Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky,
taky jsem maceška, ale jen víkendová a zatím jen asi půl roku. Naštěstí nemáme problémy s komunikací s ex, pro malou jezdíme s přítelem spolu a s ex se normálně bavíme, co je potřeba, co malá jedla apod. Dokonce si sem tam vyměníme i sms, ale kamarádky z nás nejspíš nebudou
Podle toho, co se dočítám, je to ojedinělý případ…což je smutné.
Ahojky taky jsem macešla 5ti letého kluka a s mamimkou se snažíme vycházet někdy je to boj ale snažíme se vždy vyjít vstříc. Poprvé si pro kluka pojedu sama přítel má něco neodkladného a jsem zvědavá jak to dopadne ani nevím jak jí mám pozdravít je mladší o rok ale nikdy jsem neměla tu čest osobně s ní se poznat jen přes okno u auta. Ale jinak mě má kluk moc rád. Beru ho jako svého a jsem moc ráda když je unás a děláme kraviny a i když se ucíme básničky ![]()
@jakuk Jakpak tenkrát dopadlo vyzvednutí malého? Já jsem ještě nikdy sama pro malou nejela a neumím si představit, jak by to v našem případě probíhalo ![]()
no vyzvednutí proběhlo v pohodě, a od té doby jsem ho vyzvedávala už dvakrát a jednou i vracela tak jsem se před ní rozloučili a dokonce i synovi řekla zamávej tetě
, a dokonce mě vzala i do školky ho vyzvednout takže u nás vpoho a taky jsem se toho bála
, já jsem svým spůsobem mírumilovný člověk ![]()
Teda, to je paráda, že to máte tak v pohodě. Jaký máš vztah s malým? Taky jsem mírumilovný člověk, ale naše exka má vždycky zvláštní narážky a řeči typu: když chtěla malá chovat miminko bratra přítele, tak jí řekla, že musí říct tatínkovi a tetě, aby jí takové taky udělali apod. Ale třeba kdybych jela sama, chovala by se zase jinak. Je pravda, že když jsem byla s přítelem chvíli, byla v pohodě a milá, časem se pak začala projevovat.
Holky potřebuji radu, zdali jsem normální nebo ne a případně co dělat. Našla jsem si přítele, který má holčičku a syna z předchozího manželství a mám pocit, že tu holčičku hodně upřednostňuje, nic nemusí dělat, je to princezna ale na kluka je docela přísný.
Příspěvek upraven 28.12.21 v 07:35
@Knihomyš píše:
Ovšem téma mi připomnělo text The Evil Stepmother o macešství očima macechy, na který mám dokonce povolení k překladu, a který jsem v češtině zatím nikde nepověsila. Když bude zájem, můžu to fláknout do deníčku - řekněte si.
To by mě zajímalo. ![]()
@Anonymní píše:
Holky potřebuji radu, zdali jsem normální nebo ne a případně co dělat. Našla jsem si přítele, který má holčičku a syna z předchozího manželství a mám pocit, že tu holčičku hodně upřednostňuje, nic nemusí dělat, je to princezna ale na kluka je docela přísný. Nenapadne ho koupit kytičku mě, ale jí. Když ji jednou za ten rok a půl co ho znám vynadal, ona se rozplakala a on ji hned nosil a omlouval se ji. Je jí 10 let. Někdy mi to příjde takové přehnané a vůči tomu klukovi nespravedlivé. I on to vnímá a kolikrát vyštěkne a proč ona nemusí?! Ona nemusí nic, jen já a já. Přijde mi, že k ní má opičí lásku. A já někdy žárlím (třeba s tou kytkou mi to je pak líto). Sedět vepředu mě nenechal, protože bylo zvykem, že tam sedí ona. Když jsem se ozvala, jednou ji řekl, sedneš si dozadu nebude ti to vadit? A pak mi řekl, když jsme byli sami, že se bál jak zareaguje.
