Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dítě mě kope
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.10.14 00:23
@Anonymní píše:
Když se rozbrečí, tak jí to začnu vysvětlovat, proč to tak je. Potom, co usnula, tak pár minut na to se vzbudila a hned na mě volala - tady jsem.
hele neber to zle, z mojí strany čistě teorie zatím… ale asi bych varovala, když by neposlechla tak by holt spala sama… i když taky se dost bojím, jestli mi miminka nebude spíš líto, když bych měla být důsledná… máti takhle „nechala“ vyřvat sestru, když usoudila, že je na dudlík moc stará, tak jí ho sebrala a že tu hodinku breku přežije…no potřech hodinách hroznýho řevu jí ten dudlík zase vrátila… ale to šlo o blbost, u kopání bycfakt zkusila jít pryč a neustupovat i když to bude hodně těžký… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.14 00:25
@Anonymní píše:
Taky to říkám tónem, který nepoužívám často, i dost nahlas to říkám. Neutěšuju. A proč bys to nenazvala varování? Prostě jí řeknu, že pokud to udělá znovu, nastane to a to, aby to věděla. To, co řeknu, to udělám.
Miláčku, ještě jednou a dostaneš na zadeček! To zní dost výhrůžně 
Prostě zkouší, co může a teď je to kdo z koho. Jestli za Tebou běhá, vracela bych jí do postele. Klidně bych si k ní i znovu lehla, ale jak začne zase kopat, šla bych opět pryč Podle toho, co píšeš, se mi zdá, že to děláš dobře, jen to chce pevné nervy a vydržet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.10.14 00:51
@Fikta píše:
Miláčku, ještě jednou a dostaneš na zadeček! To zní dost výhrůžně
Rozhodně to nebylo miláčku, dostaneš na zadeček. Zvýšila jsem fakt dost hlas - tohle nesmíš, to dělat nebudeš nebo dostaneš na zadek, víš, že to tě bolí a pak brečíš. Vždy to varování a vysvětlení bylo s tím, že jsem tam něco přidala. Nejdřív si z toho, že dostane na zadek, dělala trošku srandu, tak i zadeček vystrčila. Dala jsem málo - začala předvádět brečení a že to bolí. Pak už zadeček neukazovala. Jo, podle toho, co píšeš, tak to dělám tak, jak bys to dělala ty. Dneska - i když mi jí bylo líto - jsem ji nechala, jak se ke mně pak tulila a lísala a chtěla zase tu svou mazlící maminku, ale byla jsem tvrdá a ještě jí to řekla, že mě nesmí takhle zlobit. Celá ta situace je mi nepříjemná a nechci, aby se opakovala. Přitom mi často hladí bříško (sama od sebe), že je tam miminko. Uvidíme, třeba si na to zítra nevzpomene.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.10.14 00:54
@Gosi píše:
hele neber to zle, z mojí strany čistě teorie zatím… ale asi bych varovala, když by neposlechla tak by holt spala sama… i když taky se dost bojím, jestli mi miminka nebude spíš líto, když bych měla být důsledná… máti takhle „nechala“ vyřvat sestru, když usoudila, že je na dudlík moc stará, tak jí ho sebrala a že tu hodinku breku přežije…no potřech hodinách hroznýho řevu jí ten dudlík zase vrátila… ale to šlo o blbost, u kopání bycfakt zkusila jít pryč a neustupovat i když to bude hodně těžký…
Taky u nás nic nefunguje po zlým. Vím, že třeba příklad s dudlíkem - násilím? To bych neudělala ani náhodou - vím, že by z toho měla akorát trauma. Nevěřila bych tomu, že někdy dudlík dá - nakonec mi ho sama odevzdala, že už ho nechce. Důsledná jsem - hlavně v důležitých věcech.
- Citovat
- Upravit
17.10.14 01:01
@Anonymní píše:
Rozhodně to nebylo miláčku, dostaneš na zadeček. Zvýšila jsem fakt dost hlas - tohle nesmíš, to dělat nebudeš nebo dostaneš na zadek, víš, že to tě bolí a pak brečíš. Vždy to varování a vysvětlení bylo s tím, že jsem tam něco přidala. Nejdřív si z toho, že dostane na zadek, dělala trošku srandu, tak i zadeček vystrčila. Dala jsem málo - začala předvádět brečení a že to bolí. Pak už zadeček neukazovala. Jo, podle toho, co píšeš, tak to dělám tak, jak bys to dělala ty. Dneska - i když mi jí bylo líto - jsem ji nechala, jak se ke mně pak tulila a lísala a chtěla zase tu svou mazlící maminku, ale byla jsem tvrdá a ještě jí to řekla, že mě nesmí takhle zlobit. Celá ta situace je mi nepříjemná a nechci, aby se opakovala. Přitom mi často hladí bříško (sama od sebe), že je tam miminko. Uvidíme, třeba si na to zítra nevzpomene.
no a co místo plácání přes zadeček plácnou přes tu nohu? přímo při činu… 
neteři je teda už 3 roky a taky má prostě občas zlobivý části těla, tak se jí musí vysvětlit, že ona sice hodná je, ale noženka/ručenka zlobí, tak se přes ní plácne a musí si jí pak hlídat aby to neopakovala..? no a třeba máš pravdu a je jen přetažená a zítra o nějákem kopání nebude ani vědět… a určitě jí nedochází, že tím, že kope do tebe ubližuje miminku, myslím, že to je pro ni zatím dost nejasná souvislost…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.14 01:05
@Anonymní píše:
Taky u nás nic nefunguje po zlým. Vím, že třeba příklad s dudlíkem - násilím? To bych neudělala ani náhodou - vím, že by z toho měla akorát trauma. Nevěřila bych tomu, že někdy dudlík dá - nakonec mi ho sama odevzdala, že už ho nechce. Důsledná jsem - hlavně v důležitých věcech.
