Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dítě bije kolem sebe
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.9.11 11:07
Je mi jasné, že kecy typu nezoufej ono to přejde ti nepomůžou, ale bohužel mám na svých čtyřech kouscích vypozorováno, že to tak skutečně je. 
Když se vztekají a mlátí kolem sebe jdou nemilosrně do postýlky a zavírám dveře. Když mám náladu, tak domlouvám, když mi ujedou nervy dostanou jednu přes ruku.
Jedno moje dvojčátko začalo mlátit hlavou o zeď, včera si jí práskla takovou, že má modřinu na čele.
Já jsem ale spíš pohodář a když přijde nějaký takový ,,nerv,, tak dělám, že to nevidím, ono když nemá dítě pro koho hrát divadlo většinou brzo přestane.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.11 11:11
Mám doma to samé. Naprosto, jakoby jsem to psala já.
Nicméně vysvětluju, vysvětluju, vysvětluju, když je to po několikárét za ssebou, tak malou položím a odcházím. Ať si řve, jak chce, prostě odejdu do jiné místnosti a tak 5 min se s ní jakoby nebavím. A čekám, kdy to přejde, páč ono vše nějak přejde. Krom teda nějakých těch závažných věcí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.11 11:16
Mája (1 rok) nás taky mydlí, ale většinou chce udělat „malá“ a neodhadne svoji sílu.
U Matyho (3,5 roku) to taky proběhlo, ale nebylo to tak silné jak popisuješ. My jsme ho přestali „plácat“ a on brzy na to přestal mlátit nás. I když hysterickými záchvaty trpí dodnes 
Takže u nás zabrala ignorace (posílali jsme do kouta) a důslednost (po každém zklidnění vysvětlit, že se to fakt nedělá). Navíc jsem se snažila minimalizovat počet výstupů (dala jsem na výběr ze dvou možností), ale neustupovala jsem.
Ve vašem případě bych zauvažovala o metodě pevného obětí 
Ale nejsem na ni expert, upřímně jsem to nikdy neuměla, ale těch mých pár pokusů by vedlo k úspěchům
Podle mě to dítě si začalo uvědomovat svou osobnost a neví co se sebou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.9.11 11:21
Když já jsem pruďas a musím se neskutečně ovládat. Navíc jsem na malého sama, málokdy mi někdo pomůže. Ne že by nechtěly, ale spíš to moc technicky nejde. Tatínek od rána do večera v práci. Prachy nemáme, sotva na jídlo, rok jsem nevystrčila nos z baráku. Malej furt ječí a to snáším snad ze všeho nejhůř. Navíc má neskutečnou výdrž. Včera ječel půl hodiny v pokojíku. Naštvala jsem ho tím, že jsem chtěla aby svačil jogurt s ovocem.Samozřejmě ho nejedl. Chodila jsem kolem něj a dělala jakože nic a když jsem zavadila pohledem, tak ještě přidal volume. Vyhrál, šla jsem k sousedce na kafe a vzala malého sebou, tam si hrál s jejich klukama.
Ono to je jedno k druhýmu. Já se sypu jak písek. Ty facky ještě jakžtakž zkousnu, ale ten jekot nedávám. Začínám být labilní. Nevím jak se obrnit,asi fakt ten lexaurin.
- Citovat
- Upravit
21.9.11 11:34
Neuraž se, ale podle mě musíš začít u sebe.
Byla jsem na tom stejně. Musela jsem se naučit se ovládat, abych měla trochu klidu. Teď už mě jen tak něco nevytočí
Seš na nervy a dítě to cítí. Ale bohužel svoji „empatii“ projevuje přesně naopak, než bysme potřebovali 
Konkrétní radu nemám, z vlastní zkušenosti vím, že víkendový oddech dlouhodobě nepomůže.
