Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Každému vyhovuje něco jiného. Já bych v paneláku zešílela. Bydlela jsem tak pár let, než jsem potkala manžela- byla jsem furt venku a chodila tam jen přespat…Máme vysněný domek se zahrádkou, chodíme téměr každý den do lesa… Ale mám i pár kamarádek, kterým naopak služby města vyhovují. Asi musíš vědět, jaký jsi typ ty ![]()
@ka2ka píše:
Nejde o to kde ale s kým
Tak v tom je taky velký kus pravdy
Ale určitě jsou lidé, kteří nemají rádi ruch dopravy, neradi chodí po betonu atd., nesnáší davy…pro ty je město utrpení (pro mě třeba
), ale je tu samozřejmě i ta druhá skupina- co potřebuje společnost, hojně využívá různé služby a tak… prostě každému, co jeho jest… ![]()
Za mě je ideál menší město kde je veškerá občanská vybavenost, kam dojde člověk pěšky plus blízko do většího města a babičky na vesnici.
Vyrostla jsem na pražském sídlišti a vzpomínky na dětství mám dobré. Po škole jsme šli s kamarády ven na hřiště, do přírody, jezdili na kolech, bruslích. Kluk teď část dětství prožívá ještě ve větším městě a taky vypadá spokojeně. Ono nejde tak o to kde vyrůstá, ale jestli má kolem sebe kamarády, možnost nějakého vyžití.
Co si moc nedovedu představit, tak vychovávat dítě někde v centru velkého města.
Příspěvek upraven 26.04.20 v 17:10
Já si myslím, že spíš jde o to, jaký kolektiv má dítě, jake kamarády.. Co mu pomůže, že třeba má vymoženosti velkého města- různé hrací centra a nevím co, ale nemá ským do nich chodit. To samé platí, pokud na venisci, jsou děti spíš samostatnější, chodí ven a běhají sami venku, spíš příroda, a tak, ale co jim to pomůže bez kamarádů..
Takže asi to tak nejde říct.. A někdo psal, že co každému vyhovuje, možná dosplému vyhovuje něco, otázka je, jeslti to vyhovuje dítěti
Já vyrostla v Praze, mám srovnání, bydleli jsme v malém bytě témeř v centru, pak na sídlišti, nakonec v domě se zahrádkou, a to vše v Praze a ani ne vyloženě na okraji, přesto všude dost zeleně, parků, já mám ráda město, děti tu budou taky vyrůstat… mám problém se spaním mimo město… budí mě řev ptáků, zvuky zvířat…tohle je o zvyku…
ano s úplně malým dítětem je třeba fajn zahrada, ale jak děti vyrůstají tak ocení, že ve městě je všechno, vystavy, kina, sportovní areály, jumparky, knihovna, architektura, škola, mohou si vybírat…
Ja jsem z vesnice na jizni Morave a na detstvi ani dospivani si nemuzu stezovat. Deti vychovavame v domku na okraji velkeho mesta a myslim, ze se spatne nemaji. Mame spoustu moznosti na vylet, zoo, botanicka, na vyber x hrist, les, zaroven mame kus travy u baraku a kytek, co si kluci muzou v lete zalivat. myslim, ze ten dvorek nebo zahradka to rane detstvi dost usnadni vsem. Ale urcite to jde i bez toho ![]()
Tak dost zalezi na veku deti. Ja jsem vesnicky typ a z uplne samoty se ted budeme stehovat na kraj mesta. Mne bude hur
ale chapu, ze mym pubertakum se to bude libit. Z detstvi jsou jednoznacne nej vzpominky nekde z lesa, od rybniku atd. Ze sidliste i pres ty kamarady je to slabsi.
Vyrostla jsem na maloměstě v blízkosti velkoměsta. Tehdy to ale bylo jiné, dnes už toto konkretni město trochu ztratilo své kouzlo (doprava, příliš „vysněných domečků“, nová průmyslová zóna). Tehdy to ale bylo super.
Teď žijeme s dítětem na sídlišti velkoměsta, kde je (zatím) dost zeleně. Není to úplně zlé, ale není to úplně ono. Přemýšlíme, kam se vrtnout. Zatím jsme to nevymysleli. ![]()
Ale jinak, mám bratrance a sestřenice jak z Prahy, tak z maličkého městečka. Všichni byli podle mě s dětstvím spokojení. Ti z Prahy jezdili hodně k babičce.
Záleží, jak jsou děti staré, ty malé ocení zahradu s pískovištěm a klouzačkou, procházky po vsi a koukání na traktory a kombajny.
