Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Silvestr přede dveřmi, s potratovými diskuzemi se roztrhl pytel. Prázdniny jsou prostě moc dlouhé a lidi se už nudí. Potrat, samozřejmě. Děti mají mít jen zodpovědní lidé, co se umí o své děti postarat.
Dá se to zvládnout. Výrazně snáze, pokud budeš mít podporu rodiny, ideálně obou.
Pokud ti někdo pomůže, tak se to zvládnou dá … Dost zálež na rodinné situaci. Spoustu mých spolužaček to zvládlo a spoustu ne, taky záleží na tvém odhodlání.
A moralistické kecy, si člověk může jen těžko odpustit. Když s někým spíš, měla/ měli byste myslet na následky a ne pak přemýšlet nad potratem, který ti může do budoucna dost zkomplikovat další otěhotnění.
@Anonymní píše:
Ahoj holky, jdu si pro radu. Je mi 17let, v květnu mi bude 18, v září nastupuju do maturitního ročníku. Partnerovi 20, už 2 roky pracuje, má našetřeno a práci. Já mám hodně naspořeno. Ale teď k věci. Otěhotněla jsem (prosím na kecy, že jsme si měli dát pozor je pozdě). Je tu někdo, komu se narodilo dítě v srpnu a od září studoval školu na individual a zvladal to? Nějak si neumím představi to učení na zkoušky, maturitu a do toho se starat o dítě. Docela mam z toho strach. Rok odklad si dát nemůžu, nedokážu si představit, jak bych se pak k učení vracela. Je mi jasné, že bych se nedonutila.Co si myslíte? Vždycky jsem si dítě přála, ale teď si nejsem jistá. Dá se to zvládnout, nebo radši na potrat? Moc děkuju za zkušenosti. Prosím anonym.
Ahoj, když to budeš chtít zvládnout, tak to zvládneš ![]()
Zaujalo mě ještě něco jiného - píšeš že partner má ve 20 letech našetřeno a ty že máš v 17 hodně naspořeno … můžeš orientačně napsat, co pro tebe znamená hodně? Moc díky. M.
@Malaga já mam na stavebku něco přes 300 000 + na účtu asi 70 000 z brigád a přítel má na stavebku okolo 200 000 a na účtu asi 100 000 + plat
U jeho rodičů máme velkou podporu, u nás je to těžší. Mamka to vzala v pohodě, hlavně abych dostudovala, ale táta to nese hodně špatně. Bojim se, jak se změní názor mamce, protože táta ma na ni hodně velký vliv
Tak pokud budeš mít jistotu, že ti pomůžou kdykoliv to budeš potřebovat, tak bych do toho šla (pokud to vy chcete - což je otázka jedna z nejdůležitějších). Podle toho co píšeš, tak to finančně taky zvládnete.
A až se mimi narodí, táta se uklidní ![]()
My by jsme chtěli. Úplne po ruce mi pořát nebudou, všem je do 50, takže chodí do práce. Ale to se snad vždycky nějak vymyslí. Spíš se bojim toho, jestli budu mít vůbec nějaký čas na učení. Jestli se to dá, nebo sem moc naivni
Já bych se toho zase tolik nebála. Dá se studovat i vysoká, jedna má známá nastoupila do školy na peďák se dvěma malými dětmi a zvládá. Zdá půl roku končí. Je to sice hodně náročné, navíc dojíždí cca 80 km několikrát do měsíce, ale je odhodlaná.
Nechci zakladatelku nijak obhajovat, ale ne každý mladý pár je „k ničemu“ jak je tady naznačováno. Už jen z vyjadřování zakladatelky mám pocit, že to má v hlavě srovnané. Já vám držím moc palce. Sama jsem otěhotněla ve 25 letech a byla jsem z toho dost vyplesklá, navíc po dvouměsíční známosti. Na dítě jsem se necítila vůbec, vlastně jsem ani nevěděla, jestli nějaké kdy budu chtít. To zakl. o miminku už alespoň přemýšlela
Měla jsem štěstí, manžel je skvělý chlap a teď o osm let později máme tři děti a jsme spokojení.
No já zkušenost mám - mám individuál, ale na VŠ a teď čekáme šesté dítě (dvě děti se mi narodili při studiu Bc).
Myslím, že žádný problém není - učit se s dítětem dá, především první tři měsíce. A na SŠ je to snadnější o to, že ti spolužáci a případně učitelé opravdu dají poznámky, nemusíš psát diplomku,…
Co bych si jen ohlídala, aby ses o dítě opravdu starala ty - ne to házet na rodiče, aby jsi k němu opravdu měla vztah, ale na druhou stranu, aby ses nemusela starat o domácnost - ta bývá podstatně časově náročnější.
A ještě - ono je to i svým způsobem snadnější - naučíš je na zkoušku, o které víš, kdy bude… ![]()
A potrat? Copak bys dokázala svoje miminko zabít?
Dostudovala jsem s miminem VS, napsala diplomku a udelala mgr statnice - takze stredni zvladnes levou zadni.
Uz jsou tyhle diskuse trapne nebo proste starnu.
@wasilly Mam tri pri skole. Nastupovala jsem, kdyz uz jsem rok pracovala.
Ted pisu bakalarku, jestli to pujde, tak chci pokracovat. Ale jsem dalkar a mam vybudovane zazemi.
@Anonymní píše:
@Malaga já mam na stavebku něco přes 300 000 + na účtu asi 70 000 z brigád a přítel má na stavebku okolo 200 000 a na účtu asi 100 000 + plat
Stavebka nerusit, nevybirat, protoze to muze byt jedina cesta, jak se dostat k vlastnimu bydleni (ne v pronajmu). Dceri bych pomohla, mela by zazemi doma, nikdo by ji nevyhanel, hlavu neutrhnul, na potrat ji nehnal, ze se stalo, ale ukvapene ruseni stavebka bych ji rozmluvila, ze jednou ji penize budou chybet, kdyz si bude porizovat bydleni.
Ted to hloupe vyhodit za najem, pak se bude litovat.
@harim I maturanti dnes vetsinou píší v posledním ročníku práci.
Ahoj holky, jdu si pro radu. Je mi 17let, v květnu mi bude 18, v září nastupuju do maturitního ročníku. Partnerovi 20, už 2 roky pracuje, má našetřeno a práci. Já mám hodně naspořeno. Ale teď k věci. Otěhotněla jsem (prosím na kecy, že jsme si měli dát pozor je pozdě). Je tu někdo, komu se narodilo dítě v srpnu a od září studoval školu na individual a zvladal to? Nějak si neumím představi to učení na zkoušky, maturitu a do toho se starat o dítě. Docela mam z toho strach. Rok odklad si dát nemůžu, nedokážu si představit, jak bych se pak k učení vracela. Je mi jasné, že bych se nedonutila.
Co si myslíte? Vždycky jsem si dítě přála, ale teď si nejsem jistá. Dá se to zvládnout, nebo radši na potrat? Moc děkuju za zkušenosti. Prosím anonym.