Držím ti palce, ať je to jen hodně krátké období.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.11 11:38
Už jsem to tu psala víckrát, ne jako radu, ale co zabralo u nás…
Když začala třískat, tak jsem k ní dřepla, chytila jí ruce pevně k tělu a fakt důrazně vynadala. Držela tak dlouho, dokud se „nevzdala“ a nepřešel vzteklý jekot v normální pláč, pak jsme se pomazlily, řekla jsem, že už se nezlobím a dobrý.
Fakt hodně rychle s tím přestala, případně stačilo jen chytit jí ty ruce a už věděla…
Tak uvažuju, že to asi bylo později, než v roce, ale asi bych postupovala stejně. Když ho vezmeš na ruce a začne tě bít, dej ho dolů a nevezmi, smůla - Nebudu tě nosit, když mě boucháš. On to pochopí rychle, otázka je, jak často a s jakým důrazem bude zkoušet, jestli to pořád platí…
Pár dnů bude asi krize, ale utěšuj se lepšími zítřky, když vydržíš=)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.9.11 11:44
Yvett - já s tebou plně souhlasím, jsem si toho plně vědoma. Snažím se být nějak nad věcí, snažím se ovládat, snažím se být důsledná.Snažím se co můžu. Ale je to strašně těžký.
Navíc mi přijde,že malej začal být takovej „jakoby zlej“ z ničeho nic. Nejdřív jsem myslela, že je to zubama, pak byl nemocnej a te´d se vzteká snad pořád. Ječí i když obědvám - bu´d to do sebe nahážu,abych se mu honem věnovala nebo jím s ním na klíně. I chovat se chce víc, nemůžu se vzdálit - asi nějaká separační úzkost do toho?
O té metodě pevného objetí jsem slyšela, ale musím si o tom víc nastudovat. Nedávno o tom něco dávaly v televizi jenže jsem to vnímala jenom napůl a působilo to na mne spíš nepříjemně. Musím si o tom zjistit víc.
- Citovat
- Upravit
21.9.11 11:47
Souhlasím s Ywet, jakmile malý terorista vycítí, že se z jeho zlobení a vřískání asi brzo po.ereš, tak logicky přidá a nepřestane.
U nás funguje na vzteklení smích, když začnou dělat scénky tak se na ně začnu usmívat a většinou přestanou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.11 11:53
peggy.sl píše:
Souhlasím s Ywet, jakmile malý terorista vycítí, že se z jeho zlobení a vřískání asi brzo po.ereš, tak logicky přidá a nepřestane.
U nás funguje na vzteklení smích, když začnou dělat scénky tak se na ně začnu usmívat a většinou přestanou.
Nebo začít se vztekat a ječet taky 
, chvíli čučí jak puk a pak se může potrhat smíchy.
Troufnu si praktikovat teda jenom doma 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.11 11:59
Pipet píše:peggy.sl píše:Nebo začít se vztekat a ječet taky
Souhlasím s Ywet, jakmile malý terorista vycítí, že se z jeho zlobení a vřískání asi brzo po.ereš, tak logicky přidá a nepřestane.
U nás funguje na vzteklení smích, když začnou dělat scénky tak se na ně začnu usmívat a většinou přestanou.
Troufnu si praktikovat teda jenom doma
Jooo to je taky dobrý, to praktikuji u té nejstarší. Potom mi vždycky říká, jestli jako na ní musím zvedat hlas a mluvit takovým tónem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Drnka
21.9.11 12:01
Diskusi jsem nečetla, takže možná se budu po někom opakovat. Já bych to udělala takhle: vezmu dítě, praští mě, řeknu důrazně, ale klidně „NE, to se nedělá“. Zopakuje-li to, zopakuju svoji větu a dítě odložím. Přežiju záchvat vzteku, pláče atd. atd., jakmile se uklidní, vezmu dítě, klidně vysvětlím, že když bude lidi bít, nebude se s nimi moci mazlit atd. Pokud bití zopakuje, zopakuju reakci. Roční dítě už je dostatečně vyspělé, aby pochopilo souvislosti akce-reakce. Akorát to chce důslednost, hlavně ta reakce na bití musí být u všech stejná, ne, že se třeba babička tomu zasměje a řekne, ať ho necháš, že je ještě malej 
.