Až přijde škola, není čas na nic, rodiče jsou taxikáři škol, kroužků a víkendových zábav s kamarády. Školní děti už nudná ves nenadchne, zahrada je jim malá, práce kolem domu je obtěžuje, chtějí akci, přátelé, nová místa.
Střední škola většinou půl dne dojíždění či úplné odstrižení dítěte na internátu a stesky rodičů, co zůstávají sami ve velkých domech na vsi, ale za vším dalším životem musí někam dojíždět.
Ideální je nějaká chata, chalupa, prarodiče na vsi, kde můžou děti při pěkném počasí objevovat svět, jezdit na prázdniny, ale běžný všední život je lepší ve městě, kde je dostupnost škol, lékařů, zájmových kroužků i výběr kamarádů.
@Anonymní píše:
Dobrý den. Myslíte si, že si jde užít dětství ve velkém městě? Jste spíše pro vesnice nebo pro město. Děkuju za odpověď
když jim rodice doprejou stastne detsvi tak ano ![]()
Pro me je idealni nekde, kde je blizko do prirody nebo alespon do poradneho parku, je tam dobra obcanska vybavenost nebo alespon je dostupna nejak rozumne fungujici mhd. Kde lze prvostupnove dite bezpecne vypustit ven jen tak behat s kamarady, kde se ty deti maji moznostost nekde venku jen tak potkat. Takze to pro me neni ani centrum mesta, ani satelit, kde lide ziji izolovane s bazenem a soukromimym hristem za trimetrovou zdi, ani vesnice, kde autobus jezdi rano a vecer.
Ale klidne redidencni ci okrajova ctvrt vetsiho i velkeho mesta, malomesto, klasicka vesnice s doktorem, skolkou, skolou a kolonialem do 20-30 minut autobusem ci vlakem do nejakeho vetsiho mesta.
Tak já se hlásím, v dětství jsem žila rok a půl přímo u Václaváku, 200 m vzdušnou čarou.
Bylo to hezký, babička se mnou chodila po památkách, ukazovala a vyprávěla, chodili jsme na Petřín, do frantiskanske zahrady na hřiště, nakupovat na Můstek, k Vltavě krmit labutě, na Kampu, na pohár do Svetozoru… A na Hrad, do Jeleniho příkopu… Na Letnou… Hergot, to je nostalgie ![]()
Připadám si priviegovane, že jsem měla možnost to zažít, teď je to jenom skanzen.
@Anonymní píše:
Dobrý den. Myslíte si, že si jde užít dětství ve velkém městě? Jste spíše pro vesnice nebo pro město. Děkuju za odpověď
Jake si to udelas, takove to mas. Ja vyrostla ve vetsim meste a nemenila bych. Meli jsme chatu na horach, dedecek s babickou bydleli na mensim meste pobliz naseho s meli zahradu, takze jsme meli kam jezdit do prirody a zaroven mohli vyuzivat moznosti, ktere nabizi mesto. Moje deti to maji stejne. Bydlime ve velkem meste, pred domem mame park, v dosahu dalsi tri, v lete jsme venku porad, v zime vyuzivame blizkosti bazenu, planetaria a jinych mist, ktere deti rady navstevuji. Mame chatu na horach, v lete se tam muzou deti brodit v potoce, chodime na houby a ostruziny, v zime lyzujeme. Se znamymi sdilime zahradu pobliz naseho mesta. Mame to zarizene v podstate stejne, jako kdyz jsem byla mala a naprosto nam to vyhovuje.
Pribuzni maji dum s velkou zahradou na vesnici. Deti jsou totalne znudene, protoze o vikendu je vzdy prace kolem baraku, takze temer nikam nejezdi. Na zahradu ani nepachnou, protoze je to tam nebavi a protoze to temer stoprocentne znamena nejakou praci. Pokud si nedojdou nekolik kilometru na autobus, tak na bazen nebo kino muzou zapomenout. Takze i kdyz je hezky, cely vikend sedi doma s tabletem a nejstarsi dite, ktere je ted v devitce, planuje jit na internat.
Vyrost jsem na Vinohradech, bylo to fajn. Celá vnitřní Praha byla moje „hřiště“. Třeba jsem chodil fotit na nábřeží brzo ráno a pak teprve mazal do školy - průmyslovka hned u Václaváku.
Z plesů v Lucerně jsem to měl domů dvacet minut pěšky ![]()
Ale o víkendech jsem jezdil ven s vodáckým oddílem nebo s našima na chatu a nebo s klucima na vandry když jsem byl starší. Sobota, neděle v Praze to byla výjimka.