravit
13.5.23 21:44
Já mám malé děti - 2 a 4 roky. Kde to není potřeba tak si běhají jak chtějí. Ale ve městě jdou vždy za ruku. Učím je to od začátku, málokdy se mi stane, že by protestovali. Spíš občas dvouleťák nechce, ale povětšinou se domluvíme. Já byla hlavně asi důsledná a prostě, kde to považuji za nebezpečné, tak jim běhat volně nedovolím. U těch mladších dovoluji jít samostatně až jsem si jistá, že na zavolání poslechne a jde třeba na kraj cesty a zůstane stát. Chodím s nimi často takto někam sama mimo vesnici, takže jsou zvyklí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vesmírná drůbež
13.5.23 22:05
Mám jediné pravidlo, neohrožovat svými pohybovými aktivitami sebe nebo ostatní. Šestiletý nosí i po městě klacek, chvilku je rytíř Jedi, potom moje ochranka, tudíž jakmile se naším směrem blíží lidé, zbraň dolu, bojovníku. Mám ho na dohled a dokřik, když byl menší, dodržovala jsem vzdálenost na dosah.
- Citovat
- Upravit
13.5.23 22:35
Držím za ruku jen přes silnic a v mladším věku. Starší šestiletá se občas chytne, když potřebuje jistotu, mladší má 21 měsíců a drží se přes silnici a když je někde hodně lidí, jinak běhá navolno, nechce se držet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ounou
13.5.23 22:41
Syn má 3 roky. Přes cestu chodí vždy za ruku. Nechci riskovat, že se někde zahledí/zaujme ho projíždějící auto, motorka apod.
Po zoo si může pobíhat kolem. Mám teda zásadu, že se nesmí plantat nikomu v cestě, takže pokud bych se omylem ocitla v přervané zoo, za ruku by šel.
Ve městě vždy pobíhat chce, ale to ho nenechám-může jít za ruku nebo aspoň klidně vedle mě.
No a do parku se chodí vyběhat, takže tam si může poletovat, jak chce (samozřejmě ho nenechám orvávat např. vysazené kytky). Ten teda většinou brázdí na kole.
Když mu byl cca rok a půl, tak za ruku chodit odmítal, ale prostě nutné úseky tak musel zvládnout. Kolikrát ještě teď za ni nechce jít, i když důvod chápe (je schopný o něm smlouvat), ale nekompromisně má dané, že buď za ruku nebo se jde domů (ví, že bych to dodržela), tak s nevolí jde (stejně tak ví, že kde to není nezbytně nutné, může si běhat sám).
Výchova na tom má svůj podíl, ale s klidnějším dítětem by to šlo mnohem snadněji. Kamarádčino stejně staré dítě proti vodění za ruku nikdo neprotestovalo a chodí tak i po parku.
- Citovat
- Upravit
14.5.23 08:07
Dávala jsem pozor u silnice a to za ruku šly (asi tak do čtyř let?), ale nikdy to nebylo žádné nucení. Tady musí člověk dávat pozor i na chodníku, páč cyklisti a elektrokoloběžky, takže jsme ve střehu pořád.
Po zoo snad za ruku nešly nikdy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.23 09:03
Mám městské dítko s velmi silným já samo. Za ruku dítko nikdy nikde chodit nechtělo, trvala jsem jen přes přechod, ale i to ještě během školky ustalo, podmínkou bylo, že před přechodem na mě počká a přejdeme spolu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.23 09:10
Chodí za ruku, když chtějí. Tam, kde je větší nával lidí (MHD, neznámé město, turistická destinace) se chytají ještě ve věku 8 a 10 let.
V předškolním věku jsem je nechávala s výjimkou silnic naviolno, ale museli dodržovat základy bazpecnosti (nelezt po obrubníků u frekventovaných komunikaci, nelitat nepředvídatelné cik cak, zastavit před silnici…). Jsou vycvičení, takže nebyl ani problém vzít je do provozu na kola.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.23 09:22
Dceři je 6 a za ruku občas chodíme jen tak že chceme, když si něco povídáme. „Bezpečnostní“ držení na přechodu vyžaduju, když přecházíme někde, kde to je nepřehledné, nebo příliš frekventované.
Nebo v davu.
Když byla batole, bydlely jsme v mnohem menším městě a za ruku chodila u silnic, jinak jsem jí nechala a byla v patách, kdyby to někam otočila.
Jinak myslím, že úspěchy na tomhle poli, jsou vždy kombinace povahy dítěte a přístupu rodiče. V různém poměru.
Kamarádčin syn, chodil za ruku dobrovolně, protože se bál i vlastního stínu, moje dcera chtěla lítat kolem.
Urcitě si mockrát někdo řekl, jak je ten chlapeček, narozdíl od té holky krásně vychovaný, ale on se prostě jen bál hnout od mámy.
Z toho nejde nic vyvozovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.23 09:27
Byla jsem velmi důsledná a nepovolila. Bydlíme sice na vesnici, ale provoz tu je. Naučila jsem je, že já jsem kvočna a ony jsou kuřátka a jdou vedle mě, nepobíhají. Teď jsou velké, starší má 10 a stejně mi tu ruku občas dá 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.5.23 22:32
My bydlíme v menším městě, ale provoz aut je tu docela intenzivní. Děti mám 4 a 2 roky, menší ještě jezdí v kočárku. Když si ale starší vezme odrážedlo, tak mladší musí taky a to teda úplně nerespektuje jízdu po kraji, nezajíždět moc daleko ode mě… tak i kdybych se na hlavu postavila, tak má prostě svoji hlavu a když jdeme, tak je nás slyšet hodně daleko 😁 Obě děti často chodí za ruku, ale se mnou mají hodně volnosti a připadá mi to i tak správné. I když jsou to teda často nervy 😁
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
