Dilema - hledat si novou práci?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Dilema - hledat si novou práci?
Zdravím vás. Nedá mi to, abych sem nenapsala a nezeptala se na váš názor, i když rozhodnutí je čistě na mě.
Strašně moc mě láká najít si nové zaměstnání. Jsem zdrav. sestra a pracuju v jedné malé nemocnici. Ne že by to tu bylo vyloženě špatné, ale připadá mí, že se zde zastavil čas. Nikam to tu nevede, žádná změna k lepšímu. Táhne mě to do velké fakultní nemocnice a je mi jasné, že by to byl v mém životě obrat o 180 stupňů. Ale strašně váhám…
Když pominu komplikované dojíždění (nyní to mám cca 10 minut busem), budu si muset zvykat na nový kolektiv a nové prostředí, budu začínat od nuly. Už se vidím, jak tápu, jako ten pitomec a nevím si rady 
Co když to v nové práci bude ještě horší než v té současné? Přece se pak nebudu vracet s prosíkem, aby mě vzali zpátky. Ale na druhou stranu nechci zahodit šanci (i když není jisté, že mě vůbec přijmou). Je to zkrátka velký krok do neznáma. Mám opustit to svoje jisté místečko s nejistou vyhlídkou do budoucna? Jak byste se rozhodli na mém místě vy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Tak já jsem tohle řešila nedávno, sice ne jako zdrav. sestra. Smlouvu jsem měla na rok, oni ji prodloužit chtěli já ne. Nemám zatím nic jinýho ale věřím že seženu a rozhodně lepší- hlavně finančně.
Je blbost zůstávat na jednom mistě v tomhle věku- to si budeš říkat vždycky, strach… ale pak ti bude 45 a řekneš si no do duchodu to tady doklepu.A takto dopadnout nechci. 
Jdi do toho neboj!! Držím palce!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
tak já též tápu, co dál.. vracím se do své práce na půl úvazku, ale nevím zda to není krok zpět. Mám práce mě baví, ale nikam mne neposune. Dojíždění pomíjím, ale nejsem si jistá, zda zde zůstat nebo odejít jinam. Ted pracuji v domě péče je to jako hospic, ale soukromé …a nebo jít do státního… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jo tak na to mám zas jen jedno mourdo 
se státním odporně byrokratickým až komunistickym systemem uz nikdy nic mít nechci. Pracovala jsem prvne v soukrome firme a pak ve statnim a to je sileny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
dice no víš.. já tady mám peníze 00nic a práci odvádím kvalitní, takže bych ráda někam, kde by se to posunulo aspon trochu vpřed
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, před deseti lety jsem řešila úplně to samé a byla na stejném místě. Jenže já byla ještě bezdětná, bez jakýchkoliv závazků. Chytla jsem šanci, protože jsem věděla, že později to už neudělám, nebo to nepůjde a představa celý život v okresní nemocnici, aniž bych vyzkoušela něco jiného byla pro mě děsivá. Bylo to ráz naráz. Jednou na službě mi doktor nabídl, že zkusí poslat mail přednostovi kliniky, se kterým se prý dobře komunikuje. Poslal ho a druhý den mi došla sms, že se jim mám ozvat, že mají místo. No a tak jsem šla. Musím říct, že začátky byly krušné, hodně krušné. Byla jsem zvyklá na rodinné a přátelské prostředí, na pozici už zkušené sestry, co si poradí se vším. Tam neskutečná rivalita, nedůvěra, trvalo dlouho, než mezi sebe někoho „pustili“. Připadala jsem si jak blb a mnohokrát odcházela z práce se slzami v očích. Pak jsem se zařekla, že už ze sebe blba dělat nebudu a že to dokážu a přišel zlom. Najednou to šlo, s holkama jsem se skamarádila a k tomu se dostala k mnoha věcem, se kterýma se v malé nemocnici nepotkáš. Taky lepší plat, že. No nakonec nelituju, jsem ráda, že jsem se rozhodla. Ale bylo to těžší, než jsem tehdy myslela…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pro mě teda největší motivace v práce je hold prostě už jen plat. práci co jsem dělala dobře a kvelitně a bavila mě jsem měla rok oceněnou jako blbě placenou brigádu a to za to nestojí. sla bych za lepším- zkusit se to má!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
dice no to sice má, ale ono je něco jiného být bezdětná a nemít žádné závazky a něco jiného mít malé dítě a hypo na dům…
Já též silně uvažuji o změně, ale není to jen tak máme dvouletou dceru, úvěr na dům a ted se bojím, abych neudělala krok vedle.. jenže myslím si, že hůř snad ani nebude.. tady jsem měla 10500 čistého se vším všudy.. chci zpět alespon na půl úvazku, ale nikdo není schopen mi říct, kolik bych asi tak mohla mít…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
MOfiz- to chápu, já jsem bez dětí, hypo nemáme, zase tedka potrebuju spoustu penez na svatbu- pristi leto ale srovnavat se to neda.
