Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Děti toho druhého...
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.5.11 21:19
ono to s tím hledáním partnera asi není jednoduché. Sama nevím, jak bych se chovala. Tím si člověk musí projít 
Já myslím, že když má maminka k dětem opravdu tak blízko, jak by měla mít, je pro ni důležité, jak se partner chová. Co si budeme povídat, dítě by pro mámu mělo být přece to první, ale ne vždycky to tak je. Jenže v dnešní době, kdy to má svobodná matka opravdu těžké, myslím hlavně finančně, musí být taky dost náročné odmítnou „pomoc“ chlapa. Myslím, že spousta těch maminek doufá, že si k sobě chlap i děti najdou cestu a radši „zatím“ přivřou oči 
Když to vezmu podle nás, děti ke mně hodně přilnuly hned na začátku. (o to jsem to měla a mám jednodušší) a vděčím za to nejspíš jen tomu, že s maminkou tak nevychází. Já nekřičím, neplácám, nemám to ráda. radši pětkrát vysvětlím s dětmi si od začátku oba hodně hrajeme (táta to dělal normálně a já se přidala) a děti si zvykly u všeho být a se vším pomáhat. máma dá sem tam facku, ječí, s dětma si moc nehraje. připadá mi, že nějak neví, jak je zapojit
vytvořit si za takových podmínek „pevnou“ půdu pod nohama, nebylo zas tak těžké Jenže i tohle je všude jiné.
Když si představím, že by to byly moje děti, s tátou by nevycházely a já bych je musela dávat a nutit k návštěvám, běhá mi mráz po zádech. To fakt nikomu nezávidím.
Ostatně nezávidím ani tu pozici ex. Že si děti se mnou rozumí. Musí jí to bolet, když o mě třeba mluví, takže se snažím o mamince mluvit vždycky hezky a říkat, ať jdou doma taky takhle hodné… možná to trochu pomohlo. Po prvních kolizích, kdy dostaly na zadek, když řekly, že si s tetou malujou a ní ne není ani památky. poslední dobou mají děti větší program a přijde mi, že s ní celkově líp vychází možná taky pochopila, že jí nechci krást nebo tak něco a že jí nijak nehaním
třeba se dopracujeme až tam, že se i pozdravíme nebo si předáme informace. kdo ví 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.11 21:46
jé až takto to je.. až takhle jsem si to neuvědomovala.. ale pro tu macechu bych řekla, že to je zase v jistých ohledech o dost snažší, ty dítka ma něco jako by byla jejich babička, jen na hraní, pomazlení, rozmazlení a pak šup zodpovědnost k mamince.. (přehnaně řečeno) asi to tak je, vím, že na mě se moje máma vždy nejvíc zlobila, když jsem řekla, že mám svého tátu moc ráda, že je báječnej..
nesnášela ho a nechtěla abychom ho měli rádi my, když ji tolik ublížil (údajně)…
a jak staré děti máš takto vyvdané? A koukám na metřík, že se asi chystá i vlastní.. myslíš, že až budeš mít vlastní stále dokážeš nedělat rozdíli a mít cizý dítka stejně ráda?..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.11 16:13
Zodpovědnost k mamince.. no to by bylo fajn, ale to taky moc nejde. Babička je babička a u nás nemají třeba volnější režim. To by uškodilo všem, později i nám. 
děti jsou pěkně vyčůrané a čím větší tím hůř, takže vychovat je k tomu, že když něco máma dovolí, půjdou k nám, to by byla sebevražda
Ale maminka má samozřejmě zodpovědnost větší. Nechce, aby tu byly děti častěji, takže na větší zodpovědnost z naší strany není ani prostor.
Děti jsou malé, předškolní a prvňák. A mimi máme na cestě, to je pravda, ale já už děti neberu jako „cizí“. to by ani nešlo. Nakupujeme pro ně jako kdyby tu bydlely a všechno se kolem nich motá, i když jsou zrovna u mamky. Holt jsem si našla chlapa s dětmi, tak vlastně nebudu mít nikdy jedno, ale hned tři nebo jak bych to řekla to se špatně vysvětluje. Jakoby byly moje, ale měly ještě důležitější mámu nebo tak něco snad je to pochopitelné 
Obavu mám třeba z toho, jak budou děti snášet, že malé bude s námi a oni se budou vracet k mámě a z rozdílů ve výchově. Na něco jsme narazili už teď. Jako ty to musíš uklidit, když udělám nepořádek. Apod. Až přijde malé, bude to asi markantnější.
