Dětská chirurgie Kolín

Jsem maminkou za chvíli již 9-měsíčního chlapečka. Na jeho operaci varlátek jsem si vybrala primáře Mudr. Libora Janečka, který má více míst působnosti, ale primářem je právě na dětské chirurgii v Kolíně. Tuto diskuzi jsem našla založenou a moc by mě jako máme pomol, když by sem nějaká maminka vložila patřičné odpovědi. Bohužel zde žádné nejsou. A já bych se tedy ráda s dalšími maminkami, které vyhledají tuto diskuzi a budou chtít vědět zkušenosti na dětskou chirurgii v Kolíně podělila o svoji zkušenost, jelikož již operaci se synkem máme za sebou.

Náš syn měl od narození chybějící levé varlátko. Pravé v pořádku v šourku. Měla jsem z toho šílené nervy a tak jsem si našla odborníka na slovo vzatého pana doktora Janečka. Je to dětský chirurg s 20 letou tradicí a nabízí operace dětí od 1,5 roku ambulantně tedy bez nutnosti hospitalizace. To byla ta správná varianta pro nás. Nakonec se u nás ale zjistilo, že má syn varlátko nejspíš úplně zaniklé již od doby, kdy byl v bříšku. Druhé je na správném místě a je funkční. Tudíž je potřeba operaci udělat co nejrychleji, tedy ro roku věku dítěte a bude nutná hospitalizace v Kolínské nemocnici, kde je pan Janeček primářem. Samozřejmě jsem měla strach, především z důvodu hladovění dítěte před operací, po operaci a tak dál… Pan Janeček mě ujistil, že kojit se může 4-6 hodin před operací podle návrhu anesteziologa. Obecně platí že 6 hod před naposledy. Výjimečně se souhlasem anesteziologa 4 hod. Vodu či čaj v malém množství ještě 2 hod před operací. Po operaci pan Janeček umožňuje kojení prakticky okamžitě, jakmile dítě ztoleruje vodu či čaj. Prý udělá vše proto, abychom já i můj syn byli maximálně spokojeni. Tím mě uklidnil a nic víc jsem neřešila.

Den nástupu byla středa. V 11:30 jsme čekali na ambulanci anesteziologů, než se na nás dostane řada. Bylo tam strašně lidí. Naštěstí malé děti berou přednostně. Byli neskutečně milí, anestezioložka se představila, řekla, že malého můžu kojit ještě 4 hod před operací. Vodu jen maličko max dvě hod před operací. Pak nám oznámila, že malý dostane 5 kapiček premedikace před operací, které ho nijak extra neoblnou, hlavně zvýší tlak, aby byl při operaci stálejší a lehce mají jako vedlejší účinek utlumení dítěte, že nebude tak ve stresu. Nic radikálního ale.

Poté se musí jít na vyšetření na dětskou chirurgii kde vás převezme lékař na ambulanci a pak vás hned zavede na lůžkové oddělení k hospitalizaci. Předem vám říkám, na čemkoliv se tam s kýmkoliv domluvíte, nechcte si to okmažitě zapsat do papírů. nejlépe vám ale radím, vše si domlouvejte s panem Janečkem, který je velmi lidský, na vše vám odpoví a hlavně má velmi vstřícné postupy, řekla bych, že jeho heslem je co nejspokojenější dítě. Pan doktor co nás kontroloval řekl, že uděláme kompromis a budu kojit 5 hod před operací. Že prý je standard 6 a že když anesteziolog dovolil 4 tak uděláme kompromis. No souhlasila jsem. Nechtěla jsem málému ublížit. Jakmile jsem ale vypisovala papíry se setrou nahoře tak ta sice řekla, že teda 5 hod bere, ale že vodu 2 hod před v žádném případě, když už máme povolené to kojení o hoďku. Že by to muselo být napsáno v papírech. Takže opakuji. Vše si nechcte psát do papírů. Jakmile se načemkoliv kdekoliv domluvíte. My jsme byli v péči pana Janečka, ale nechtěla jsem ho otravovat s každou kravinou. Je to velmi vytížený a žádaný člověk, řekla jsem si hodina sem hodina tam.

