Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dítě pláče před odchodem do školky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
25.9.19 07:06
Dítě pláče před odchodem do školky
Ahoj maminky nevím jak dál, mému synovi jsou 3roky a začal v září chodit do školky, prvních 14dni to v celku šlo, že si po brečel a bylo to ok, pak jednoho dne trošku zlobil a já slyšela jak mu mamka řekla, že když se neobleče, tak půjde do školky, pak mi malej trošku onemocněl a teď když zase začal do školky docházet tak mi přijde, že je to ještě horší než na začátku 
…já ji od té doby říkám, že to neměla říkat že si to pamatuje že to předtím takové nebylo a ona mi tvrdí, že si to nemůže pamatovat… snažím se s malým co nejvíc mluvit o těch hezkých věcech které se dají ve školce dělat, říkám mu že tam chodí i jeho kamarád sice dochází do jiné školky ale snažím se ho trošku namotivovat,..
Maminky prosím poraďte mi jak mu to mám ulehčit nebo pomoct, aby to zvladnul a bylo to v pohodě… předem moc děkuji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.9.19 07:12
U nás obě děti každé ráno plakaly že nechtějí do školky a to trvalo celé 2 roky než si zvykly. Dej tomu čas, některým dětem to déle trvá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.19 07:29
Syn taky kazdy rano breci, radu nemam.. Asi jen vydrzet. A strasit deti skolkou je fakt nejvetsi blbost. To by me dost nasralo, kdyby mu nekdo rekl, ze tam pujde za trest. To nam ve skolce kladli na srdce uz na info schuzce pred nastupem, ze to delat nemame. Je to boj no.. Taky porad cekam, kdy se to zlomi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.19 07:30
Nijak, chce to prostě vydržet. Nám malá po 1.nemoci taky začala plakát. Já jsem to hůř nesla, ona to asi i cítila, tak ji pár dní vodil manžel, kterému hystercila min. Dali jsme si delší čas než do školky došla, rozptylovali počítání schodů, ujistpvali že přijde odpo po práci, že to prostě jinak nejde že maminka do práce musí. Nepomohlo moc nic… Ale po 14 dnech to přešlo… PS:kamarádce zas pomohlo že jakoby to ignorovala, prostě ano je mi líto že máš trápení, ale tak to je… Že to jakoby až zbytečně nediskutovala, a malého to asi přestalo bavit když neměl „diváky“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.19 07:38
Lekninka91
Mě to právě taky naštvalo, jsem se s ní chytla a proto si myslím že to je tím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.9.19 07:41
Jiná situace ale možná pomůže. Tolik to neřešit. Dcerka teď každý den plakala protože nebyl doma manžel. Bylo jí smutno, není na to zvyklá a byl v zahraničí na 14 dní.
Prvni dny jsem utesovala atd. Ty další jsem pohladila, utrela slzicky a řekla že je to normální že je jí smutno, že je to vlastně dobře protože je vidět že má tatínka ráda, další den plakala tak už jsem jen řekla, že mě je taky smutno ale nedá se nic dělat a jdeme péct buchtu a bylo to lepší.
Nechci říct aby to člověk ignoroval ale důvod pláče je jasné daný, nejde změnit, nejde o nic hrozného a tečka.
- Citovat
- Upravit
25.9.19 07:43
Ráno pláče, že nechce do školky. Odpoledne fňuká, že nechce domu 😁
Teď už zas doma nemocná. A po nemoci jedeme zas od začátku 🙄
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.19 07:45
Najít si nějakou berličku? Kamarádka pracuje v budově proti školce. Malému řekla, že se na něj z práce celou dobu bude dívat aby mu nebylo smutno a zabralo to! Sice nadšený není ale už to jde. Pri odchodu si poví, že maminka na něj bude zase celou dobu koukat tak at není smutný a po práci si ho vyzvedne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.19 07:52
@Saryk111 po nemoci se vzdy zacina namovo, s tim, co rekla mamka to nesouvisi, na to zapomen a nerypej se v tom. O skolce se doma nebavte, proste se tam chodi, vy do prace (predpokladam). Jinak to nejde. A to, ze po 14 dnech zacinaji brecet, pokud nebreci odzacatlu, je nirmalni dle ucitelek, dojde jim, ze tam musi denne. Vydrzet, prejde to. A louceni v satne zkratit na minimum, pusa, jde se do tridy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.19 07:53
@Saryk111 píše:
Lekninka91
Mě to právě taky naštvalo, jsem se s ní chytla a proto si myslím že to je tím
Nemyslim si.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.19 07:55
U nás pomohly hlavně dvě věci. Nedělat z toho pláče nějakou velkou událost. Prostě do školky musí, chápu, že je mu smutno, ale ve školce je spousta zábavy, kamarádi… A hned pak pro něj už přijdu, tak ať si hezky hraje a pak zase budeme spolu. A pak taly loucici rituál. Vždycky jsme si mávali přes sklo a u toho skakali a smáli se na sebe. Pár vteřin, pak jsem.hned šla. Když jsme náhodou někdy zapomněli, prý tam pak brečel. Teď chodí už druhý rok a pořád to děláme, má z toho hroznou radost a je to pro něj takovej předěl mezi časem se mnou a ve školce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.19 08:17
No potřebuješ především sama v sobě přestat vnímat to že musí do školky a nechce se mu jako obrovskou tragédii, kvůli které je potřeba vynaložit spoustu energie.
Čím víc utěšování dostane, tím víc se mu tam nebude chtít. Je to ten klasický případ, že vyvádí jen při odchodu a ve školce je úplně v pohodě, že?