Ale to se nedá nic dělat a řešit se to bude až to nastane.
Tys měla pocit, že „náhradí“ rodič nemá zodpovědnost a je jen na pomazlení?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.11 12:01
nn to rozhodně ne ale v tvém příspěvku mi to tak trošku evokovalo…
ale teď mi došlo, že je to nesmysl…
Třeba teď čerstvá novinka v naší rodině, bráška si našel holčinu ve 4 měsíci těhu… on vyrůstal ve stejném prostředí jako já, já viděla, že je to na prd a zařekla se, že pro svoje děti nevlastního rodiče nikdy mít nechci a hlavně nějaké courání od vlastního k nevlastníma pod.
sem strašně zvědavá jak to zvládne brácha..se vyrovnat s tím, že to dítě ať on bude jakejkoli bude furt tíhnout k tomu bio otci kterej ho nechtěl, odpovědnost pohřbil ale bude platit a bude si mimčo brát, teda nevim přesně jak toto je ale že ten EX bude navždy součástí rodiny…
To mi příjde strašně na ho*no…
prostě tyto veškeré modely mi srkz mé dětství nepříjdou moc lichotivý…
ale jsem ráda, že slyším, že se dá dohodnout, že se dá fungovat, že ty děti tolik netrpí a že se to prostě stává, že se rozcházejí i páry s dětma..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.11 15:37
To je hezké, že diskuse jede dál.
Jen hlásím, že mě přestalo bavit čekat na zveřejnění deníčku (možná jsem to taky blbě vložila) a o příšerné maceše si můžete přečíst tady .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.11 18:35
s tím závěrem moc nesouhlasím. dohodnout se určitě někde dá, u nás zatím ne. ale očkování jen z jedné strany je určitě lepší než očkování z obou stran, takže my to nepraktikujeme
děti to samozřejmě odnesou vždycky. jenže když si rodičed prostě nerozumí, nastane jednou čas, kdy děti vyčtou jakékoli řešení: 1),,vy jste se rozvedli a já jsem musel přejíždět a poslouchat, jak si na sebe stežujete!" … 2) ,,kdybyste se rozvedli, nemusel bych se koukat na to, jak vám to neklape a nebylo by doma dusno"
rozvod nebo rozchod je vždycky zákonitě těžký pro všecky a pro děti nejvíc. a většinou se jako dospěláci nedokážeme přenést svoje emoce a udělat to dětem lehčí. což je určitě špatně
držím bráchovi palce. jednoduché to mít nebude. ale zase to podle mě není nic, co by se nedalo zvládat.
Knihomyš: díky moc, jdu číst 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.11 18:50
Knihomyš píše:
To je hezké, že diskuse jede dál.
Jen hlásím, že mě přestalo bavit čekat na zveřejnění deníčku (možná jsem to taky blbě vložila) a o příšerné maceše si můžete přečíst tady .
poslední odstavec - určitě bych to neřekla lépe. něco takového jsem měla na mysli, když jsem psala, že děti jsou jako moje, ale pořád je tady ještě důležitější máma. někdy je těžké si to v sobě srovnat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.11 19:08
Lamiie, řekla bych, že nejde až tak o modely, spíš o lidi. A bohužel nejblbější věci můžou dětem připravit právě jejich rodiče (nejlepší taky, tím se to vyrovnává).
Já nevím, jestli to mám snazší než biologická matka - v něčem jo, v něčem ne. Těžko je můžu formovat jako vlastní, na druhou stranu některé věci nechávám na jejich otci a osudu.
My máme děti odrostlejší a střídavou péči po 14 dnech - všechno má nevýhody, ale stěhováním samotným kupodivu dítka netrpí.
Připadá mi, že je spíš problém změna režimu (u tatínka je přísněji) a přesně to očkování a scény. Naštěstí jdou už děti do věku, kdy si to dokážou samostatně přebrat, ale zkraje k zešílení.
Ono se řekne povznést se nad to, neřešit to s nimi - na druhou stranu to znamená nechat na sebe bez odporu kydat špínu 
Jak to vybalancovat se někdy blbě hledá, zvlášť, když má člověk nervy v kýblu z dalších věcí.
