Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zdravím maminky, prosím o radu. Chceme dát dceru 9 a syna 20 měsíců do jednoho pokoje. Máte taky někdo takový velký věkový rozdíl mezi dětmi a jsou spolu v pokoji? Jak to zvládají?
A pokuď možno jak ten pokoj máte vyřešený??
Díky za jaké koliv rady, tipy a třeba i fotky ![]()
Já jsem měla taky pokoj s bráchou. Máme mezi sebou 6 let. Řezala jsem ho hlava nehlava, dokud mě nedorostl. Pak jsem sklapla půlky a nechala toho ![]()
Já mám bráchou mezi sebou 7 let, společný pokoj jsme měli do mých 14, pak mi konečně povolili odstěhovat se do jiného pokoje. To bylo skvělé. Ale na druhou stranu mi bratr až tak nevadil, spíš já ho dost šikanovala… ![]()
Jiné řešení není? Tohle bude komplikované, dcera jde do věku, kdy bude stát o soukromí. Snažila bych se alespoň postel a nějaký kout v pokoji pro dceru co nejvíc opticky a pocitově oddělit. Kamarádka má holku 11 a kluka 6 let, byly spolu v pokojíku, ale rodiče museli opustit ložnici a přenechat jí synovi. Fakt to v tom jednom pokoji nefungovalo.
Mám mezi dětmi 10 let (dcera skoro 2,5 a syn skoro 13) a mají společný pokoj, teď jsme ho přestavovali. Syn jí tam chtěl, ale počítám s tím, že časem půjdou od sebe.
Podél jedné stěny postele oddělené policovým systémem, podél druhé stěny skříně a psací stůl. Nábytek mají starší.
Tak tahle diskuze mě taky zajímá, máme desetiletýho kluka a devítiměsíční holčičku. Máme starší rodinný domek, místnost navíc v něm nevyčarujem, už v těhotenství jsem přemýšlela, jak skloubit velký věkový rozdíl a navíc holka-kluk.
Jsem sama zvědavá, jak to nakonec vymyslíme.
Já jsem s bráchou o 6 let (já jsem starší) a společný pokoj jsme měli, dokud jsem se neodstěhovala - tj. do mých 25 let. Jinak to prostě nešlo. Nejdřív (plus mínus v mojí pubertě) jsme měli pokoj rozdělený na půlky, prostor částečně přepažený pianinem a skříní. Potom jsme si prohodili pokoj s rodiči, tam už to takhle vymyslet nešlo, ale zase už jsme byli větší (plus mínus v jeho pubertě), já většinu času na koleji, měli jsme dokonce společnou postel - rozkládací gauč
Každý jsme měli svůj stůl, půlku skříně, nějaké police a bylo to v pohodě, vycházeli jsme dobře. Ale třeba přivést si domů kluka bylo v podstatě nemožné, nachodila jsem kilometry v parku ![]()
Ale když jsem se o tom třeba bavila se sestřenkou, která má bratra-dvojče, tak říkala, že v jednom pokoji vydržet nešlo, nakonec jim ho rodiče přepažili. Ono záleží i na konkrétních dětech ![]()
Jinak se teda přiznám, že pokud bych měla volit buď ložnici a nebo děti každý svůj pokoj, tak bych se ložnice nikdy nevzdala
Prostě by se museli nějak porovnat. I rodiče si zaslouží mít svoje soukromí… Naštěstí to řešit nemusím, dětské pokoje máme 2 (a děti stejně spí spolu v jednom
)
No možností jsou buď, že se vzdáme ložnice
a nebo, že by dcera mněla pokoj v přízemí u babi
ale obě varianty jsou na prd.
Ložnice se nechci vzdát a kdyby byla dole, tak zase by byla od nás odříznutá a babi na ní nemá nejlepší vliv a ještě k tomu, by byla vedle kuchyně, kde se děda dívá dlouho do noci na TV… takže asi jiná možnost není ![]()
@Zdeňka86 Tak běžte dolů vy, na vás babička špatný vliv mít nebude a děti budou mít svoje pokoje.
A nechat je v noci samotné nahoře?? To ani náhodou.. to by nešlo ![]()