Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@nonina Mě by teda naopak potěšilo, že má zájem vzniklou situaci řešit a hledá a zjišťuje informace všude možně…
@katharina25 budes muset prijit na to, jak na nej. V tom ti pomuzou rodice a odbornici
Ještě dodám, že to opravdu není tak, že bych tuhle potíž řešila jen na internetu. Snažím se hledat informace u všech dostupných zdrojů, čtu literaturu, jsem v kontaktu s odborníky a mám opravdu o tuto problematiku zájem. Docela mě mrzí, že si někdo hned automaticky myslí něco špatného. Na netu se řeší daleko více osobnějších věcí a nikomu to nevadí. A právě tohle fórum mi přišlo fajn v tom, že je tady hodně maminek a třeba i učitelek, které by k tomuto tématu měly co říci, i kdyby to byla nějaká menší zkušenost. Pokud někdo můj příspěvek vnímá jako „dítě mi ve školce zlobí, co mám dělat“,tak takhle to není. Chlapeček má spoustu jiných skvělých vlastností, nenapsala jsem, že je to dítě ďábla
. Jen nemám se stejně handicapovanými dětmi totožnou zkušenost, což mě překvapilo a snažím se v tomhle ohledu vzdělávat, abych problematiku pochopila a zlepšila jak jeho pobyt ve třídě, tak mou práci jako AP. Docela mě mrzí, že se tady objevují hlasy typu „s vámi bych to tvrdě řešila“ apod…
DS může mít různé projevy, ti lidé by se asi dali rozdělit do kategorií. Nechci se do toho pouštět, nejsem na to kvalifikovaná.
Co ale tak vím, tak někteří lidé s DS jsou opravdu agresivní a často špatně naložení.
Z laického pohledu si myslím, že do běžné školky ti lidé nepatří ani s asistentem, nic jim to nepřinese a těm malým dětem asi taky ne.
@katharina25 nenech se odradit, využíváš všechny dostupné zdroje informací a to je správné…nikoho tím nepoškozuješ, takže bych v tom fakt neviděla problém…
@katharina25 ale jo, ja ti verim, ze to myslis dobre.
Kdybych takhle cetla o svem synovi, zlobila bych se
@g.sandova J8 bych zase byla ráda, že má syn tak fajnou asistentku, která se snaží zjistit co nejvíce informací a tím pomoct mému synovi ![]()
Tak za jsi tady toho tolik nespecifikovala, aby se někdo s jistotou poznal.
Měla jsem občas dítě s DS integrované v ZŠ, obvykle ten „sluníčkový“ typ, ale zažila jsem i velmi agresivního hocha.
Častou příčinou agresivity bývá stres: zkus se zamyslet, jak ho snížit. Pokud nemluví, zkusit zavést pár základních piktogramů - nejdříve jeho potřeby, pak činnosti oblíbené i méně oblíbené - aby se mohl vyjádřit i jinak. Řadit mu vizuálně posloupnost aktivit, nechat ho ukázat, co chce…
Mít na paměti to, že skutečně ho nebudou bavit všechny činnosti se třídou (hlavně ne ty tzv. edukativní), ptž je mentálně o ty dva roky pozadu (tak jako někdy si dvouroček se čtyřročkem vyhrají, někdy ne).
Pokud neumí, naučit funkční ano a funkční ne.
Posilovat pozitivní projevy, chválit za každou dobrou věc, špatné projevy moc nekomentovat, jen vyjádřit nesouhlas, sebrat ničenou věc, odvést od bitého spolužáka… musí se mu vyplatit snažit se hezky chovat.
Pokud už je klima ve třídě takové, že ho děti fakt nemusí, brát ho bokem s nějakou aktivitou (do ložnice…), když začne být moc rušivý. Integrace musí být přínosná pro obě strany - když dítě den proječí a v kuse mlátí jiné děti, není to funkční integrace.
Pokud jsi asistent pedagoga a ne osobní, můžete zkusit si s učitelkou občas prohodit role - ty dohlížíš na činnost dětí, ona má na starost tvého žáka - je to jak s maminkou - pořád dostupná, dítě si jí méně váží.
Nenutit ho připojit se k aktivitě třídy, ale zkusit přibírat k aktivitám jedno dítě ze třídy - většinou nějaká holčička je ochotná - vždy na bázi dobrovolnosti.
A - to nebude populární - zamyslet se nad tím, co ta žádaná důslednost a přísnost znamená pro rodiče. Můžou svou snahou z dítěte vydolovat maximum ho dostat do trvalého stresu, kdy reaguje takto negativně; v podstatě ho „zablokovat“. Není to obvykle ze špatného úmyslu, rodiče jsou taky pod tlakem a ačkoli se situace lepší, zdaleka se o jejich psychickou pohodu nedbá tak, jak by často bylo třeba + záleží na osobnosti rodičů. Často v tom útlém věku napřou všecky síly k tomu, aby bylo dítě „jako ostatní“.
Hodně štěstí.
@katharina25 tak jsem asi špatně pochopla tvůj záměr, na mne totiž Tvá diskuze zapůsobila přesně tak, že je ten chlapeček „zlobivý“ a to přeci nebývají děti s DS, a co máš jako dělat.
Myslím, že je fajn, že se snažíš hledat rady a možnosti. Od toho Tě fakticky odradit nechci. Moc hezky ti radí anonymní nade mnou.
Nicméně si stojím za tím, že kdybych něco podobného četla na netu o své dcerce, tak se zlobím fakt hodně. O tvrdosti svého řešení s Tebou jsem možná přehnala slova. Každopádně bych si s Tebou o tom promluvila.
Pořád si myslím, že tohle opravdu musíš primárně řešit s jeho rodiči a jeho psycholožkou, nebo nějakým odborníkem.
Píšeš, že jsi pracovala ve stacionáři - co si tam zajít a probrat to tam s někým, kdo se dětem s DS věnuje?