Nojo, členové rodiny.
Já si vzpomenu na historku, co s oblibou líčí máma:
Táta si bral krátce po svatbě v práci volno, a říkal šéfovi, že musí, že přijede tetička. A šéf: „No a to je tvoje teta nebo ženy?“ Načež táta odtušil: „Když jsem si vzal svou ženu, vzal jsem si tím pádem i její příbuzné. Takže to vyjde úplně nastejno.“
A halt příbuzné si nevybíráme
Mně teda nevadí, že zlatíčka mají maminku a tíhnou k ní. To je ok, pokud se ke mně chovají slušně. Akorát mi občas vadí její chování, ale to je kapku jiná pohádka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.11 19:46
knihomyš: přesně.. změna režimu je asi nejhorší.
A nemluvit s nimi o tom taky nejde. Největší problém je uhájit sebe a nepoškodit nikoho jiného.
Super je vyprávět dětem, jak je maminka má ráda těsně potom, co jim vysvětluji, proč máma říká, že jsem hloupá a zlá nebo děti přesvědčit, že poslouchat se musí, i když máma říká, že mě poslouchat nemusí.
Nechci si představit situaci, že mě neposlechnou, protože nemusí a něco se jim stane. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.11 21:22
ahojky, jsem zas tu.. pěkně jste se rozepsali.. moc mi to pomáhá pochopit to dětství…
Ali i mě vlastní máma říkala, že macechu poslouchat nemusím, že mi ničím není, že na ní mohu být drzá, zlá a dělat ji zle…
nejhorší věta co mohla puberťačce říct… páč to bylo přesně to co jsem chtěla slyšet, maminka mě potěšila ale macecha se mnou měla peklo, začali boje…
Ona macecha měla taky své výkyvy ať už kvůli čemukoli, byla na ní velmi vidět žárlivost, když jsem dospívala a přestala ve mě vidět dítě ale začala jsem být ženou tak vždy když jsem s tátou mluvila o samotě, drbali jsme o nejrůznějších věcech, měli spoustu společných zájmů, které s macechou neměl, chodila a třískala dveřma.. dělala scény.. zlobila se.. nikdo ji neodháněl, mohla povídat v pohodě s náma.. ale to v té její tehdy velmi mladé hlavince nesecvaklo… mě bylo 15 a jí něco málo přes třicet.. byli jsme rivalky na život a na smrt..
posléze ale vidím, že to vše bylo právě kvůli té vlastní mámě, která macechu nesnášela a ona to vše odnesla, veškerou mou pubertální zlobu na celý svět…
můj otec k tomu měl zas postoj takový, že si to máme řešit spolu, že jeho to nezajímá, at ho s tím slepičením neobtěžujem…
jednou odjel na tři měsíce za prací, já byla jen s ní a děsila jsem se toho co sem o tom věděla.. nechodila jsem k mámě.. prostě celé měsíce jen a jen s macechou a kupodivu.. no byla to pohodička, sedávali jsme večer na zahradě, ona pivko já limču.. klábosili jsme jako nej kámošky a konečně náš vztah fungoval.. nic ho nenarušovalo…
nebylo to v ní ani ve mě.. bylo to v těch mých vlastních rodičích…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.11 21:34
ale napadlo mě, že ten vztah macechapůvodní matka je asi tak reálně možný být funkční jako tchýněsnacha…
jsou to dvě cizé osoby, které jsou zvyklé mít daného muže jen pro sebe, pak si příjde nějaká cizá paní a vezme jim ho a nejednou má být vše podle ni…
Toto dle mého bude vždy fungovat jen ve velmi mizivém procentu… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.11 22:25
No, tak s tchýněma a skorotchýněma jsem měla převážně dobré vztahy 
A se současnou taky, tak těžko srovnávat.
Celkem bych se ohradila proti tomu „vezme jim ho“ - my se třeba seznámili až po rozvodu. Že pak ex došlo, že se chlap fakt nevrátí po kolenou a že jí nebude skákat kolem baráku na čarovnou formulku „je to pro děti“, to už je druhá věc.
