Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Mamastelinkyasamika co neuklidí, sebrat, schovat. To u nás zabralo.
Když venku utíká, dala bych mu párkrát kšíry - vodítko. Já vím, někdo to odsoudí, ale co s ním jinýho. Ale to už by mohl pobrat. Když bude utíkat, bude mít smůlu. U nás stačilo držet za ruku a nepustit, ne, že to děti nezkoušely.
Ono to je těžké, mě máma nevychovavala takže nemám ten vzor.
@Mamastelinkyasamika píše:
Ono to je těžké, mě máma nevychovavala takže nemám ten vzor.
A otec je co? Dárce spermatu? Nebo také rodič co by měl vychovávat?
@Mamastelinkyasamika píše:
@suzka1 i on dostane na zadek, ale vysměje se mi za chvíli do obličeje. Takže, po všem co udělá špatně přijde trest? Bude venku utíkat, chytnu ho jdeme domu? Nesundá si boty, jaký trest?
Bude na chotbe a dostane kýbl, smetak
a smeták, si hulákat do aleluja.
Tatínek co? Nefunguje?
@Mamastelinkyasamika píše:
Ono to je těžké, mě máma nevychovavala takže nemám ten vzor.
Ty hele, chceš vůbec něco řešit?
@Atisia píše:
Ty hele, chceš vůbec něco řešit?
Taky mám takový pocit, že nechce. Nic nejde, tak to nejde, jenže časem z toho nebudou špatné jen učitelky ve školce, přejde to do školy, bude nosit špatné známky, poznámky a pak bude opět brek, co mám dělat. A v té chvíli se dá říct jediné, už nic. Nyní to jde ještě zvrátit, i když to nebude lehké.
@Mamastelinkyasamika píše:
Ono to je těžké, mě máma nevychovavala takže nemám ten vzor.
Kdo tě vychovával? Jsi vyrůstala sama v lese? Je jedno jestli jsi bydlela s mámou, tátou, babičkou nebo tetou. Někdo se ti snad snažil něco ukázat, něco naučit. Pokud ne, tak si zkus přečíst nějakou knihu o výchově, vyzkoušej to co jsme ti tu poradili a uvidíš. Ono je každé dítě své. Ani na sourozence neplatí to samé, musíš najít něco co funguje a pak to najedou jde.
@Aspera píše:
Taky mám takový pocit, že nechce. Nic nejde, tak to nejde, jenže časem z toho nebudou špatné jen učitelky ve školce, přejde to do školy, bude nosit špatné známky, poznámky a pak bude opět brek, co mám dělat. A v té chvíli se dá říct jediné, už nic. Nyní to jde ještě zvrátit, i když to nebude lehké.
Věčný stěžovatel ale akce žádná
. Kdo chce kam…
Já tě celkem chápu. My máme taky se synem podobné problémy, je menší, ale stejně nám dává zabrat, často nevíme co s nim aby si nedělal on s námi co chce. Od chvíle kdy se začal projevovat, tak někdy v 6 měsících, si říkám kde jsme proboha přišli k tak temperamentnimu a tvrdohlavemu dítěti. My takoví nejsme ani jeden, jsme oba takoví tiší, nekonfliktní, jako děti jsme byli poslusni, bezproblémovi, dospělými chvaleni. Tohle naše tornádo? Od chvíle co se začal pohybovat, jak mu v necem zabranim, akorát hysterak a jen z něho sundam ruce, jde to udělat znovu. Z nějakého výchovného placnuti si nic nedělá, to bych ho musela zmydlit tak aby to bolelo a to dělat v žádném případě nehodlám, naopak jsem s jakýmkoliv placením rychle přestala protože pak zkoušel mě dělat totéž, když jsem mu třeba dávala čepici co nechtěl, placal mě do ruky. Takže touhle cestou ne. Že by někdy měl nějakou separační úzkost bez maminky? Houby, jak jsem zasla jen na záchod, letěl dělat něco co věděl že ho nenechám. Musela jsem mít ohradku a na tyhle chvíle kdy prostě nešlo nad ním stát jsem ho tam i za cenu řevu dávala pro jeho bezpečí. Xkrat jsem měla pocit že má pokoj zabezpečený tak ze tam ho omezovat nemusím ať si tam dělá co chce, a vždycky našel způsob co vyvést aby sám sebe ohrozil a čím víc jsem to zakazovala, tím zajímavější to bylo. Proste s některými dětmi je to těžké. A když rodiče neznají to samé z vlastní výchovy, je to o to těžší. Já se snažím tou duslednosti, i když je to na palici no. A těším se až bude větší, že už něco precejen vysvětlit snad půjde a půjdou nějaké smysluplné tresty ve formě důsledku. Zatím se venku rveme o čepici doma o ponožky a podobně ![]()
Moje dítě mělo dlouho problém si zout boty. Hned běželo do obýváku a hups na gauč.
