Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Ahoj,
zajímalo by mě, zda máte podobnou zkušenost.
Syn má 14 měsíců, má nově svůj pokojíček, aby měl svůj prostor. Problém je, že v pokojíčku nechce spát sám, od začátku tam s nim spím na sedačce. Pozoruju to na něm od miminka, musím u něj být i při odpoledním spánku. Když tam nejsem do hodiny je vzhůru, když tam jsem, spí i 3 hodiny. Když spal ještě s námi v ložnici, bylo to to stejné. Nemůžu se například kouknout na film ve vedlejší místnosti, každou chvíli se probudí a pláče. O kontakt mu nejde, spí normálně ve své postýlce, jen s nim proste musím být v místnosti. Jak jste to řešili, nechci chodit spát zároveň s nim v 7 večer.
Myslím, že to řeší maminky tak, že příště s dítětem lehnou a odejdou, nebo holt leží a u toho něco dělají. Nebo posunout spánek třeba o hodinu později, abys byla i více unavená a klidně šla spát ![]()
My jsme to resili tak, ze jsme dali hnizdecko na gauc, nebo kosik vedle gauce, koukali na film a maly spal u nas. Pak jsme prenesli do postylky. Sice to byl mensi nez tvuj, ale treba by to slo takhle.
Resila jaem to tak, ze jsem pockala, az dite odroste
a to mi prvni rok spala nejmladsi prakticky hlavne u prsa
a pak jak pises- se mnou dlouho, sama buzeni, ale pomalu se to nyni lepsi.
Hlavne si nemyslim, ze je dobry dite v tomto nejak lamat, deti jsou proste ruzny…moje dnes uz pubertalni dcera sla do pokojicku cca myslim v roce a pul a zvladala to v pohode a chtela, nevlastni dcera zase chtela spat (a spala) v nasi posteli ve 4 letech, pritom kdyz u nas byly obe, spaly v pohode v pokoji, nejmladsi trileta na pokojicek ceka, celou noc jeste neprospi (ale uz by ten pokoj zvladla, spis ja jsem lina v noci k ni behat), jeji spani by vydalo na knihu a pritom jsme ty deti v tomto nijak nekorigovali, ale jsou zkratka ruzne ![]()
Mne u nejmladsi pomohlo: sluchatka na film a podsvicena ctecka knih ![]()
Za me je nejlepsi to udelat podle ditete tak, aby spalo. Co nejvic mu vyjit vstric.
Jakmile bude klidne s pocitem bezpeci spat, tak si na ten hluboky klidny dlouhy spanek jeho telo navykne a bude takto spat i pozdeji. A to opravdu pak jako kdyz najdes, nehlede na to, ze kvalitni spanek telo opravdu potrebuje.
Pozoruju to na něm od miminka, musím u něj být i při odpoledním spánku. Když tam nejsem do hodiny je vzhůru, když tam jsem, spí i 3 hodiny.
O kontakt mu nejde, spí normálně ve své postýlce, jen s nim proste musím být v místnosti.
Vždyť jste to sama vypozorovala a odpověděla jste si na to. Prosím, poslouchejte svou intuici a dejte dítěti, co potřebuje. Holt to bohužel asi jinak nepůjde, než mu dopřát ten luxus lidské přítomnosti. A to je pozitivní, že mu stačí ta přítomnost.
Zkusila bych třeba uspat v tom obýváku, nějak vyřešit zakrytí, aby jej neozařovalo modré světlo, ale aby se mu splnila touha po přítomnosti člověka. V tomhle jsou děcka neočůratelný a prostě moc dobře ví, co potřebují. A syn to dává najevo dost jasně.
Není to ale rozmar, fakt to není o tom, že by se rozhodl - tak a dneska mámě zkazím večer a budu se budit. Ne, tohle je podvědomá potřeba cítit se bezpečně.
Vydrželi jsme, dcera do pokoje odešla až v novém domě a až po pár měsících bydlení, má 4 roky a tři měsíce. Miminko mám v posteli, manžel má svou postel v jiné místnosti, kde s ním donedávna spala ta větší a všichni jsou spokojení
na sex a povídání se s mužem sejdeme, když nám obě spí ![]()
Dite se chová, tak jak mu velí instinkt, nechce spat samo, protože je to nepřirozené. Tak počkat až usne a pak odejít, nebo si třeba pustit film na sluchátka na ntb a ležet s nim.
Normálně dítě uspím, lehnu si s ním. Hladím ho a do půl hodiny vždy usne. Jediný problém, který na tom je, že většinou usnu s ním a manžel tráví většinu nocí v ložnici sám ![]()
Ahoj,
zajímalo by mě, zda máte podobnou zkušenost.
Syn má 14 měsíců, má nově svůj pokojíček, aby měl svůj prostor. Problém je, že v pokojíčku nechce spát sám, od začátku tam s nim spím na sedačce. Pozoruju to na něm od miminka, musím u něj být i při odpoledním spánku. Když tam nejsem do hodiny je vzhůru, když tam jsem, spí i 3 hodiny. Když spal ještě s námi v ložnici, bylo to to stejné. Nemůžu se například kouknout na film ve vedlejší místnosti, každou chvíli se probudí a pláče. O kontakt mu nejde, spí normálně ve své postýlce, jen s nim proste musím být v místnosti. Jak jste to řešili, nechci chodit spát zároveň s nim v 7 večer.