Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Náš syn chodí 2× v týdnu od 2,5 let a jestli to pomůže ve velké školce zjistíme v září ale minimálně mu to pomohlo v tom ze se naučil víc komunikovat s vrstevníky byt bez nás a vlastne si to skvěle užívá ted se hodně bavíme o velké školce kde bude víc dětí a těší se tam velice, dokonce jde i s jedním klukem právě ze skupinky takže velký bonus 😊
Nicméně se taky může stát že v září bude ve velké školce polovině dětí brecet a on tam nebude chtít a nebo si nesedne s učitelkou a bůh ví co všechno 🙈
Jo u nás to bylo lepší a tedy školka si to chválila, že je to na dětech znát, že mají naučený ten harmonogram dne a je na nich poznat, že už někam chodily. U nás tedy ale soukromá hodně dbala na to, aby děti ten přechod zvládly. Hodně si o školce povídaly a v podstatě tem jely ten samý harmonogram, na některých akcích byly i společně, atd…
Jen tedy k docházce. U nás se říkalo, že 1 den je hrozně málo. Že ty 2 dny jsou minimum. Ideál je 3 dny. Soukromá školka měla plno, děti pod čarou, kvůli penězům to určitě nebylo.
Synové chodili na 4 dny, později na 5, ale chodila jsem do práce u obou, takže tam to bylo jasné.
Jo a v září polovina dětí brečela. Syna to nechala v klidu, prý si taky zvykají ![]()
Příspěvek upraven 27.05.26 v 20:50
Jinak u nás v létě soukromá zavřeno 3 týdny a nazdar ![]()
Státní má zavřeno 5 týdnů a nazdar ![]()
Mě děti chodili od 2,5 let už normálně do školky a zvládli to naprosto v pohodě. Pláč byl první tak tři týdny při předávání a pak už úplně v pohodě. Režim se naučili v podstatě hned, ale já měla děti už dost samostatné z domu. Nejstarší šel taky rovnou do školky, ale v 3,5 letech a ten šel s nadšením okamžitě. Ale máme fakt fajn státní školku a skvělé učitelky, takže v našem případě by byla skupinka úplně zbytečná.
A fakt je lepší, aby dítě chodilo co nejvíc a pravidelně. Tu adaptaci to zrychlí. Plus třeba třetí musel začít po třech týdnech spávat. Když jsem ho vzala po obědě, tak byl protivný a nechtěl mi usnout. Takto se ve školce ještě vyspinká a jde domů s úsměvem. Chodit jen na dopoledne by byl pro něj očistec.
Syna jsem davala, kdyz mu byly necelé 2 roky (měl 22m), na každý den dopoledne, po dobu jednoho měsíce. Pak už i spal. Je teda fakt, ze brecel každé rano 3 měsíce, ale do 10 min byl v pohodě, učitelky nám posilaly zprávy. Po vánočních prázdninách vyměněny dítě, žádný plac, sel s radosti.
Při nástupu do státní byl jeden z mala, co vůbec neplakal. A většinou fakt vylozene rvaly děti, co byly až do nástupu do MŠ s mámou doma.
Jinak u nás ta soukromá měla super i tu adaptaci. Několik měsíců před nástupem si tam dítě + rodič mohlo na 2 hodiny v určitý den hrát. Mělo tak prostor se seznámit s místem, učitelkou. Ony měly čas a možnost poznat to dítě. Ty učitelky hodně dbaly na to, aby dítě ale i rodič se tam cítil v pohodě / bezpečně. Včetně individuálního přístupu k dítěti - u nás s ním znakovaly, vytiskly mu na doma mapu školky, aby získal jistotu. A to na začátku neměl žádnou diagnózu. Měl ve školce vytištěné pitkogramy, vlastně celý první rok tam byl na plenách - naprosto bez problémů. Školka každý den dávala fotky, popis co dělaly - pro naše nemluvící dítě bomba. Učili jsme se na tom harmonogram, získával jistotu, atd… Když se ukázalo, že na svůj věk nezvládá třeba grafomotoriku zcela automaticky s ním dělaly dle věku. Stejně jako třeba logopedii, atd…
To mi u té státní pak chybělo. Tam bez papíru ze SPC byl problém skoro vše. Komunikační deník jsem z nich pomalu páčila. Fotky tam tak 1× za měsíc a pokud se nezeptala tak nevím (já tedy věděla z deníku, ale ostatní rodiče ne).
Navíc rodiče tam mohli být pouze první den hodinu, pak dítě tam bylo samo už. Což mi tedy přišlo celkem drsné. Jiná varianta neexistovala.
Spací kapitola bylo spaní, protože oni musely ležet a náš syn byl jediný, kdo z té třídy neusnul. Jako takové dítě existovalo. Školka ho asi viděla poprvé v životě nebo nevím.
Jinak děti z té soukromé při přechodu do státní co vím neplakaly, nebo co jsme si taky psaly se všemi. Pro děti to nebyl problém a u nás je tedy i učitelka chválila, že je to poznat.
