Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Omiii obrnit se trpělivostí a vydržet. Když začne zadržovat sousta, tak dát jídlo pryč a nabídnout zase při dalším jídle. Přesně vím, o čem mluvíš, první syn byl naprosto stejný, moc dobře znám hodinu trvající krmení, držení jídla v puse (máme rekord 20 minut) hladovění atd. Zkoušeli jsme všechno možné i nemožné, bez výsledku. Zlepšilo se to až časem. Teď je mu 2,5, s jídlem je to pořád neslavné, ale už si aspo´nechá vysvětlit, že když se aspoň trošku nenají, bude unavený a nebude se cítit dobře, tak aspoň něco sní.
Taky jsme pořád přemýšleli, čím to může být a postupem času jsme došli k závěru, že jídlo je prostě na okraji jeho zájmů a v tomhle věku mu ještě nedochází souvislost mezi jídlem a pocitem hladu (proto vyhladovění nepomáhá, jemu prostě nedocvakne, že se necítí dobře, protože má hlad a že když se nají, tak nepříjemný pocit zmizí).
Já vím, že tě to moc neuklidní, já jsem na takové řeči byla taky alergická, ale on opravdu hlady neumře, ač se zdá, že k tomu má po několika dnech hladovění blízko. Nejlepší je věnovat tomu jídlu co nejméně pozornosti, nedělat kolem toho tyjátr, nenutit, nepřemlouvat, neslibovat, nepodplácet (opravdu to nedělej, začne vás tím jídlem pak vydírat). A smířit se s tím, že hlad je jeho volba a až bude chtít, tak se nají.
@Omiii stejně tak i u nás, taky jsem se „snížila“ k pohádkám a hračkám u jídla, efekt byl jen dočasný. To, co radí @trpaslinka jsme taky zkoušeli, naprosto bez efektu. On prostě o jídlo nemá zájem, takže u toho sedí, kouká, kd, e co lítá (klidně i na holou zeď), vykládá/žvatlá, ale to jídlo před ním jakoby neexistovalo. I dneska ho musím upozorňovat, že má jíst, že má vzít do ruky lžíci a dát si ji do pusy. Takto se docela nají, i tvrdí, že mu chutná, ale jakoby to jídlo neviděl a musí se mu připomínat.
Jen teda já nedělám to, že bych ho krmila rohlíky, párky nebo bonbony, aby „aspoň něco snědl“. Vařím všechno, převážně zdravě, ale chutně, ptám se ho, jaká jídla chce, respektuju, že něco nemá rád, i ten párek nebo koblihu mu občas dám, ale aby se tím stravoval pořád, to ne. Máme v tomhle dost odstrašující příklad v synovci, který s rodiči cvičí v jídle už 7 let, nejí prakticky nic krom sladkostí hranolek a uzenin, tlustý není, protože jí strašně malinko, ale kvůli té nezdravé skladbě jdelníčku už má zdravotní problémy.
@Omiii No, když nad tím tak přemýšlím, tak u nás to nejhorší přišlo taky nějak v tomhle věku. Do té doby sice jedl neochotně, s „berličkami“, ale jakž takž.
Jo a přibírá ti jakž takž? Jestli jo, tak bych to neřešila, zatnula zuby a nechala ho být. Mně syn přibírá, nijak zvlášť, ale v normě, ve vašem věku měl tuším něco přes 10 kilo, teď má 12kg. Kamarádka má ještě většího extrémistu, ten váží ve 2,?5 letech 10 kilo a jí ještě méně, než můj syn. Honili ho po všech možných vyšetřeních, ale nic nenašli, je v pořádku, v ostatních směrech bez problémů, takůže s ním taky nic nenadělají. Ale kamarádka mu, z pochopitelných důvodů, nějaký ten blivajz ala špekáček dopřeje častěji, protože kluk je fakt hubeňoučký.
@Omiii nezkoušela jsi kapsičky? Dělají hodně druhů, dá se pořídit i sada, že si to naplníš sama, čím chceš
u nás to funguje, když zrovna děcka „nemají zrovna čas“
to je takový rychlý jídlo. Jinak zkušenosti nemám, ale věřím, že je to na mašli ![]()
Ahoj,
můžu Tě trochu uklidnit, nejste v tom sami
Malé je 20 měsíců a donedávna jsme potravu mixovali, jedině tak a s pomocí Máši a medvěda se mi do ní podařilo pár lžiček vpravit. Jak se objevil větší kousek, okamžitě se jí zvedá žaludek a všechno letí ven. Což dost omezovalo rodinné výlety
Zadržování v puse znám taky dobře, klidně tak vydrží sedět 10 minut a pak to vyplivne. Babičky taky nechtěly kvůli jídlu hlídat, i když je jinak úplně v pohodě. Dětská doktorka se už na mě asi dívá s despektem, na vážení chodíme každou chvíli. Ale už mám bohaté zkušenosti s tou starší, ta měla v roce 7,20 kg
No ale teď jsem si řekla „dost“. Dcera je evidentně zdravá, za zimu měla jednou rýmu, fyzicky je nespoutaný živel, zuby má už skoro všechny, tak přeci nepůjde s mixérem i do školky? Navíc např. jablko nebo gumového medvídka zvládne rozkousat, když má hlad. Nechávám jí jíst samotnou, se lžičkou jí do jde docela dobře. Začaly jsme s masovým vývarem s písmenky, polívkami, to jí baví a klouže jí to do krku. Sní toho tedy tak třetinu, než kdybych jí krmila, ale jí. Mezi jídly nemá žádný pochutiny, max okurku, jablíčko, papriku a opravdu ten hlad má a sní pak třeba sama půl jogurtu. Trvalo to
tedy tak měsíc, kdy už jsem byla zoufalá, že nic nejí, ale jde to. Dneska snědla k snídani půl krajíčku chleba, a ten doteď jen olizovala ![]()
Syn je asi ještě maličký na to, aby jedl sám, ale možná kdyby měl alespoň pocit, že si může jídlo řídit sám, byl by spokojenější.