Pokoje na oddělení jsou prakticky nadstandartní. Všechny mají televizi wc a koupelnu. Koupelnu a wc mají maximálně pro dva pokoje dohromady. Koupelna není průchozí. Jsou dva pokoje zvlášť a v chodbičce mají společnou koupelnu. Mají i jeden pokoj jednolůžkový pro maminku s dítětem. Ten ale neberou jako nadstandartní, jelikož mi ho nenabídli, když jsem nadstandard vyžadovala u plánované oprace. Nadstandardy zajišťují v případě, že mají na oddělení volno. Což moc nemívají. My měli štěstí, že jsme tam šli o letních prázninách, takže volněji bylo. Každopádně bydlíme 3 hod cesty od Kolína, tudíž nám pan doktor u sester vydupal, ať mě dají tak, aby tam se mnou mohl být manžel přes den neomezeně. Sestry mě chtěli dát na pokoj samostatně dokud nebudou mít nějaké další příjmy a nebudou nuceny mi tam někoho dát. Nakonec ale vymyslely ještě jiný pokoj, který budou obsazovat až na posledních místech a dali mě tam, i když neni přizpůdoben na pobyt s miminem. Není na něm přebalovák, vanička, jídelní sedačka….Nevadilo mi to, malého jsem řekla, že osprchuju ve sprcháči případně mi nabídli vaničku přenosnou nebo že ho dojdu umejt na ten volný pokoj, co mi chtěli původně dát. Nakonec jsme to přežili uplne v pohode ve sprse. Maly už sám sedí. Pokoje mají venkovní žaluzie které jsem já neovládala, ale setřičky je pohotově zatahovaly a roztahovaly podle potřeby. V případě zájmu by mi to určitě ukázaly. Co se týče jídla, měla jsem strach, abych malého nemusela zavírat do postýlky a jít se najíst, to bych prostě neudělala, brečel by. Jídlo jsem si mohla nosit na pokoj. Buďto mi ho přinesl manžel, nebo když jsem malého nemohla odložit, sestra mi to sama pohotově přinesla. Ochota neskutečná. Postýlky pro děti jsou vysoké, mnohem výš než postel. Každopádně jsou to takové ty klasické nemocniční mříže, žluté, mají je nové. Ovládání jednoduché, vše vám vysvětlí. Já jsem zvyklá spát s malým v posteli, tudíž jsem postýlku nechala zablokovanou, aby nejezdila, přiraženou na moji postel a mříž sesunutou úplně dolů. Tudíž jsem celou noc malého nechala spát na mé posteli na té straně, kde je dětdká postýlka a neměl šanci tudíž spadnout. Jinak mi i nabídli, že když se mnou nikdo neni na pokoji, že si můžu dvě maminkovské postele srazit, abych se s malým nemačkala na jedné. Nakonec jsem to nevyužila.

Den před operací se nic nedělo. Klasická nemocniční nuda, zabavování dítěte, které může lézt omezeně po posteli. Dostali jsme až večeři, tím že byl příjem v odpoledních hodinách. Večer přišla sestra s tím jak malý spí v noci. Řekne vám od kdy nebudete kojit. Tady moc nechápu víznam časování. kdy jde dítě na řadu vám neřeknou. Nemůžou vědět jak přesně dlouho budou trvat operace před vámi. Každopádně malá mimča jsou první. Údajně mi sestra měla říct alespoň pořadí, neřekla mi nic na můj dotaz. Nakonec mám ale pocit, že jsme šli na operaci druhý den první, možná díky tomu, že jsme to měli domluvené s panem Janečkem, že nás bude operovat, nevím. Abych se vrátila k jádru pudla. Kojení řekli naposledy ve 3 s tím že od 8 jsou operace, tudíž je to 5 hodin. Upřímně? Nakonec to bylo stejně 6. Malej se dokojil v půl třetí, vzbudil se sám a na sál šel v půl deváté. Ráno se nedělo nic výjimečného. V půl třetí se malý sám vzbudil a nakojil, když se pak kolem 4 vzbudil znovu, tak jsem ho na sobě uhoupala a spal dál. Když se pak probudil asi v 6 tak jsem ho zabavila hraním. Maminky co mají umělé mléko ho mohli dát naposledy v 1, kojící maminky obecně naposledy ve 2. Čaj nebo vodu naposledy v 5. Sestra jedna řekla neomezeně vody a čaje. Náš pan primář Janeček říkal malé množství i anesteziolog. Musíte si tedy obrázek udělat sami. Já věřím panu primáři. Co sestra to názor. Co doktor, to asi názor. Jinak pak ještě večer čistili pupíky pořádně, že to jsou zdroje infekce. To malý na konci už zaplakal. Prý rychle umýt, že ho to může štípat. Jakmile jsem ho měla v náruči tak přestal plakat, tak ho to asi zase tak neštípalo.