Ano, pomohlo. Uz jen ta adaptace, nikdo nikam nespechal, zezacatku chodil na 2 dopoledne, u nas neplatilo ze vic dni by bylo lepsi, bral to jako krouzek, zabavny program, tesil se a nijak neprotestoval, neplakal. Pak jsme pridali jedno dopoledne, postuone spani. Ted oujde do skolky, a je to obrovsky posun, umi fungovat samostatne v kolektivu, posunul se se sebeobsluhou, do ktere ja ho musela dost nutit, protoze byl zvykli ze maminka udela, kamkoli prijde mezi deti na hriste, na krouzek nebo nekam, je sebejisty, vi jak oslovit. V reci tam udelal obri skok behem par tydnu. Nejake odlouceni neni uz vubec tema, normalne pocka s kymkoli koho urcim, kdyz nu vysvetlim, ze je to v poradku a proc. Pocitam s tim ze skolka bude nove prostredi, tak si musi zvyknout, ale ma pro to podstatne lepsi predpoklady, nez kdyby byl celou dobu se mnou doma, nic ho nenutilo k samostatnosti ani k fungovani mezi jinymi lidmi a detmi, drzel by se moji sukne a byl by to ted pekny sok.
@a.n.o.n.y.m.o.u.s.0 píše: Více
Víc než adaptaci bych spíš řešila, zda se dítě zvládne samo najíst, dojít si na záchod a obléknout se. Moje děti v tomhle věku chodily do školky na celý den. A prakticky bez problému vše zvládaly.
@Anonymní píše: Více
Tohle u nás problém není. Tam chodí hodně dětí starších, syn tam je jeden z nejmladších
Já bych asi nedávala do skupinky jen proto, aby si líp zvykl ve státní potom. Pokud ještě nejdeš do práce a můžeš být doma. Syn šel do skupinky ve 2 a 3/4 letech, ale to proto, že už jsem si od toho září kdy nastoupil hledala práci. Zvyknul si v pohodě, chodil tam rok a pak do státní, kde se taky adaptoval hned. Ale on má i takovou celkově spokojenou povahu, to asi záleží spíš na dítěti než na tom, jestli jde nejprve do skupinky nebo hned do státní.
Ano, pomohlo nám to. Deti šly ve 2 letech, první týden byl náročný, pak už to bylo dobré. Ve 3 letech ve školce už byly zvyklé a vůbec nebyl problém.
Obe deti chodily od roka a pul par dni v tydnu a nastup do skolky pak byl uplne v pohode.
My jsme začali do DS chodit už od 16 měsíců, každý den na hodinku, pak dvě a teď chodí půl roku a zvládne celé dopoledne. DS nám to takto umožnila a bylo lepší každý den aspoň na hodinku, než celé dopoledne 1-2× týdně. To by ty pauzy byly moc dlouhé a adaptace by proběhla hůře. Navíc to bylo hodně nových vjemů a malá z toho byla unavená, tak kolikrát stačilo ji nechat jen 2 hodinky a zase jsme šli. Trvalo to asi 3 měsíce, než tam vydržela celé dopoledne, ale je to tím, že je ještě malá.
Já teda žiju v Anglii, tak dětské skupinky tu nejsou. Ale je možnost dát dítě do školky (jeslí) od 9 měsíců. My dali syna na 3 hodiny dopoledne v roce a třičtvrtě. Začátky byly těžké, ale po 2 týdnech najednou zlom. Momentálně jede asi 4. měsíc a je nadšený. S učitelkami má nádherný vztah a já jsem na něj pyšná, jak strašně je najednou samostatný. Vidím na něm, jak moc mu to dává. Za mě nejlepší rozhodnutí. Takže jestli to tak cítíš, určitě dítě do skupinky dej. Protože ty se můžeš jsko matka snažit jak chceš, ale nikdy mu neuděláš takové prostředí s kolektiv vrstevníků,
jaký by měl ve skupince. Jen jedna taková rada… Když už, tak dávej aspoň na 3 dny v týdnu pár hodin denně. Nebo nejlépe Po - Pá. Když budeš dávat jen občas, dítě nebude chápat, kdy do skupinky jde a kdy ne a adaptace bude delší a horší.
@Barevné klubíčko píše: Více
Myslím, že to není pravidlo. Obě moje děti chodily do skupinky na dva dny v týdnu, někdy taky na jeden a s adaptaci nebyl problém, ani s tím, že by nechápaly, že tam někdy jdou a někdy ne. Naopak my jsme třeba měli problém s dopolední docházkou, to vůbec nefungovalo. Je potřeba to vyzkoušet.
Máte doma předškoláka nebo prvňáčka?
Přidejte recenzi své školce, sdílejte zkušenosti a pomozte ostatním rodičům s výběrem.
PDF ke stažení a tisku zdarma.
Omalovánky, spojovačky, doplňovačky a další. Trénink zrakového vnímání i logického myšlení pro vaše dítě.