Nebrat
@Lamiia píše:
Ahojky.. dnes jsem narazila na zajímavý výtah z jedné knihy, nejmenované, nechci propagovat..jen k zamyšlení pro páry s dětmi s předchozích vztahů![]()
Slova, která ubližují:
„U mě se čistí zuby!“ „Jsi nejenom špinavý, ale ještě k tomu lžeš!“ „To ho hecuje jeho máma.“ „Ani já, tvoje nevlastní sestra, nechci slyšet její jméno!“ „Když byl u otce, pochopitelně se nastydl…“ „Jeho táta nedodržuje moje doporučení o zdravém stravování.“ „Copak ti s sebou maminka nedala rezervní ponožky?“ „Jeho máma ho hrozně rozmazluje. Vůbec není samostatný…“ „Měl by přestřihnout pupeční šňůru, která je spojuje.“ „U toho kluka se doslova projevuje oidipovský komplex!“ „Hlavně mamince nic neříkej!“ „Naprosto nesouhlasím s tím, že tě tatínek dal do téhle školy!“ „Neplatím alimenty proto, aby tvoje máma žila s tím chlapem!“
Slova dítěte toho druhého:
„Nechci říkat mamince, že mám rád tatínkovu novou kamarádku, to by ji moc mrzelo.“ „Přece jenom se ještě zeptám táty!“ „Především to není moje máma!“ „To není žádný můj nevlastní táta, ale nevlastní fotr.“ „Když jsem u táty, šel bych nejradši k mámě, a když jsem u mámy, chtěl bych být zase s tátou.“ „Jediné, co si přeju, je, aby byli tatínek s maminkou zase spolu.“ „Já chci mít normální rodinu.“ „Proč mě měli, když se rozvedli?“ „Moji rodiče mě roztrhli na dva kusy.“ „Nejhorší je to pendlování mezi dvěma domácnostmi. Pokaždé něco někde zapomenu.“ „Kdyby se tak táta s mámou přestali hádat!“ „Můj táta už mě nemá rád, odešel od nás s Kateřinou.“ „Táta jezdí pořádným bourákem, ale maminka moc nevydělá.“
Slova, která potěší:
„Pozdravil mě očima.“ „Maminka ti koupila vážně pěkné oblečení.“ „Řekni tatínkovi, aby ochutnal náš koláč.“
Poslouchejte dobře dítě svého partnera. Pokud vám pokládá existenciální otázky („Poslyš, jaké to je, když člověk umře?“) nebo vám svěřuje nějaká tajemství („Miluju Karolínu, ale musíš si to nechat pro sebe.“), je to známka opravdové důvěry. Úplně vás přijal, protože mi řekl: „Renata je moc hodná. Vidíš, neříkám trochu hodná, ale moc…“
Snad vám to někomu aspoň trošku pomůže ve zamtené životní situaci, já v něčem takovém vyrůstala a vím, že rodiče nebyli zlý, jen jim spousta věcí nedocházela
Tak mnoho zdarů s výchovou
Vyvdala jsem důvěru, bylo jí 8 let v té době, dnes je dávno dospělá. Nikdy jsme ani jeden nic z téhle vět nepoužíval před dcerou. Máme krásný vztah, a má je i ona se svými dvěma sestrama, které se nám v manželství narodili. Máme tři super holky. Její puberta nebyla pro mě lehká, ale moje mladší dcera má ještě horsi ![]()
@Lamiia píše:
Ali to nevadí, i diskuze o macechách je prospěšná.. vím, že moje macecha to opravdu díky mé matce jednoduché neměla.. macecha přišla, bylo jí něco málo přes dvacet, byla o deset let mladší než máma a ta jí dělala ze života peklo.. dělala z ní neschopnou a nenáviděla jí, snad za její mládí, snad za to, že si myslela, že to ona byla důvodem rozvodu… nikdy si nesrovnala, že táta o rozvod požádal kvůli mámině nevěře a jiným excesům..
A mám i kamarádku co je macechou ve 22 letech 8 letému chlapci a vidím, že je suprová.. já bych to s těma macechama neviděla tak černě, ani s těma nevlastníma otcema.. vidím dost, že právě ti nevlastní rodiče se snaží mnohem víc s těma dětma vycházet… a věřím že největší kříž je „otec“ který rodinu opustí ať už z jakéhokoli důvodu ale děti mu „půjčovat“ musíme ať už ho děti mají či nemají rády a o tom jak to s ním máme my ani nemluvě..
Ja si taky troufám říct že jsem byla dobrá macecha, ve 25 letech jsem „vyfasla“ 8-letou dceru, která byla hodne fixovana na tatínka. Máme skvělý vztah, ji je už 30 let, I s její mámou I jejím dlouholetým partnerem máme výborně vztahy. Otci a má taky perfektního, jsme pro ni všichni rodina, kterou miluje
@Anonymní píše:
Holky potřebuji radu, zdali jsem normální nebo ne a případně co dělat. Našla jsem si přítele, který má holčičku a syna z předchozího manželství a mám pocit, že tu holčičku hodně upřednostňuje, nic nemusí dělat, je to princezna ale na kluka je docela přísný. Nenapadne ho koupit kytičku mě, ale jí. Když ji jednou za ten rok a půl co ho znám vynadal, ona se rozplakala a on ji hned nosil a omlouval se ji. Je jí 10 let. Někdy mi to příjde takové přehnané a vůči tomu klukovi nespravedlivé. I on to vnímá a kolikrát vyštěkne a proč ona nemusí?! Ona nemusí nic, jen já a já. Přijde mi, že k ní má opičí lásku. A já někdy žárlím (třeba s tou kytkou mi to je pak líto). Sedět vepředu mě nenechal, protože bylo zvykem, že tam sedí ona. Když jsem se ozvala, jednou ji řekl, sedneš si dozadu nebude ti to vadit? A pak mi řekl, když jsme byli sami, že se bál jak zareaguje.
