Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Vysvětlovat dál, být v klidu, uznat jeho emoce. Někdo to tak prostě má. Hromadě lidí jsou takové věci nepříjemné i v dospělosti, ale už se umí víc ovládat. Nebo k lékařům přestanou chodit, což taky není úplně ideální.
Ještě bych dodala, že jde také ty situace přehrávat dopředu. Hrát si na očkování, prohlížet knížku o nemocnici (to děláme my). Ale výsledek asi nikdo nezaručí. Hlavní je, aby věděl, že je tam s vámi, že i když je to nepříjemné, jste tam s ním a že to je nějaká věc, která má důvod (a jaký).
U nas trochu pomahalo to prehravani dopredu. Jenomze pak stejne se stal nejaky detail jinak (prehravali jsme injekci do ruky a Dr. rekla vystrc zadek
) a bylo po spolupraci. Ale preslo to s vekem. U starsi dcery tak mozna ve 4., 5. tride, u syna s nastupem do skoly. Nejmladsi dcera byla statecna vzdy, i kdyz vidala jancit sourozence.
@Hobitka jj, nebo se pak přijde do čekárny, kde posloucháme x minut řev dětí, co šly před námi. To taky úplně nepomáhá ![]()
@Anonymní píše: Více
On z toho vyroste. Já se při odběrech taky prala ještě snad v 10 letech.
@Limi123 píše: Více
Přesně, já taky snad až do 11. A teď to samé předvádí i moje dítě. Ale taky si říkám, že i já jsem z toho vyrostla, takže to určitě taky časem přejde.
@milwinka moje máma pokousala při očkování doktora. Tchýně, když je měli očkovat ve škole, utekla ze školy oknem. A já si pamatuju, jak mě vedoucí na táboře museli vzít kvůli něčemu do nemocnice a asi půl hodiny se mě snažili přemluvit na odběry - no nakonec mě museli držet asi 4 lidi.
A úplně si pamatuji, jak odběry příšerně, nesnesitelně, hrozně bolely, že se to nedá vydržet
![]()
@Anonymní píše: Více
jaké očkování mu dáváte v 1. třídě? poslední povinné očkování bylo v 5 letech a další bude v 10 letech - není co řešit
@Limi123
![]()
No já si zas pamatuju, že si na mě jednou musela doktorka zavolat posilu z vedlejší ordinace, aby mě na ten odběr vůbec udrželi.
Když šel syn na magnetickou rezonanci pouštěli jsme si postup na youtoubu dost to pomohlo ale on není že by se u mudr bál
Co ho třeba nějak motivovat, u nás nám to máma vždy spojila s odměnou. Nejdřív nám řekla, co nás u doktora čeká, že se nám třeba jen podívá do pusy, poslechne srdíčko nebo dostaneme včeličku a jak to bude probíhat, a když budeme šikovné (já a ségra), tak půjdeme od doktora do cukrárny na pohár, nevím teda, čím se uplácí děti dneska a jestli by jim pohár stačil
. Ale brala nás tam vždycky, ne jen po očkování, ale i po prohlídce po nemoci, když nám doktor vlastně nic nedělal nebo po prevenci. Takže se nám to v tý hlavičce spojilo, že návštěva doktora = pohár, nakonec jsme se k těm doktorům a zubařům vlastně těšily, byly jsme divný děcka
.
Nejpsis musite pockat, az z toho vyroste
Prvni tri dcery jsou odjakziva u doktoru v pohode. Ockovani vzdy naprosto bez problemu. Chodime s nimi temer vyhradne na prevence, ale nejstarsi dcera ve 2,5 letech absolvovala odber asi 7 zkumavek krve, pak ji jednou pichali ucho. Ted je ji 9 let a u doktoru byva malicko vystresovana, bala se treba i EKG. Ale staci ji behem chvilky uklidnit.
Druha je uplne v pohode na jakemkoliv vysetreni nebo zakroku, na ARO si v 5 letech povidala se sestrickou, vubec ji nevadilo, ze tam ani nema rodice. Bez mrknuti oka zvlada odbery, EEG, narkozy, drodbne chirurgicke zakroky bez anastezie.
Treti ma za sebou jedne RTG a pak uz jen ockovani. Ale v cerstvych dvou letech u zubarky krasne drzela otevrenou pusu a nechala si udelat asi 15minutovy zakrok.
Ale ctvrta je od chvile, kde mela ve dvou letech zapal plic, u doktoru nepricetna a nepomaha zadne vysvetlovani nebo nacvicovani ani odmeny. Doma pri nacvicovani je vsechno v pohode, rekne, ze u doktora to zvladne. Ale prijdeme do cekarny a hruza. Pri preventivni prohlidce ve trech letech si ani nenechala zmerit vysku, rvala, kopala, nespolupracovala.
Pockat az vyroste. Do te doby, nejspis, preprat, ale jen vy, nenechat personal. Jako dite jsem to taky tak mela. Dokud mne drzela mama, tak sice strach z vykonu byl pro mne neprekonatelny, ale bylo to ok, proste jsem byla u mamy. Jednou mne chytla sestricka a vzali mi krev a od te doby mi do urcite miry cizi dotyk vadi, resp. musim se sama rozhodnout, ze od nejakeho cloveka mi nevadi, kdyz na mne sahne.
Jinak zlomilo se to az v puberte, kdy jsem zacala navstevovat lekare vicemene sama, mamka sla jen na pokec se sestrickou.
Ahoj, jdu si pro radu. Máme ve střídavé péči syna manžela, který chodí do 1.třídy. Problém je v tom, že je velká hysterka. Jakmile mu cokoli je, neumí si s jakoukoli bolesti poradit a řve až tak, že si opravdu myslíme, že mu snad někdo vrazil nůž do břicha. Stejné je to u dr. Očkování, zubař, vyndat třísku, pere se jak o život. Jak s tím bojovat? Vysvětlování, slibování… nic nepomůže. Vždy se domluvíme dopředu, v klidu probereme, co ho čeká, ale přesto se v ordinaci pere. Je zdravé dítě, nedej bože, že by musel do nemocnice.