Ano, jedna z věcí, která mě drtí, je, že jsem automaticky považovaná za rozvracečku manželství 
Halt zažitý stereotyp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.11 10:06
Lamiia: vztah ex a nové přítelkyně nebo manželky fungovat nemůže, protože neexistuje je to jen jakási komunikace přes chování dětí
neříkám, že bych s ex musela chodit na kafe, ale kdyby to fungovalo tak, že při předání ex řekne, tady má bačkory, má kašel a snědl už dnes moc sladkostí, radši mu nic nedávejte, bylo to by to ok.
Když mají děti depku z toho, že k svačině je bábovka a máma řekla, že nesmí nic sladkého, je to na prd. 
(berme to jako příklad, není problém namazat rohlík, ale jde o ten princip v závažnějších případech)
jinak s tím neposloucháním. Představ si, že bys macechu opravdu neposlechla viz. situace u nás: ,,neběhej po těch schodech" … jako reakce a důkaz neposlušnosti bylo vymyšleno něco lepšího.
Vylézt do patra ze druhé strany schodů jen po zábradlí a křičet „pojď se podívat“ … málem jsem chytla psotník. Už jsem viděla jak spadne, robije si hlavu, zlomí páteř, vyrazí dech, prostě cokoli hrozného. a když to vezme dál od úrazu, co by se stalo? Všichni by mě obvinili, že jsem dítě neuhlídala. Nikdo nespadl, dítě jsem sundala a začalo zase vysvětlování, že tohle se nesmí, proč a vyptávání proč to dítě udělalo? ,,Abys viděla, že nemusíme poslouchat." Situace s prominutím na h.ovno 
Kdyby si opravdová máma uvědomila, že se tomu dítěti může z trucu něco stát, možná by takové blbosti neříkala
A obviňovat mámu asi taky není úplně nejlepší. Ne že by za spoustu věcí pravděpodobně nemohla, ale taky to neměla lehké. Srovnat se s rozchodem a hlavně s tím, že v době tvé nepřítomnosti o dítě stará jiný člověk (nenáviděný) musí být taky mazec.
Za sebe jako budoucí maminku: špatně se to představuje.
Knihomyš: přesně.. rozbila rodinu. každý ví prd, co byla příčina rozvodu, ale vždycky za to může ta nová
Už jsem se naučila tomu smát, jinak to nejde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.11 17:57
Ali88 píše:
Lamiia: vztah ex a nové přítelkyně nebo manželky fungovat nemůže, protože neexistuje
Tak to ja jsem asi vyjimka, protoze s pritelkyni meho ex mame celkem dobry, rekla bych az kamaradsky vztah
A to jsem „zhrzena manzelka“ 
…Noo, abych pravdu rekla, jak ji meho byvaleho nezavidim , jsem rada, ze jsem se ho zbavila 
Nekdy je mi ji az lito a nekdy ji to ve skytu duse malinko skodolibe preju 
Ale normalne se spolu bavime o vsem kolem male, snazim se ji vzdy predat co nejvic informaci, aby mala byla v pohode… DOkonce nedavno byla dcerka nemocna, nemohla do skolky a ja nemohla ze dne na den sehnat hlidani, tak jsem poprosila ji a byla s malou pul dne u nas doma…
Ja na tom nejsem financne zrovna nejlip, tak mi obcas sama nabidne, ze dcerce koupi nejake veci…
Doslo uz sice i na nejake male nedorozumeni, jak to ve vztazich chodi , ale to spis zavinily „kecy“ mych rodicu a nepochopena interpretace mych slov 
Jinak se snazim, aby mala chodila k tatovi rada, nekdy ji dokonce „strasim“, ze kdyz bude zlobit, tak k nemu nepujde
A ja jsem moc rada, ze nova partnerka meho ex se k Anicce chova moc hezky a ma ji rada!
Ale na druhou stranu bejvalka meho pritele, to je tedy jina kava …A to uz byl dva roky rozvedeny, kdyz jsme se seznamili 
Podle ni nema pritel pravo na zadny soukromy zivot, musi jen dozivotne davat vsechny sve penize ji a jejich jedinemu diteti… A od toho se vsechno odviji… Peklo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.11 20:22
Ajkaz: to jste asi opravdu vyjímky. Žádný podobný případ neznám a že toho mám v okolí dost a dost. každopádně gratuluju a celkem závidím, že to zvládáte takhle v klídku
my jsme spíš druhý případ. I když se to malilililinko asi zlepšuje (snad nic nezakřiknu) o přímé komunikaci nemůže být absolutně řeč
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