Jo holka, to znám. Byla jsem v podobné situaci. Asi je dobrý se s těmi pocity partnerovi svěřit, nějak opatrně. Já to v sobě dusila, snažila se to pochopit, ale dnes to vnímám tak, že to byla chyba. Nerada vzpomínám na dítě, které v 9 letech nebylo schopné spát samo, nemuselo dodržovat standardní hygienické návyky, protože prostě nechce. Vše se řídilo podle něho, zatímco jeho sourozenec měl mnohem tvrdší výchovu. Byt macechou je fakt jen pro silné povahy.
@Anonymní píše:
Holky potřebuji radu, zdali jsem normální nebo ne a případně co dělat.
Jsem docela skeptická. Pokud si promluvíte a nic se nezmění, tak bych to neviděla na dlouhodobý vztah. Protože tohle tě bude štvát vždycky! Budeš se snažit to v sobě potlačovat, říkat si: jsou to jeho děti, je to jeho problém, ale tím ten pocit, že je to špatně, v sobě vážně neudusíš.
Záleží ale i na tom vztahu, jak ho máte nastavený MIMO dobu, kdy má otec děti. Bere tvoje názory, nevysmívá se ti, bere tě prostě vážně jako partnerku? Prober si to sama v sobě.
Já jsem v rozvodovém řízení už rok. Bohužel nemáme ještě vyřešené děti, protože otec děti nejdřív chtěl úpravu styku s tím, že já děti uvidím 1×za 14 dní v sobotu a neděli. Pak tedy chtěl střídavou a proti tomu všemu jsem se odvolala… Ve finále to po roce skončilo tak, že je mám po celou dobu já a v týdnu si je otec už ani nevyzvedava. Dětem je 11 a 9lwt, smutne je to jak byly do všeho vtahnuty. Před detma o mě mluvil jako o alkoholicce, že jsem neschopná, pořád mě urážek před detma, prostě jedna bota za druhou. V létě představil dětem jeho přítelkyni, spíš jsem se bála, aby si sedly. A musím říct, že si sedly a jsem za to moc ráda. Děti o ní mluví hezky a mají ji rady, za to o otci se to říct nedá… Vlastně k tátovi jezdí jen kvůli jeho přítelkyni. Včera jsme se omylem setkaly a hned si pitykaly, je to příjemná a hodná ženská. Jenže ten vůl si ji neváží a je na ní taky pěkně hnusnej a zlej. Je to prostě šíleněj despota. Takže asi i uvažuji nad tím, že bych asi ani neměla problém se s ní schzate dal, kdyby se rozešli…
Knížku jsem četla a podle mě teda nic nedala. Každé děcko je jiné, každá rodina, každý otec i macecha. Situace jsou různé a nedá se to zobecnit do pár vět ani do jedné knihy.
Mě se osvědčilo si na nic nehrát, nedělat zbytečné vlny ani dramata, prostě být v pohodě a spravedlivá „teta“, umět rozlišit co je hloupost a co už je třeba řešit. U nás doma jsem já ta přísná co má respekt, ale zároveň máme krásný a důvěrný vztah. Dopadlo to tak, že obě děti zůstaly u nás, ani jedno nechce žít trvale u matky. Vídají se o víkendech, někdy v týdnu, kdy chtějí můžou k ní jít, ale bydlí u nas. Tady mají klid a cítí se tady bezpečně, chtěné a vítané, byť u nás mají více povinností a panuje tady větší „diktatura“. A to je právě to, proč nelze udílet rady, protože každá situace je jiná.
@Anonymní píše:
Holky potřebuji radu, zdali jsem normální nebo ne a případně co dělat. Našla jsem si přítele, který má holčičku a syna z předchozího manželství a mám pocit, že tu holčičku hodně upřednostňuje, nic nemusí dělat, je to princezna ale na kluka je docela přísný. Nenapadne ho koupit kytičku mě, ale jí. Když ji jednou za ten rok a půl co ho znám vynadal, ona se rozplakala a on ji hned nosil a omlouval se ji. Je jí 10 let. Někdy mi to příjde takové přehnané a vůči tomu klukovi nespravedlivé. I on to vnímá a kolikrát vyštěkne a proč ona nemusí?! Ona nemusí nic, jen já a já. Přijde mi, že k ní má opičí lásku. A já někdy žárlím (třeba s tou kytkou mi to je pak líto). Sedět vepředu mě nenechal, protože bylo zvykem, že tam sedí ona. Když jsem se ozvala, jednou ji řekl, sedneš si dozadu nebude ti to vadit? A pak mi řekl, když jsme byli sami, že se bál jak zareaguje.