Já mám na starosti celej jeden utvar- jsem na to sama, prace silene, mam 8000čistýho a opravdu věřím že hůř být nemůůže, pže tohle je beznadějný, mateřkou z toho nevypočítám nic prostě. takže to zkouším jinam!
Já bych asi tenhle krok udělala a šla do risku!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
dice no krása.. tak to by mě asi nehlo za tyhle peníze dělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
NO přesně, byla jsem tady rok- zodpovědnost jako prase, šílený, dovolenou si nemůžu vzit dyl jak tyden v kuse, psycho proste. kdyz si vezmu ze mam min nez prodavacka ve vecerce, tak je me 
proto zkusím jinam! za tohle to nestoji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
U mě jsou jedním z hlavních důvodů, proč chci změnu, samozřejmě taky peníze. tady nám pořád jen slibují a nikde nic. Dokud jsem byla bezdětná, tak mi tolik nevadilo dělat za 8000,– čistého, ale teď si přece jen své práce cením na víc 
Ale má strach z toho, co popisuje Martasaja - neosobní a nepřátelské prostředí, rivalita a strach, že nezapadnu… Proto tolik váhám. Mám navíc tak blbou povahu, že si všechno strašně beru k srdci, nad vším moc přemýšlím a nevím, jak bych to zvládla. Na druhou stranu, za pár let bych mohla litovat, že jsem zaváhala…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Valaška vítej v klubu,.. také si vše moc beru a moc nad tím přemýšlím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mofiz, a víš jak si to vyčítám a jak jsem za to na sebe naštvaná? Polovinu věcí bych nemusela vůbec řešit, protože se zbytečně užírám, ale já to prostě neumím hodit za hlavu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Valaška, jo taky to dělám, v pracovním životě si běžně „beru práci domů“ a furt přemýšlím, co jsem mohla udělat líp a tak… Navíc jsem introvert, což mi rychle zapadnout taky neusnadnilo. Ale zase dost tvrdohlavá na to, abych to po prvních dnech nevzdala. Je určitě snažší nastupovat po škole, než přecházet z jinýho pracoviště. Tam si s sebou bereš spoustu zvyků, na které musíš zapomenout a naučit se jiné. A i naopak, mi holky pak říkaly, že mají radši absolventky, které si „vychovají“ k obrazu svému, kdežto u toho, co už někde dělal to jde hůř. Vůbec se neboj, že sestry na klinikách jsou nějak bůhvíjak chytré a dokonalé. Jsou to úplně stejné holky, jako všude, jen dělá hodně to míň osobní prostředí, víc lidí a víc práce.
Dost záleží na jaký kolektiv kápneš a kdo Tě bude zaučovat, jak si spolu sednete. Je to taková sázka do loterie, ale podle mě to za pokus určitě stojí. Zůstat tam, kde mě to už nebaví a nudí, totálně vyhoříš a budeš chodit do práce s odporem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