Jakmile dětem ráno napichovali kanyly, byla to hrůza. Malého sestra odnesla, ptala jsem se jestli mám jít s ním, prý nemusím. Tak jsem si říkala jo za pár minut jsou zpět. No asi 10 min byl slyšet neskutečný řev, všichni se divily kdo to tak řve, nakonec jsem nevydržela a šla a sestra už mi ho nesla že se to píchnout nepodařilo. Ten den se to nepodařilo píchnout nikomu. Malý od té doby plakal, musela jsem ho nosit a nechtěl ani sestry ani doktory do té doby se na ně smál. Říkala jsem si, že si to potom od primáře nechám objasnit, jestli to bylo nutné. Každopádně v 8 dostal malý 5 kapičem premedikace za 15 min jsem ho svlékla do plenky a v 8:30 si pro něj přišly asi 3 setřičky. Položily jsme ho do postýlky kterou zamřížovali, přikryly ho peřinkou a jeli. Malý začal hodně plakat. Až když odjeli výtahem, tak pláč ustal. Hodinu trvalo, než ho přivezly zpátky. Pokňourával, ale měl zavřená očička. Byl zamatlaný od dezinfekce. Plenku měl. Sestra mi ho s peřinkou dala do náruče na dotaz jak operace dopadla řekla asi dobrý to byste už věděla, primář vám přijde říct víc. Snažte se ho držet ve spánku. bylo 9:30. To by bylo pro něj nejlepší. Za tři hod bude moci pít. Vydržel pospávat asi tak 2 hodiny. Mezi tím mu chodili měřit tep, primář mi přišel říct, že operace dopadla dobře, že kulička byla zaniklá, tak ji vyndali a druhou přišili. Malý pokňourával, uhoupávala jsem ho, pouštěla jsem mu dětský šum, tak hezky pochrupkával. Pak přišel znovu primář, ať mu koukám dát napít a pak najíst. Mám zkusit vodu, když ji ztoleruje, tak hned prso. Prý by se zvracení projevilo okmažitě, takže dát napít, vevyblinká se, tak hned prso. Prý že to musí být hrozný, být hladeovej, tak ať mu koukám dát najíst. Malý začal opět pokňourávat, strčila jsem mu flašku s kojeneckou vodou, začal hltat šíleně. Zkusila jsem mu to na chvíli vzít abych zjistila, jestli nebude blinkat a aby se hned tolik nenalokal, začal strašně plakat, tak jsem mu ještě na chvíli dala vodu a pak hned prso. Po delší době zase přišla sestra a že se koukneme, kdy byl malý operovaný, jestli už můžeme zkusit tu vodu. Říkám jí, že primář už nám to dovolil a ona že si to pan primář dělá po svém a že když to řekl, tak je to svatý. Upřímně? další důkaz, že primář má své názory a sestry si také jedou své. Oni mají svá obecně naučená pravidla, ale pan Janeček má 20 let praxe a vede si to lidsky a podle sebe a učitě by neradil nikomu něco o čem by nebyl přesvědčený, že to funguje. od té doby už bylo jenom dobře malý mohl hned lézt a sedět, ale pár hodin byl opatrný. Cca 5 hodin.

Druhý den přišla vizita velká s primářem a vše shrnuli a řekli, že můžeme domů. Nevím, jestli si to pamatuju správně, ale pondělky a středy dělají plánované příjmy, úterky a čtvrtky se operuje. Velké vizity jsou pondělí, středa pátek, ty jsou s primářem. Všech pět dnů probíhají klasické vizity. Od 7 klasické od 8 primářské. Od 7:45 cca operace. Jinak v den operace se mě zeptali, zda počkám se snídaní až malého odvezou nebo jestli ji chci hned no samozřejmě jsem počkala přece před tim hladovym dítětem nebudu ještě jíst. Stejně jsem ale do sebe nic nedostala.

S panem primářem jsem pak mluvila ohledně té kanylky a vysvětlil mi, že lepší je varinata zkusit napíchnout před operací, jelikož druhá varianta je přidusit nějakým plynem. Vysvětlila jsem si to tak, že plyn je lepší varianta pro rodiče, neslyší dítě plakat, ale podle Janečka je to pro dítě dá se říct větší šok. Jinak mě ujistil, že se malý za pár dnů vzpamatuje a bude lidem opět věřit. Což měl pravdu. Chtěla bych vás požádat, zda byste mi na email: m. hamakova@gmail.com mohli napsat, zda vám recenze pomohla. Udělali byste mi radost. případně se na mě klidně neváhejte obrátit s jakýmkoliv dotazem na dětskou chirurgii v Kolíně, nebo na pana Janečka či ostatní peronál a nebo na informace ohledně problému s varlátky u kluků. Co budu vědět, ráda napíšu. Jako máma jsem si toho s tímto problémem dost vytrpěla a i když to neni život ohrožující, tak mě samotné by moc pomohlo, když by mě před operací takhle někdo víc informoval.