Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Holky prosím o radu.
Včera jsme si domů přivezli dvouměsíční štěňátko hovawarta, je to větší pes, takže i štěně není úplný drobeček
.
Holky (2,5 roku a 4,5 roku) se psa bojí
. Dokud je štěně v klidu, je to v pohodě, ale sotva se pes pohne, hlavně směrem k nim, začínají před ním utíkat, máchat rukama, všechno to, co se nemá
. Když se je snaží očuchat, tak je zle.
Samozřejmě vysvětluju furt kolem dokola, jak musí na pejska, ale nikam to nevede
. Po jednom dni je asi brzo hodnotit, ale nemáte někdo nějaký figl, jak děti přivyknout, hlavně tu mladší? Starší si už trochu dá říct, ale menší zachvacuje chvílemi až panika.
Holky nenutím chodit za pejsem (máme ho na terase), chtějí to samy, ale začnou se bát, hned jak se pes pohne.
Majda se zas na všechny psy vrhá=/, taky nic moc.
Zkusila bych té malé dát do ruky pamlsek, štěně kousek od ní (jeden dospělák jistí psa, jeden prcka), dítko položí ňamku na zem a štěně je vypuštěno, běží sice za děckem, ale zastaví se před ním (předpokládejme, že psisko raději žere piškoty než děti
),
Tak by si malá mohla zvyknout, že pohyb štěněte směrem k ní není nebezpečí… Třeba se postupně dopracovat až na krmení z ruky. ![]()
No ale to pouze má úvaha ![]()
případně držet štěně zpacifikované, ať ho malá hladí a postupně štěněti dopřávat větší volnost, jak si dcerka bude zvykat… ![]()
Ahoj, asi ti moc neporadím, chce to čas, neteř se synovcem se taky báli, štěňata jsou rychlá, hravá a neznají míru, ve hře i kousnou a těma jejich ostrýma zoubkama to bolí, ale jak trošku povyrostou a zklidní se, bude to lepší, neteř a synovec jsou teď se psem nejlepší kamarádi
A určitě si za pár dní zvyknou, ta touha muchlat kožíšek bude silnější než strach=)
Moje děti se ke psům vrhají, i k cizím ![]()
Ale já se od mala bojím psů..Teď už nekřičím, ale mám nepříjemný pocit, když proti mě běží větší pes nebo i menší, kterého neznám..
Může to být fobie..
Ne každý je milovník psů..
ja myslim ze to chce cas, zvyknou si…my mame dogy…casto sem chodi kamaradky na navstevu s detma…nektery se zezacatku boji…nektery se po nich vali hned
ale zatim si vsichni zvykli (az teda na jednu vyjimku - ale tam za to muze maminka pac se nemuze rozhodout jestli malej na psa smi nebo nesmi sahat, jednou histericky rve neeee pak pohlad tak v tom ma malej zmatek)
no a ta nase jak ji odmala do kocaru kouka mega hlava nejakyho psa tak se psu neboji vubec coz taky neni idelani..na nu steka rotwailer pres plot a ona k nemu bezi ze udela mala ![]()
Jája je přesnej opak. Sousedovic psa štípl (a dost silně) do ocasu. Pořídili jsme si kotě, a ještě týž den si s ním „hrál“ - učil ho plavat v bazénku, pouštěl po skluzavce … a nějak ho netrápí ani to, že pes i kočka se úměrně bránili po svém … Takže já hlídám zvířata před ním. Ne že by jim záměrně ubližoval, to ne … on si s nima prostě „hraje“ …
Jediné, co zabírá, je konkrétní trest (v případě toho našeho elektrikáře je to zákaz vstupu do tátovy dílny).
Což ti nepomůže, páč ty řešíš úplně něco jiného … ale v něčem snad tě uklidnit můžu. A v tom, že i ten Jára se uklidnil. Chtělo to prostě čas na „sežití“. Chtělo je to oba naučit, že oba z hry a kamarádství můžou mít výhody.
Já bych řekla, že to chce čas. Mladší se taky bála. MAmka má psa na zahradě a jakmile se k ní přiblížil, dostala histerycký záchvat, za 3 dny už to bylo ok a nechala se i očichat a pohladila si ho.
My máme roční fenku chrta a děti našich přátel se jí taky bály. K překonání strachu stačilo:
Neboj, to zvládnete. Děti potřebují více času.