Bohužel je potřeba se naučit že ne vždy se můžou dělat jen ty pěkné věci a holt se musí vstávat a musí se jít do školky.
Není to tím, co jednou řekla tvoje mamka - kdo by nebyl raději doma, a nevstával a neoblékal se nikam po ránu nechodil? Prostě se mu nechce a zjistil, že když fňuká, tak alespoň dostane to utěšování a pozornost. Tím nemyslím, že to dělá záměrně a manipuluje s tebou, ale holt ví, že když dá projevit svojí rozmrzelosti, tak se mu dostane utěšování.
Jestli to chceš omezit, tak primárně potřebuješ sama v sobě někde vyčistit pocit viny, případně přenesený pocit viny že za to může tvoje matka kvůli jedné poznámce.
No a pak potřebujete společně najít nějakou cestu, aby to bylo lepší.
mrkni na tenhle článek https://www.nevychova.cz/…kolce-place/
a případně tuhle knihu:
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.19 08:21
Dcera si každý den nosila jiného plyšáka a to pomohlo. Každý den jsem se zeptala tak kdo půjde dneska, kdo ještě nebyl? A že musí každému plyšákovi ukázat, jak to ve školce chodí. První týden mi ji řvoucí odtrhávali od nohy. Pak pomohlo tohle
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.19 08:51
Syn taky zacal chodit ted v září, strašně se tam těšil, po prvním dni ho nadseni přešlo a rano jsou vetsinou uplakana..většinou pláče uz doma po probuzení, potom po cestě a v satne je v pohodě. Obcas place pri loučení, ale většinou si pry poplace, az kdyz opravdu odejdu nebo behem dne..rekl mi, ze se mu prostě stýská..minuly tyden odvadel manzel, to pry bylo v pohode a tenhle tyden uz ho mam doma nemocného, tak uvidime pristi tyden..beru to, jak to je, o skolce mluvime v superlativech a stejne mi řekne, ze na skolku uz je přece velkej a chce chodit do prace jako my..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.19 06:32
Předpokládám, že tu výhrůžku školkou řekla Vaše mamka. Absolutně souhlasím s Vámi, vyhrožovat dítěti nějakou stresující situací je „cesta do pekel“. A v téhle situaci není jednoduché najít správné řešení - neměla byste před synem babičku shodit, přesto byste měla výrok babičky neutralizovat. Co takhle se s Vaší mamkou nehádat a jenom ji požádat, ať prostě Vašeho syna nestraší školkou ani ničím jiným? Nechte jí její pravdu, respektujte její názor a současně ji požádejte, ať ona respektuje Vás a nestraší Vašeho syna.
A teď k tomu podstatnému. Pro každé dítě je odloučení od rodičů a zejména od mámy poměrně těžký životní moment. Některé dítě se s tím vyrovná snadněji, některé to snáší hůře. A mám pro Vás dobrou zprávu: nemusí se to poznat podle toho, jestli při cestě do školky brečí nebo ne. Dítě, které nebrečí, to ještě nemusí snášet lépe, jenom se naučilo své emoce skrývat, což je docela na škodu. Takže jste na tom dobře, protože Váš syn se nebojí dávat najevo emoce a Vy tak můžete spolu komunikovat.
Zkusila jste přijmout jeho emoce a dát mu najevo, že má plné právo brečet a být nešťastný z toho, že musí do školky? Já vím, miláčku, že se ti do školky nechce a že bys byl mnohem raději se mnou, ale holt musím jít do práce a potřebuji, abys ty byl ve školce. Taky bych byla raději s Tebou, ale někdy to prostě nejde. Je v pořádku, že je ti smutno a brečíš, když se musíme odloučit, když ty zůstaneš ve školce a já budu v práci. Respektujte jeho emoce a jeho názor a dejte mu to najevo. V tu chvíli totiž dítěti dáváte najevo, že mu na něm záleží a že je pro Vás důležité.
Když mu říkáte o jeho kamarádech, že taky chodí do školky, dost možná si Váš syn myslí něco takového: proč mi máma vykládá něco o mém kamarádovi, mně je úplně jedno, jestli on chodí rád do školky, ale já chci být s tebou, moje milovaná maminko, tak se nediv, že brečím, když tě celý den neuvidím. Představte si sebe v situaci, kdy za Vámi přijde šéf a nařídí Vám, že musíte zůstat v práci přesčas. Vy mu řeknete, že Vám to nevyhovuje a že nemůžete zůstat v práci déle, a on Vám odpoví: podívejte se na Vaši kolegyni, ta tady taky zůstává a neremcá, tak hezky zpátky do práce a dokud to nebude hotovo, nepůjdete domů. Asi byste si říkala: „Ten můj šéf je takový bezohledný cynik a tyran, že mě nutí zůstat v práci, když JÁ chci něco jiného…“. A podobně to má i Váš syn… 
A co kdyby Váš šéf řekl něco ve smyslu, že to přece není žádná hrůza zůstat o chvíli déle v práci? Možná byste si pomyslela, že to je teda hrůza, protože Vám ujede autobus, další jede za půl hodiny,… Opět by to z Vašeho pohledu mohla být docela stresující situace.
Na závěr přidám ještě tip, jak tu situaci se synem při cestě do školky vylepšit: opravdu chápu, jak se cítíš a taky je mi z toho smutno, že se teď půl dne neuvidíme. Pojď ke mně, já tě musím obejmout, než se rozloučíme. Dáme si tři pusy a jak si dáme tu třetí, ty půjdeš do školky a já do práce. A až pro tebe přijdu, zase se takhle obejmeme a dáme si tři pusy, jo?
Přeji hodně zdaru Vám i Vašemu synovi při zvykání si na odloučení!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