B.
- Citovat
- Upravit
21.9.11 12:07
Ahoj,
musím souhlsit s holkama, u nás to proběhlo stejně a ve dvojím vydání. Samozřejmě to zkouší i teď, 21m, ale to už je občas plácnu, samozřejmě předtím několikrát upozorním, že máme se nebije a toto a toto se nedělá.
V tom roce jsem chytila ruku nebo nohu, řekla, že se máma nebije, že to bolí. Pokud to zopakovali, dala jsem je na zem nebo šla od nich pryč a bylo. Časem to přestali dělat.
Tím, že to svoje dítko taky plácneš, tak ono to bere tak, že je to normální způsob komunikace a samozřejmě s tím nepřestane.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.11 12:46
když u nás přijde krize největší, teda řvou všichni a tak , tak zapískám, hodně hlučně a dlouho, ztuhnou a koukaj co se děje, po řevu ani památka, všichni se smějou a já si zase oddálím ty Bohnice
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj,
prosím o radu jak na své dítě, resp. zda jeho chování řešit.
Mám téměř ročního syna. Poslední dobou čím dál více je jakoby agresivní. Vím, že takhle malinký si své chování příliš neuvědomuje, ale nechci něco zanedbat a případně s výchovou jednat.
jeho jakoby agrese spočívá v tom,že rukama bije kolem sebe. Někdy naprosto bez důvodu jindy - tj. je u kohokoliv v náručí a vyletí mu ruka a dá někomu facku.Většinou se pořádně rozmáchne a fakt to bolí.Tuhle dědovi až odlétly brýle. Tohle asi schválně nedělá, ale nedávno se stalo, že se natahoval po brýlých babičky a ona ucukla,aby jí je nevzal a malej ji začal velmi hodně fackovat, zuřil a ječel.
To samé bývá když ho uspávám. Spí s náma v posteli a asi když někdy nemůže usnout tak šmátrá rukama kolem sebe, např.mě sahá na krk nebo ruku a štípe - prostě musí s tou rukou něco dělat a dělá vždy něco co bolí, takže se odtáhnu a opět začne ječák a zzuří a plácá rukama kolem sebe. To samé když odmítá jídlo - okamžitě se ohání rukama. V podstatě vždy když se vzteká, když se mu něco nelíbí. Když jsme doma tak ho v zácchvatu jeho vzteku položím na zem. On se tam svíjí do oblouku, zuří a nechávám ho vyvztekat.
Já nevím jak na to reagovat. Stále vysvětluju, že se to nedělá,že to bolí. Že se dělá malá. Už mi nejdednou vzteky ujela ruka a plácla jsem mu, aby věděl, že to bolí. Stejně nic. Nechci být zase pasivní, aby si nemyslel, že je to jeho chování v pořádku. Zase nevím na kolik si své chování uvědomuje.
Já už jsem z toho bití na nervy. Už se ho bojím vzít do náruče, že mi zase nadná když mu udělám něco co se mu nelíbí. Přitom náruč imrvére vyžaduje, chce se pořád nosit. Na druhou stranu to nechci hrotit - rostou mu zuby, do toho je nemocný. Zase si říkám, že on neví jak by projevil, že se mu něco nelíbí.
Ale když se přitulím a on mi zase zničeho nic ubalí - nebo jenom proto, že se nenechám od něj škrábat štípat, tak začínám být agresivní já. Do toho furt ječí, pořád má s něčím problém. Nechce jíst, nechce pít.
už jsem z něho zralá na psychiatra nebo minimálně na lexaurin.
Dělá to hlavně mě, ale je to taky tím, že jsem s ním nejčastěji.
Má taky někdo takové dítě? Přejde to?