Celou tu dobu jsem rázně upozorňovala, že nejdřív sundat boty.
Za nějaký čas se to naučilo. ![]()
Zamerila bych se na prozivani dusledku. Neposlechnes mne venku = jdes za ruku, jdeme hned domu, nejdeme tam, kde to mas rad, protoze ja mam strach, ze se mi ztratis, zajede te auto a pod, musim se spolehnout na to, ze poslechnes. Nesundas si boty = sedis v predsini, do obytnych mistnosti chodime az po odstrojeni a umyti rukou, pokud naslapes, utres (s dopomoci). Neuklidis si ani na pozadani = asi nemuzes ty veci mit/pouzivat, protoze k tomu patri i uklid, takze ti je vezmu. A takto postupne hledat dusledky nevhodneho chovani. zaroven, pokud ty dusledky nenajdes, nebo ti neprijdou jako neco, co stoji za namahu resit, tak nechat byt. Zkusit nechat svobodu v tom, v cem je to mozne.
Žádné dítě nechce poslouchat. Protože chce objevovat svět, sledovat reakce matky, když udělá něco jiného, poutat na sebe pozornost ostatních vrstevníků atd. Proto má rodiče, aby mu stanovili mantinely. Nelze lítat po silnici jako neřízená střela, nelze se válet v kaluži. Jak to který rodič udělá, je na něm. Děti jsou různé, rodiče mají různé metody. Chce to čas a důslednost. Kolikrát mi rodič ve školce řekl, že dítě zaboha doma nikdy uklízet nechce, proč uklízí ve školce. Zaprvé vidí ostatní, zadruhé chce být taky pochváleno, zatřetí když se neuklidí, nejde se na zahrádku, dokud to nebude hotovo, a ony to vědí, že se zbytečně ochudit o těch x minut na průlezkách a pískovišti. Všichni tam chtějí jít, každý uklízí, aby se šlo co nejdřív. Jakmile doma udělám párkrat něco za dítě, stane se to pravidlem, a dá práci to odbourat. Už nám to zůstane, i malé dítě je chytré a umí využít situace. Zkouší, co to dá. My dospělí taky víme, do čeho se nám nechce a co bychom úplně nejradši dělali místo toho. Jenomže my už jsme poněkud jinde a umíme si představit následky…
@Atisia chci, fakt moc. Přerovnávam si to v hlavě a začnu konat.
Chapu Tě, ale!
Tohle na mě zkouší děti denně, ale aby byly venku nezvladatelné? To vubec. To radši budu nejpřísnější matka na svete, nez aby je zajelo auto.
Musis nad nim stat, dokud to neudela, bohuzel je to i tvoje duslednost. Musis to vydrzet do konce.
![]()
@Alexandria Nixia píše:
Moje dítě mělo dlouho problém si zout boty. Hned běželo do obýváku a hups na gauč.Celou tu dobu jsem rázně upozorňovala, že nejdřív sundat boty.
Za nějaký čas se to naučilo.
Taky tak. Ještě než někam vlezem uz "hulakam ". A směruju. Teď posledních pár dní chodí rovnou a má potřebu se svlékat sama včetně bot