tak ono to nebylo násilím, jen jí ho vzala, nebo nedala je to už dávno… na ty tři hodiny… pak ho taky odevzdala sama, jen holt místo ve třech letech až s nástupem do školy… ale tu fixaci na dudlík máme v rodině a taky narozdíl ode mě pak vyfásla rovnátka ale tady nejde… tak buď důsledná i teď… né na zadek, to nemá moc význam jak jsi popsala, bu´d přímo nožka, nebo jít pryč… malý dítě má docela sílů a fakt se ti do toho břiška může trefit dost nešikovně…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.10.14 08:49
@Gosi píše:
no a co místo plácání přes zadeček plácnou přes tu nohu? přímo při činu…
Já bych nejradši neplácala vůbec. Nožičky jsem jí akorát chytla, aby s nima nemohla kopat. Tak kdyby něco, tak to zkusím přes ty nožičky. Ona je dost rozumná ve spoustě věcech. Ještě jí jednou zkusím říct, že miminko to bolí a pak brečí - nemá ráda, když někdo brečí, hned ho utěšuje a říká mu, ať nebrečí.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.10.14 08:51
@Gosi píše:
tak ono to nebylo násilím, jen jí ho vzala, nebo nedala je to už dávno… na ty tři hodiny… pak ho taky odevzdala sama, jen holt místo ve třech letech až s nástupem do školy… ale tu fixaci na dudlík máme v rodině a taky narozdíl ode mě pak vyfásla rovnátka
Dudlíka odevzdala a ještě jí ani nebyly dva. A předtím to vypadalo, že bez něj nikdy spát nebude. Prostě spíš to s ní jde po dobrý. Uvidíme, co bude dneska. I umí dost vycítit, že jsem smutná, ale zatím u ní převažuje to, že kopání je bezva zábava.
- Citovat
- Upravit
17.10.14 11:57
@Anonymní píše:
Nojo, ale běží za mnou, to mám za sebou násilím zavřít dveře a strčit ji dovnitř a zamknout?
Odchytit, dát do postele, říct jí, že je čas spát, stroze dobrou noc. Popř. že ty tam nebudeš, protože tě kope - kdyby se ptala, jinak bych to nerozmazávala. A jít pryč. Ať se třeba vztekne Jen takhle pochopí, že to myslíš opravdu vážně. Takové to „tak já se teda vrátím, ale budeš ležet“ - to bych možná zkusila jednou, ale pak bych nekompromisně odešla. Už jenom jak jsi psala - dala jsem jí na zadek, ale začala hrozně brečet - no a? Nemá dělat naschvály, varování dostala několik, tak ať vidí, že to platí. Určitě jsi ji neseřezala jak žito, takže stopro hoooodně přihrávala 
Naše malá je taky potvora a po dobrém to s ní v některých případech nejde. A zkouší a testuje a směje se… Aby pochopila, že bude ležet v postýlce a fakt nebude celý večer vylézat a smát se nám do očí, tak si taky musela trochu pobrečet. Největší šok pro ni byl, že jí dal na zadek její idol taťka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.14 12:00
Nebo nechoď hned z místnosti, ale sedni si třeba na židli dál od postele, aby do tebe nemohla kopat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.14 23:48
@Anonymní píše:
Moje dítě teď přišlo na hroznou zábavu. Začalo to včera večer. Mělo se jít spát a najednou mě začalo kopat - hrozná sranda. Jenže mně to jako sranda nepřipadá. Jsem těhotná. A kolikrát míří i na břicho. Snažím se uhýbat. Chápu, že je nemocné - má rýmu a hodně špatně spí. Ale to to neomlouvá. Co mi poradíte? Jak vysvětlit 2,5letému dítku, že to prostě nesmí. Zatím jsme v ničem velký problém neměli. Tohle ale považuju za velký problém, protože kolikrát spolu ležíme tvářema k sobě a nikdy nevím, kdy začne. Budu ráda za rady.
Co se ji zeptat, proc to dela? Jestli se ji neco nelibi nebo treba neco chce nebo tak. Me mala parkrat placla v posteli, kdyz se ji nedarilo usnout. Odejit nezabralo, prisernej rev na pul hodiny, placnou zpatky nezabralo, opet rev a usnula vysilenim. Odtusila jsem, ze nemuze usnout a chce upoutat moji pozornost a nejak prerusit to usinani, ktery se ji nedari. Ptala jsem se, jestli nemuze usnout a stve ji to, rekla, ze jo. Tak jsem navrhla, ze si muzem chvili placat jako kdyz tleskame, jestli ji to pomuze, souhlasila. Pak jsem ji jeste navrhla, ze kdyz ji bude v posteli neco stvat, muze kopat do polstare nebo klidne i kousat. Od ty doby me uz nikdy neplacla a fakt nekdy vystreli, skoci na polstar, zbuší ho, padne a spi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.10.14 07:50
@randr Připadá mi, že to bere jako hroznou zábavu. Další den si na to vzpomněla dvakrát během dne, tak jsem jí řekla, že to dělat nebude a chytla jí nožičky a nepustila - přestalo ji to bavit a šla za jinou zábavou. Pak to udělala večer, zase jsem chytla nožičky. Už tak nějak jí začíná docházet, že to žádná zábava vlastně není. Včera si na to nevzpomněla. Každopádně má teď velký problém usnout, tak to určitě má velký vliv. Kdyby usnula rychleji, tak by neměla čas vymýšlet blbosti.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
